Velvyslanectví České republiky v Taškentu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ekonomická charakteristika země

Uzbekistán je původně zemědělskou a postupně i stále více průmyslovou zemí s rozsáhlým nerostným bohatstvím. Nad soukromým sektorem ekonomiky převažují stále ještě centrálně řízené plánování hospodářského rozvoje s nástroji státního dirigismu, neslučitelné s tržní ekonomikou. Převážná část průmyslové základny byla totiž přetransformována do akciových společností vlastněných státem, kterým Ministerstvo ekonomiky rozepisuje úkoly plánu výroby.

Oficiálně je tento ekonomický systém v zemi nazýván "uzbecký model" rozvoje ekonomiky, vycházející z principu "nebourej starý dům, dokud nepostavíš nový". Názorně lze tento zpomalený přechodový model ekonomiky uvést na příkladu pěstování bavlny. Tu pěstují soukromí farmáři na půdě pronajaté od státu, kteří zaměstnávají venkovské obyvatelstvo, ale v době sklizně jsou na pole povinně posíláni studenti, státní zaměstnanci, vč. lékařů a zdravotnického personálu. Stát plánuje osevní plochy, objem sklizené produkce a rozepisuje plán objemů sklizně produkce na jednotlivé územní oblasti, okresy a pěstitele. Za splnění plánu odpovídají vedoucí státní regionální správy, kteří vyjíždějí spolu s ministerskými úředníky do regionů na kontrolu postupu setby, pěstování a sklizně. Stát také určuje jak ceny vstupů do zemědělské výroby (osivo, hnojiva), tak výkupní ceny (nejen u bavlny, ale i u obilovin), přičemž dodržování plánovaných osevních ploch a produkce konkrétní plodiny může stát vynutit díky závislosti zemědělců na dodávkách závlahové vody, distribuované státem vlastněným zavlažovacím systémem.

Prezidentskými výnosy byla přijata řada opatření, zaměřených na liberalizaci a prohloubení ekonomických reforem (systému právní ochrany podnikání, zrychlení a prohloubení tržních reforem, o stimulaci rozvoje malého podnikání), k omezení zásahů státu do podnikání (o liberalizaci finanční odpovědnosti podnikatelů, o snížení státních prověrek podnikatelských subjektů, o zjednodušení registračních procedur k povolení podnikatelské činnosti, o liberalizaci velkoobchodní činnosti), ale také nařizovací opatření (omezení hotovostních výplat z depozitních účtů v bankách, aj.).

Základem dlouhodobé hospodářské strategie, stanovené prezidentem I. Karimovem již v r. 2007 je:
- zajistit stabilní a vyvážený růst národního hospodářství, postupnou restrukturalizaci ekonomiky, technickou a technologickou obnovu nejdůležitějších odvětví ekonomiky a její další liberalizaci,
- vytvořit nanejvýš výhodné podmínky pro podnikání, zejména soukromého a zvýšit stupeň privatizace hospodářství,
- zaměřit se na získávání zahraničních investic, především přímých,
- postupně zvyšovat kvalitu života obyvatelstva a výši odměňování za práci,
- podporovat malé a střední podnikání,
- prohloubit reformy bankovního a finančního sektoru,
- pokračovat v reformách systému hospodaření.

Přes každoročně oficiálně publikované pozitivní makroekonomické výsledky, nelze podléhat iluzi, že hospodářská situace v zemi již dosáhla vysoké úrovně. Skleníkový efekt v místní ekonomice, tj. odtržení od reálného vnějšího trhu, byl v posledních ještě více posílen antiimportním opatřením, nazvaným program "lokalizace výroby" a vyhlášeným z iniciativy prezidenta I. Karimova s cílem vytvoření maximálně možného počtu nových pracovních příležitostí pro rychle rostoucí populaci a zvýšení exportního potenciálu země. Každoročně ze středních škol vychází cca 450 - 500 tis. nových absolventů, přičemž středoškolské vzdělání je povinné.

Makroekonomické ukazatele Uzbekistánu v letech 2009 – 2013

 
2009
2010
2011
2012
2013
Počet obyvatel (v mil.)
27,8
28,6
29,3
29,8
30,4
HDP (v mld. USD)
32,8
39,3
45,3
51,1
54,0
Roční přírůstek HDP (v %)
8,1
8,5
8,3
8,2
8,0
HDP na obyvatele, PPP (v USD)
1 182
1 377
1 545
1 717
1 789

zdroj: World Bank

Oficiální hodnocení výsledků ekonomického rozvoje je, stejně jako v předchozích letech, pozitivní. Z hlediska stability růstu HDP, který se nezastavil ani v kritickém roce 2009, je Uzbekistán pozitivně hodnocen i zahraničními pozorovateli. V prvním pololetí roku 2013 se reálný růst HDP držel dokonce na 8 procentech v roku 2013, a to i v důsledku podpory modernizace investičního programu. Vývoz zboží a služeb vzrostl o 12 %.

Velmi dobré předpoklady pro další plynulý růst ekonomiky Uzbekistánu poskytuje bohatá surovinová základna společně s levnou a dostupnou, mladou pracovní silou, schopnou rychlého zaškolení do práce v průmyslové výrobě (součástí základního, dvoustupňového, školního vzdělání je i absolvování tříleté střední školy nebo tříletého učebního oboru). Dalším důležitým předpokladem, který se zatím Uzbekistánu daří naplňovat, je příliv zahraničních investic do strategických odvětví, tj. lehkého (textilního) průmyslu, petrochemického průmyslu (osvojování nových nalezišť zemního plynu a zpracování plynu na produkci s vyšší přidanou hodnotou v plastikářském průmyslu), ale také automobilového průmyslu, aj. Dlouhodobě perspektivní je pro Uzbekistán též profit z remitend z příjmu občanů pracujících v zahraničí, zejména v Rusku.

Uzbekistán je čtvrtý největší producent a druhý největší vývozce bavlny a sedmý producent zlata na světě. Je také významný producent zemního plynu, uhlí, mědi, ropy, stříbra a uranu. Uzbekistán je podle programu UNDP zařazen do skupiny zemí Střední a Východní Evropy a SNS, která zahrnuje celkem 28 států. Patří mezi země s nízkými příjmy, tzv. "low income countries", t.j. s příjmy pod 875 USD na hlavu za rok (ze zemí bývalého SSSR sem patří také Kyrgyzstán a Tádžikistán). Dále patří podle žebříčku UNDP do skupiny 85 zemí a regionů, které jsou na středním stupni lidského rozvoje, t.j. HDI index mezi 0,500 až 0,799 (ze zemí bývalého SSSR sem patří dále Armenie, Gruzie, Kazachstan, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, Turkmenistán).

