Velvyslanectví České republiky v Taškentu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Zahraniční obchod země

Dominantním uzbeckým zahraničně obchodním partnerem je Rusko. Na tom se v blízké a pravděpodobně ani vzdálené budoucnosti nic nezmění. 

6.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo – tabulka

Vývoj zahraničního obchodu Uzbekistánu za období 2007 - 2011 (mil. USD)

  Vývoz Dovoz Saldo
2007 8991,5* 5235,6* 3755,9*
2008 - - -
2009 11773,0* 9441,7* 2331,3*
2010 13044,5* 8779,7* 4244,8*
2011 15027,2* 10509,9* 4517,3*
2012 14380** 12060** 2320**
2013 14910** 12640** 2270**

Zdroj: * Goskomstat Uzbekistánu, 2012, ** https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/uz.html 2014

 Ve  světě se Uzbekistán zařadil na 80. místě ** jako exportér a na 90. místě jako importér **.

Poslední dostupná data, který jsou z roku 2012, uvádějí, že nejvýznamnějšími importními partnery byly Rusko 20,7%, Čína 16,6%, Jižní Korea 16,4%, Kazachstán 12,5%, Německo 4,6%, Turecko 4,2%, Ukrajina 4%. **

Exportními partnery potom byly Čína 21,2%, Kazachstán 15,9%, Turecko 15,8%, Rusko 14,7%, Bangladéš 9.5%, Kyrgyzstán 4%. **

Zdroj: ** https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/uz.html 2014

6.3. Komoditní struktura

Uzbekistánu se postupně daří zvyšovat exportní potenciál, zejména díky přílivu zahraničních investic a rozšiřuje trvale  svůj exportní sortiment ve prospěch výrobků s vyšší přidanou hodnotou na úkor vývozu surovin a polotovarů. Zboží s vyšší přidanou hodnotou představují především strojírenské výrobky z produkce společných podniků se zahraniční kapitálovou účastí, tj. např. automobily GM nebo domácí elektrospotřebiče a dále produkce textilního průmyslu. Vláda pod dohledem prezidenta  přijímá stále nová opatření v daňové i devizové politice pro vyšší motivaci podnikatelů ke zvyšování exportu .

Struktura uzbeckého vývozu v r. 2013 zahrnovala energie, bavlnu, zlato, minerální hnojiva, kovy, textil, potravinářské stroje, strojírenské výrobky, automobily.*

Struktura uzbeckého dovozu v roce 2013 zahrnovalastrojírenské výrobky, potraviny, chemické výrobky, kovy.*

Zdroj: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/uz.html 2014

Struktura uzbeckého vývozu v r. 2010 zahrnovala: energonositele (zejména zemní plyn, dále elektrická energie a ropné produkty) 24,8 %, bavlna 11,3 %, potraviny (zelenina a ovoce) 9,7 %, služby 9,1 %, barevné a železné kovy 6,8 %, stroje a zařízení 5,5 % (především osobní automobily), chemická produkce 5,1 %.

Struktura uzbeckého dovozu v r. 2010 zahrnovala: stroje a zařízení 44,1%, chemická produkce a plasty 14,3 %,potraviny 10,9 %, barevné a železné kovy 8,4 %, energonositele a ropné produkty 6,0 %, služby 4,7 %.

6.4. Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu

Orgánem státní správy, který plánuje a řídí zahraniční obchod Uzbekistánu je Ministerstvo vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu. Ačkoliv již liberalizace zahraničního obchodu v průběhu rminulých let značně pokročila, zůstala zachována řada direktivních prvků k regulaci zahraničního obchodu státem, zejména na omezování dovozů. V minulosti byla zrušena vyhláška číslo 988 ze dne 12.12.2000 „O postupu při registraci exportně-importních kontraktů uzavíraných hospodářskými subjekty Uzbecké republiky”, ale zůstala zachována praxe registrace exportně-importních kontraktů, realizovaných pro potřeby státu nebo státními podniky a státními podniky zahraničního obchodu.

