Velvyslanectví České republiky v Taškentu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

8.1. Distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Koordinace zahraničně obchodní operací je svěřena Ministerstvu vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu. Toto ministerstvo zastřešuje řadu organizací, které se hlavně zabývají exportně – importními operacemi.

            Spojení na všechny státní podniky zabývající se exportně – importními operacemi lze najít na www.gov.uz.

            Nejdůležitější z nich uvádíme níže:
-         společnost Markazsanoatexport, www.mse.uz, zajišťuje obchod s minerálními hnojivy, umělými vlákny, kovy, kovovými vodiči, ropnými produkty, technologiemi, náhradními díly, spotřebním zbožím apod.,
-         společnost Uzmarkazimpex, www.uzmarkazimpex.com, obchoduje s bavlnou, kaolínem, surovým hedvábím, základními potravinami, stroji a zařízeními,
-         společnost Uzchimprom, www.uzkimyosanoat.uz,  obchoduje s chemickými výrobky.

            Je rovněž možno navazovat kontakty s celou řadou obchodních organizací akciového typu a soukromými organizacemi, kterých je mnoho a procházejí etapami slučování, zanikání a reorganizací. 

         Vždy je však důležité při uzavírání konkrétního obchodního případu ověřit, zda:
-       daný výrobek nespadá mezi ty, u kterých je dovoz resp. vývoz státem regulován (nutnost speciální licence, obchod vyhrazen pouze pro některé organizace, vývoz, dovoz či přeprava zakázány),
-        daný partner má k obchodování s nabízenou komoditou opravdu přístup a oprávnění,
-        má partner reálnou možnost získat volně směnitelnou měnu,  zda má vlastní devizový účet,  a rovněž zda má-li dostatek domácí měny pro směnu,
-        v případě, že se dovoz realizuje za místní měnu, zda je možno nakoupit za ni zboží, nebo služby dále obchodovatelné – např. na surovinové burze exportní komodity (ale mnoho zboží prodávaného na burze lze koupit opět pouze za volně směnitelnou měnu).

            Základní potraviny (mouka, cukr, rostl.oleje, máslo, dětská výživa, sušené mléko) je možné v rámci dovozních kvót přidělovaných dovozcům s příslušnou licencí  realizovat v Uzbekistánu za volně směnitelnou měnu.

            Využívání místních zástupců je samozřejmě možné a řada firem tuto praxi uplatňuje. Takové zastoupení podstatně snižuje náklady, je však nutno nalézt spolehlivého zástupce, který bez delšího období kontroly bude stále samostatně pracovat. Zahraniční firmy zde najímají nejen individuální představitele, ale i místní organizace, které na domácím trhu vystupují jejich jménem. České firmy zaměstnávají v těchto funkcích především osoby korejského původu. Výrobci spotřebního zboží (domácí technika a elektronika, kosmetika) najímají místní dealery pro drobný prodej, což je naprosto obvyklé.

            Všichni zájemci mají možnost účastnit se tenderů, zájmové podnikatelské svazy jsou prostřednictvím ZÚ pravidelně informovány o vyhlašovaných tenderech, tam, kde to je možné, informujeme přímo firmy. Informace o vyhlašovaných tenderech jsou rovněž uveřejňovány na portálu "Businessinfo".

8.2. Podmínky zaměstnávání cizinců a místních sil

Základním pracovněprávním předpisem v Uzbekistánu je zákoník práce, který nabyl účinnosti  dne 01.04.1996. Pokud jde o zaměstnávání cizinců, tak je doplněn následujícími předpisy.  Především je to Usnesení vlády číslo N 408 ze dne 19.10.1995 o pracovní činnosti občanů Uzbekistánu v zahraničí a cizinců v Uzbekistánu ve znění pozdějších předpisů, poslední novela číslo N 203 ze dne 29.04.2004, dále je to vyhláška o získávání a využívání cizích pracovníků v Uzbekistánu, která tvoří přílohu číslo 2 k uvedenému usnesení vlády a nakonec vyhláška o způsobu akreditace a činnosti obchodních zastoupení cizích komerčních organizací na území Uzbekistánu, která tvoří přílohu číslo 1 k usnesení vlády číslo 410 ze dne 23.10.2000 ve znění usnesení vlády číslo 162 ze dne 06.04.2001.

