Velvyslanectví České republiky v Taškentu

česky  по-русски  o'zbekcha 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Vnitropolitická charakteristika

Vnitropolitická situace se po občanské válce již stabilizovala, alespoň pokud se týče použití násilí. Ostrý politický boj ovšem trvá. To se projevilo mj. při prezidenstkých volbách v roce 2006, kdy zástupci některých stran ostře napadli průběh volební kampaně a účast státních orgánů a jejich funkcionářů v ní. Rozhodující slovo v politickém systému Tádžikistánu má prezident a všechny ostatní politické orgány a instituce tvoří pouze jakousi "španělskou stěnu" prezidenta pro mezinárodní společenství. Přitom nelze vycházet jen z platné právní úpravy pravomocí prezidenta, ale i z faktické situace existující v zemi.

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Tádžická republika je unitární mnohonárodnostní stát. Podle ústavy je suverénním, demokratickým, právním, světským a unitárním státem s prezidentskou formou řízení. De facto jde o autoritatvní prezidentský režim, obdobný jako v sousedních postsovětských státech. Prezidentem je Emomali (Šaripovič) Rachmon, dříve Rachomov. Jméno po otci je sice rusismus, ale při oslovení se používá ze zdvořilostních důvodů, obdobně jako v sousedních postsovětských státech. Nikdo se proti tomu neohrazuje.

Nejvyšším zastupitelským a zákonodárným orgánem je Parlament - Mažlisi Oli. Jeho volební období je pět let. Skládá se dvou komor, horní - Mažlisi Milli - Národní shromáždění a dolní - Mažlisi Namojandagon - Shromáždění zástupců. Mažlisi Oli funguje trvale, na profesionálním základě. Mažlisi namojandagon má 63 poslanců, kteří se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Volba probíhá dvojím způsobem. 41 poslanců se volí v jednomandátových obvodech, v podstatě jde o většinový systém. 22 poslanců se volí podle kandidátek politických stran. Lidově -demokratická strana má zde 47 poslanců, komunistická 5, Strana islámské obrody má dva poslance a 9 poslanců je bezpartijních. V rámci této komory fungují tři parlamentní frakce - Lidově demokratická, komunistická a bezpartijní ( k vytvoření frakce je třeba nejméně 5 poslanců). Funkcionáři Mažlisi Namojandogan jsou:

  1. Chajrullojev Saidullo, předsda
  2. Safarov Safar Ganorovič, první místopředseda

Jména ostatních funkcinářů nebyla publikována a nepodařilo se je získat ani z jiných zdrojů.

25 poslanců horní komory - Mažlisi milli je voleno nepřímo, tajným hlasováním na společných zasedáních poslanců Horno-Badachšánské autonomní oblasti, zbývajících dvou oblastí, hlavního města Dušanbe, měst a okresů republikového podřízení. Zbývajících 8 senátorů jmenuje prezident. Doživotním členem horní komory parlamentu se může stát každý bývalý prezident Tádžikistánu, pokud to neodmítne. V současné době má Mažlisi Mili celkem 34 členů, t.j. 25 volených, 8 jmenovaných a prvního prezidenta Tádžikistánu, Kachchora Machkamova. Funkcionáři Mažlisi Mili jsou:

  1. Ubajdullajev Machmadsaid, předseda
  2. Kosimov Kosim Rachbarovič, první místopředseda
  3. Nijezmamadov Alimamad, místopředseda, předseda Hornobadachšánské autonomní oblasti
  4. Machmudov Machkam Azamovič, předseda ústavně - právního výboru
  5. Samadov Šakarbek Dodchojevič, předseda výboru pro společenské organizace, hromadné sdělovací prostředky a mezinárodní vztahy
  6. Miralijev Amiršo, předseda výboru pro dopravu
  7. Tolibov Machmadšarif, předseda výboru pro zaměstnanost a ekologii
  8. Ilolov Mamadšo, předseda výboru výchovu, vzdělávání, vědu, zdravotnictví a kulturu
  9. Bachronova Ojniso, předsedkyně komise

Hlavní politické strany:

  • Lidově demokratická strana Tádžikistánu, asi 50 tis členů, jejím předsedou je E. Š. Rachmonov. Nejvlivnější politická síla v zemi.
  • Komunistická strana Tádžikistánu, asi 70 tis členů, nejstarší politická síla v zemi.
  • Strana islámské obrody Tádžikistánu, nefundamentalistická, asi 50 tis členů, aktivní protiprezidentská
  • Demokratická strana Tádžikistánu, nově vzniklá, velmi aktivní.
  • Socialistická strana Tádžikistánu, asi 25 tis členů, vydává časopis. Je ale rozštěpena na pro- a protiprezidentskou frakci
  • Sociálně demokratická strana, méně významná

Politické strany jsou členy tzv. „Kongresu národní jednoty“ (obdoba naší dřívější Národní fronty).

