česky  italiano 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Dokumenty Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci ve Vatikánu

(Archivní článek, platnost skončena 13.03.2018 / 09:30.)

1. Projev velvyslance u příležitosti předání pověřovacích listin Jeho Svatosti Janu Pavlu II, 28. dubna 2003

Dokumenty velvyslanectví České republiky při Svatém stolci ve Vatikánu

1. Projev velvyslance u příležitosti předání pověřovacích listin Jeho Svatosti Janu Pavlu II, 28. dubna 2003

Vaše Svatosti,

je pro mě neobyčejnou ctí předat vám dnes pověřovací listiny, kterými mě prezident a vláda České republiky akreditují mimořádným a zplnomocněným velvyslancem České republiky u Svatého Stolce.


Když jsem se s velkým nadšením účastnil jako jeden z tisíců českých poutníků pouti do Říma u příležitosti svatořečení blahoslavené Anežky České v listopadu 1989, které tak podivuhodným a symbolickým způsobem předznamenalo počátek pádu komunistické hrůzovlády, netušil jsem, že za pouhých 14 let budu pověřen tak čestným a odpovědným úkolem, jakým je diplomatické zastupování České republiky u světové duchovní velmoci, kterou představuje Svatý Stolec. Netušil jsem, že budu někdy mít tu čest setkat se osobně s Vaší Svatostí, která tak rozhodujícím způsobem k pádu komunismu přispěla.


Česká společnost zůstala více než padesáti lety dvou totalitních režimů těžce poznamenána, nejen v ekonomické, ale především v duchovní oblasti. Zatímco v období před druhou světovou válkou byla v tehdejším Československu drtivá většina občanů věřící, v posledním sčítání lidu v roce 2001 se k víře hlásila asi třetina z 10 milionů obyvatel. Tento stav se projevil zejména v řadě praktických problémů, které provázely a provázejí hospodářskou i společenskou transformaci české společnosti. Ukazuje se, že projekt transformace společnosti je něčím daleko hlubším než pouhou přeměnou výrobních a majetkových vztahů a nedá se plně uskutečnit bez duchovního, vertikálního rozměru, bez regenerace duše národa, bez návratu k trvalým hodnotám a ke křesťanským kořenům jejích nejlepších tradic.


Svoboda svědomí a náboženského vyznání je v České republice zaručena Ústavou a jak potvrzují i sami představitelé církví, je nejlepší v celé české historii. Katolická církev svobodně jmenuje biskupy, obnovila činnost řady řeholních společenství, provozuje školy - od mateřských až po teologické fakulty - angažuje se ve zdravotnictví a v charitativní činnosti a dostává prostor i ve sdělovacích prostředcích.


Nelze však zakrývat i nemalé problémy a nejen pro cizinu často nepochopitelné politické střety, které byly a jsou spojeny s restitucí církevního majetku a aktuálně též s procesem ratifikace Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Pokládám za jeden z klíčových úkolů mé mise při Svatém Stolci, využít všech svých zkušeností a schopností, abych se mohl stát aktivním prostředníkem mezi Poslaneckou sněmovnou České republiky a Svatým Stolcem v průběhu procesu ratifikace Smlouvy až k jeho úspěšnému zakončení.


Česká republika chce být platným a aktivním členským státem Evropské Unie a je si vědoma všech svých povinností, které se závazkem i privilegiem členství souvisejí. Je si vědoma rovněž oněch základních hodnot, především svobody, míru, demokracie a prosperity, v jejichž jménu se myšlenka evropské integrace zrodila. V tomto směru chce Česká republika stavět na svých nejlepších a historicky osvědčených tradicích a přispět tak k posílení evropské sounáležitosti a solidarity. Nemálo českých politiků si je vědomo, že politikou budoucnosti je politika hodnot, nikoli redukce politiky na prosazování egoistických a často nelegitimních, nezřídka skupinových, zájmů.


Vaše Svatosti, moje diplomatická zkušenost posledních čtyř let mě přivedla k pevnému přesvědčení, že křesťanství a islám mohou v trpělivém dialogu nacházet mnoho společného: víru v téhož jediného Boha, snahu o odstranění chudoby a mohou též společně usilovat o mír. Z pohledu této mé zkušenosti jsem si jist, že střet civilizací není nevyhnutelný. Nezbytné však je neustále o mír a porozumění usilovat a nikdy v tomto úsilí nepřestávat. V tomto směru je neúnavné úsilí Vaší Svatosti o mír a porozumění mezi národy, civilizacemi a světovými náboženstvími velkým a následování hodným příkladem pro všechny světové politiky.