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Dle MMF ekonomika Uzbekistánu nadále rychle roste. Silné fiskální pozice, stabilní bankovní systém, nízký veřejný dluh, a obezřetné externí výpůjčky chránily zemi před negativními dopady globální krize. HDP vzrostlo o 8,3 procenta v roce 2011 a o 8,2 procenta až do konce září 2012 posíleno vysokými cenami hlavních vývozních komodit a politikou zaměřenou na domácí spotřebu a státní investice. V první polovině roku 2013 se reálný růst HDP držel na 8 %. Růst byl nadále veden službami, dopravním sektorem a komunikacemi stejně jako zemědělstvím a průmyslem. Externí pozice zůstává silná a běžný účet je v přebytku navzdory nedávnému poklesu zlata vývozu.

Měnová politika byla značně zpřísněna od poloviny roku 2011. Nárůst čistých zahraničních aktiv byl prakticky sterilizován v důsledku akumulace vládních depozit, včetně Fondu pro obnovu a rozvoj, a činnosti Centrální banky Uzbekistánu.

Bankovní systém Uzbekistánu si nadále vede dobře. Kapitálová přiměřenost bank
zůstává podle mezinárodních standardů vysoká.

MMF odhaduje, že po dosažení vrcholu na 12,8 procentech v květnu 2013 se roční inflace, dle dat získaných na základě alternativního spotřebitelského koše, snížila na 11,3 procenta k srpnu 2013. Odhad MMF vychází z národních dat a mezinárodně používané technologie. Dle státem prezentovaných dat činila inflace v srpnu 2013 pouze 6,8 %.

MMF dále uvádí, že snížení inflace zůstává do budoucna klíčovou prioritou makroekonomické politiky. Snížení inflace trvale na jednociferná čísla vyžaduje koordinované úsilí v provádění měnové, fiskální a devizové politiky. Příslušné orgány by se měly mimo jiné vyhnout fiskálnímu uvolnění a zvýšit flexibilitu směnného kurzu.

Příslušné orgány by měly využít své současné silné pozice, aby urychlily reformy zaměřené na zvýšení produktivity, podporu hospodářské diverzifikace a zvýšení konkurenceschopnosti, při současném zajištění udržitelného růstu.

(zdroj: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/2013/pr13397.htm#P17_1648)

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Jak je uvedeno výše, jak v r. 2010, tak i v r. 2011 pokračoval příznivý vývoj ekonomiky - viz oficiální makroekonomické údaje Uzbekistánu, doplněné údaji CIA World Factbook.

Základní makroekonomické ukazatele 2007 – 2011

 

2009

2010

2011

2012

2013

Hrubý domácí produkt v miliardách UZS (v běžných cenách) /

Odhad podle CIA Worl Factbook - v mld. USD (v cenách roku 2011)

49042,5

78,37 **

61793,9

85,85 **

77750,6

94,04**

 

 

$55.18 billion (odhad)**

Meziroční růst HDP v % k předchozímu roku

8,1

8,5

8,3

8,2 **

 7 ****/ 8**

HDP na obyvatele tis. USD (v běžných cenách)

2,9 **

3,1 **

 3,3**

 

3,800**

Míra inflace (%)

14,1

14,1 **

9,4

15,0 **

 12,9

16,0**

 

 

10,1** (2013 odhad)

Vykázaná míra nezaměstnanosti v % (z práceschopného obyvatelstva ***)

1,1 *

1,1 *

 1,0*

4.9%**

4.9%**

Úředně stanovený průměrný kurs UZS k USD

1466,7

1588,1

1717,7

1,890.1**

2,082.3**

Zdroj: Státní statistický výbor Republiky Uzbekistán (www.stat.uz)

*/ Oficiální statistický údaj, reálně je ale třeba k němu přičíst alespoň + 20 % dalších nezaměstnaných nebo nedostatečně zaměstnaných osob.

**/ CIA World Factbook, 2012 / https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/uz.html.

***/ Podle **/ bylo v r. 2010 v Uzbekistánu cca 16 mil. práceschopných obyvatel.

****/ odhad dle World Bank

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Průmyslová výroba za rok 2013 činila v absolutním vyjádření 61105,8 miliard UZS v běžných cenách, tj. nárůst o 8,8 % proti roku 2012. Z časových řad, které jsou k dispozici do r. 2012 vyplývá, že výroba spotřebního zboží v r. 2012 proti roku 2011 dosáhla hodnoty 107,8% a růst zemědělské výroby vyrostl na 107,0 %. Dle statistik Goskomstatu se v roce 2012 nejrychleji rozvíjely: strojírenství a zpracování kovů (113,9 %), výroba stavebních materiálů  ( 113,0 %) a lehký průmysl (112,9 %).

Struktura růstu vybrané průmyslové výroby v % oproti předchozímu roku:

Odvětví / rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Elektroenergetika 6,1 1,9 - - 4,5 1,0
Průmysl paliv 5,9 10,1 - - 3,5 0,3
Barevná metalurgie -0,9 1,3 - - 5,8 6,3
Černá metalurgie 11,0 12,7 - - -0,9 2,4
Chemie, zpracování ropy 19,6 18,4 - - 15,4 7,9
Strojírenství a kovobrábění 25,7 29,0 - - 11,6 12,2
Stavební materiály 12,2 14,5 - - 8,7 11,9
Lehký průmysl 8,2 8,6 - - 17,3 4,7
Potravinářství 28,0 14,7 - - 13,0 13,1

Zdroj: Goskomstat Uzbekistánu, 2012

Energetika

Energetická vybavenost Uzbekistánu se pohybuje nad světovým průměrem, elektroenergetická vybavenost se nachází na úrovní světového průměru. Ovšem efektivnost využití energetických zdrojů je velice nízká.

Hlavním zdrojem energie je v Uzbekistánu zemní plyn. Jeho reálné zásoby činí zhruba  5,1 až 6,25 triliónů m3, z toho asi 2/3 tvoří tzv. volný plyn a zbytek je plyn rozpuštěný v ropě. Zemní plyn představuje v současné době 80 % tepelně - energetické bilance Uzbekistánu. Země se pohybuje kolem 8. místa na světě v těžbě zemního plynu. Z dostupných údajů lze pouze konstatovat, že export uzbeckého plynu převyšuje objem 14 miliard m3 ročně. Toto množství chce Uzbekistán ještě zvýšit.