Vývoj politického spektra stále pokračuje a stranická polarita společnosti se teprve formuje.

Kromě politických stran je v TJ řada společenských či profesních hnutí, z nichž nejdůležitější jsou Odborová federace Tádžikistánu, Svaz tádžické mládeže, Svaz žen a Svazy veteránů, spisovatelů, umělců, skladatelů atd.

V zemi je rovněž přes 20 náboženských spolků a občin.

Deklaraci o suverenitě Tádžické republiky přijal Nejvyšší sovět Tádžické SSR dne 24. 9. 1990. Státní nezávislost vyhlásil Tádžikistán 9. 9. 1991.

Reakce jednotlivých vrstev společnosti na změny, k nímž začalo docházet poté, co se Tádžikistán zbavil moci svazového centra byla různorodá a způsobila, že se Tádžikistán začal postupně rozpadat na regiony, z nichž byla v době vzniku SSSR republika vytvořena. Rozpory mezi jednotlivými klany resp. regiony postupně přerostly v občanskou válku (1992–1993), jež si vyžádala oficiálně 50 tisíc, neoficiálně přes 150 tisíc lidských životů. Na první pohled se jednalo o boj mezi stoupenci světské moci a stoupenci islámské strany a národně-demokratického hnutí. Ve skutečnosti o tom, kdo je protivník nerozhodovala stranická, ale klanová (regionální) příslušnost. Po skončení občanské války vedení země oficiálně deklarovalo, že stoupenci světského rozvoje zvítězili nad těmi, kteří chtěli vybudovat islámský stát.

Po válce se opět prohloubily rozpory mezi regiony a dominantními klany a novou rovnováhu se nepodařilo nalézt. Výsledkem soupeření klanů bylo vypsání prezidentských voleb a referenda o návrhu nové tádžické ústavy, která byla přijata 6. 11. 1994. Ve všelidových prezidentských volbách byl prezidentem republiky zvolen Emomali Šaripovič Rachmonov.

Dne 26. 2. 1995 se v zemi uskutečnily parlamentní volby. Opozice účast ve volbách odmítla, takže ani volby problémy vzájemného vztahu mezi tádžickou vládou a opozicí nevyřešily.

Teprve po skončení 6. kola jednání mezi tádžickou vládou a sjednocenou tádžickou opozicí (STO) podepsal prezident Rachmonov a vůdce opozice S. A. Nuri Všeobecnou dohodu o nastolení míru a národní shody v Tádžikistánu (Moskva, 27. 6. 1997). „Mírová dohoda“ shrnovala výsledky dosavadních jednání a obsahovala závazek obou stran splnit všechny dříve dosažené dohody, zaměřené na úplné urovnání situace v zemi.

Hrozbu ukončení procesu národního usmíření se však podařilo překonat až sérií schůzek Rachmonov-Nuri, které vyvrcholily v polovině června 1999 dosažením rozhodujícího kompromisu v řadě problémových bodů. Vládní strana potvrdila křesla ve vysoké exekutivě pro další představitele STO a souhlasila s propuštěním posledních zadržovaných příslušníků opozice. STO se zavázala uvolnit všechna blokovaná území a stáhnout své ozbrojené skupiny do určených míst dislokace.

V průběhu léta 1999 pak bylo úspěšně ukončeno dobrovolné odzbrojení většiny bojovníků ozbrojené opozice v čele s vrchním velitelem Mirzo Zijejevem, který získal křeslo ministra pro mimořádné situace. Celkově bylo více než 4000 bojovníků začleněno do vládních silových struktur a 2500 demobilizováno. Vedení STO poté formálně rozpustilo svoje ozbrojené oddíly, čímž se uzavřela druhá etapa plnění Všeobecné dohody o míru. V Horno-Badachšánské oblasti proces odzbrojení byl v podstatě dokončen.

