V úvodu konference (www.energy.gov.mn), kterou uspořádalo Ministerstvo nerostných surovin a energetiky Mongolska (MMRE), pronesl zdravici ministr této instituce D. Zorigt a ústy svého poradce i předseda vlády S. Batbold. Mezi dalšími vystupujícími byli jak zástupci státní sféry (Národní výbor pro rozvoj a inovace, Energetický regulační úřad, Energetický úřad), tak podnikatelských kruhů. Shoda panovala v tom, že co nejrychlejší zajištění energetických zdrojů je zásadní pro další rozvoj ekonomiky, a to s ohledem na skutečnost, že na zvyšující se spotřebu způsobenou mj. rozvojem těžby nebylo reflektováno dříve.

Hlavní legislativu v oblasti energetiky představuje Energetický zákon z r. 2001. V prosinci 2010 schválil Parlament rezoluci č. 72, která mj. řeší konverzi úvěrů denominovaných v zahraničních měnách na domácí či růst tarifů za elektřinu či teplo do r. 2014. Rovněž byl přijat zákon o obnovitelných zdrojích energie.

Od r. 1990 bylo v Mongolsku v energetickém sektoru realizováno 17 projektů financovaných půjčkou a 60 projektů jako technická asistence a granty zahraničních donorů. Období by se dalo rozdělit do tří fází: 1990-1995 renovace a opravy kapacit, 1996-2001 rozšiřování a rehabilitace, od 2001 nové zdroje, snahy zamezování ztrát a zaměření na lidské zdroje. Mezi hlavní donory patří Asijská rozvojová banka, Světová banka, Japonsko, Německo, USA, Sida. Na výstavbu hydroelektrárny Durgun poskytla půjčku Čína a peněžní prostředky na Taishir plynou z Kuvajtského fondu a Fondu Abu Dhabi. Německo krom participace na velkých tepelných elektrárnách např. realizovalo program 100 000 solárních panelů pro nomádské obyvatelstvo.

Mongolská soustava je rozdělena do čtyř nezávislých energetických systémů (centrální, západní, Altai-Uliastai, východní), který čítá sedm tepelných elektráren, dvě hydroelektrárny, dieselagregáty, menší solární a větrné generátory a sedm distribučních systémů. Struktura energetických zdrojů v r. 2010 byla následující: 81 % tepelné elektrárny, 8 % dieselagregáty, 3 % hydro, 0,16 % vítr a slunce, 8 % dovoz. Problém představují výkyvy ve spotřebě (až 240 MW během dne v centrálním systému). Celková instalovaná kapacita Mongolska činí 940 MW, přičemž spotřeba je 840 MW, výkyvy (večerní špička) však způsobují nutnost dovozu z Ruska, což mongolská strana vnímá negativně (objem finančních prostředků vynaložených od r. 1977 se odhaduje na více než 300 mil. USD).  

Investice v energetickém sektoru vzrostly v r. 2010 oproti r. 2005 o téměř 330 %. Mongolsko je velmi energeticky náročné a přenosové ztráty obrovské. Růst spotřeby pro období 2015-2030 MMRE odhaduje na 1500-3000 MW, přičemž navíc počítají s exportem elektřiny. Jako hlavní nástroj pro realizaci ambiciozních projektů spatřuje mongolská strana v PPP (Public Private Partnership).

V letech 2011-2015 MMRE uvedlo, že bude potřeba postavit Elektrárnu č. 5 v Ulánbátaru (450 MW), elektrárnu na východě (100 MW), elektrárnu u uhelného dolu Mongoin gol (60 MW), čtyři přenosová vedení (celkem 848 km); v letech 2016-2021 pak tepelnou elektrárnu u ložiska Tavan Tolgoi (600 MW), 2. fáze Elektrárny č. 5 (370 MW), hydroelektrárnu v Egiinu či Orkhonu (220 MW), tepelnou elektrárnu v Bayanteegu (40 MW), tepelnou elektránu u uhelných dolů Khotgor a Khartarvagatai (40 MW), tepelnou elektrárnu v Baganuuru (270 MW), tři přenosová vedení (celkem 664 km). Z dlouhodobějšího hlediska (2025-2030) Mongolsko uvažuje o výstavbě vlastní jaderné elektrárny, tuto myšlenku však zastínily japonské události (naopak pro hovoří 15. největší odhadované zásoby uranu na světě).

Informace byly rovněž poskytnuty o větrném parku Salkhit, který se po 7 letech měření začne realizovat, neboť již je hotova studie proveditelnosti. Jeho výkon má být 50 MW a má velkou podporu mongolské vlády. Celkový plán na větrnou energetiku představuje do r. 2012 vystavit 50 MW, do r. 2015 dalších 300 MW a do r. 2025 pak 1000 MW. Téměř 100 % mongolského území je považováno za vhodné pro větrnou energii.

Jako vhodné řešení pro řešení výkyvů ve spotřebě vidí mongolští představitelé ve výstavbě hydroelektrárny. Celkem je v Mongolsku 3800 potoků a řek, které by při využití mohly mít elektrický výkon více než 6 tisíc MW. Pro hydroelektrárnu Egiin gol (220 MW) již byla vypracována studie proveditelnosti.

Pro Elektrárnu č. 5 (combined heat and power plant) již jsou vyhotoveny plány. Financování má být zajištěno kombinací stáních prostředků, Asijské rozvojové banky a PPP. V první fázi by měla být za cca 690 mil. USD vystavena část s výkonem 450 MW, v druhé fázi pak za cca 710 mil. USD 370 MW. V r. 2020 by tepelná kapacita měla dosahovat 1101 Gcal/h. Klíčové vybavení má tvořit 5 super vysokotlakých parních kotlů s přihřívákem, 1 vysokotlaký kotel, 5 extrakčních kondenzačních turbín, 1 protitlaká turbína. Spotřeba vody bude činit 8,1 t ročně. Řešeno je i zařízení pro manipulaci s popelem či chemické procesy, jako rozvodná stanice bude využita GIS 220 kV. 

Závěr ZÚ: Regulované ceny doposud stále představují překážku zájmu zahraničních investorů. Ani rating Mongolska nelze doposud kvalifikovat jako dobrý pro investice. V oblasti PPP prozatím nemá Mongolsko žádné vlastní zkušenosti. Nicméně mongolské „zázemí“ v podobě technické asistence celosvětově renomovaných institucí naopak určité obavy může rozptýlit a navíc Mongolsko si nutnost deregulace cen elektřiny a tepla uvědomuje a podniká kroky. Taneční námluvy a zájem velkých konsorcií je patrný. ČR již v minulosti projekt na hydroelektrárnu v Egiin gol vypracovala, avšak k realizaci nikdy nedošlo. V rámci rozvojové spolupráce ČR  zaměřila dva projekty v minulosti na Elektrárnu č. 4 v Ulánbátaru.