Velvyslanectví České republiky v Taškentu

česky  по-русски  o'zbekcha 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Spolupráce českých a uzbeckých geologů

Spolupráce a výměna poznatků mezi českými a uzbeckými geology trvá již od počátku osmdesátých let. V první fázi byla zaměřena na studium svahových pohybů, konkrétně na sledování deformací a napětí v těle svahových deformací. Postupně se spolupráce rozšířila i na problematiku ochrany životního prostředí, zejména na ochranu podzemních vod. V devadesátých létech byla oficiální spolupráce utlumena, přesto však kontakty na osobní úrovni pokračovaly až do dnešní doby, i když samozřejmě ne v původním rozsahu.

V posledních letech se uvažovalo o spolupráci specialistů obou zemí v problematice sledování vertikálních deformací horninového masívu. Uvažovalo se sledování změn vyvolaných svahovými pohyby, ale neopomíjely se ani antropogenní změny, zejména deformace přehradních těles a ochranných hrází velkých řek. Změny zemského povrchu měly být sledovány jednak pomocí satelitních metod jednak použitím nových pozemních metod a bylo počítáno i se sledováním změn tvaru svahů pod vodní hladinou.

Ze satelitních metod se geologové měli věnovat především radarové interferometrii. Čeští specialisté seznámili v nedávné době uzbecké kolegy s dosavadními zkušenostmi s používáním této metody v českých zemích i ve světě. Výhodou družicové radarové interferometrie je schopnost vyhodnotit vertikální deformace a jejich rozsah v relativně velké oblasti, často 50x50 km. Z opakovaných měření se dá přesně určit i rychlost změn zemského povrchu. Radarová interferometrie je metoda založená na sledování odlišností odraženého elektromagnetického vlnění v prostoru i čase. Interferometrický obraz vzniká zobrazením časových rozdílů signálu radaru z opakovaných obletů družice. Protože družicový radar pracuje na vlnových délkách od 3 do 21 cm a interferometrie vyhodnocuje i odlišnosti v rámci fáze vlny, tedy ve zlomku vlnové délky, je tato metoda mimořádně citlivá na vertikální deformace a umožňuje vyhodnotit deformace prvních milimetrů a za určitých okolností i desetin milimetrů. Tato metoda má tedy potenciál najít i první náznaky vertikálních deformací zemského povrchu. První generace těchto satelitů umožňovala zjišťovat deformace na plochách (pixelech) o velikosti 30x30 metrů. Dnes již na družicích pracují radary s vysokým rozlišením (velikosti pixelu) až 1 metru.

Anomální místa zjištěná ze satelitních snímků, pak mohou být sledována pozemními metodami. Mimo klasických inženýrskogeologických pochůzek, se kterými mají uzbečtí geologové sesuváři (oplzněviki) rozsáhlé zkušenosti, je vhodné použít i objektivní metody sledování. Lze použít metodu LIDAR, pozemní laserový skener a sonar.

Doc. RNDr. Pavel Bláha, DrSc.
Geotest a.s.
Šmahova 1244/112
627 00 Brno

mobil: +420 602 739 001

email: blaha@geotest.cz