Podle těchto předpisů  mohou cizinci pracovat na území Uzbekistánu na základě dvou vydaných dokumentů. Prvním z nich je povolení k získání zahraniční pracovní síly. Toto povolení se vydává uzbeckému zaměstnavateli. Vydává ho územní orgán Agentury pro otázky vnější pracovní migrace příslušný podle sídla zaměstnavatele.

Zaměstnavatel je povinen předložit agentuře následující doklady:

1.      žádost

2.      návrh pracovní smlouvy nebo jiné dokumenty potvrzující předběžnou dohodu s cizími občany nebo cizími firmami o úmyslu a podmínkách získání zahraničních specialistů

3.      dotazník zahraničního specialisty s fotografií

4.      doklad o zaplacení poplatku za vydání povolení

5.      lékařské potvrzení o bezinfekčnosti na HIV

            Agentura musí vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů ode dne podání žádosti. V případě odmítnutí se rozhodnutí vydává do jednoho týdne písemně s odůvodněním. Na základě tohoto rozhodnutí obdrží zahraniční pracovník potvrzení o právu pracovat na území Uzbekistánu. Potvrzení se vydává na dobu jednoho roku. Prodloužení potvrzení se vydává na dobu platnosti pracovní smlouvy.

           V příloze 2 k usnesení vlády číslo 408 je uveden podrobný výčet osob, na které se tento postup nevztahuje. Pro potřeby našich podnikatelů je třeba uvést zejména zakladatele a společníky firem zakládaných v Uzbekistánu, kteří se zdržují na území Uzbekistánu po dobu nejvýše tří měsíců. Taktéž se nevztahuje na pracovníky obchodních zastoupení zahraničních komerčních organizací, kteří jsou akreditováni v MVESIT.

            Zmíněné předpisy nestanoví žádná omezení pro zaměstnávání cizinců. Vydání povolení je čistě na úvaze uzbeckého státního orgánu.

            Pokud jde o zaměstnávání místních občanů, tak žádná omezení neexistují. Nutno však počítat s tím, že v případě služebních cest do zahraničí musí mít občan Uzbekistánu výjezdní povolení.

            V podmínkách levné a relativně kvalifikované pracovní síly mnohé zahraniční firmy dávají přednost zaměstnávání občanů Uzbekistánu. To dělají i některé české firmy. Je výhodné získat jako zástupce firmy uzbeckého občana s co nejlepšími konexemi na oficiální struktury.

Uzbecký právní řád umožňuje i spolupráci na základě živnostenského oprávnění (tzv. "švarcsystém").

8.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

V Uzbekistánu možno zřizovat následující organizační formy podnikání.

Obchodní zastoupení.

            Zřízení obchodního zastoupení upravuje usnesení vlády číslo N 410 ze dne 23.10.2000. Podle tohoto usnesení zastoupení nemá právní subjektivitu. Podléhá registraci v MVESIT. Žádost o akreditaci musí být podána písemně na firemním papíře, podepsána zmocněnou osobou, opatřena razítkem a připojeným překladem do uzbečtiny nebo ruštiny. V žádosti je třeba uvést:
-         informaci o činnosti zastoupení
-         adresu sídla hlavní firmy
-         telefon, fax a e-mail
-         vedení firmy
-         počet zaměstnanců firmy
-         předmět činnosti
-         objem prodeje/obrat/zbožní obrat za poslední zdaňovací období
-         podíly jednotlivých předmětů činnosti ve firemním obratu
-         nomenklatura výroby/zboží
-         údaje o vlastnících nebo hlavních akcionářích
-         hlavní závody (dceřiné společnosti, filiálky atd./ adresy a předmět činnost)
-         historie firmy (zakladatelé a etapy rozvoje.
-         další údaje (ochranné známky, vlastnictví nemovitostí, výrobní kapacity, dopravní prostředky
-         podrobná informace o podnikatelských a jiných vztazích s podniky a organizacemi Uzbekistánu
-         perspektivy spolupráce
-         dobu požadované akreditace (rozhodnutí o akreditaci se vydává na jeden až tři roky). Akreditaci nutno obnovovat.