Společným rysem praktické politiky dneška na všech úrovních je postupná eroze trvalých hodnot a jejich nahrazování krátkodobými a skupinovými zájmy. Protože však každé politické rozhodnutí je hodnotovým rozhodnutím, znamená to v praxi, že současná politika velmi často není ochotna přijímat strategická a téměř vždy nepopulární opatření, která by se vyznačovala úctou k životu a odpovědností k příštím generacím. Tváří v tvář globálním hrozbám, mezi něž patří ozbrojené konflikty, terorismus, chudoba, negramotnost, vyčerpání přírodních zdrojů, globální klimatické změny, ohrožení životního prostředí a života na Zemi vůbec, nemůže takováto krátkozraká politika dlouhodobě obstát.


Tváří v tvář těmto nejistotám a obavám působí ve světové politice jen nemnoho subjektů mezinárodního práva a mezinárodní politiky, které v tomto směru nedělají ústupky ani kompromisy. Svatý Stolec je světově uznávanou mezinárodně politickou autoritou, která nepodřizuje svou politiku krátkodobým zájmům, ale vždy hledá a prosazuje trvalé hodnoty, které dávají globálně ohrožené civilizaci šanci na její dlouhodobě udržitelnou a důstojnou existenci. Svatý Stolec je vskutku světovou mocností, neboť představuje a zastupuje více než miliardu katolických křesťanů po celé zeměkouli. Toto společenství nemá armádu ani zbraně, ale disponuje značným duchovním potenciálem. Křesťané jsou zastoupeni ve vysoké politice, ve všech zemích světa, jsou mezi nimi lékaři, vědci, spisovatelé a lidé, jejichž postoje formují často veřejné mínění. Koordinovaným a společným úsilím mohou tito lidé ve světě velmi pozitivně působit a velmi mnoho dosáhnout.


Vaše Svatosti , mezi velkou částí české veřejnosti a Vámi existuje vřelý a přátelský vztah, který je mimo jiné založen také na Vašem slovanském původu, na dlouhých a důležitých společných úsecích dějin polského a českého národa, na vašich sympatiích k českému národu, na vaší znalosti českého jazyka a literatury a na přístupu k mladé generaci, která vás obdivuje. Jistě jste tyto sympatie vnímal při Vašich apoštolských cestách do naší vlasti v letech 1990, 1995 a 1997, kdy jste u příležitosti milénia svatého Vojtěcha, jenž je společným světcem a patronem Poláků i Čechů, navštívil kromě Prahy také Hradec Králové, sídelní město diecéze, ze které pocházím.


Od Vašeho nezapomenutelného zvolení v roce 1978, ze kterého jsem se v kruhu své rodiny a svých přátel v temnotách totality upřímně radoval, se za již téměř 25 let na mé úctě, sympatiích a důvěře k Vaší Svatosti nic nezměnilo. Pro celou moji generaci zůstáváte symbolem pravdy, pokoje, lásky a svobody.


Dovolte mi, Vaše Svatosti , abych vás při této vzácné a slavnostní příležitosti požádal o vaši důvěru a podporu při uskutečňování nesnadných cílů mé této mé nadcházejíci diplomatické mise.

Řím, Vatikán, 28. dubna 2003

2. Odpověď papeže Jana Pavla II na nástupní projev velvyslance:

Projev papeže Jana Pavla II u příležitosti převzetí pověřovacích listin od velvyslance ČR při Svatém Stolci, Pavla Jajtnera, 28. dubna 2003

Vaše Excelence,

s potěšením Vás vítám ve Vatikánu u příležitosti předání pověřovacích listin mimořádného a zplnomocněného velvyslance České republiky u Svatého stolce. I přesto, že od mé návštěvy ve vaší zemi uplynulo již několik let, zůstává v mé mysli stále živou a s vděčností vzpomínám na vřelé přijetí a pohostinnost, jichž se mi dostalo. Dovoluji si vás zdvořile požádat, abyste předal mé pozdravy a upřímná přání všeho nejlepšího nově zvolenému prezidentu, panu Václavu Klausovi, vládě a českému lidu. Modlím se za mír a prosperitu vašeho národa.

Diplomatické kontakty Církve jsou součástí jejího poslání ve službách lidstva. I když toto poslání je především duchovní, a tudíž nepolitické, obsahuje vroucné přání pěstovat plodné vztahy s občanskou společností. To se opírá o její dlouholeté zkušenosti s hledáním uplatnění univerzálních hodnot směřujících k pravdě a lásce mezi všemi kulturami a národy, které tvoří tento svět. Přesněji řečeno, tím, co zejména motivuje diplomatické aktivity svatého Stolce, je podpora a pochopení lidské důstojnosti a prosazování míru jako klíčových podmínek pro skutečný rozvoj jednotlivců i národů. V tomto smyslu vítám nemalý pokrok, jehož bylo dosaženo v záležitosti uspořádání vzájemných vztahů mezi svatým Stolcem a Českou republikou a těším se na ratifikaci příslušné Smlouvy.

