Smogová situace v Ulánbátaru se vymyká „standardnímu“ znečištění ovzduší hlavních světových metropolí z několika důvodů:

Údaje v následující zprávě vycházejí zejména z rozsáhlé studie, jejíž data byla nasbírána při projektu Světové banky a NEMO (Netherland-Mongolia Trust Fund for Environmental Reform). Dále byly použity výstupy každodenních měření financovaných GIZ (Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit) a v neposlední řadě zprávy ze SHP a od kolegů z ostatních residentních diplomatických misí.

CO JE PM₁₀

V Ulánbátaru jsou průběžně sledovány hodnoty všech běžných znečišťujících látek (CO, NO₂, O₃, SO₂ a PM₁₀), přičemž polétavý prach není jedinou látkou, která pravidelně překračuje emisní normy – problematické jsou také hodnoty oxidu siřičitého (evropský limit 125 mikrogramů na m³, který v roce 2010 nebyl v ČR překročen, je překračován v Ulánbátaru denně, a to často o 100%). V případě polétavého prachu jsou však hodnoty každodenně naměřované v Ulánbátaru nejvyšší na světě (poslední sezóny předčily i tradičně nejznečištěnější města na severu Číny).

Polétavý prach neboli malé částice různých látek vzniklých jako vedlejší produkt automobilové dopravy, vytápění nekvalitními tuhými palivy, spalování odpadů, tepelných elektráren, těžební činnosti, tavení rud a kovů a také odnosem částic půdy větrem z ploch bez vegetačního pokryvu dělíme do tří kategorií podle velikosti částic, a to PM₁₀ (do 10 mikrometrů), PM₂,₅ a PM₁,₀. Platí, že čím menší částice, tím zdraví škodlivější, protože zatímco PM10 zachycují sliznice průdušek, menší částice mohou putovat do plicních sklípků. Bohužel hodnoty PM_2,5  a PM_1,0 se odděleně neměří ani v ČR, ani v Mongolsku, ale předpokládá se, že čím větší koncentrace PM₁₀, tím větší koncentrace PM_2,5.

HODNOTY ULÁNBÁTARSKÉHO SMOGU

Pro polétavý prach platí v České republice čtyřiadvacetihodinový limit 50 mikrogramů na m³ a nejvyšší limitní průměrná koncentrace za celý rok je 40 mikrogramů. Pro srovnání uvádíme, že nejvyšší naměřená koncentrace v Praze v roce 2010 byla 117 mikrogramů na m³ naměřená dne 3.12.2010 na Smíchově. Nejvyšší naměřená hodnota v Ulánbátaru byla ve dnech 26.10. a 4.11.2010, a to 1 400 mikrogramů na m³. Dále, již v roce 2008 předčil Ulánbátar s průměrnou roční hodnotou 279 nejen tradičně nejznečištěnější metropole Dillí (165) nebo Káhiru (150), ale také čínská města, která si vzájemně konkurují ve zprávách o nejznečištěnějších městech světa od Blacksmith Institution, jako jsou Linfen (220) nebo Kaifeng (200). Průměrná roční hodnota PM₁₀ byla v Praze v roce 2005 90 mikrogramů na m³.

Vzhledem k tomu, že nejvýraznějšími polutanty v Ulánbátaru jsou kamna, kterými vytápí jurty obyvatelé chudinských čtvrtí, teplárny a splodiny starého vozového parku, zimní hodnoty jsou výrazně problematičtější, než letní. Topná sezóna v nejchladnější metropoli světa, kde noční teploty klesají až na -45°C, zde však začíná v polovině září a končí v polovině května, takže měsíců, kdy se situace vylepší, nezbývá mnoho. Průměrné denní hodnoty jsou 700 mikrogramů na m³ v zimních měsících, což je při 24-hodinové expozici dle úměry Světové zdravotnické organizace ekvivalent vykouření čtyř krabiček cigaret.

POLUTANTÉ

Nejvýraznějším znečišťovatelem jsou jurtová obydlí chudinských čtvrtí, kde se k vytápění používají nekvalitní kamna na tuhá paliva (syrové uhlí, plasty, odpad). V roce 2008 bylo těchto zdrojů přibližně 130 000, avšak nedávný dzud (klimatická katastrofa v podobě extrémně tuhé zimy, při které pomřel pastevcům na venkově dobytek) zapřičinil extrémně silnou migrační vlnu venkovanů do Ulánbátaru, takže v současnosti může být jurtových obydlí na okrajích města až dvojnásobek. Obyvatelé jurtovišť jsou obvykle nemajetní nezaměstnaní, kteří nejen, že by nemohli platit elektřinu, ale obvykle si nemohou obstarat ani uhlí na celou zimní sezónu a spalují odpad. Centrum Ulánbátaru leží v kotlině mezi čtyřmi kopci, na jejichž stráních se jurtoviště rozprostírají, takže při nepříznivých klimatických podmínkách (bezvětří) spadá všechen kouř z jurtovišť do nízko položeného centra.