            K žádosti se přikládá:
-         ustavující dokumenty
-         doklad o registraci v mateřské zemi
tyto doklady se předkládají v notářsky ověřených kopiích. Podléhají legalizaci, kterou může provést konzulární útvar  Uzbekistánu v příslušné zemi, ministerstvo zahraničí země původu, konzulární útvar nebo diplomatické zastoupení příslušné země v Uzbekistánu. Poté je třeba tyto doklady ověřit v konzulární správě ministerstva zahraničních věcí Uzbekistánu.
-         plná moc vedoucímu zastoupení s uvedením osobních údajů, rozsahem zmocnění a xerokopií pasu
-         stanovy zastoupení odsouhlasené vedením zahraniční firmy a opatření razítkem.  
tyto doklady se předkládají s notářsky ověřeným podpisem a doložkou o legalizaci v zemi registrace. Všechny uvedené doklady musí být přeloženy do uzbečtiny nebo ruštiny.
-         doklady o nájmu nebytových prostor.

            Žádost by měla být vyřízena do 10 dnů. Akreditace nastává dnem vydání rozhodnutí o akreditaci.

            Při prodloužení akreditace  se předkládá:
-         žádost (na firemním papíře, s podpisem zmocněné osoby a razítkem)
-         informace o činnosti
-         plná moc vedoucímu zastoupení
-         nájemní smlouva

            Cizinci, kteří jsou zaměstnáni v rámci obchodního zastoupení, podléhají akreditaci a mohou pracovat  u tohoto zastoupení bez rozhodnutí Ministerstva práce. Akreditace se vydává maximálně na 12 měsíců a je možno ji prodloužit.

            Akreditace vyžaduje předložit:
-         žádost podepsanou vedoucím zastoupení nebo vedením zahraniční firmy
-         osobní lístek v uzbečtině a angličtině
-         dvě fotografie (3x4)
-         potvrzení o zaměstnání v zastoupení
-         lékařské potvrzení na HIV
-         kopie cestovního dokladu

Podnik s účastí zahraničního kapitálu
            Základním předpisem upravujícím registraci podniku se zahraničním kapitálem je usnesení vlády číslo N 237 ze dne 22.08.2003. Registrace provádí na základě žádosti. K žádosti se přikládá:
-         dva originály notářsky ověřených zakládajících listin
-         doklad o poštovní adrese podnikatelského subjektu
-         bankovní doklady o úhradě poplatku za registraci
-         potvrzení o názvu firmy vydané orgány statistiky
-         otisky kulatého a hranatého razítka v třech exemplářích
-         výpis z obchodního rejstříku podle místa registrace a doporučující dopis banky legalizovaný konzulárním útvarem Uzbekistánu, pokud takový není ministerstvem zahraničí země registrace zakladatele nebo konzulárním útvarem nebo diplomatickým zastoupením země v Uzbekistánu s následujícím ověřením v konzulární správě Ministerstva zahraničních věcí Uzbekistánu
-         pokud základní kapitál podniku převyšuje 20 miliónů USD také kopie rozhodnutí vlády Uzbekistánu o založení společného podniku
-         doklad o vložení 30% podílu základního kapitálu  každým ze zřizovatelů

            Registraci provádějí územní orgány ministerstva spravedlnosti, v Taškentu ministerstvo spravedlnosti, pokud jde o podniky se zahraniční investicí.

            Podnikem se zahraniční investicí se rozumí podnik:

-         v němž zahraniční investice představuje nejméně 30% základního kapitálu,

-         jedním ze zakladatelů je zahraniční investor – právnická osoba,

-         minimální výše základního kapitálu činí částku odpovídající ekvivalentu 150 000,- USD (v Republice Karakalpakstan a Chorézmské oblasti 75 000,- USD). 

             Ostatní podniky registrují inspekce státní registrace při jednotlivých hokimiátech.

            Právní formy jsou obdobné jako u nás: společnost s ručením omezeným, družstvo, akciová společnost apod.

