česky  italiano 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Krajanská problematika

(Archivní článek, platnost skončena 23.06.2020.)

Krajanská problematika v San Marinu Republika San Marino (RSM) Fenomén migrace hraje v případě San Marina, zřejmě na rozdíl od jiných zemí, velmi důležitou úlohu.  Do historie San Marina se nesmazatelně vryla jak emigrace lidí, kteří nemohli najít práci, jež by uživila je a jejich rodiny, tak i návraty emigrantů zejména v posledních desetiletích minulého století.

Krajanská problematika v San Marinu


Republika San Marino (RSM)

Fenomén migrace hraje v případě San Marina, zřejmě na rozdíl od jiných zemí, velmi důležitou úlohu. Do historie San Marina se nesmazatelně vryla jak emigrace lidí, kteří nemohli najít práci, jež by uživila je a jejich rodiny, tak i návraty některých emigrantů zejména v posledních desetiletích minulého století. Tyto významné (z hlediska počtu obyvatelstva této malé země) migrační pohyby ovlivňovaly a do dnešní doby ovlivňují vývoj sanmarinské společnosti. Proto nepřekvapí poměrně hluboce propracovaný systém podpory a udržování kontaktů s krajanskými komunitami v zahraničí.

1) Institucionální zabezpečení
Krajanská problematika a institucionální zastřešení vztahu státu k občanům RSM žijícím trvale v zahraničí spadá do kompetence zvláštního státního orgánu Consulta (Rada) dei Cittadini Sammarinesi all'Estero, který byl ustanoven v roce 1979 zvláštním zákonem č. 77 a upraven novelou č. 98 z roku 1997. Rada je formálně podřízena Státnímu sekretariátu pro zahraniční věci (MZV); dva představitelé MZV jsou podle zákona členy Rady. K projednávání záležitostí krajanů v Radě mohou být přizváni členové vlády a diplomaté RSM. Rada rozhoduje hlasováním prostou většinou.
Struktura Rady:
Shromáždění - je nejvyšším orgánem Rady a musí být svoláno nejméně jednou ročně do San Marina (pozn. cestovní náklady delegátů do stanoveného limitu jdou na vrub MZV)
Prezident Shromáždění - je volen Shromážděním na období jednoho roku
Úřad prezidenta - složen z 5 členů volených Shromážděním - 2 pro EU (Francie a Belgie), 1 pro Itálii,1 pro USA,1 pro Argentinu

Zákonem č. 76 z roku 1979 byl upraven status sanmarinských asociací v zahraničí. Tyto skupiny se nazývají Comunità (spolky). Zákon ukládá státu podporovat krajanské spolky, definuje podmínky jejich zřizování, jejich organizační struktury, fungování apod. Upravuje rovněž problematiku příspěvků členů spolků a stanovuje výši finanční podpory státu jednotlivým spolkům.


2) Na nevládní úrovni se krajanské problematiky dotýká činnost "Musea Sanmarinců v zahraničí" a instituce "Centro Studi sull'Emigrazione".

Museum uskutečňuje dlouhodobý projekt s názvem "Osservatorio Permanente sulle Comunitá dei sammarinesi residenti all'estero". Jeho smyslem je:
- podporovat kulturní, ekonomické a sociální dědictví vytvořené krajany v zahraničí a dát tento odkaz k dispozici ostatním krajanům a také občanům vlasti;
- využívat nové moderní prostředky a systémy komunikace a zmenšit tak často velkou geografickou vzdálenost mezi krajany navzájem, stejně jako od rodné vlasti;
V projektu nejde o to vyvolat soutěžení mezi jednotlivými spolky, což bude pozitivním průvodním jevem a přidanou hodnotou, ale hlavně zlepšit přístup k informacím a otevřít nové možnosti v oblasti vzdělání, podnikání, zdravotní péče, psychologie apod.
Prvním konkrétním krokem je požadavek, aby každý spolek zpracoval zprávu o své historii ve vztahu k historii země, ve které žije, včetně historických dokumentů, fotografického materiálu, map apod. Cílem je vytvořit multimediální databázi, resp. informační banku, která bude, mj. i prostřednictvím internetu, k dispozici jednak "ústředí", ale hlavně všem sanmarinským krajanským spolkům po celém světě.

Centro Studi sull'Emigrazione je institucí, která organizuje setkávání, semináře, kongresy a školení pro veřejnost se zaměřením na problematiku emigrace