Reálné zásoby ropy  jsou na úrovni zhruba 818 mil. tun, ropného kondenzátu okolo 320 mil. tun. Předpokládané zásoby ropy činí okolo 3,5 miliard tun. Ropa představuje 16 % tepelně energetické bilance Uzbekistánu. V současnosti je však Uzbekistán čistým dovozcem ropy, neboť dováží více než exportuje. Ropný a plynárenský sektor ovládá Národní holdingová společnost Uzbekněftěgaz, kde 99,7 % základního kapitálu vlastní stát. Tato společnost je 8. největším producentem zemního plynu na světě. Na rozvoji průzkumu a těžby plynu a ropy se podílí zahraniční těžařské společnosti z Ruska, Číny, Jiřní Koreje a Malajsie.

Pokud jde o uhlí, tak odhady jeho zásob v Uzbekistánu se různí. Podle některých odhadů činí zásoby hnědého uhlí okolo 2 miliard tun, podle jiných 3 miliardy. Zásoby černého uhlí se odhadují asi na 0,5 miliard tun. Hnědé uhlí se dobývá hlavně v Angrenské pánvi. Jeho nevýhodou je jeho nízká výhřevnost - 3500 kcal/kg. Černé uhlí se dobývá v Bajsunské a Šargunské uhelné pánvi. Většina uzbeckého uhlí se těží povrchovým způsobem. Údaj o celkové těžbě uhlí v roce 2011 nebyl publikován, je k dispozici jen odhad a to okolo 3 milionů tun. Uzbekistán chce nahradit částečně zemní plyn při výrobě elektrické energie uhlím, aby mohl zvýšit export zemního plynu.

Hydroenergetické zdroje spočívají ve dvou elektrárenských říčních systémech - Amudarji a Syrdarji. Většina vodních elektráren je vybudována na řece Syrdarje a jejích přítocích. Produkce představuje okolo 6,4 miliardy kWh za rok. Ovšem energetický potenciál všech uzbeckých vodních zdrojů je nepoměrně vyšší. Odhadovaná kapacita činí 7,445 tis MW s přepokládanou výrobou elektrické energie 26,7 miliardy kWh ročně. Vodní elektrárny ovládá Státní akciová společnost Uzbekenergo.

Uhelné a hydroenergetické zdroje se podíleji na tepelně energetické bilancí Uzbekistánu zhruba 4 %.

Uzbekistán plánuje postupné využití obnovitelných energetických zdrojů. Na první místě je to sluneční energie. Na území Uzbekistánu dopadá ročně zhruba 4x více sluneční energie než je jeho roční spotřeba energetických zdrojů.

Hodnotový potenciál větrné energie v Uzbekistánu je odhadován na 2,2 milionu tun ropného ekvivalentu a technický na 0,427 milionu tun ropného ekvivalentu. Zatím však využívána není.

Biomasa představuje další energetický zdroj Uzbekistánu. Patří sem hlavně stonky bavlníku a třtiny. V rámco projektu PROON byla vybudována jedna stanice na zpracování biomasy s kapacitou 300 m3 plynu a 10 tun ekologického hnojiva za den.

Uzbekistán disponuje též značnými zdroji geotermální energie. Její hodnotový poptenciál je odhadován na 6 700 miliard tun ropného ekvivalentu. Zatím využíván není.Důlní a metalurgický průmysl

Důlní a metalurgický průmysl

Uzbekistán má značné zásoby uranu a patří mu 7. až 8. místo na světě. Dále zaujímá 10. až 11. místo v zásobách mědi. Disponuje též významnými zdroji stříbra, molybdenu, olova, zinku, wolframu a lithia. Údaje o jejich těžbě Uzbekistán nepublikuje.

Nelze pominout uzbeckou těžbu zlata. Uzbekistán sice údaje o své těžbě zlata běžně nepublikuje, ale odhad činí 80 tun ročně. Zlato se těží v 9 nalezištích. Prozkoumané zásoby obsahují asi 2,1 tis tun, předpokládané zásoby činí cca 3,35 tis tun ve 41 nalezištích. Těžbu zlata realizují 4 podniky, nějvětší z nich jsou Navojský a Almalikský důlní kombinát.

Další průmyslová odvětví

Ve strojírenství dominuje automobilový průmysl. Konkrétně státní asociace podniků Uzavtosanoat, která mj. provozuje společnou výrobu osobních automobilů s americkou GM. V roce 2010 zahájil koncern spolupráci s Damiler AG v oblasti  výroby autobusů. Za účasti zaharničních investorů se dynamicky rozvíjí i výroba spotřebního zboží, zejména domácí spotřebiče. Podobně se za účasti zahraničních investorů úspěšně rozvíjí i textilní průmysl. V chemickém průmyslu dominuje státní monopol Uzkymiosanoat a ve farmaceutiském průmyslu Uzfarmsanoat.        

4.4. Stavebnictví

Růst stavební výroby, která se dynamicky zvyšuje již několik let, pokračoval i v letech 2012 a 2013. Pokračuje růst soukromé i státní výstavby bytů a domů a to nejen ve městech, ale i na venkově. Vykázaná hodnota stavebních prací v r. 2013 dosáhla částky 15080,8 miliard UZS a za rok 2012 to bylo 11311,8 miliard UZS, což představuje nárůst v r. 2013 o 16,6 % a v r. 2012 o 11,5 %. I nadále pokračoval nárůst v oblasti bytové výstavby, kromě toho pokračuje výstavba a obnova školských a nemocničních zařízení, inženýrských sítí. Tyto práce jsou prováděny místními stavebními kapacitami.

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Zemědělství je stále velice významným odvětvím uzbeckého hospodářství. Hodnota zemědělské výroby dosahuje v roce 2013 výše 30849,4 miliard UZS, od roku 2007 došlo k jejímu ztrojnásobení. Meziročně došlo k nárůstu o 6,8 % proti roku 2012.  V r. 2012 (poslední dostupné údaje) představovala rostlinná výroba podíl v objemu 14155,3 miliard UZS (meziroční nárůst o 7,0 %) a živočišná výroba v objemu 10215 miliard UZS (zvýšení oproti roku 2011 o 8,1 %). Podíl rostlinné výroby na celkové zemědělské výrobě tak činil 58,08 % a podíl živočišné výroby pak 41,92 %. Nejpěstovanějšími hospodářskými plodinami jsou dlouhodobě pšenice a bavlna, jejichž osevní plochy činily v roce 2012 přibližně 1 400 a 1 300 tisíc hektarů. Celková osevní plocha činí ca 3 600 tisíce hektarů.