8.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP)

            Reklamní a propagační činnost lze provádět v Uzbekistánu zcela standardními postupy jako u nás (tisk, rozhlas televize). V Uzbekistánu jsou běžné plakátové nebo elektronické poutače atd. Kromě toho působí v Uzbekistánu různé reklamní, marketingové a consultigové společnosti. V tomto ohledu se situace v Uzbekistánu od naší příliš neliší.

            Na druhé straně je třeba opustit představy, že v Uzbekistánu bude možno obchodovat přes elektronickou poštu. Bez osobní přítomnosti a  osobních kontaktů se zde prakticky  nic nezrealizuje.

8.5. Způsoby řešení obchodních sporů

Základem uzbeckého obchodního soudnictví je soustava hospodářských soudů (v podstatě přejmenovaná sovětská arbitráž). Skládá se z hospodářských soudů sídlících v jednotlivých oblastech a hlavním městě Taškent a Nejvyššího hospodářského soudu se sídlem v Taškentu. Tato soustava existuje nezávisle na systému obecných soudů. Nutno poznamenat, že donedávna byla značná část obchodních sporů řešena mimosoudně (okolo 50%). V roce 2006 však došlo k nebývalému rozmachu činnosti hospodářských soudů, doslova boomu. V tomto roce byla žalobcům přisouzena částka odpovídající zhruba sumě EUR 1 437,5 miliónů.  Na soudních poplatcích se vybrala částka přibližně odpovídající výši EUR 21, 875 milónu. Kromě toho hospodářské soudy rozhodly ve zhruba 400 případech o neplatnosti právních aktů státních orgánů a orgánů samosprávy z důvodů porušení práv podnikatelů. Jde o jev nebývalého významu znamenající průlom do všemocnosti státních orgánů a orgánů samosprávy.

Vedle řádných hospodářských soudů bylo zákonem číslo ZRU – 64 z roku 2006 o rozhodčích soudech, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, zavedeno rozhodčí soudnictví. Podle tohoto zákona mohou být zřízeny stálé rozhodčí soudy a ad hoc rozhodčí soudy. Tyto soudy jsou příslušné pro řešení hospodářských sporů mezi podnikatelskými subjekty, pokud zákon nestanoví jinak. Spory podle tohoto zákona se řeší podle uzbeckého práva. Pravomoc rozhodčího soudu lze založit pouze písemně, a to buď rozhodčí smlouvou nebo rozhodčí doložkou v příslušné smlouvě.  Pokud se sporné strany nedohodnou jinak, jednání rozhodčího soudu se vede v uzbečtině. Jinými slovy řízení před rozhodčími soudy, na rozdíl od řízení před hospodářskými soudy, lze vést i v jiném jazyce. V úvahu bude připadat především ruština. Spory před rozhodčími soudy rozhodují buď samorozhodci nebo rozhodčí senáty. Rozhodcem se však může stát pouze občan Uzbekistánu, což může být z našeho pohledu handicapem tohoto zákona. Rozhodčí řízení je  pouze jednoinstanční. Soudní přezkum rozhodnutí rozhodčího soudu je možný jen  výjimečně z důvodů výslovně uvedených v zákoně, a to  na základě návrhu na zrušení rozhodnutí rozhodčího soudu. Tento návrh má odkladný účinek. Obecný soud však nemůže přezkoumávat skutkový stav zjištěný rozhodčím soudem ani jeho rozhodování ve věci samé.  Zavedení rozhodčího soudnictví je oficiálně odůvodněno  zájmem Uzbekistánu na zavedení mezinárodních standardů v rámci hospodářských reforem. Ve skutečnosti jde ovšem o pragmatickou reakci na dosavadní široce uplatňované mimosoudní urovnávání obchodních sporů. Nicméně zkušenosti s činností rozhodčích soudů jsou zatím převážně pozitivní. Zejména se oceňuje rychlost, dostupnost a hlavně levné řízení. Co se ovšem týče meritorního rozhodování, tak k tomu se zatím nikdo nechtěl vyjádřit. 

Pokud rozhodnutí rozhodčího soudu není dobrovolně splněno, lze se domáhat výkonu takového rozhodnutí před obecnými soudy podle zákona o výkonu rozhodnutí soudů a jiných orgánů.