Existuje společná vyhláška Ministerstva vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu, Ministerstva financí a Státního celního výboru UZ o postupu při registraci v MVESIT exportních a expertíze importních smluv uzavíraných hospodářskými subjekty Uzbekistánu, která byla zaregistrována v Ministerstvu spravedlnosti Uzbekistánu dne 03.07.2006 pod číslem N 1558. 
Podle této vyhlášky nepodléhají registraci, ale expertíze v MVESIT Uzbekistánu dovozní kontrakty, které:
-         jsou financovány ze státního rozpočtu
-         jsou financovány z půjček nebo úvěrů zajišťovaných vládou Uzbekistánu nebo poskytnutých vládě Uzbekistánu
-         jsou uzavírány hospodářskými subjekty, kde podíl státu představuje více než 50% a které nejsou zajištěny vlastními valutovými zdroji.

Dalším předpisem, upravujícím dovoz je předpis o způsobu registrace smluv a dohod v celních orgánech Uzbekistánu, který byl registrován Ministerstvem spravedlnosti dne 15.10.1999 pod číslem N 832. Podle tohoto předpisu se u celních orgánů Uzbekistánu registrují:
-         všechny exportní smlouvy, pokud není dána povinnost zpětného dovozu
-         všechny importní smlouvy, pokud není dána povinnost zpětného vývozu
-         tzv. centralizované smlouvy ( smlouvy na dovoz zboží pro potřeby státu)
-         konsignační smlouvy
-         burzovní a jiné dražební smlouvy
-         smlouvy uzavřené na dovoz zboží, které bude představovat základní kapitál podniku
-         barterové smlouvy
-         bezúplatné smlouvy
-         leasingové smlouvy
-         smlouvy uzavřené na základě mezivládních dohod

Povinná registrace importních smluv u celních orgánů probíhá po registraci smlouvy u příslušného státního orgánu (MVESIT) a po registraci v příslušné bance. U dovozních smluv, pokud splňují předepsané podmínky, je pro registraci stanovena lhůta dvou pracovních dnů, do které se nezapočítává den předání dokumentů, nejpozději však do 7 dnů ode dne registrace v příslušné bance. Většina importních smluv se registruje u územních celních orgánů podle sídla dovozce. Registraci provádějí oddělení devozové kontroly. Registrace se provádí na základě žádosti, podané na předepsaném tiskopise.

Podle metodického pokynu Centrální banky o registraci importních smluv se v příslušných bankách provádí povinná registrace uvedených smluv. Tento pokyn je obsažen v příloze k dopisu Centrální banky číslo  N 1318/3003 ze dne  18.08.1998. Zavádí se povinnost registrovat importní smlouvy v bankách v nichž mají firmy vedeny svoje depozitní účty. V případě více depozitních účtů je příslušnou pro registraci kontraktu ta banka, která vede účet, z něhož se bude kontrakt financovat. Registraci podle výše uvedeného metodického pokynu nepodléhají smlouvy:

-     na jejichž základě se tvoří nebo navyšuje základní kapitál podniku

-     které jsou podkladem pro poskytování technické nebo humanitární pomoci na bezúplatné bázi.

Podmínky standardizace a certifikace v Uzbekistánu

Podmínky standardizace jsou určeny zákonem Uzbecké republiky “O standardizaci” ze dne 28. 12. 1993  ve znění zákonů číslo N 82-II ze dne 26.05.2000, N 482-II ze dne 25.04.2003 a N ZRU –59 ze dne 10.10.2006. Kromě toho do problematiky standardizace zasahuje celá řada dalších, níže uvedených, právních předpisů.

Podle uvedeného zákona v Uzbekistánu funguje státní systém standardizace. Organizaci, koordinaci a práce spojené se standardizací zajišťují pro jednotlivá odvětví tyto instituce:
· Uzbecká státní Agentura standardizace, metrologie a certifikace při vládě Uzbecké republiky - Uzstandart ( všechna odvětví národní hospodářství s výjimkou níže uvedených),
· Státní výbor pro architekturu a stavebnictví - Goskomarchitekstroj (stavebnictví, stavební průmysl, projektování, konstrukce),
· Státní výbor pro ochranu přírody - Goskompriroda (regulace a využití přírodních zdrojů, ochrana životního prostředí),
· Ministerstvo zdravotnictví Uzbecké republiky - Minzdrav (výroba léčiv, zdravotnických materiálů a jejich dovoz).

Tyto orgány rozpracovávají, potvrzují a vydávají standardy, technické podmínky a instrukce, přičemž Uzstandart plní funkci koordinátora. Zákon výslovně stanoví, že standardizační předpisy nesmí vytvářet překážky pro zahraniční obchod. Předpisy upravující povinnou certifikaci musí obsahovat požadavky, které má certifikované zboží splňovat a současně obsahovat metody, jak splnění takových požadavků kontrolovat a prověřovat.

