česky  english  polski 

rozšířené vyhledávání
necas
Foto: (@MZV)
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Petr Nečas pro polský deník Gazeta Wyborcza

Dne 13. května 2013 se uskutečnily česko-polské mezivládní konzultace ve Varšavě. Předseda vlády České republiky Petr Nečas při této příležitosti poskytl rozhovor pro polský deník Gazeta Wyborcza. Rozhovor vyšel ve víkendovém vydání v sobotu 18. května 2013 pod titulem „Chceme Evropu několika rychlostí“.

Pouze Vaše a britská vláda nepodepsaly fiskální pakt. Znamená to posunutí termínu přijetí eura v Čechách do blíže nespecifikované budoucnosti?

Neurčili jsme datum přijetí eura, protože nemůže být horší situace pro zemi, než stanovení pevného termínu a jeho nedodržení.  Vstupovat do eurozóny má smysl pouze tehdy, jestliže vstup do ní bude výhodný. V této chvíli je pro naši ekonomiku lepší zůstat při koruně.

Navíc budeme muset opětovně uskutečnit referendum, i když jsme se na to občanů ptali již v roce 2003.  Ale situace v eurozóně je dnes jiná než tehdy. Zásada, že státy vzájemně neručí za svoje dluhy, je již neaktuální. Dnes přijetí eura totiž znamená přistoupení k Evropskému stabilizačnímu mechanismu (z něhož jsou vypláceny peníze mj. na pomoc Řecku a Kypru).

 „Nedokážu si představit, že kterýkoliv český ministr zahraničních věcí by hlasoval pro poskytnutí finanční pomoci Řecku nebo Kypru“ – řekl nedávno prezident Miloš Zeman. Měl pravdu?

Některé země se vůbec neměly stát členy eurozóny.  Jejich vstup do eurozóny byl politickým rozhodnutím. Eurozóna nevytvořila ideální finanční unii, stala se místem přeléváním peněz a vzájemného ručení za dluhy.  A právě proto se stala nestabilní strukturou.

Znamená to, že Česká republiky pod Vaším vedením euro nepřijme?

Ne,  protože nechci, aby český daňový poplatník platil za nezodpovědnost jiných zemí Unie.

Bývalý prezident Václav Klaus přes deset let nedovolil vyvěsit unijní vlajku na Hradčanech. Jeho nástupce Miloš Zeman, i když je z opačného, levicového tábora, také kritizuje Unii za přílišné zasahování do politiky členských zemí.  Jste též přívržencem uvolnění vztahů s Bruselem?

Evropská integrace se poslední době stala více projektem byrokraticko-politických elit než přirozeným procesem, v němž žijí obyčejní lidé. Nejdůležitějším cílem Unie musí být povzbuzení ekonomiky, které vnímám jako zvýšení konkurenceschopnosti.

Vize sjednocené Evropy bude odrazovat od Unie a vytvářet odstředivé tendence. Je to jako s jednou velikostí obleku, který též nepadne každému. Stupňující se tlak na sjednocení a centralizaci Unie povede nakonec k jejímu rozpadu.  Jediným modelem, který umožní Unii přetrvat, a která bude mít 28 a časem i více členů, je „elastická geometrie“.  Pilířem musí být pouze společný trh a právo. Země, které budou chtít, si mohou vybrat cestu posílené spolupráce.

To připomíná tezi o „dvourychlostní Evropě“ – některé státy se rozvíjejí rychleji než zbývající.

Dvěma nebo i více rychlostem se nevyhneme, to již pozorujeme. Některé země jsou v eurozóně, jiné ne, stejné je to se Schengenským prostorem nebo společnou bezpečnostní politikou. I platby ve společné zemědělské politice jsou různé.

Konkurenceschopnost musíme zvyšovat postupně a zároveň musíme zabránit přijetí rozhodnutí likvidačních pro ekonomiky zemí, jakým je např. rozhodnutí v oblasti ochrany životního prostředí – boj s emisemi kysličníku uhličitého překročil hranice zdravého rozumu.

Nutnost dodržování jednotných společenských, sociálních nebo daňových předpisů oslabuje konkurenceschopnost v Evropě. Ohrožuje to různorodost Unie, která je přece jejím bohatstvím a ne vadou.

A co se společným rozpočtem? Dotace z kohezního fondu mají velký význam, např. pro Polsko.

Dotace deformují trh. Jsou symbolem evropské solidarity a umožňují rychlejší rozvoj chudších regionů, ale kohezní politika má hrát pouze pomocnou roli. Rozhodující funkcí je rozvoj ekonomiky a pomocí dotací se dosáhnout udržitelný růst nedá.

V některých zemích jsou celé regiony závislé na dotacích – např. zemědělství nebo stavební průmysl. Podobná situace se týká i rozpočtu na výzkum a rozvoj. Není to zdravý rozvoj. V Čechách jsme nikdy nechtěli budovat rozvoj na takovém charakteru dotací, to by měla být jedině třešnička na dortu.