Ke dni 12. ledna 2007 byl zřízen při Obchodní a průmyslové komoře Uzbekistánu zřízen rozhodčí soud, který je pochopitelných důvodů nejautoritativnější. Dále byly zřízeny při všech oblastních pobočkách OPK Uzbekistánu rozhodčí soudy.

Kromě toho se připravuje zákon o mezinárodní obchodní arbitráži, který je stále ve stadiu projektu.

Uzbekistán v roce 1994 ratifikoval Úmluvu o urovnání investičních sporů mezi státy a cizími příslušníky (Convention on the Settlement of Investment Disputes  between States and Nationals of Other States  - dále Úmluva). Úmluva byla podepsána v roce 1966 a ratifikována již 140 státy.  Na jejím podkladě byl potom přijat v Uzbekistánu zákon o zárukách a způsobech ochrany práv zahraničních investorů (blíže viz kapitola 9). V této souvislosti vydal uzbecký Ústavní soud rozhodnutí ve věci konkurzu vyhlášeného na společný uzbecko – americký podnik Zaravšan – Njumont. Protože  americký společník společnost Newmont Mining neuspěla s žalobami u uzbeckých hospodářských soudů, rozhodla se obrátit podle shora citované mezinárodní smlouvy a uzbeckého zákona o zárukách a způsobech ochrany práv zahraničních investorů na Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes -  ICSID). S ohledem na tuto skutečnost učinila uzbecká vláda podnět u Ústavního soudu, aby podal závazný výklad uzbeckého zákona o zárukách a způsobech ochrany práv zahraničních investorů. Ústavní soud rozhodl, že k tomu, aby bylo možno takový spor předat Mezinárodnímu centru pro řešení investičních sporů, je třeba zvláštní písemný souhlas obou sporných stran a že pouhá existence zákona o ochraně zahraničních investic nestačí. Jinými slovy pokud takový společný souhlas sporných stran není dán, nemůže být příslušnost „Mezinárodního centra“ založena. Toto rozhodnutí bylo publikováno ve Věstníku Ústavního soudu Uzbekistánu, vydání číslo 15/2007 ze dne 12.10. 2007, znění tohoto rozhodnutí v ruštině je publikováno v SINPRO.

8.6. Režim zadávání veřejných zakázek

Uzbekistán nemá zákon o veřejných zakázkách. Existuje návrh zákona o „státních zakázkách“, ale jeho přijetí bylo několikrát odloženo.

Zatím je problematika veřejných zakázek upravena podzákonným předpisy. Základní právní úprava je provedena přílohou k usnesení vlády číslo N 456 ze dne 21.11.2000 ve znění pozdějších usnesení, poslední novela byla provedena usnesením vlády číslo N 206 ze dne 08.09.2005. Tento předpis se vztahuje prakticky na všechny státní zakázky s výjimkou těch, které se realizují na základě samostatných rozhodnutí vlády ad hoc nebo pokud podmínky zahraničních úvěrů nebo grantů stanoví jiné podmínky než uvedený předpis.

Pokud jde o dodávky podle jedné smlouvy  přesahující hodnotu ekvivalentu sumy 100 000,- USD je možno realizovat zakázku pouze na základě tendrového řízení. To se nezřídka obchází a předmět dodávky se rozdělí na několik kontraktů.

Pokud je hodnota dodávky podle jedné smlouvy nižší než ekvivalent 100 000,- USD provádí se výběr dodavatele na základě výběrového řízení.

Tendrové řízení provádí komise, kterou zřizuje objednatel, pokud hodnota zakázky nepřevýší ekvivalent 1 milionu USD. Pokud převýší tuto hodnotu, musí složení komise odsouhlasit vláda.

Tendrová komise musí mít lichý počet členů, zpravidla 9-11. Počet členů komise jmenovaných objednatelem nesmí převýšit 30%. Dále jsou členy komise jmenování zástupci ministerstev, bank, expertních organizací atd.

Kromě tendrové komise se vytváří ještě „pracovní orgán“ komise, což je orgán provádějící tendrové řízení v praxi. Při dodávkách do 1 milionu USD na jednu smlouvu jej jmenuje objednatel, při dodávkách nad 1 milion je třeba souhlasu vlády.

