Krajanská problematika
30.12.2008 / 12:09 | Aktualizováno: 06.04.2012 / 13:47
(Archivní článek, platnost skončena 23.06.2020.)
Krajanská problematika v San Marinu Republika San Marino (RSM) Fenomén migrace hraje v případě San Marina, zřejmě na rozdíl od jiných zemí, velmi důležitou úlohu. Do historie San Marina se nesmazatelně vryla jak emigrace lidí, kteří nemohli najít práci, jež by uživila je a jejich rodiny, tak i návraty emigrantů zejména v posledních desetiletích minulého století.
Krajanská problematika v San Marinu
Republika San Marino (RSM)
Fenomén migrace hraje v případě San Marina, zřejmě na rozdíl od jiných zemí, velmi důležitou úlohu. Do historie San Marina se nesmazatelně vryla jak emigrace lidí, kteří nemohli najít práci, jež by uživila je a jejich rodiny, tak i návraty některých emigrantů zejména v posledních desetiletích minulého století. Tyto významné (z hlediska počtu obyvatelstva této malé země) migrační pohyby ovlivňovaly a do dnešní doby ovlivňují vývoj sanmarinské společnosti. Proto nepřekvapí poměrně hluboce propracovaný systém podpory a udržování kontaktů s krajanskými komunitami v zahraničí.
1) Institucionální zabezpečení
Krajanská problematika a institucionální zastřešení vztahu
státu k občanům RSM žijícím trvale v zahraničí spadá do kompetence
zvláštního státního orgánu
Consulta (Rada) dei Cittadini Sammarinesi all'Estero, který
byl ustanoven v roce 1979 zvláštním zákonem č. 77 a upraven novelou
č. 98 z roku 1997. Rada je formálně podřízena Státnímu sekretariátu
pro zahraniční věci (MZV); dva představitelé MZV jsou podle zákona
členy Rady. K projednávání záležitostí krajanů v Radě mohou být
přizváni členové vlády a diplomaté RSM. Rada rozhoduje hlasováním
prostou většinou.
Struktura Rady:
Shromáždění - je nejvyšším orgánem Rady a musí být
svoláno nejméně jednou ročně do San Marina (pozn. cestovní náklady
delegátů do stanoveného limitu jdou na vrub MZV)
Prezident Shromáždění - je volen Shromážděním na období
jednoho roku
Úřad prezidenta - složen z 5 členů volených Shromážděním - 2
pro EU (Francie a Belgie), 1 pro Itálii,1 pro USA,1 pro
Argentinu
Zákonem č. 76 z roku 1979 byl upraven status sanmarinských asociací v zahraničí. Tyto skupiny se nazývají Comunità (spolky). Zákon ukládá státu podporovat krajanské spolky, definuje podmínky jejich zřizování, jejich organizační struktury, fungování apod. Upravuje rovněž problematiku příspěvků členů spolků a stanovuje výši finanční podpory státu jednotlivým spolkům.
2) Na nevládní úrovni se krajanské problematiky dotýká
činnost "Musea Sanmarinců v zahraničí" a instituce "Centro Studi
sull'Emigrazione".
Museum uskutečňuje dlouhodobý projekt s názvem
"Osservatorio Permanente sulle Comunitá dei sammarinesi residenti
all'estero". Jeho smyslem je:
- podporovat kulturní, ekonomické a sociální dědictví
vytvořené krajany v zahraničí a dát tento odkaz k dispozici
ostatním krajanům a také občanům vlasti;
- využívat nové moderní prostředky a systémy komunikace a
zmenšit tak často velkou geografickou vzdálenost mezi krajany
navzájem, stejně jako od rodné vlasti;
V projektu nejde o to vyvolat soutěžení mezi jednotlivými
spolky, což bude pozitivním průvodním jevem a přidanou hodnotou,
ale hlavně zlepšit přístup k informacím a otevřít nové možnosti v
oblasti vzdělání, podnikání, zdravotní péče, psychologie apod.
Prvním konkrétním krokem je požadavek, aby každý spolek
zpracoval zprávu o své historii ve vztahu k historii země, ve které
žije, včetně historických dokumentů, fotografického materiálu, map
apod. Cílem je vytvořit multimediální databázi, resp. informační
banku, která bude, mj. i prostřednictvím internetu, k dispozici
jednak "ústředí", ale hlavně všem sanmarinským krajanským spolkům
po celém světě.
Centro Studi sull'Emigrazione je institucí, která organizuje setkávání, semináře, kongresy a školení pro veřejnost se zaměřením na problematiku emigrace
Hlavní směry emigrace a sociologický průřez
Koncem 18. a v průběhu 19. století, kdy docházelo k nerovnováze
mezi růstem počtu obyvatelstva a velmi omezenými hospodářskými
zdroji se vedle sezónní emigrace (kterou formovali hlavně zemědělci
odcházející do přilehlých italských krajů) postupně vytvořily dva
základní emigrační proudy - do západní Evropy a do Ameriky. V rámci
Evropy, vedle Itálie jako nejbližšího přirozeného cíle sanmarinců,
směřovali mnozí emigranti do Francie a Belgie. Dělníci z kamenných
lomů hlavně v těchto zemích často nacházeli příbuznou práci v
uhelných dolech. Francie byla po 1. světové válce prakticky jedinou
evropskou zemí, která skýtala možnost najít práci. Příběh
sanmarinské emigrace do USA je velmi podobný celoevropskému obrazu.