Kromě uvedeného zákona se na standardizaci vztahují zejména tyto předpisy: zákon o ochraně spotřebitele, zákon o kvalitě a nezávadnosti potravinářské produkce, zákon o metrologii, zákon o státní kontrole činnosti hospodářských subjektů, zákon o užitečném využívání energie, zákon o turistice, zákon o zárukách svobody podnikání, usnesení vlády o zavedení čárového kódování zboží vyráběného v Uzbekistánu, usnesení vlády o opatřeních ke zlepšení dovozu spotřebního zboží do Uzbekistánu, usnesení vlády ke zlepšení standardizace, metrologie a certifikace.

Podle usnesení vlády číslo N 427 ze dne 05.12.2007 musí být zboží uvedené v jeho příloze označeno názvy v uzbečtině (jedná se hlavně o spotřební zboží) a podle přílohy číslo informací o zboží pro spotřebitele též v uzbečtině.

Normy pro spotřební zboží a jejich změny se registrují bezplatně v orgánech Uzstandartu, kde jsou součástí státního informačního fondu. Závazné normativy standardizace obsahují požadavky, na jejichž základě je prováděna certifikace a metody kontroly a zkoušek výrobků. Státní dozor kontrolující dodržování požadavků standardů provádí pro jednotlivá odvětví výše uvedené organizace a jejich teritoriální oddělení.

Podmínky certifikace jsou určeny zákonem č. N 1006-XII “O certifikaci výrobků a služeb” z 28. 12. 1993 s doplňky a změnami provedenými zákony číslo N 125-II ze dne 31.08.200, N 428 II ze dne 25.04.2003, N ZRU 31 ze dne 06.04.2006 a N ZRU 59 ze dne 10.10.2006. Kromě toho se na certifikaci přiměřeně vztahují i předpisy shora uvedené upravující standardizaci.

Národním orgánem pro certifikaci v Uzbecké republice je opět Uzstandart, který stanovuje obecná pravidla certifikace a publikuje je.

Kontakt: 700049 Taškent, ul. Farabi 333, tel. 998 71 144 96 01, 396 85 07, e – mail: uzst@standart.uz

Uzstandart je orgánem, který je povinen výrobce, prodejce, spotřebitele, popř. jiné zainteresované osoby informovat o stávajících systémech certifikace, jejich orgánech, zkušebních laboratořích a o pravidlech získání certifikátů a jejich použití.

Uzstandart stanovuje také seznam výrobků podléhající povinné certifikaci podle usnesení vlády o seznamu výrobků podléhajících certifikaci číslo  N 409 ze dne 8.12. 1994 ve znění změn a doplňků z 16.04.1998, 13.01.2003, 06.07.2004, 14.09.2006. Akredituje orgány certifikace výrobků, zkušební laboratoře a experty kvality. Náklady spojené s akreditací nese žadatel. Akreditované subjekty certifikace působí na základě licence a dokladu o akreditaci. Postup výdeje licencí určuje Uzstandart.

Uzstandart dále mj. vede Státní registr certifikovaných výrobků, akreditovaných zkušebních laboratoří, expertů kvality a provádí registraci potravinářských výrobků a zařízení. 

Zkušební laboratoře provádějí požadované druhy zkoušek a vydávají z nich protokoly pro účely certifikace.

Povinná certifikace

Seznam výrobků podléhající povinné certifikaci je schvalován vládou. Seznam výrobků podléhajících povinné certifikaci je uveden v příloze č. 1 k usnesení vlády číslo  N 409 ze dne 8.12. 1994 ve znění změn a doplňků z 16.04.1998, 13.01.2003, 06.07.2004, 14.09.2006.

Povinná certifikace zahrnuje prověrku výroby, zkoušky výrobků, inspekční kontrolu a dozor certifikovaných výrobků. Práce související s povinnou certifikací provádějí akreditované zkušebny a hradí je žadatel. Porušení pravidla povinné certifikace se trestá pokutou ve výši hodnoty prodaných necertifikovaných výrobků.

Výrobky podléhající povinné certifikaci se mohou prodávat pouze po získání příslušného certifikátu. V podmínkách kontraktů musí být zahrnuta klausule o existenci certifikátu a označení vydaného Uzstandartem. Tento certifikát, popř. zahraniční certifikát uznaný Uzstandartem, se předkládá celním orgánům spolu s nákladní celní deklarací jako dokumenty, které jsou nezbytné pro dovoz výrobků na území Uzbekistánu.