Tendery jsou otevřené nebo uzavřené. Otevřených tenderů se může zúčastnit každý, uzavřené jsou výjimečné a vyhlašují se se souhlasem vlády, resp. příslušného místopředsedy. 

Oznámení o tenderu  vyhlásí pracovní orgán nejpozději 30 dnů předem, a to v hromadných sdělovacích prostředcích. V podmínkách Uzbekistánu to jsou zejména noviny: Narodnoje slovo (Xalq so´zi), Pravda vostoka, Bizněs Věstnik Vostoka. Následuje předložení tendrové nabídky a zaslání tendrové dokumentace zájemci o účast v tenderu. Tendrová dokumentace musí obsahovat: instrukci pro účastníka tenderu, technickou část, obchodní část, předběžný návrh smlouvy.  Poté pracovní orgán provede předběžný kvalifikační výběr, který schválí tendrová komise. Následuje hodnocení. Výsledky se publikují do tří dnů v hromadných sdělovacích prostředcích (jak uvedeno výše).

Tendery financované ze zahraničních úvěrů jsou prováděny podle pravidel Světové banky, případně banky poskytující úvěr.    

O pravidlech výběrového řízení se nic bližšího neuvádí, nicméně v praxi se postupuje obdobně jako v případech tendrových řízení.

Je třeba mít na zřeteli, že skutečné důvody, pro které byla  zakázka přidělena určitému dodavateli, se obvykle dají zjistit jen velice obtížně. Právě skutečnost, že problematika veřejných zakázek není regulována zákonem, umožňuje různé manipulace s tendery (např. odklady, opakování apod.), což je zde téměř pravidlem.

8.7. Problémy a rizika místního trhu

Jak již bylo řečeno, problémy s registrací kontraktů v podstatě odpadly. Rizika uzbeckého trhu jsou v podstatě komerční. Z nich na prvním místě nutno uvést nedostatek finančních prostředků, a to jak nedostatek domácího oběživa, tak zahraniční měny. Dále sem patří obtížný přístup uzbeckých odběratelů k úvěrům, případě problémy se zajištěním bankovních záruk v případě zahraničního úvěru.

Proto pro uzbeckého odběratele je ideální dodavatel, který mu dodá zboží za výhodných podmínek, tj. s odkladem splatnosti ceny dodávky.

Riziko představuje převod domácí měny na volně směnitelnou, tzv. konverze. S tím se setkávají prakticky všichni dodavatelé. Ta může trvat různou dobu a přináší sebou rizika změny kursu, i když v poslední době tyto změny nejsou nijak dramatické.

Značně se snížilo i riziko změn ekonomických nástrojů vytvářejících investiční klima země, neboť Uzbekistán potřebuje zahraniční investice.

Nestabilní a neprůhledná je dosud úvěrová politika místních bank, které jsou kritizovány mj. za neúčast v investování.

Dalším nezanedbatelným rizikem jsou informace ze strany uzbeckých potenciálních partnerů. Protože v obecné poloze se veškeré informace tají, resp. bez souhlasu svého nadřízeného nikdo nic neřekne, stejně tak se postupuje v komerční sféře. Informace, které poskytne uzbecký partner, rozhodně nejsou komplexní, proto je třeba tyto prověřovat a hlavně kompletovat. Nelze očekávat, že někdo hned na začátku jednání sdělí všechno. Sestavování kontraktu je třeba proto věnovat náležitou pozornost.       

Dále je třeba počítat s tím, že může nastat situace, že se na uzbecké straně objeví nový vedoucí a všechna jednání začínají od začátku.

Uzbeci rozhodně iniciativou nepřekypují, proto ke zdárnému výsledku je třeba, aby iniciativu při jednání držel ve svých rukách zahraniční partner.