Nejvyšší soud Tádžikistánu vzápětí zrušil zákaz činnosti politických stran organizovaných na náboženském základě, čímž vláda legalizovala činnost opozičních politických stran, které byly součástí STO (Demokratická strana, Strana islámské obrody, hnutí Rastachez a Lali Badachšon). Tímto krokem byl vytvořen předpoklad k uskutečnění svobodných parlamentních voleb.

Na počátku září se vláda i Sjednocená opozice dohodly na termínu volby prezidenta a kompromisním znění návrhu změn a doplňků k Ústavě, které 77 % voličů podpořilo v průběhu ústavního referenda dne 26. 9. 1999. Ke změnám došlo v 27 ze 100 ústavních článků, z nichž nejdůležitějšími jsou zavedení dvoukomorového profesionálního (stálého) parlamentu, prodloužení prezidentského období ze čtyř na sedm let, právo na zakládání politických stran demokratického, ateistického i náboženského charakteru a změny v zákoně o volbách prezidenta. Dohodou byl stanoven termín prezidentských voleb (6. 11. 1999) a parlamentních voleb (únor a březen 2000).

Parlamentní volby 2005

Volby do dolní komory (Mažlisi namojandagon) tádžického parlamentu se uskutečnily 27. 2. 2005, tedy přesně na den 5 let po volbách v roce 2000. Volební účast byla 88 % oprávněných voličů (podle jiných zdrojů 92,6). Zvítězila s výrazným náskokem prezidentská Lidově demokratická strana Tádžikistánu, která získala celkem 51 poslanců. K prezidentu loajální Komunistická strana získala 5 poslanců a Strana islámské obrody 2 poslance, pět bylo bez politické příslušnosti. Další tři politické strany nepřekonaly 5 % bariéru potřebnou pro vstup do parlamentu (Demokratická strana Tádžikistánu, Socialistická strana Tádžikistánu a Sociálně demokratická strana.

Předvolební kampaň byla poznamenána řadou nedostatků a pochybení ve prospěch prezidentské strany.To bylo konstatováno ve společném prohlášení pěti politických stran ( s výjimkou Lidově demokratické).

OBSE konstatovala přílišnou angažovanost státní moci ve volbách, řadu nejasností ve volbách, z nich nejhmatatelnější byla skutečnost, že představitel rodiny vezme všem doklady totožnosti a jde sám hlasovat za všechny členy domácnosti.

Volby do senátu ( Mažlisi Milli) proběhly 24. března 2005. 25 členů bylo zvoleno, 8 jmenoval prezident. Jedná se o známé osobnosti, společensky známé a respektované nebo naopak oddané prezidentovi.

Prezidentské volby 2006

V listopadu 2006 se konaly prezidentské volby. Opětovně byl zvolen Emomali Šaripovič Rachmonov, od jara 2007 Rachmon. Část politického spektra je označila za demokratické, mj. komunisté, část za nedemokratické, mj. Strana islámské obrody. Mise OBSE zhodnotila volby  a tyto volby kritizovala ve všech ohledech, pozorovací mise států SNS byla mnohem shovívavější. Volby se vyznačovaly masovou účastí, alespoň v Dušanbe a okolí, s drtivou většinou pro stávajícího prezidenta. Nakonec získal něco přes 70% hlasů. Jak se k takovému výsledku došlo je ovšem záhadou.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezidentem Tádžické republiky je Emomali Šaripovič RACHMON , Tádžik. Na jaře 1990 byl zvolen poslancem Nejvyššího Sovětu Tádžické SSR a patřil k ortodoxní komunistické většině, která podporovala stranické vedení republiky. V dubnu 1992 spoluorganizoval komunistické protiakce vůči protestním mítinkům islamisticko-demokratické opozice. Po ústupcích vedení republiky opozici na jaře 1992 se vrátil do Kuljabské oblasti, kde se účastnil formování tzv. Národní fronty. V průběhu občanské války byl jedním z polních velitelů kuljabské strany. V listopadu 1992 byl zvolen předsedou Kuljabského oblastního sovětu a po odstoupení předsednictva Nejvyššího sovětu a vlády republiky byl spojenými silami kuljabského a chudžandského klanu zvolen 20. 11. 1992 předsedou Nejvyššího sovětu, který 27. 11. 1992 zrušil funkci prezidenta republiky.

Jako hlava parlamentu a státu dokončil v prosinci 1992 vytlačení opozičních oddílů z Dušanbe a v červnu 1993 zakázal většinu politických stran.