 Jste zastáncem větší autonomie zemí EU, ale neměl by Brusel stát na stráži demokratických hodnot, pokud jsou ohrožené? Maďarsko přijalo změny v ústavě, které Rada Evropy označila za nedemokratické.

Unie je z jedné strany samozřejmě prostorem určitých standardů lidských práv, svobody a demokracie. Tyto standardy je třeba hlídat. Na druhé straně každá reakce musí být adekvátní vůči způsobu, jak jsou tyto standardy překračovány. Z tohoto úhlu pohledu se mi jeví tlak na Maďarsko jako přehnaný. Změny v maďarské ústavě jsou démonizované.

 Vláda může vyžadovat plnění vyhlášky i tehdy, označil-li ji Ústavní soud za neústavní. Nejedná se o ohrožení demokracie?

V zásadě, reakce v této záležitosti samozřejmě má být. Ale bít na alarm, že demokracie v Maďarsku je ohrožena, je rozhodně přehnané.   Členy EU jsou i země, které vůbec nemají ústavní soud. Jsou i země, které nemají psanou ústavu.

Maďarský premiér Orbán se v březnu vyslovil pro vytvoření společné politické fronty zemí  střední a východní Evropy. Mohla by takovou roli sehrát Visegrádská skupina?

Ano, protože pokud zastáváme společné stanovisko jako země V4, obyčejně dosahujeme úspěchů na fórech v EU. Čeká nás ještě hodně práce. Nejdůležitější je dokončení prací na vytvoření společného trhu Visegrádské skupiny. To je velká šance pro růst našich ekonomik, proto musíme rozšířit trh služeb. Dnes až 60 % služeb je poskytováno mimo trh. Společným zájmem České republiky a Polska je ukončení prací na vytvoření společného trhu energií.  Zde se jedná o zvýšení konkurenceschopnosti našich zemí v globálním konkurenčním soupeření.

Maďarsko usiluje o upevnění spolupráce s ruským Gazpromem. Polsko usiluje o diverzifikaci dodávek plynu a hledá jiné zdroje. Je možné nalézt kompromis?

PN: I podle našeho názoru diverzifikace zdrojů musí pokračovat. Jedná se jak o dodávky plynu, tak o přepravní soustavu. Česká republika se již dávno ubírá tímto směrem, proto jsme v roce 2009 patřili k zemím, nejméně postiženým plynovou krizí.

Vedou k nám ropovody z Ukrajiny, ale taktéž jsme spojeni s německou přepravní soustavou. Od letošního roku jsme propojeni s plynovodem Nord Stream,  podporujeme projekt Nabucco. Zprovoznili jsme česko-polský interkonektor. Chceme též vybudovat interkonektor na hranicích s Rakouskem, abychom mohli využívat zkapalněný plyn z terminálu Adria i z terminálu na Baltickém pobřeží. S Gazpromem obchodujeme, nerealizujeme s ním žádnou politiku.

Je možná mezi Českou republikou a Polskou užší hospodářská spolupráce, když od určitého času mezi oběma zeměmi dochází k nedorozuměním? Doopravdy považují české hygienické a kontrolní orgány polské potraviny za méně hodnotné, anebo se jedná pouze o ochranu domácího trhu?

To nemá žádnou souvislost s jakýmkoliv pokusem o ochranu trhu. Ujišťuji, že kontroly jsou prováděny namátkovým způsobem a týkají se všech firem.  Zemědělství v ekonomice České republiky zaměstnává pouze 3 % pracovníků a představuje 4 % HDP. Pokud by se mělo jednat o takzvanou ochranu trhu, i tak bychom nic nezískali. Je to naopak – dovoz levnějších a kvalitních potravin vyvolává snížení cen a zvyšuje konkurenceschopnost i mezi našimi zemědělci.

 V Polsku převládá názor, že Česká republika provádí dezinformační kampaň namířenou na naše vývozce potravin.

Nikdy nám nešlo o dezinformační kampaň vůči Polsku. V této záležitosti se v poslední době setkávali ministři zemědělství a vyjasnili již všechny pochybnosti.  S premiérem Tuskem jsme se shodli, že ochrana kvalitních potravin pocházejících od poctivých producentů – bez ohledu zda v České republice nebo v Polsku, nebo kdekoliv jinde - je našim společným zájmem.

Zároveň je naším společným cílem ochrana poctivých výrobců před nepoctivými.  K tomu bezpochyby přispěje lepší komunikace mezi institucemi kontroly a dozoru.  Velmi často k nedorozumění dochází z důvodu nedostatečné komunikace. Z polské strany jsme postrádali informace, když v Polsku došlo k případům používání technické soli při produkci potravin.  Mlčení jenom posílilo negativní obraz. Kvalitní polské potraviny jsou v České republice vždy vítány.

http://wyborcza.pl/1,76498,13933117,Chcemy_Europy_kilku_predkosci.html