Je třeba si též uvědomit, že v Uzbekistánu tzv. “čistý“ business nelze uskutečnit. Vždy jsou mimořádně důležité osobní kontakty. Dále je třeba být dostatečně jazykově vybaven. Nejdůležitějším jazykem, pokud nedisponujete znalostmi uzbečtiny, je ruština. Angličtina se jako jazyk korespondenční a pracovní používá jen zcela výjimečně. Navíc význam ruštiny v posledních období stoupá. O tom svědčí mj. otevírání školek a základních škol, případně tříd v základních školách s ruským vyučovacím jazykem.

8.8. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Uzbekistán přijal celou řadu právních předpisů upravující problematiku duševního vlastnictví. Navíc vytvořil orgány, které by měly poskytovat ochranu právům zajištěným uvedenými právními předpisy. Uzbekistán tedy podniká kroky, aby se dostal na úroveň běžných světových standardů. Nicméně celá problematika je v Uzbekistánu ještě „v plenkách“ a padělky z uzbeckého trhu hned tak nezmizí.

Státní patentový úřad Republiky Uzbekistán

Podle přílohy číslo 2 k usnesení vlády Uzbekistánu číslo N 209 ze dne 14.06.2002 byl vytvořen Státní patentový úřad Republiky Uzbekistán. Tento Úřad je odpovědný vládě Uzbekistánu a jeho základním úkolem je tvorba a provádění jednotné státní politiky na úseku ochrany průmyslového vlastnictví. Zabezpečuje mj. plnění povinností vyplývajících pro Uzbekistán z mezinárodních smluv v této oblasti. V čele Úřadu je ředitel jmenovaný vládou. Sídlí v Taškentu, územní orgány nemá.

Uzbecká republiková agentura pro autorská práva  

Podle výnosu prezidenta číslo N UP 3358 ze dne 09.12.2003 a navazujícího usnesení vlády číslo N 286 ze dne 16.06.2004 byla vytvořena Uzbecká republiková agentura pro autorská práva. Je odpovědná vládě Uzbekistánu a jejím hlavním úkolem je ochrana autorských a s nimi spojených práv. V čele agentury je generální ředitel, který má postavení ministra. Agentura zatím nemá své územní složky.

8.9. Obvyklé platební podmínky, platební morálka

Problémem Uzbekistánu obecně jsou omezené zdroje financování a jen obtížně dostupné garance.  Z hlediska EGAP a.s. je Uzbekistán zemí pojistitelnou, to ovšem nemusí platit v každém jednotlivém případě. Vládní záruky úvěrů byly v poslední době radikálně omezeny, takže nejsou prakticky dostupné.

Bez problémů je financování těch projektů, které jsou hrazeny v rámci rozvojové pomoci nebo jsou úvěrovány zahraniční finanční institucí.

V ostatních případech mohou vznikat problémy. Na druhé straně nelze tvrdit, že se v Uzbekistánu neplatí. To v žádném případě. Nicméně je třeba být vždy obezřetný. Např. uzbečtí odběratelé produkce společného česko – uzbeckého podniku KENAF byli v prodlení s platbami v některých případech více než dva roky. Ale to není nic výjimečného ani v ČR. Na druhé straně zde máme příklady nezodpovědných českých dodavatelů, kteří obdrží 100% akontace na dodávky zboží, ale svoje dodavatelské povinnosti neplní. 

8.10. Významné veletrhy a výstavy v teritoriu

 Hlavním výstavištěm v Uzbekistánu je Republikové obchodní a výstavní centrum “Uzexpocentr” (RTEC “Uzexpocentre”), největší výstavní zařízení v Taškentu, zřízené při Ministerstvu vnějších ekonomických vztahů (MVESIT). Pro organizaci mezinárodních výstav většinou používá služeb londýnské ITESA.

Společnost  „The International Exhibition Companies ITE Uzbekistan" je největším a nejúspěšnějším organizátorem výstav v Uzbekistánu. Elektronická adresa tohoto organizátora výstav: 

V r. 2005 zahájila v oboru výstavnictví další firma s názvem ZarExpo. Konkuruje tak oficiální ITE, má nižší ceny (190,- USD/m2 za vnitřní stánek s běžným vybavením). V průběhu roku 2006 uspořádala několik úspěšných výstav.

S výstavou „Svět bavlny a hedvábí“ zahájila svou činnost v Uzbekistánu americká International Exhibition Group (IEG).