Statistiky neuvádějí výměru zavlažované půdy. Zavlažování je i nadále velkým problémem Uzbekistánu. Způsobuje mj. vysychání Aralského moře, s nímž souvisí zasolování půdy v oblastech sousedících s Aralským mořem, a to nejen v Uzbekistánu, ale i v Kazachstánu a Turkmenistánu a dokonce zasahuje i Kyrgyzstán. Nejde ovšem o samotné zavlažování, ale neefektivní a neracionální hospodaření s vodou při zavlažování, dále špatný technický stav zavlažovacích zařízení. Jestliže problémy týkající se vody byly s Kyrgyzstánem vyřešeny, zcela naopak je tomu ve vztazích s Tádžikistánem. Uzbekistán se obává, že výstavbou, resp. dokončením hlavních tádžických vodních děl bude ohroženo zásobování vodou některých produkčních oblastí Uzbekistánu. Tádžici ovšem tvrdí opak. To dospělo do situace, že vztahy mezi oběma zeměmi se pohybují na bodu mrazu. Na druhé straně se Uzbekistánu podařilo v některých částech Ferganské doliny snížit spotřebu vody při zavlažování až o 40%. To znamená, že situace je řešitelná.

Nejvýznamnějšími agrárními oblastmi Uzbekistánu jsou (podle pořadí) Samarkandská, Taškentská, Bucharská, Andižanská, Kaškadyrnská, Ferganská. Pokud bychom vzali uzbeckou část Ferganské doliny jako jeden celek, tak zde je soustředěna zemědělská výroba představující téměř jednu čtvrtinu celkové zemědělské produkce Uzbekistánu.

Rostlinná výroba se v r. 2012 podílela na celkovém zemědělském výstupu 58,08 %  a došlo k mírnému nárůstu ve srovnání s rokem 2011, kdy tento podíl činil 57,8 %. Z celkové osevní plochy 3 601,2 tisíce hektarů činila osevní plocha obilí 1 607,4 tisíc hektarů. Pšenice se pěstovala na 1 432,6 tisících hektarech. Osevní plochy pro pěstování bavlny činily 1 329,2 tisíc hektarů. Z dalších významných zemědělských komodit došlo k nárůstu ploch využívaných pro pěstování brambor a zeleniny. Nejpěstovanější obilovinou je pšenice, (produkce pšenice ca 91 %), v produkci obilí se podařilo zajistit soběstačnost.

Důležitý hospodářský význam se svojí staletí trvající tradicí má chov bource morušového. Země produkuje téměř 30000 tun kokony bource morušového. Rozvíjí se pěstování zeleniny, zvyšuje se produkce melounů, dýní, grepů a dalšího ovoce.

Specializované zemědělské podniky pěstují jablka, hrušky, kdoule, hroznové víno, sladké třešně, višně, švestky, meruňky, stejně jako subtropické plodiny, jako jsou granátové jablko, tomel a v nejjižnějších oblastech cukrovou třtinu.

Živočišná výroba se podílela na celkové zemědělské výrobě v r. 2012 41,92 %, tj. oproti r. 2011 mírný pokles (o 0,28 %). K 1. lednu 2012 bylo statisticky evidováno 9642,5 tisíc hospodářských zvířat a došlo k nárůstu chovu o 6 % ve srovnání se začátkem roku 2011. Živočišná výroba zaznamenala plošný nárůst napříč územím Uzbekistánu. Chov hovězího dobytku čítal 114,6 tisíc kusů (nárůst o 3,0 %), chov ovcí a koz čítal 846,6 tisíc kusů (nárůst o 5,5 %), chov drůbeže čítal 4 997,9 jedinců (nárůst o 13,2 %). Naprostá většina dobytku je chována formou pastevectví (93,7 %). Na soukromých farmách je chováno 5,3 % hospodářských zvířat. Celková živočišná výroba představovala dle odhadů Goskomstatu 1 564,2 tisíc tun masa v živé váze (nárůst 7,0 % oproti roku 2010), 6 766,2 tisíc tun mléka ( nárůst o 9,7 %), 3 441,7 milionů vajec (nárůst o 12,5 %), 28,7 tisíc tun vlny (nárůst o 8,2 %), 1 022,3 tisíc karakulských ovcí (nárůst o 9,3 %).

4.6. Služby

V roce 2013 činil obrat z maloobchodního prodeje 47463,7 miliard UZS. Ve srovnání s rokem 2012 došlo, oproti předchozím letům, k vyššímu nárůstu, a to o 14,8 %.

V roce 2011 činil obrat z maloobchodního prodeje 28 357,0 miliard UZS. Ve srovnání s rokem 2010 došlo k nárůstu o 6,4 %. Strukturálně pak 49,0 % maloobchodního prodeje připadlo na potravinářské výrobky, který tak zaznamenal nepatrný nárůst ve srovnání s rokem 2010, kdy jeho podíl na obratu činil 48,4 %.

Následující tabulka představuje strukturu maloobchodního obratu podle formy vlastnictví, rok 2011:

 

Mld. UZS

Meziroční změna (%)

Celkem

28357,0

116,4

Státem vlastněné společnosti a organizace

62,3

199,2

Nestátní podniky

28294,7

116,3

Z toho soukromé entity

21375,2

125,0

Zdroj: Goskomstat Uzbekistánu, 2014

V roce 2011 dosáhl obrat obchodních společností 11 342,0 miliard UZS, což představovalo nárůst o 7,3 % v porovnání s rokem 2010. Obchodní společnosti se podílely na struktuře maloobchodního prodeje ze 40,0 %. Z celkového obratu obchodních společností pak případalo 25,6 % na prodeje v mimoměstských oblastech. Goskomstat odhaduje, že v roce 2011 došlo k růstu prodeje zemědělských produktů a hospodářských zvířat na venkovských trzích o 33,0 % na 11 270,4 miliard UZS, což představuje podíl na maloobchodním obratu ve výši 39,7 %. Obrat zboží na komoditních a specializovaných trzích činil 5 744,6 miliard UZS a i v tomto případě došlo k nárůstu ve srovnání s rokem 2010 (o 8 %). Podíl neoficiální ekonomiky na celkovém obratu zboží se odhaduje na 20,3 %.

Strukturu maloobchodního obratu za rok 2011 dokumentují údaje srhnuté v následující tabulce:

 

Mld. UZS

Meziroční změna (%)

% z celkového obratu

Celkem

28357,0

116,4

100,0

Obchodní společnosti

11342,0

107,3

40,0

Trhy

17015,0

123,3

60,0

Z toho:

 

 

 

Komoditní a specializované trhy

5744,6

108,0

20,3

Mimo-městské / Venkovské trhy (dekhkan)

11270,4

133,0

39,7

Zdroj: Goskomstat Uzbekistánu, 2012

Placené služby poskytnuté obyvatelstvu dosáhly 10557,3 miliarrd UZS v roce 2011 a zaznamenaly tak meziroční nárůst o 16,1 %. Hlavní objem služeb byl realizován oficiálním sektorem a dosáhl výše 6 827,7 miliard UZS, což představovalo nárůst o 17,0 % a podíl na celkovém objemu služeb ve výši 46,7 %. Objem služeb poskytnutých soukromými entitami stoupl o 14,3 % a dosáhl 3 729,6 miliard UZS a podílel se tak z 35,3 % na celkovém objemu placených služeb. Služby poskytnuté nestátním sektorem obyvatelstvu tak představovaly 81,7 % celkového obratu.