Dobrovolná certifikace

Libovolná produkce může být z iniciativy právnické nebo fyzické osoby podrobena dobrovolné certifikaci. V případě nesouhlasu s výsledky certifikace se může zainteresovaná strana obrátit na Apelační radu Uzstandartu, příp. soud.
Orgánem se všeobecnou certifikační působností, akreditovaným při Uzstandartu je:
Taškentské městské centrum pro zkušebnictví a certifikaci, se sídlem Taškent, ul. Farabi 33a,
e-mail:tascert@standart.uz

Dále je u Uzstandartu akreditována řada orgánů s omezenou certifikační působností a to:
- 76 orgánů pro certifikaci shodné produkce
- 8 orgánů pro certifikaci systémů kvality řízení
- 256 zkušebních laboratoří
- 162 auditorů 
- 11 consultingových a inspekčních společností

Kromě výše uvedeného musí být dovážené zboží v hodnotě nad 5000 USD doloženo certifikátem původu zboží. Certifikát může být však celním orgánem požadován i v případě dovozu zboží v hodnotě pod 5000 USD, jestliže vzniknou pochybnosti o tom, zda hodnota zboží uvedená na faktuře není uměle snížena. Uvedená problematika je řešena v zákoně Uzbecké republiky č. 470-I ze srpna 1997 “O celních tarifech” a návazných prováděcích předpisech, kde jsou popsány metody určování celní hodnoty dováženého zboží.

Celní systém

Od 1. března 1998 vstoupil v platnost nový celní kodex (zákon číslo N 548 – I ze dne 26 12.1997 ve znění pozdějších předpisů, poslední novela zákon číslo N 714 II ze dne 03.12.2004) a od 1. ledna 1998 nový zákon o celních tarifech (zákon číslo N 470 I ze dne 29.08.1997 ve znění pozdějších předpisů, poslední novela zákona číslo N 714 II ze dne 03.12.2004). Tyto předpisy upravují dovozní a vývozní cla v obecné poloze.

V rámci stimulace exportu z Uzbekistánu a jeho podpory byla zrušena vývozní cla na všechny druhy zboží (prací, služeb) výnosem prezidenta republiky číslo N UP 1871 ze dne 10.10.1997 ve znění pozdějších výnosů - novela výnos číslo N UP 3194 z 15.01.2003. Současně tento výnos  zrušil, až na některé výjimky, licencování exportu zboží (prací, služeb).

Poplatky v celním řízení upravuje usnesení vlády číslo N 204 ze dne 30.04.1999 ve znění pozdějších usnesení, poslední číslo N 359 z 26.07.2004.

Celní sazby na jednotlivé skupiny dovážených výrobků jsou určeny usnesením prezidenta  číslo PP 183 ze dne 19.09.2005. V příloze číslo 1 tohoto usnesení jsou uvedeny jednotlivé sazby cel na dovážené zboží, které platí od 1.listopadu 2005. Zboží je rozděleno celkem do 97 skupin. Sazby jsou uvedeny v procentech z celního hodnoty zboží nebo v USD za měrnou jednotku. V převážné většině se pohybují ve výši 30%. 

V příloze č. 2 je uvedeno 94 skupin zboží, které je zatíženo akcízní daní. Tato daň má vysloveně ochranářský charakter a jejím cílem je omezit dovozy zboží, které se na území Uzbekistánu vyrábí. Typickým příkladem jsou motorové dopravní prostředky. Pro ilustraci uvádíme: automobily o zdvihovém objemu do 1 000 ccm jsou zatíženy akcízem ve výši 2,4 USD za kubický centimetr, o zdvihovém objemu nad 1 000 ccm do 1 500 ccm 2,5 USD za jeden kubický centimetr, o zdvihovém objemu od 1500 ccm do 1800 ccm 2,6 USD za jeden kubický centimetr, o zdvihovém objemu od 1800 ccm do 3 000 ccm 2,9 USD za jeden kubický centimetr, nad 3 000 ccm 3,1 USD za jeden kubický centimetr.

Akcízní daň se přičítá ke clu. K tomu ještě třeba přidat DPH, pokud nejde o zboží osvobozené od DPH, viz kapitola daně.      

