Velvyslanectví České republiky v Taškentu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Očekávaný vývoj v teritoriu

Pro Tádžikistán nadále platí, že se jedná o nejchudší ze všech zemí SNS se slabou ekonomikou. Přesto ale např. podle hodnocení Asijské rozvojové banky, která v Tádžikistánu aktivně působí při financování investičních projektů, lze zemi považovat za budoucího perspektivního obchodního partnera.

Základní riziko dalšího vývoje ale pro Tádžikistán představuje vývoj situace v sousedním Afghánistánu po odchodu koaličních vojsk.

 

10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země

Tádžikistánu ekonomická situace je vzhledem k nerovnoměrnému provádění strukturálních reforem, korupci, sezónním nedostatkům elektřiny a vnější zadluženosti stále křehká. Produkce elektrické energie se zvýšila po dokončení vodní přehrady Sangtuda-1, která byla dokončena v roce 2009 s ruskou investicí. Menší Sangtuda-2, postavená s íránskou investicí, začala fungovat v roce 2011. Vláda Tádžikistánu upíná velké naděje k masivní přehradě Roghun, která, pokud vše dopadne podle tádžických plánů, bude nejvyšší přehradou na světě s výkonem až 3600MW a výrazně navýší produkci elektrické energie. Světová banka se dohodla na financování technické, ekonomické, sociální a environmentální studie proveditelnosti pro přehradu, která byla dokončena v roce 2012.

Významnou skutečností s dopady na vnitřní i vnější ekonomickou sféru byl objev nových zásob ropy na základě sondáže kanadské firmy Tethys Petroleum v lokalitě Bokhtar. Tethys odhaduje, že v této lokalitě lze vytěžit až 27,5 miliard barelů ropy. 26. října 2012 firma oznámila, že průzkumné práce budou pokračovat ve společném úsilí firem z Kanady, Číny a Francie.

10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.

Lze předpokládat aktivní činnost Tádžikistánu v rámci jeho členství ve stávajících mezinárodních uskupeních, především v EAES, ŠOS, SNG a v rámci programu PFP.

Největšího úspěchu dosáhnul Tádžikistán, když bylo 11. prosince 2012 oznámeno, že WTO přijme Tádžikistán za svého člena. Tádžikistán se tak stal pozorovatelem WTO a po dokončení ratifikačního procesu se stane plnoprávným členem WTO. Vstup země do nových mezinárodních organizací se nepředpokládá.

Očekává se další zdokonalování zákonů, upravujících jak ekonomickou, tak i společenskou oblast života. Významné bylo zrušení omezení pro vstup zahraničního kapitálu do bankovnictví Uzbekistánu. Dále bylo důležitým krokem zjednodušení daňové soustavy. V neposlední řadě je třeba zmínit vznik konkurenčního prostředí v oblasti pojišťovnictví, kde již nepůsobí státní monopol. Vláda pokračovala v boji proti chudobě obyvatel za pomoci MMF.

10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR

Po občanské válce v Tádžikistánu a přerušení vzájemných styků by české firmy, které dříve dodávaly do tohoto teritoria, měly především obnovit své dřívější kontakty. V zemi je nedostatek prakticky všeho, nízká koupěschopnost obyvatelstva se přece jen o něco zvýšila. Proto se nyní v obchodech vyskytuje relativně levné spotřební zboží asijské provenience.

Výrobní firmy, které by mohly být potenciálním odběratelem technologie nebo komponentů pro potřeby výroby jsou bez finančních zdrojů. Proto zahraniční firmy investují do výrob (např. Švýcaři a Korejci do bavlnářství), které garantují vrácení vložených peněz lépe než vládní garance. Ministerstvo ekonomiky a obchodu Tádžikistánu vydává čtvrtletně aktualizované publikace s konkrétními investičními možnostmi pro zahraniční investory. Je nutno investovat do uzavřených výrobních cyklů popř. najít takové závody, pro jejichž výrobky dokáže zahraniční investor najít uplatnění a využít levné pracovní síly. Prezident Rachmon uložil vládě nalézt výrobní programy, které by využily místní suroviny a dovedly je do finálního výrobku. Zejména jde o zpracování hliníku, který se vyváží jako surovina, dále bavlny a kůží. Bez významu není ani zpracování ovoce a zeleniny, zejména chybí obaly.

Je nadějné se pokusit o dodávky do infrastruktury hlavního města Dušanbe, která je placena ze státního rozpočtu. K tomu je třeba najít cestu do struktur blízkých primátorovi Dušanbe, druhé osoby v zemi z hlediska vlivu a pravomocí, který přímo rozhoduje o investiční politice města.

Investovat pouze do výroby pro místní trh je riziko vzhledem k jeho velikosti a malé absorpční schopnosti, ale jeho míra se se zlepšující hospodářskou situací snižuje.