Údaje za placené služeby evidované podle ekonomické formy poskytovatele za rok 2011 shrnuje následující tabulka: 

 

Mld. UZS

% z celkového obratu

Celkem

10557,3

100,0

Státem vlastněné společnosti a organizace

1928,0

18,3

Nestátní podniky

8629,3

81,7

Z toho:

 

 

Soukromé entity

4046,7

38,3

Zdroj: Goskomstat Uzbekistánu, 2012

Podíl osobních služeb na celkovém objemu placených služeb představoval 1 129,1 miliard UZS a došlo tak meziročně k nárůstu o 10,7 %. Reálná změna se však odhaduje na 25,3 %, přičemž 88,8 % služeb bylo poskytnuto individuálními podnikateli v objemu 1 003,1 miliard UZS. Objem obchodních služeb v rámci všech typů ekonomických aktivit činil 41 083,3 miliard UZS v roce 2011, přitom 9 749,6 miliard UZS připadalo na obchody mimo města (23,7 %). Ve srovnání s rokem 2010 tak došlo k nárůstu obchodních služeb o 13,2 %.

Přehled obchodních služeb podle druhu aktivity v roce 2011 shrnuje následující tabulka:

 

Mld. UZS

Meziroční změna (%)

% z celkového obratu

Služby - celkem

41083,3

113,2

100,0

Podle druhu aktivity:

 

 

 

Obchod a zásobování

8607,5

118,6

20,9

Doprava

12350,3

104,1

30,1

Telekomunikační, sdělovací a informační služby

2630,0

139,9

6,4

Finanční služby včetně mikro-dotací a úvěrů

3507,2

118,6

8,5

Turismus

64,1

127,3

0,2

Hotelierství

112,4

106,5

0,3

Komunální služby

4781,0

99,9

11,6

Osobní služby

534,5

120,9

1,3

Opravy automobilů a ostatních výrobků

367,7

118,9

0,9

Ostatní služby, včetně služeb poskytovaných v oblasti zdraví a sportovních aktivit

8128,6

118,5

19,8

Zdroj: Goskomstat Uzbekistánu, 2012

V porovnání s rokem 2010 došlo k vysokému nárůstu poskytovaných služeb v následujících segmentech trhu: Telekomunikační, sdělovací a informační služby (139,9 %), Turismus (127,3 %), Osobní služby (120,9 %), Oprava automobilů a ostatních výrobků (118,9 %), a také v případě služeb finančních (včetně mikro-dotací a úvěrů), obchodních a zásobovacích (118,6 %). Ve struktuře služeb dominovaly: Dopravní služby (30,1 % z celkového obratu), Obchod a zásobování (20,9 %), Komunální služby (11,6 %), Finanční služby (8,5 %), Telekomunikace a informační služby (6,4 %).

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

D o p r a v a

Uzbekistán má k nejbližším mořím (Černé, Arabské, Baltické moře) přístup pouze přes teritoria dvou dalších států, suchozemská doprava je pro něj proto mimořádně důležitá. To se odráží ve skutečnosti, že má po Kazachstánu nerozvinitější dopravní infrastrukturu. Tato zahrnuje železniční, automobilovou, leteckou, říční a potrubní. Je třaba ovšem přiznat, že úroveň výrobně technického potenciálu uzbecké dopravy v důsledku jejího nekomplexního a nevyváženého rozvoje zaostává za současnými požadavky. Zejména se to týká mětských a venkovských cest, dopravní opravárenské základny, nedostatku náhrandích dílů a málého rozvoje osobní dopravy.

V roce 2011 došlo k rekordnímu růstu tržně poskytovaných služeb v dopravě při porovnání s ostatními druhy ekonomické aktivity. Na celkovém obratu tržně poskytnutých služeb ve výši 41 000 miliard UZS se podílely služby spojené s dopravou z 30 %. Odborníci spojují tuto skutečnost s novou prezidentskou politikou v oblasti rozvoje infrastruktury (prezidentský dekret vydaný 21. prosince 2010 “Na akceleraci rozvoje infrastruktury, dopravní a telekomunikační vybavenosti pro roky 2011-2015”). Součástí politiky je investice ve výši 6,9 miliard USD do dopravní infrastruktury, kde 48,9 %  prostředků bude použito pro modernizaci silniční dopravy, 22,9 % pro modernizaci železniční dopravy a 9,4 % pro modernizaci letecké přepravy. Vládní dokument informuje o plánovaných rozsáhlých investičních akcích v oblasti výstavby a modernizace silnic, železnic, mostů, modernizace motorových vozidel, železničních lokomotiv a kolejových vozidel, pořízení nových letadel, aj. Hlavním cílem dopravní politiky je další integrace Uzbekistánu do mezinárodní dopravní síťě, rozvoj mezinárodních tras pro potřeby zahraničního obchodu a rozvoje tranzitních dopravních kapacit.

Zrychlení rozvoje v oblasti dopravní inrastruktury se odrazilo na výsledcích tohoto sektoru v roce 2011. Podle oficiálních statistiky bylo v minulém roce přepraveno na 1,2 miliardy tun nákladu s meziročním nárůstem o 8,7% oproti roku 2010 a bylo přepraveno více než 6,3 miliard cestujících (nárůst o 5,9 %). Obrat přepravy činil 80,9 miliard tun-kilometrů (nárůst o 6,8 %), přeprava osob - 82,3 miliard (nárůst o 7,8 %).

Automobilová doprava

Nesporným lídrem sektoru je doprava silniční, která představuje také 10 % zahraničního obchodu a 88 % domácí osobní a nákladní dopravy. V roce 2011 tento druh dopravy přepravil více než 1,1 miliardy tun nákladu (90,6 % z celkového objemu) a přes 6,2 miliardy cestujících (98,4 % z celkového objemu). Podíl soukromých dopravců na celkovém obratu motorové dopravy činil 73,7 % v roce 2011. V roce 2010 to bylo 72,6 % a došlo podle publikovaných údajů k mírnému nárůstu. Dynamický růst silniční přepravy přímo souvisí s výstavbou a modernizací silniční infrastruktury. Celková délka dopravních cest v Uzbekistánu (dle SJC Uzavtoyul) činí 184 tisíc kilometrů. Z nich 42,6 tisíc kilometrů připadá na bežné dálnice a 3,2 tisíc km na dálniční mezinárodní siť. Součástí ambiciózního programu obnovy národních dálnic v příštích letech je i rekonstrukce a výstavba 1,501 km silnic, včetně části uzbeckého úseku transevropské silniční sítě E-40, které leží ve směru Beineu- Kungrad-Buchara-Navoi-Samarkand-Taškent-Andižanu, o celkové délce 1139 km.