Hlavní směry emigrace a sociologický průřez

Koncem 18. a v průběhu 19. století, kdy docházelo k nerovnováze mezi růstem počtu obyvatelstva a velmi omezenými hospodářskými zdroji se vedle sezónní emigrace (kterou formovali hlavně zemědělci odcházející do přilehlých italských krajů) postupně vytvořily dva základní emigrační proudy - do západní Evropy a do Ameriky. V rámci Evropy, vedle Itálie jako nejbližšího přirozeného cíle sanmarinců, směřovali mnozí emigranti do Francie a Belgie. Dělníci z kamenných lomů hlavně v těchto zemích často nacházeli příbuznou práci v uhelných dolech. Francie byla po 1. světové válce prakticky jedinou evropskou zemí, která skýtala možnost najít práci. Příběh sanmarinské emigrace do USA je velmi podobný celoevropskému obrazu. V této zemi hledali nový život sanmarinští emigranti hlavně v letech 1880 - 1921. Na druhé straně lidé se vztahem k půdě směřovali do Jižní Ameriky, zejména do Argentiny, která nabízela pracovní příležitosti v zemědělství.
V letech 1923-40 odcházeli nejen klasické emigrační profese (bezzemci, nádeníci, dělníci), ale také inteligence - inženýři, právníci, lékaři apod. Tento vývoj nadlouho negativně poznamenal intelektuální a technické zdroje země.
Emigrace byla tvořena převážně osobami, které odcházely jednotlivě, často se záměrem podporovat své rodiny zasíláním peněz, a hlavně s cílem vrátit se domů. Nezřídka se jejich rodiny a mnohdy i další příbuzní vypravili za těmito průkopníky a rozmnožovali tak sanmarinské komunity. Pouze necelá čtvrtina vystěhovalců byly " kompletní" rodiny.

Důvody emigrace ve 20. století

Statistiky ukazují, že v rozmezí let 1923 - 40 největší odliv lidí probíhal přibližně do roku 1925, jako následek vysoké nezaměstnanosti způsobené doznívajícími důsledky světové války. Migrační motivace v letech 1928-30 byla spojena s hospodářskou politikou fašistického režimu v Itálii, která nejvíce postihovala nejnižší a částečně i střední vrstvy obyvatelstva. Dalším impulsem k emigraci byla velká hospodářská krize, která dopadla na RSM nejtíživěji v letech 1931-34. Od roku 1935 byly emigrační pohyby z RSM pod přímým vlivem reality italské zahraniční politiky a směřovaly hlavně do Německa a do Etiopie.
Emigrace (i když v menší míře) pokračovala i po druhé sv. válce jako následek vleklé krize ekonomiky jednostranně orientované na zemědělskou výrobu založenou nikoliv na vlastnictví ale na nájmu půdy. Teprve šedesátá léta přinesla rozsáhlejší industrializaci, která byla následně doprovázena rozvojem cestovního ruchu. Rychlá modernizace struktury ekonomiky v posledních desetiletích umožnila zastavit emigraci a dokonce umožnila návrat řady emigrantů do vlasti.

Historie organizačních snah

První pokusy o organizování krajanských komunit a spolků spadají do poloviny 19. století a odehrály se ve Francii a v USA. Patřilo k nim zejména založení "Ufficio per l'emigrazione temporanea in Evropa" filantropem Pietro Franciosim v roce 1907. Po volebním vítězství reformních a demokratických sil (1906) se tento úřad přeměnil na "Societá di Unione e Mutuo Soccorso" s cílem pomáhat (zejména při hledání práce) a chránit sanmarinské občany v dočasné emigraci v Evropě. Kompetence tohoto úřadu převzalo v roce 1923 MZV.
Silný duch soudržnosti mezi sanmarinskými občany v zahraničí se ukázal v době před II. světovou válkou vznikem dobře organizovaných spolků v řadě zemí (hlavně opět ve Francii a v USA).

Přínos krajanů pro vlast

Emigranti museli po dlouhá desetiletí čelit silnému omezování transferu úspor do vlasti ze strany některých zemí svého pobytu (např. převody z Francie umožnila až smlouva mezi Francií a Itálií z roku 1947). Zásadní význam těchto zdrojů se však projevil v 60. a 70. letech, kdy pomohl k nastartování rychlého ekonomického růstu a zejména vytvoření moderního sektoru cestovního ruchu, který je dnes životně důležitým odvětvím národní ekonomiky.
Zlepšení hospodářské situace a životních podmínek vedly v posledních desetiletích k návratu části emigrace zpět do vlasti. Tento jev měl další zásadní dopad na sociální rozvoj sanmarinské společnosti. Přinesl do země, dosud závislé do značné míry na zemědělství, více městského stylu života a celkově vedl k uvolnění moderních trendů ve vývoji společnosti. To platí zejména pro emigranty vracející se z USA, kteří přinesli nového podnikatelského ducha, který se projevil hlavně v oboru stavebnictví, peněžnictví, cestovním ruchu apod..

Teritoriální rozšíření

Registrovaných krajanských spolků je celkem 24 s celkovým počtem 6400 členů.
Z toho:
10 v Itálii (celkem 2500 členů - největší Řím (600), Ravena (400) a Janov (450)
1 v Belgii (50 členů) - La Louviere
5 ve Francii (1300 členů) - Moselle ( Alsasko a Lotrinsko), Dordogne, Grenoble (460), Hagondange, Paříž (600)
6 v Argentině (1050 členů) - Cordoba (střední Argentina), Cordoba (město), Godoy Cruz (Mendosa), Ciudad Perico (Jujuy), Viedma - Rio Negro (Patagonie), Pergamino
2 v USA(1500 členů) - Detroit (1050), New York (450)