6.5. Ochrana domácího trhu

Usnesení prezidenta uvedené shora je reakcí na požadavek WTO, aby Uzbekistán přešel od netarifních omezení zahraničního obchodu  k tarifním regulacím.

            Úplné osvobození od cla upravuje článek 33 zákona o celním tarifu.

            Dovozní cla se již neuplatňují na zboží dovážené ze zemí, s nimiž má Uzbekistán dohodu o volném obchodu, kterými jsou Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Ázerbajdžán, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán, Tádžikistán.

            Neplacení cla však automaticky neznamená osvobození od akcízní daně a DPH.

            Dne 11. 12. 2003 byl přijat zákon číslo N 554 II  o ochranných opatřeních, antidumpingových a kompenzačních clech.  Cílem zákona je chránit odvětví uzbecké ekonomiky před importem zboží, jehož  dovoz by mohl způsobit vážnou škodu odvětví uzbeckého hospodářství, popřípadě jehož dovoz by hrozil takovou škodu způsobit.

            Podle tohoto zákona může vláda přijmout ochranná opatření k omezení dovozu některého druhu zboží a to ve formě:
-         dovozních kvót
-         speciálních cel, kterými se dovážené zboží zatěžuje nad „běžné“ clo
-         jiných opatření k omezení dovozu příslušného zboží.

Lhůty, v jejichž průběhu lze tato opatření uplatnit, jsou stanoveny obecně „na dobu nezbytně nutnou“ ne však déle než 4 roky, ve výjimečných případech může vláda lhůtu trvání opatření prodloužit na 8 let.

            Dále může vláda zavést antidumpingové clo, které se připočítává k „běžnému“ clu. To se podle zákona zavádí, pokud dovozní cena zboží je nižší než jeho běžná cena. Antidumpingové clo se vyměřuje v odůvodněné výši na dobu nezbytně nutnou. Přičemž doba by neměla převýšit 5 let. Výše  by potom neměla převýšit dumpingovou marži, která je tvořena rozdílem mezi importní cenou a běžnou cenou.

            Vláda může též uplatnit kompenzační cla. To se děje v případech dovozu subvencovaného zboží. Dovozem subvencovaného zboží se rozumí dovoz zboží, které bylo při výrobě, vývozu nebo dopravě subvencováno jiným státem. Výše a lhůta uplatnění kompenzačního cla je analogická antidumpingovému clu.

            Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh osoby zastupující zájmy příslušného odvětví ekonomiky a provádí ho Státní výbor pro demonopolizaci, podporu konkurence a podnikání. Ten musí do 30 dnů ode dne podání návrhu rozhodnout o zahájení řízení nebo návrh odložit. Proti rozhodnutí o odložení návrhu zákon opravný prostředek nepřipouští.

             Ochranářský charakter má nepochybně příloha číslo 2 k usnesení prezidenta číslo PP 183/2005, které ale na druhé straně přineslo zjednodušení celní procedury a hlavně větší přehlednost  sazeb.

 

6.6. Zóny volného obchodu

Skutečné zóny volného obchodu v Uzbekistánu neexistují. Je pravdou, že existuje zákon číslo 220 – I z 25. dubna 1996 o svobodných ekonomických zónách. Podle tohoto zákona se mohou jako svobodné ekonomické zóny vytvářet:  konsignační sklady, svobodné celní zóny a zóny pro výrobu, balení, třídění a skladování potravin. Tyto zóny mohou vzniknout na pohraničních přechodech, letištích a železničních pohraničních stanicích, ale i ve vnitrozemí.Zatím žádná zóna volného obchodu v Uzbekistánu vytvořena nebyla.

Nicméně podle výnosu prezidenta číslo 3594 ze dne 11.04.2005 došlo k rozsáhlé úpravě úlev pro zahraniční investory, pokud se rozhodnou podnikat v oblastech podle toho výnosu. Jedná se o: Republiku Karakalpakstan, oblasti Džizackou, Kaškadarjinskou, Syrdarjinskou, Surchandarjinskou a Chorézmskou a dále o vesnice oblastí Navoiské, Andižanské, Namangamské a Ferganské oblasti. Zahraniční investoři jsou osvobozeni od daní, viz kapitola 5.5. Daňový systém. Kromě toho výnos stanoví další úlevy. Tím došlo k vytvoření jakýchsi „quasisvobodných“ zón.