Dalším polutantem je starý vozový park. Ačkoli průměr vozů na počet obyvatel je výrazně nižší, než je tomu běžné v Evropě, centrum Ulánbátaru je malé a síť asfaltových silnic je velmi řídká, takže jsou auta v denních špičkách koncentrovaná na malé ploše. Vozový park zcela nevyhovuje běžným technických standardům. Závažnější aspekt autodopravy je však prach, který vozy víří na prašných cestách, kterých je v Ulánbátaru většina. Vzhledem k extrémně nízké humiditě (často 0% vlhkosti vzduchu) jsou nedlážděná prostranství bez vegetace a zemina, která je pokrývá, je jemný a lehce vířitelný prach.

Ačkoli jsou ulánbátarské uhelné elektrárny díky zcela nevyhovujícím standardům silnými znečišťovateli ovzduší, podíl na situaci v hlavním městě mají takřka zanedbatelný, a to díky svým velmi vysokým komínům (100 – 250 m) – většina škodlivin se rozptýlí do vzdálenějších lokalit.

Následující graf ukazuje model předpokládaných polutantů a jejich podílu na emisích PM₁₀, kde je patrné, že rozvířený prach společně s kouřem z jurtovišť vysoce převyšují výtopenské kotle (heat only boilers, HOBs), výfukové plyny (exhaust particles, EP) a elektrárny (Power Plants). To, jestli smog z jurtovišť předčí vířený prach, závisí na konkrétním místě měření a především na ročním období.

NAVRHOVANÁ ŘEŠENÍ A VÝHLED DO PŘÍŠTÍCH LET

Teprve začátkem roku 2011 si mongolská vláda uložila boj se znečištěním vzduchu v hlavním městě jako svou prioritu. V rámci nevratné pomoci Millennium Challenge Account, kterou USA od roku 2007 poskytuje Mongolsku v průběhu pěti let v celkové výši 285 000 000 USD za účelem celkového zvýšení životní úrovně, začal být v roce 2010 z iniciativy prezidenta Elbegdordže realizován projekt „Clean Air“. Tento projekt finančně umožňuje zvýhodnění speciálních tepelných izolací na jurty a energeticky úsporných kamen. I když finanční zvýhodnění těchto produktů je značné (70-80%), zůstatková pořizovací cena přesto vylučuje, že by obyvatelé jurtovišť tuto pobídku intenzivně využili.

Dalšími plánovanými opatřeními jsou například elektrifikace jurtovišť, zvýhodnění elektrických topných těles, nebo vyšší clo na dovážené ojeté vozy tak, aby se nevyplatilo kupovat vozy staršího data výroby. Tato opatření jsou podobně jako výše uvedená finanční zvýhodnění tepelných izolátorů nepříliš efektivní, neboť kupní síla obyvatel jurtovišť je takřka nulová.

Nepřirozená situace, kdy město zcela není schopné pojmout nové imigranty, nastává v Mongolsku především díky tomu, že dle Zákona o vlastnictví půdy občanem Mongolska z 20.2.2008 má každá rodina (tj. manželský pár) nárok na určitou výměru půdy zdarma, a to včetně hlavního města – byť v Ulánbátaru je tato výměra podstatně menší, než v krajských městech či na venkově. Vzhledem k tradičnímu způsobu života v jurtových obydlích, jejichž pořizovací cena se rovná pěti průměrným mongolským mzdám (průměrná mzda je 250 000 tugriků = cca 3750,- Kč), není pro život ve městě potřeba žádný vklad. Příliv lidí, kteří buď přišli o svá stáda na venkově, nebo kteří doufají v lepší pracovní uplatnění, je tak obrovský. Naprostá většina těchto lidí zůstává bez příjmů a životně důležité teplo v krutých mongolských mrazech si obstarává povětšinou spalováním odpadů. Tento trend má vzrůstající tendenci a jeho pokles se v budoucnu neočekává.

 

VLIV PM₁₀ NA LIDSKÉ ZDRAVÍ

Dlouhá doba přítomnosti částeček prachu v ovzduší zvyšuje míru vdechování těchto částic, přičemž nebezpečnost polétavého prachu pro zdraví člověka závisí na zdroji a složení prachu. Vzhledem k tomu, že většina polétavého prachu pochází v Ulánbátaru ze spalování uhlí a odpadu, obsah rakovinotvorných a jedovatých látek je extrémně vysoký (arzen, kadmium, chrom, nikl, olovo, mangan). Výzkum Světové banky dokazuje, že nárůst koncentrace PM₁₀ je přímo úměrný nárůstu respiračních (o 23,5% za posledních 5 let) a kardiovaskulárních onemocnění (o 19,5% za posledních pět let). Výrazně narůstá počet novorozenců s vrozenými vadami (počet, kdy je vrozená vada příčinou dětského úmrtí, stoupl z 2,3% v roce 1997 na 13,4% v roce 2008). Většina těchto dětí má vrozenou vadu plic či srdce a objem hrudního koše se u ulánbátarských dětí výrazně snížil.