V této zemi hledali nový život sanmarinští emigranti hlavně v
letech 1880 - 1921. Na druhé straně lidé se vztahem k půdě
směřovali do Jižní Ameriky, zejména do Argentiny, která nabízela
pracovní příležitosti v zemědělství.
V letech 1923-40 odcházeli nejen klasické emigrační profese
(bezzemci, nádeníci, dělníci), ale také inteligence - inženýři,
právníci, lékaři apod. Tento vývoj nadlouho negativně poznamenal
intelektuální a technické zdroje země.
Emigrace byla tvořena převážně osobami, které odcházely
jednotlivě, často se záměrem podporovat své rodiny zasíláním peněz,
a hlavně s cílem vrátit se domů. Nezřídka se jejich rodiny a mnohdy
i další příbuzní vypravili za těmito průkopníky a rozmnožovali tak
sanmarinské komunity. Pouze necelá čtvrtina vystěhovalců byly "
kompletní" rodiny.
Důvody emigrace ve 20. století
Statistiky ukazují, že v rozmezí let 1923 - 40 největší odliv
lidí probíhal přibližně do roku 1925, jako následek vysoké
nezaměstnanosti způsobené doznívajícími důsledky světové války.
Migrační motivace v letech 1928-30 byla spojena s hospodářskou
politikou fašistického režimu v Itálii, která nejvíce postihovala
nejnižší a částečně i střední vrstvy obyvatelstva. Dalším impulsem
k emigraci byla velká hospodářská krize, která dopadla na RSM
nejtíživěji v letech 1931-34. Od roku 1935 byly emigrační pohyby z
RSM pod přímým vlivem reality italské zahraniční politiky a
směřovaly hlavně do Německa a do Etiopie.
Emigrace (i když v menší míře) pokračovala i po druhé sv.
válce jako následek vleklé krize ekonomiky jednostranně orientované
na zemědělskou výrobu založenou nikoliv na vlastnictví ale na nájmu
půdy. Teprve šedesátá léta přinesla rozsáhlejší industrializaci,
která byla následně doprovázena rozvojem cestovního ruchu. Rychlá
modernizace struktury ekonomiky v posledních desetiletích umožnila
zastavit emigraci a dokonce umožnila návrat řady emigrantů do
vlasti.
Historie organizačních snah
První pokusy o organizování krajanských komunit a spolků spadají
do poloviny 19. století a odehrály se ve Francii a v USA. Patřilo k
nim zejména založení "Ufficio per l'emigrazione temporanea in
Evropa" filantropem Pietro Franciosim v roce 1907. Po volebním
vítězství reformních a demokratických sil (1906) se tento úřad
přeměnil na "Societá di Unione e Mutuo Soccorso" s cílem pomáhat
(zejména při hledání práce) a chránit sanmarinské občany v dočasné
emigraci v Evropě. Kompetence tohoto úřadu převzalo v roce 1923
MZV.
Silný duch soudržnosti mezi sanmarinskými občany v zahraničí
se ukázal v době před II. světovou válkou vznikem dobře
organizovaných spolků v řadě zemí (hlavně opět ve Francii a v
USA).
Přínos krajanů pro vlast
Emigranti museli po dlouhá desetiletí čelit silnému omezování
transferu úspor do vlasti ze strany některých zemí svého pobytu
(např. převody z Francie umožnila až smlouva mezi Francií a Itálií
z roku 1947). Zásadní význam těchto zdrojů se však projevil v 60. a
70. letech, kdy pomohl k nastartování rychlého ekonomického růstu a
zejména vytvoření moderního sektoru cestovního ruchu, který je dnes
životně důležitým odvětvím národní ekonomiky.
Zlepšení hospodářské situace a životních podmínek vedly v
posledních desetiletích k návratu části emigrace zpět do vlasti.
Tento jev měl další zásadní dopad na sociální rozvoj sanmarinské
společnosti. Přinesl do země, dosud závislé do značné míry na
zemědělství, více městského stylu života a celkově vedl k uvolnění
moderních trendů ve vývoji společnosti. To platí zejména pro
emigranty vracející se z USA, kteří přinesli nového podnikatelského
ducha, který se projevil hlavně v oboru stavebnictví, peněžnictví,
cestovním ruchu apod..
Teritoriální rozšíření
Registrovaných krajanských spolků je celkem 24 s celkovým počtem
6400 členů.
Z toho:
10 v Itálii (celkem 2500 členů - největší Řím
(600), Ravena (400) a Janov (450)
1 v Belgii (50 členů) - La Louviere
5 ve Francii (1300 členů) - Moselle ( Alsasko a
Lotrinsko), Dordogne, Grenoble (460), Hagondange, Paříž (600)
6 v Argentině (1050 členů) - Cordoba (střední
Argentina), Cordoba (město), Godoy Cruz (Mendosa), Ciudad Perico
(Jujuy), Viedma - Rio Negro (Patagonie), Pergamino
2 v USA(1500 členů) - Detroit (1050), New York
(450)