V r. 1994 předložil návrh nové Ústavy, který předpokládal obnovení funkce prezidenta. Dne 6. 11. 1994 v průběhu ústavního referenda a prezidentských voleb porazil jediného protikandidáta - představitele chudžandského klanu A. Abdulladžanova. Do nového parlamentu byla 28. 2. 1995 zvolena převážná většina prorachmonovských sil.

Dne 27. 6. 1997 v Moskvě podepsal s vůdcem Sjednocené tádžické opozice S. A. Nurim Všeobecnou dohodu o nastolení míru a národní shody v Tádžikistánu.

Ústavní referendum 26. 9. 1999 ustanovilo sedmileté prezidentské období a dvoukomorový parlament.

V listopadu1999 byl opětovně zvolen prezidentem Tádžické republiky. V listopadu 2006 byl zvolen znovu.

Podle Ústavy Tádžikistánu vykovává prezident následující pravomoci (viz čl. 64, 69 - 71 Ústavy):

  1. je hlavou státu a výkonné moci (vlády)
  2. je garantem Ústavy a zákonů, práv a svobod člověka a občana, národní nezávislosti, jednoty a územní celistvosti státu, koordinace činnosti státních orgánů a plnění mezinárodních smluv
  3. určuje hlavní směry vnitřní a zahraniční politiky země
  4. zastupuje Tádžikistán uvnitř i naveanek
  5. vytváří a ruší ministerstva a státní výbory
  6. jmenuje a osvobozuje (rozuměj odvolává) předsedu vlády ostatní členy vlády
  7. jmenuje a osvobozuje předsedy Hornobadachšánské autonomní oblasti, oblastí, města Dušanbe, měst a okresů
  8. mění nebo pozastavuje platnost aktů orgánů výkonné moci v případě jejich rozporu s Ústavou nebo zákony
  9. jmenuje a osvobozuje předsedu Národní banky, jeho zástupce
  10. navrhuje Mažlisu Milli návrhy na volbu o odvolání předsedy, místopředsedy a soudců Ústavního soudu, Nejvyšího soudu, Nejvyššího hospodářského soudu
  11. se souhlasem Mažlisi Milli jmenuje a osvobozuje Generálního prokurátora a jeho zástupce
  12. vytváří výkonný aparát prezidenta
  13. vytváří Radu bezpečnosti a předsedá jí
  14. vytváří Radu spravedlnosti
  15. na návrh Rady spravedlnosti jmenuje a osvobozuje soudce vojenského soudu, soudů Hornobadachšánské autonomní oblasti, oblastí, města Dušanbe, měst a okresů, hospodářských soudů Hornobadachšánské oblasti, oblastí, města Dušanbe
  16. vyhlašuje referendum, volby do Mažlisi Milli a Mažlisi Namojandagon, v místí zastupitelské orgány
  17. podepisuje zákony
  18. vytváří měnovou soustavu a informuje o tom Mažlisi Milli a Mažlisi Namojandagon
  19. disponuje rezervním fondem
  20. řídí realizaci zahraniční politiky, podepisuje mezinárodní smlouvy a předkládá je k schválení Mažlisi Namojandagon
  21. jmenuje a osvobozuje hlavy diplomatických misí v zahraničí a zástupce republiky v mezinárodních organizacích
  22. přijímá pověřovací listiny hlav diplomatických misí druhých států
  23. je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a osvobozuje velitele druhů vojsk
  24. vyhlašuje válečný stav a předkládá ke schválení společnému zasedání Mažlisi Milli a Mažlisi Namojandagon
  25. používá ozbrojené síly Tádžikistánu v zahraničí
  26. vyhlašuje vyjímečný stav na celém území republiky nebo v jednotlivých částech země a neprodleně předkládá ke schválení společnému zasedání Mažlisi Milli a Mažlisi Namojandagon a oznamuje tuto skutečnost v OSN
  27. řeší otázky občanství
  28. poskytuje politický azyl
  29. uděluje milost
  30. jmenuje do vyšších vojenských hodností, diplomatickcýh hodností, zvláštních fukcí a hodností
  31. vyznamenává občany státními vyznamenáními, uděluje státní ceny a čestné hodnosti Tádžikistánu
  32. vykonává další pravomoci podle přiznané mu Ústavou nebo zákony.

    V případech uvedených v bodech 6., 7., schválení Mažlisi Milli a Mažlisi Namojandagon, v případech uvedených v bodech 9., 20. potřebuje schválení Mažlisu Namajodagon.Vzorem zde byly nepochybně pravomoci uzbeckého prezidenta.


