Rozhovor pro deník Der Standard

"Česko nebude hlasovat pro"

Plánované prohlášení summitu předpokládá, že ratifikace Lisabonské smlouvy bude plynule postupovat. Česko zde nebude hlasovat pro, řekl ministr zahraničí Karl Schwarzenberg v rozhovoru s Michaelem Moravcem.

STANDARD: Česko platí u zbývajících ratifikačních procesů v osmi státech EU za vratkého kandidáta. Prezident Václav Klaus již označil Reformní smlouvu za "mrtvou". Je tomu tak?

Schwarzenberg: Nejdříve se situace musí uklidnit. A náš Ústavní soud musí teprve zkoumat, zda je Lisabonská smlouva s českým právem vůbec kompatibilní. To bude ještě několik měsíců trvat. Potom uvidíme. A smlouvy, na to už jsem mezitím přišel, nikdy neumírají.

STANDARD: Na summitu tento týden má být přijato prohlášení, podle něhož bude osm zemí, které ještě neratifikovaly, v tomto postupu plynule pokračovat. Bude s tím Česko souhlasit?

Schwarzenberg: Je velmi důležité, aby se všechny instituce EU vzepřely pokušení teď vykonávat tlak. To by bylo kontraproduktivní. Tlak je již dost velký, nemusíme ho ještě dodatečně stupňovat.

STANDARD: To znamená, že zabráníte odpovídajícímu prohlášení summitu?

Schwarzenberg: Nebudeme hlasovat pro. To nedává žádný smysl.

STANDARD: Je možné z této pozice již usuzovat na principiální postoj Česka? Mohlo by dojít v parlamentu k odmítnutí?

Schwarzenberg: Počkejme nejprve na Ústavní soud. V současnosti existují silné elementy, které se zasazují ve prospěch ratifikace, a silné hlasy, které jsou proti. Uvidíme.

STANDARD: Teď vznikajícími průtahy se stane Reformní smlouva také jedním z určujících témat českého předsednictví v EU v prvním pololetí roku 2009. Existují už představy, jak by mohlo vypadat řešení - s nebo bez Irska?

Schwarzenberg: Nemám talent na vize. Raději se spoléhám na fakta a vyvozuji své závěry. Ale zcela jistě nechci Evropu bez Irska. Je důležité, aby Irsko nyní mohlo v klidu provést vlastní úvahy. Musíme poskytnout Irsku čas. Vykonávat tlak by bylo špatné, to je to nejhloupější, co se v současnosti dá udělat. Spěch ze strany EU nepovažuji za vhodný.

Rozhovor pro deník Kleine Zeitung

"Nové rozdělení Evropy by byla katastrofa"

Český ministr zahraniční Karel Schwarzenberg varuje po irském "Ne" před rozdělením EU.

Kleine Zeitung (KZ): Český prezident Václav Klaus prohlásil, že celá Evropa by měla být Irům za jejich "Ne" vděčná. Povedlo se jim totiž přibrzdit " chybnou cestu EU k ještě větší unifikaci a potlačování národních států". Vidíte to také tak?

Karel Schwarzenberg (KS): To je osobní názor pana prezidenta. Já jeho názor respektuji, není to však názor celé země. Je potřeba počkat na hlasování v parlamentu.

KZ: Jak se rozhodnutí Irů zamlouvá Vám osobně?

KS: Můj osobní názor v takovýchto záležitostech je, že je potřeba respektovat suverénní rozhodnutí každého národa, ať se nám líbí nebo ne. To je podstata demokracie. Jinak se dostaneme do situace, kdy si, volně podle Brechta, budeme muset nově zvolit náš národ.

KZ: Přesto se někteří v Evropě obávají, Česká republika by mohla podle vzoru Irska Lisabonskou smlouvu rovněž odmítnout. Pohřbí Češi tento projekt?

KS: Stát se může vše, může mi i spadnout kámen na hlavu. Já však nepočítám s tím, že by Česká republika smlouvu odmítla. V současné době ho zkoumá Ústavní soud, poté by o něm měl hlasovat parlament. To se stane na až na podzim. Uvidíme, jak se do té doby bude vyvíjet politická diskuse.

KZ: Proč jsou Češi tak skeptičtí vůči EU?

KS: Jako v každé jiné zemi existují i u nás různé názory. Pokud se nemýlím, i v Rakousku proběhla kampaň proti podpisu Lisabonské smlouvy.

KZ: Lze strach z cizího ovlivňování vysvětlit historickými zkušenostmi Čechů?

KS: Ve střední Evropě jsme dějiny prožívali všichni společně, proto tato nedůvěra existuje i v jiných zemích. Téměř bych se vsadil, že v případě referenda v obou zemích by výsledek v České republice nebyl horší než v Rakousku.

KZ: Po irském "Ne" se Evropa dohaduje, jak dále postupovat. Vyloučení Irska? Zvláštní podmínky pro rebelující ostrov?

KS: Domnívám se, že by se mělo vše v klidu promyslet a zjistit, zda existují možnosti, jak vyjít Irům vstříc. Irové se demokraticky rozhodli. Vyloučení nepřichází v úvahu, stejně jako zvláštní podmínky - to by pak každá země mohla požadovat zvláštní zacházení. Musíme dávat pozor, aby se nám situace nevymkla z rukou.

KZ: Za jak velké považujete nebezpečí, že dojde k dvourychlostní Evropě, kde spolu některé země budou postupovat rychleji než jiné.

KS: To nelze vyloučit, považoval bych to však za katastrofu. Evropa nebyla sjednocena proto, aby se teď zase rozdělovala.

KZ: Lze tomu vůbec ještě zabránit?

KS: Dvě rychlosti znamenají nové dělení, o to bychom usilovat neměli a spekulovat o tom také nechci.

KZ: Jaká je tedy Vaše vize Evropy?

KS: Nemám žádné vize, to už jsem dávno vzdal. Jsem rád, když dokážu předpovědět, zda si dnes večer zvládnu dojít ještě do hostince na pivo nebo ne.

KZ: A zvládnete to?

KS: Možná, když nebudu moc unavený. Ale jsou věci, které si přeji, a sice skutečně společná Evropa. To pro mě znamená, že budou ještě přijaty všechny státy na Balkáně. To považuji za nejdůležitější úlohu Evropy v příštích letech. Bez perspektivy přijetí do EU chybí těmto zemím motivace k nezbytným reformám.

KZ: Ale pokud EU ještě rozšíří počet členů, stane se Lisabonská smlouva, která má zjednodušit rozhodovací struktury, přece ještě důležitější.

KS: Jsem přesvědčen, že musíme hnát integrační proces ještě více kupředu. K Lisabonu by snad byly alternativy, ale Smlouva je právě tím, na čem jsme se dosud mohli shodnout. Víte, já jsem přišel na to, že jsou věci, které je třeba dělat trpělivě. Před dvaceti lety by si také nikdo nemyslel, že budeme brzy v Praze sedět v kavárnách v úplné svobodě a demokracii, všichni mě měli za bláznivého snílka. My ale musíme, jak se pěkně říká v době Eura, zůstat i v obtížných momentech u míče.

KZ: Určitě jste to s Vašimi evropskými cíli neměl v české politice snadné.

KS: Nemám to těžší než ostatní politici. V praxi se mohu spolehnout na podporu Zelených, kteří mě nominovali, a mám důvěru premiéra. Pokud člověk nemá odvahu občas sám vstát, i když se na něj potom všichni vrhají, neměl by se dávat na politiku. Jak se hezky říkává: Kdo chodí do kuchyně, neměl by mít strach z vedra.

Interview: Nina Koren