Vážený pane předsedo, dovolte mi, abych Vám poblahopřál k Vašemu zvolení do funkce nejvyššího představitele 67. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů.

Vaše země prošla v nedávných desetiletích obtížným obdobím a jsem přesvědčen, že Vaše zkušenosti bývalého srbského ministra zahraničních věcí, který ve své každodenní praxi zažil důsledky jak "mírově" dojednaných řešení, tak i ozbrojených mezinárodních intervencí, budou pro letošní Valné shromáždění přínosem a přispějí k tomu, že naše jednání bude méně formální a více praktické.

Česká republika je hluboce přesvědčena, že mezinárodní spory a konflikty mohou a měly by být řešeny mírovými, nikoli vojenskými prostředky. Dáváme to dlouhodobě a systematicky najevo. Když se před 20 lety dělilo Československo a situace byla pro mnohé z nás emočně vypjatá a bolestná, nikoho z našich politiků ani nenapadlo, že by se problém měl vyřešit jinak než mírovou cestou. Obtížná jednání výhradně domácích představitelů vedla k dosažení uspořádání, které bylo tehdy v obou nově vzniklých státech a je i dnes s odstupem času přijímáno jak politickými představiteli, tak i občany jako pozitivní řešení tehdejšího sporu.

Naše zkušenost potvrzuje, že motorem jednání musí být především domácí představitelé a nikoli mezinárodní vyjednávací týmy či bývalé politické celebrity. Mandát jednajících stran se musí co nejpevněji opírat o místní tradice (a nikoli jen o formální demokracii) a že nesmíme podlehnout pokušení zvnějšku vnutit stranám konfliktu řešení, které sice "my" považujeme za správné, ale nesouzní s dlouhodobým spontánním vývojem v dané zemi, nebo v regionu.

Tyto a další podmínky se u mnoha pokusů o mírové řešení z mnoha dobrých důvodů nedaří naplnit, a proto není divu, že jsme často svědky opačného výsledku, než si projektanti toho či onoho řešení přáli.

Je třeba si klást také otázku, jaký je úspěch mírových jednání a mezinárodních misí? Zlepší vnější intervence situaci nebo naopak ji zhorší, protože zablokuje spontánní procesy, které by v regionu nastolily stabilitu možná za cenu menších obětí, než si vyžádala vnější intervence? Je například vývoj v Iráku, stále otevřená Kyperská otázka nebo nezávislost Kosova úspěchem OSN nebo nikoli?

Dovolte mi říci několik slov o Sýrii. Česká republika, jako země, která má svou čerstvou historickou zkušenost s přechodem k demokracii, přeje Sýrii, aby mohla jít obdobnou cestou, avšak nyní nevidíme žádné uskutečnitelné řešení. Naše bezprostřední úsilí se však musí zaměřit na pomoc lidem, kterých se současná neospravedlnitelná situace v zemi dotýká. Česká republika již poslala do Sýrie a těm, kteří prchají ze Sýrie do sousedních zemí, humanitární pomoc.

Zahájili jsme tzv. Medical evacuation program pro raněné syrské uprchlíky. Čeští experti se zúčastnili pozorovatelské mise OSN v Sýrii a pomáhá také naše ambasáda v Damašku. Před dvěma měsíci Česká republika přijala žádost Spojených států amerických o zastupování v diplomatických a konzulárních záležitostech v Sýrii.

Není pochyb o tom, že situaci v Sýrii musíme vidět v širší a delší perspektivě. Neměli bychom pouze vědět, co máme udělat dnes, ale také co máme udělat zítra a pozítří. Obávám se, že to je nejpodstatnější poučení z vojenské intervence v Libyi, která jasně ukázala, že vojenskou silou stabilní řešení nalézt nelze.

Dovolte mi Vás, vážený pane předsedo, ujistit, že Česká republika bude nadále aktivním členem OSN. Česká republika respektuje a uplatňuje ve své zahraniční politice principy a normy mezinárodního práva a usiluje o jejich naplňování v mezinárodním měřítku. Bude podporovat aktivity OSN v agendě odzbrojení a nešíření jaderných zbraní. To patří mezi naše bezpečnostně-politické priority.

Česká republika se i nadále bude účastnit mírových operací OSN, stejně tak jako humanitárních a rozvojových programů. Podporujeme také snahy o reformu OSN, včetně Rady bezpečnosti, které začaly v roce 2005, mají reagovat na změněné mezinárodní prostředí a směřovat k vyváženějšímu zastoupení jednotlivých světových regionů a států.

Přeji Vám, vážený pane předsedo, mnoho úspěchů ve Vaší práci. Děkuji za pozornost.

Autor: Prezident ČR Václav Klaus