Jak se Vaše Excelence zmínila, přes politickou svobodu, které se nyní český národ těší, nelze podceňovat pozůstatky totalitních režimů. Dějiny nás učí, že cesta z područí ke svobodě je trnitá, často poznamenaná vábením falešných forem svobody a prázdných slibů. I když ekonomický rozvoj doprovázený sociální transformací ve vaší zemi mnohým prospěl, je třeba chránit slabší členy společnosti, chudé, staré, nemocné a ty, kteří jsou na jejím okraji.

Opravdového rozvoje nelze dosáhnout výhradně ekonomickými prostředky. To, co vešlo ve známost jako " slepý obdiv k trhu", jako následek takzvané "konzumní společnosti", vede k redukci osob v pouhé věci a nadřazuje "mít" nad "být" (srv. Sollicitudo Rei Socialis, 28). To vážně ohrožuje lidskou důstojnost a přinejmenším komplikuje rozvoj solidarity. Poznání duchovní povahy lidské existence a obnovení úcty k morálním základům sociálního a ekonomického rozvoje se musí stát předpokladem transformace společnosti v opravdovou civilizaci lásky. Takový projekt vyžaduje jak politickou, tak náboženskou dimenzi vládnutí, za předpokladu, že duše národa je dostatečně silná, aby umožnila občanům porozumět, co je zdrojem pravdy a lásky, která dává rozvoji a pokroku státu smysl.

Výzvy, které stojí před Českou republikou, platí i pro ostatní evropské národy. Když země tohoto světadílu slavily příchod třetího křesťanského tisíciletí, řada jednotlivců i skupin vnímala zásadní a určující úlohu křesťanství v jejich kulturách. Sám jste poznamenal, že křesťanské hodnoty a pravdy stály u základů samé konstrukce evropské společnosti a formovaly její občanské a politické instituce. Toto veliké dědictví, zakotvené v Evangeliu a Evangeliem vybroušené, nás upozorňuje na skutečnost, že naděje na pokračování ve vytváření spravedlivějšího světa musí obsahovat také poznání, že lidská námaha, která je zbavena správného vztahu k Boží pomoci, bude marná: "Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé" (Žalm 127:1). Z tohoto důvodu křesťanská nauka energicky upevňuje a brání zdroj lidské důstojnosti a její místo v Božím plánu: "Člověk přijímá od Boha svou výsostnou důstojnost a s ní i schopnost překročit rámec každého společenského zřízení směrem k pravdě a k dobru." (Centessimus Annus, 38).

V tomto kontextu nemůžeme opominout obavy nad tím, že úpadek významu Boha vyústil v úpadek významu člověka ( srv. Evangelium vitae, 21) a posvátného zázraku života, ke kterému je povolán. Zatímco tragické kalamity válek a diktatur násilně deformují Boží plán lásky k lidstvu, zákeřné pronikání narůstajícho materialismu, utilitarismu a marginalizace víry postupně podkopávají pravou podstatu života jako Božího daru. Vzhledem k tomu, že evropské národy směřují k novému uspořádání, musí se přání odpovědět na výzvy proměňujícího se světového řádu řídit vytrvalou výzvou Církve o pravdě, která člověka osvobozuje a která umožňuje kulturním a občanským institucím dosáhout ryzího pokroku.

Katolická církev bude pokračovat ve svých modlitbách a práci pro další rozvoj českého lidu a národa. Jak se Vaše Excelence laskavě zmínila, již nyní se Církev aktivně podílí na duchovní a intelektuální výchově mládeže, zejména ve svých vzdělávacích institucích. V rozsahu, který jí dovolí její zdroje, bude Církev rozvíjet také své charitativní poslání, zvláště v oblasti podpory rodiny, v níž tkví budoucnost lidstva (srv. Familiaris Consortio, 86), jakož i ve zdravotních a sociálních zařízeních.

Pane velvyslanče, nepochybuji o tom, že vaše mise poslouží k dalšímu posílení přátelských svazků České republiky a Svatého stolce. Vzhledem k tomu, že jste začátku své nové odpovědnosti, ujišťuji vás o připravenosti rozmanitých institucí Římské Kurie pomáhat vám při plnění vašich povinností. Pro vás i pro občany vaší země ze srdce vyprošuji hojnost požehnání všemohoucího Boha.

Z Vatikánu, 28. dubna 2003

Jan Pavel II, m. p.