Železniční doprava

Železniční dopravě patří zvláštní role v rámci sektoru. Podílí se z 35 % na přepravě související s dovozem – vývozem a na tranzitní přepravě nákladů. V roce 2011 bylo na hlavních železničních trasách přepraveno 59,6 milionů tun nákladu, včetně uhlí, ropy a stavebních materiálů, barevných kovů, chemikálií, obilí, atd. Podle oficiálního vyjádření připadá více jak polovina tržeb na přepravu ropy, stavebních materiálů a minerálních hnojiv. V meziročním srovnání došlo k nárůstu železniční dopravy o 4,8 %. V roce 2011 bylo přepraveno železniční dopravou 14,9 milionu cestujících, což představuje nárůst o 2,7% proti roku 2010. Podle uzbeckého drážního podniku SJSRC Uzbekistan Railways činí celková délka železnic více než 7 000 km, z toho 4 600 km připadá na páteřní železniční tratě.

S ohledem na další rozvoj železniční infrastruktury probíhají různé investiční akce v olbastech: výstavba nových železničních tratí, výstavba nových železničních stanic, modernizace a elektrifikace železničních úseků, obnova vozového parku. V posledních letech byly dokončeny železniční tratě Navoi-Uchkuduk-Sultanuizdag-Nukus (341 km) a Toshguzar-Baisun-Kumkurgan (220 km). Mají zajistit plynulé železniční spojení mezi severní, jižní a centrální oblastí země. Železniční trať Toshguzar-Baisun-Kumkurgan umožňuje také přímé železniční spojení s Afghánistánem. V minulých letech byla modernizována vysokorychlostní železniční trať Taškent-Samarkand a elektrifikovány železniční stanice ve městech Bukhara a Qarshi. Pro rok 2012 plánuje drážní podnik investice do infrastruktury a vozového parku ve výši 389,8 miliard UZS. Osm investičních projektů pro rok 2012 je realizováno v úzké koordinaci s programy dlouhodobého rozvoje průmyslových odvětví a rozvoje příslušných olbastí.

Letecká doprava

V roce 2011 přepravila letecká doprava 30,6 milionů tun nákladu (nárůst o 3,8 %) a 2,2 milionu cestujících (nárůst o 11,5 %). Od roku 1992 Uzbekistán realizuje v rámci země státní program rozvoje civilního letectví. Související investice jsou použity pro: modernizaci vozového parku, výstavbu nových letištních komplexů, rekonstrukci systémů řízení letového provozu, modernizace letišťního vybavení pozemní technikou, vytvoření vlastní profesní základny pro vzdělávání vysoce kvalifikovaných pracovníků, změny v olbasti řízení a řídicích systémů. Uzbekistan Airways, která zaměstnává asi 14 tisíc zaměstnanců, provozuje pravidelné lety do více než 40 měst světa a pokrývá tak spojení s Amerikou, Evropou, Středním východem, jihovýchodní a střední Asií a se státy SNS.

Potrubní doprava

Potrubní doprava v Uzbekistánu zažívá stálý růst, samozřejmě podmíněný firnančními možnostmi země. Nejváznamnějšími vnitrozemskými produktovodyjsou trasy plynovodů Džarkan - Buchara - Samarkand - Taškent a Mubarek - Taškent. Mezinárodní plynovody se táhnou v délce 2 100 km k Uralu a 3 500 km k Moskvě. Propustnost uzbeckých plynovodů a ropovodů je ovšem nízká, neboť tlak v nich dosahuje místo plánovaných 120 at pouze 40 at. To je dáno špatným technickým stavem potrubních systémů a zejména přečerpávacích stanic. V roce 2011 zvýšil Uzbekistán přečerpávání ropných olejů a paliv o 11,5 % oproti roku 2010 na 9,9 milionů tun. Podle statistik leží na území státu více než 14 300 km produktovodů, zejména pro přepravu plynu a ropy. jenom plynová soustava zahrnuje na 23 kompresorových stanic a 250 přečerpávacích agregátů.

Vodní doprava

Co se týče vodní dopravy, došlo po roce 1990 k hlubokému propadu. Vodní dopravu tvoří hlavně Amudarjinská paroplavba, menším podílem se účastní Syrdarjinská paropalvba. Vodní doprava na Aralském moři prakticky zanikla z důvodů jeho vysychání. Vodní doprava má v současné době jen regionální význam, a to pro Chorézmskou oblast a Republiku Karakalpakstan. Používá se k přepravě obilí, bavlny, stroního zařízení, umělých hnojiv a stavebních materiálů.

Místní doprava v Taškentu

Taškentský systém metra *, jediný ve střední Asii, má nyní 3 linie. První Čilanzarská je dlouhá více než 16 km a tvoří ji 12 stanic, elektrodepo a spojovací uzel. Další je Uzbekistánská v délce 14 km a s 11 stanicemi a elektrodepem. Třetí je Junos Abadská větev v délce 15 km a zahrnuje 13 stanic. Junos Abadská linie je významná tím, že spojuje všechny tři větve taškentského metra.  Taškentské metro vyžaduje rekonstrukci jak stavební části, tak i technického vybavení. Jeho význam stoupá právě s přetížením automobilovou dopravou. Ta ovšem nedosahuje zatím parametrů velkých světových metropolí. Autobusová, trolejbusová a tramvajová doprava pokrývá celý Taškent. Likvidace tramvajové a autobusové dopravy v širším centru města se postupně zastavila. Na tramvajové linky do okrajových částí města, ale i v centru jsou nasazovány tramvaje „Spektr“ z ruského Uraltransmaš. Posílením těchto forem dopravy taškentské správní orgány omezují vznik dopravní zácpy ve městě.

* Podle údajů publikovaných "Uzbekiston Temir Yullari" činí počet přepravených osob více než 16 milionů.