    Vedoucím aparátu prezidenta je Miralijev Amiršo Miralijevič, vedoucím sekretariátu prezidenta je Fattojev Saimurod Samadovič, tajemníkem Rady bezpečnosti je Azimov Amirkul Nasimovič, vedoucím tiskové služby prezidenta je Šaripov Abdufattoch.


2.3. Složení vlády

Výkonnou moc v zemi vykonává vláda jmenovaná prezidentem. Složení vlády ke dni zpracování této zprávy je následující:

  1. Akilov Akil Gajbullajevič- předseda vlády
  2. Mamamdusinov Saidasan - vedoucí sekretariátu předsedy vlády
  3. Gulomov Asadulo - první místopředseda vlády
  4. Mavlonova Chajrinisso Jusufovna - místopředsedklyně vlády
  5. Abdurachimov Chajriddin Saidovič - ministr bezpečnosti
  6. Salechov Machmadnazar Sachibovič - ministr vnitra
  7. Bobojev Gulomdžon Džurajevič - ministr pro státní příjmy a poplatky
  8. Abdurachmonova Rano Fazilovna - ministryně zdravotnictví
  9. Zarifi Chamrochon Zaripovič - ministr zahraničních věcí
    9.1. Nasreddinov Ismatulla - vedoucí odboru Evropy
  10. Asrorofo Mirzošochruch Asrorovič - ministr kultury
  11. Chamidov Masaid Jakubdžanovič - ministr vodního hospodářství a meliorací
  12. Chajrullojev Šerali - ministr obrany
  13. Rachmonov Abdudžabor Azizovič - ministr školství
  14. Gulov Šerali Gulovič - ministr energetiky a průmyslu
  15. Nazirov Abdukodir - ministr meliorací a vodního hospodářství
  16. Zuvajdov Said Machmudovič - ministr spojů
  17. Kodirov Abdurachmon Kodirovič - ministr zemědělství a ochrany přírody
  18. Ašurov Abdurachim - ministr dopravy
  19. Zuchurov Šukurdžon Zuchurovič - ministr práce a sociální ochrany obyvatelstva
  20. Nadžmuddinov Safarali Machsuddinovič - ministr financí
  21. Bobojev Gulomdžon Džurajevič - ministr ekonomického rozvoje a obchodu
    21.1. Kisljakova Larisa Pavlovna, náměstkyně pro vnější ekonomické vztahy
  22. Chudojorov Bachtijor Tavarovič - ministr spravedlnosti
  23. Nurmachmatov Džurabek Nurmachmadovič - ministr energetiky


    Předsedové výborů:
  24. Karimov Abduvochid Hakubovič - předseda Výboru ochrany přírody a lesnictví
  25. Zokirov Machmadtojir - předseda Výboru pro mimořádné situace a civilní obranu
  26. Zuchurov Saidamir Zuchurovič - předseda Výboru na ochranu státních hranic
  27. Gulmachmadov Davlatšo Kurbonalijevič - předseda Státního výboru pro zemědělskou výrobu
  28. Rachimov Šarif Machsumovič - předseda Státního výboru pro investice a správu státního majetku
  29. Šachbozov Mirgan Šabozovič - předseda Státního výboru pro statistiku
  30. Chalifajev Matljub - předseda Státního výboru pro stavebnictví a architekturu
  31. Rachmonov Asadullo - předseda Státního výboru pro televizi a rozhlas
  32. Salijev Chakim - předseda Daňového výboru
  33. Saidov Davlatali - předseda Výbor pro mládež, sport a turistiku
  34. Abdurachimov Chajriddin Saidovič - předseda Výboru národní bezpečnosti
  35. Nosirova Mechrinisso - předseda Státního výboru pro ženy a rodinu


    Ostatní funcionáři:
  36. Alimardonov Murodali Muchamadijevič - předseda Národní banky Tádžikistánu
  37. Bobochonov Bobodžon Karimovič - Generální prokurátor
  38. Zaripov Gurez - náčelník Celní služby
  39. Gulmachmadov Davlatšo - ředitel Agentury pro zemědělskou výrobu, geodézii a kartografii
  40. Chukumov Amonullo Chukumovič - ředitel Tádžické železnice
  41. Alijev Zarif - předseda Ústavního soudu
  42. Abdullojev Nusratullo - předseda Nejvyššího soudu
  43. Davlatov Ubajdullo - předseda Nejvyššího hospodářského soudu