Telekomunikace

Telekomunikační služby Uzbekistánu dosáhly standartu vyspělých zemí teprve nedávno, což souviselo s nevyhovující telekomunikační sítí a technickým vybavením. Zlepšení v olbasti telekomunikací a informačních technologií, ke kterému došlo v posledních deseti letech, bylo umožněno díky soustředěné podpoře státu a investicím do nového technického vybavení. Uzbecký telekomunikační trh se rozvíjí a zákaznická základna se každoročně zvětšuje. Tomu odpovídá i růst zisků ze služeb. Uzbecká politika měla za cíl umožnit privatizaci státního podniku Uzbektelecom a umožnit vytvoření tržního prostředí v tomto sektoru, který zůstává pod dohledem uzbecké telekomunikační agentury. Ke konci roku 2002 bylo v Ubekistánu evidováno téměř 1,9 milionu pevných linek a bylo evidováno 21 milionů poplatníků mobilních telekomunikačních služeb (právnické a fyzické osoby). Ke konci roku 2010 došlo k úplné digitalizaci telekomunikačních služeb. Přístup k internetu je v Uzbekistánu stále limitován. Statistiky. Hlavní vývoj na uzbeckém trhu v oblasti telekomunikací shrnují následující body*:

  • Začátkem roku 2011 došlo k výraznému posílení služeb mobilních operátorů, kteří nabízí služby více než 26,5 milionům uživatelů.
  • V roce 2008 došlo ke skokovému nárůstu uživatelů mobilních telekomunikačních služeb o 109% a v letech následujících rostl trh každoročně o 25 - 30 %.
  • MTS, Unitel a UCell spustili koncem roku 2008 3G síť, jako čvtrtá společnost spustila svou 3G také UzMobile koncem 2010.
  • V poslední době nedochází k výrazným změnám na trhu s pevným připojením, které pokrývá 7 % populace.
  • Ke konci roku došlo k uplnému přechodu z analogového signálu na signál digitální.
  • V roce 2008 došlo k prudkému nárůstu internetových uživatelů a tržní segment stabilně roste, v roce 2011 čítal 350 000 uživatelů a přístup k jeho použití mělo 1,3% populace.
  • K začátku roku 2011 mělo přístup k širokopásmovému pokrytí datovými službami pouze 0,3 % obavatel - a to i na vzdory pozitivnímu vývoji na trhu.
  • Použití internetu v Uzbekistánu podléhá i nadále státní kontrole.

* Uzbekistan - Telecoms, Mobile, Broadband and Forecasts - http://www.budde.com.au/Research/Uzbekistan-Telecoms-Mobile-Broadband-and-Forecasts.html

E n e r g e t i k a

Elektrárenství

Uzbecký energetický systém dává předpoklady zabezpeční potřeb národního hospodářství a obyvatelstva. Ne vždy se ovšem tyto předpoklady daří uvádět ve skutečnost. V oblastech, ale i v hlavním městě Taškentu dochází k vypínání elektrické energie, přerušování dodávek tepla a teplé vody. První zimní měsíce roku 2008 toho byly více než výmluvným příkladem.
            Celkový výkon uzbeckých elektráren představuje hodnotu okolo 12,5 milónů kW. Z nich dávají 11,5% výkonu vodní, zbytek připadá na tepelné elektrárny. Ve výrobě el. energie dominuje státní společnost Uzbekenergo. Uzbecké tepelné elektrárny mají dobrou tepelnou bilanci, podíl plynu dosahuje 80%. Produkční potenciál uzbeckých elektráren je oceňován na 55 miliard kWh.
Elektrická vedení všech druhů napětí mají délku převyšující 234 tis km. Je třeba poznamenat, že na ně jsou napojena přímo i tádžické elektrická vedení. Transformační kapacita těchto vedení činí 46 milionů kWA.
            Základ energetického systému představují následující největší tepelné elektrárny. Syrdarjinská TES o výkonu 3 000 MW. Následuje Taškentská TES o výkonu 1860 MW, Novoangrenská TES o výkonu 2100 MW, Navojská TES o výkonu 1 250 MW.

            Hydroenergetický systém tvoří 5 kaskád, které zahrnují 28 vodních elektráren. Největší je Červakská o výkonu 600 MW, následuje Chodžikentská o výkonu 165 MW. Úkolem vodních elektráren však není jen výroba el. energie, ale jejich přehradní nádrže také slouží jako zásobárna vody pro zavlažování.

            Uzbecká vláda přijala rozsáhlý program rekonstrukce energetického systému země a jeho zefektivnění do roku 2010, protože výroba el. energie je nedostatečná a dodávky el. proudu jsou v rozsáhlých oblastech země často přerušovány. Podle tohoto programu budou základním energetickým zdrojem v Uzbekistánu tepelné elektrárny, které v budoucnu mají představovat 86% celkové kapacity. 

            Uzbecká vláda nedávno provedla reorganizaci energetického sektoru (do kterého jsou  zahrnuty kromě výroben elektrické energie a přenosové a distribuční soustavy také uhelné doly) s cílem přilákat zahraniční investice do tohoto odvětví (částečná privatizace, stát si ponechá majoritu) a zejména zvýšit těžbu uhlí, které by mělo jako palivo nahradit  plyn potřebný pro export.

            Pro obnovu a výstavbu vysokonapěťových rozvodných sítí poskytla Islámská banka 25 mil USD a ADB 49 mil USD. Uzbekistán vloží do tohoto projektu vlastních 29 mil USD.

            Německá firma Siemens pokračuje v rekonstrukci třetího bloku největší tepelné elektrárny v Syrdarji. Koncem roku 2004 byl uveden do provozu první ze čtyř 800 MW bloků Talimandžarské tepelné elektrárny o projektovaném výkonu 3 200 MW, která bude krýt nedostatek energie v Samarkandské a Bucharské oblasti. Je to první velká elektrárna postavená v Uzbekistánu od vyhlášení jeho nezávislosti.

            Největšími zařízeními na plyn jsou elektrárny Syrdarjinská a Navojská. Uhelné palivo používají dvě elektrárny v okolí Angrenské uhelné pánve blízko Taškentu. Plánují se dodávky dalších 4 tis. MW z rekonstruovaných nebo z nových výroben. Připravuje se výstavba hydroelektrárny na řece Pskent, stavba nového bloku o výkonu 800 MW na Talimandžarské tepelné elektrárně v Kaškadarjinské oblasti a v realizaci je stavba přehrady s hydroelektrárnou o 4 blocích s výkonem 175 MW v Surchandarjinské oblasti.

Zemní plyn

         Uzbekistán spotřebuje v tepelných elektrárnách okolo 86% vytěženého plynu, zbytek vyváží zejména do Ruska, na Ukrajinu, do Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Uzbekistán v roce 2008 předpokládá dodávky zemního plynu svým odběratelům za světové ceny. V roce 2008 za 160 USD/ 1000 m3 s tím, že v roce 2009 by to mělo být okolo 200 USD. Od roku 2005 buduje Uzbekistán dva nové magistrální plynovody: Gazly - Sarymaj a Gazly - Kagan. Ty mají propojit Chivsko - bucharské naleziště ropy a plynu se severozápadní částí uzbekistánu a současně zvýšit exportní infrastruktururu. Jinak viz kapitola 4.3.

Ropa

          K tomu viz kapitola 4.3.

Ropa a plyn společně

Jak již bylo zmíněno, gelologicky je prozkoumáno pouze 30% uzemí země. To platí i pro plyn a ropu. Největší pozice v těžbě ropy a plynu zaujímají ruské podniky. Na prvním místě je třeba uvést Gazprom. Mezi tímto ruským obrem a uzbeckou společností Uzbekněftěgaz byla podepsána v roce 2002 dohoda o stategickém spolupráci na dobu 25 let. Tato dohoda předpokládá investice v období 2003 až 2011 v objemu více než 1 miliardy USD. V roce 2007 zahájil Gazprom průzkumné práce v oblasti Usť-Jurt, kde se účastní i naše firmy ERIELL Corporation s.r.o. a PROTE s.r.o.
Dalším partnerem Uzněftěgazu je druhý ruský dinosaurus LUKOIL. S ním byla uzavřena Dohoda o rozdělení produkce na dobu 35 let. LUKOIL předpokládá investovat v Uzbekistánu do roku 2010 okolo 2,5 miliardy USD. V listopadu 2007 bylo zahájeno dobývání plynu na ložisku Chauzak, jehož roční kapacita činí 3 miliardy kubických metrů ročně.
Strojtransgaz buduje v Mubarekském nalezišti podnik na zpracování zemního plynu. Ten má vyrábět kondezovaný plyn v objemu 336 tis tun a dále 150 tis tun benzínu.
Sojuzněftěgaz uzavřel s Uzbekněftěgazom Dohodu o rozdělení produkce na ložiscích Usť - Jurt a Jihozápadní Gissar na dobu 36 let, v níž se zavázal realizovat investice v okolo 450 milionů USD.
Po ruských podnicích přepokládá největší investice Čínská národní ropně-plynárenská korporace (CNPC), a to ve výši 600 milionů USD.
Dále se v Uzbekistánu angažují indická Gail Limited, malajsijská Petronas, švýcarská Zeromax GmbH, korejská KOGAS. Zájem též projevily Írán a Singapur.
Kromě toho bylo v roce 2005 vytvořeno konsorcium (ruská Lukoil Overseas, malajsijská Petronas, jihokorejská KNOC a čínská CNPC), které bude těžit z ložiska v uzbecké části Aralského moře.
Je zřejmé, že nejsilnější pozice mají ruské firmy a ostatní budou sbírat jen drobty. To je nesporný fakt, s nímž třeba počítat.

Jaderná energetika

Uzbekistán má sedmé největší zásoby uranu na světě, které se nacházejí v celkem 27 ložiscích a představují 55 000 tun. Roční produkce činí zhruba 2 100 tun. Těžbu uranu ovládá Navojský důlní a metalurgický podnik. Vytěžený uran se exportuje, vlastní jaderná zařízení Uzbekistán nemá a ani je v dohledné době neplánuje. Malá množství uranu si ponechává Uzbekistán pro lékařské účely. V průběhu roku 2006 došlo k prolomení  monopolní pozice exportéra uzbeckého uranu americké společnosti NUKEM Inc., která je dceřinnou společností německé NUKEM GmbH a na vývozu uranu se podílejí firmy z Jižní Koreje, Číny, Japonska a Ruska. V roce 2006 byla uzavřena dohoda s Ruskem o vytvoření společného podniku na těžbu uranu.

Vodní energetika

Uzbekistán má velký hydroenergetický potenciál, který se odhaduje na 88,5 miliardy kWh. Využívá se však pouze z 25%. Uzbekistán plánuje rozvoj hydroenergetiky, která je důležitá nejen jako zdroj energie, ale i jako zásobárna vody pro zavlažování. Bohužel zahraniční investoři (zejména Rusko, Írán a Pákistán) v současné době realizují své investice ve výhodnějších podmínkách Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. A bez jejich investic se Uzbekistán neobejde.

Obnovitelné energetické zdroje

Hodnotový potenciál všech uzbeckých obnovitelných energetických zdrojů činí 6 751 milionů tun ropného ekvivalentu, technický potom 117 milionů tun ropného ekvivalentu. Využit je zatím na 0,6%. Zde má Uzbekistán velké perpektivy. Ovšem bez skutečného, nikoliv pouze deklarovaného, rozvoje uzbecké ekonomiky zůstane pouze u perspektiv.

Energetická doprava

Uzbekistán je v současné době plně závislý na ruských ropovodních a plynovodních systémech (Střední Asie - Rusko, Kaspické moře - Rusko). Na tom se v nejbližší ani vzdálenější budoucnosti nic nezmění. Doprava plynu a ropy tzv. „Kaspickou cestou“ a „Jižní cestou“, tj. přes Afghánistán má k realitě značně daleko a Uzbeci jí ani nevěnují pozornost. Pokud jde o projekt NABUCCO tak ani ten Uzbeci nepovažují za reálný.

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Uzbekistán patří přes svoje nepochybné nerostné bohatství mezi málo rozvinuté země, tzv. low income countries, a je “čistým“ příjemcem rozvojové pomoci. Bez ní se v podstatě neobejde.

Koordinací rozvojové pomoci poskytované Uzbekistánu se zabývají dvě instituce. První z nich je správa Ministerstva vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu Uzbekistánu pro mezinárodní finanční instituce a donorské země a Byro koordinace technické spolupráce s Evropskou komisí při Úřadu vlády Uzbekistánu.

Uzbekistán donedávna údaje o poskytnuté rozvojové pomoci nepublikoval, lépe řečeno nepublikoval žádné ucelené a přehledné údaje. Teprve počátkem roku 2008 učinil bezprecedentní krok a veřejně (v projevu prezidenta Karimova) oznámil některé údaje týkající se rozvojové pomoci poskytnuté Uzbekistánu v roce 2007. Podle nich mělo být v roce 2007 poskytno Uzbekistánu celkem 330 milionů USD zvýhodněných půjček a 46 milionů USD formou nenávratné pomoci. Podle našich odhadů to bylo 850 milionů EUR výhodných úvěrů a grantů za 140 milionů EUR.

Dále byl k realizaci navržen projekt „ Znečištění severovýchodní části Surchandarijské oblasti Uzbekistánu imisemi fluoru“. Jedná se o vědeckou analýzu působení tádžické hliníkárny v Tursunzade na životní prostředí sousedních okresů Surchandarijské oblasti Uzbekistánu, což je jeden z neuralgických bodů uzbecko - tádžických vztahů.