Velvyslanectví České republiky ve Varšavě

česky  english  polski 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Literární a překladatelská soutěž

Velvyslanectví České republiky ve Varšavě, České centrum ve Varšavě, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Vratislavská universita, Bohemistika při Ústavu slovanské filologie vyhlašují XV. ročník Literární a překladatelské soutěže.

I. Soutěž probíhá do 10. 5. 2013 ve dvou kategoriích:

1) Překlad české prózy

Překlad úryvku prózy určeného pořadateli (Jan Čep, Dvojí domov; viz Příloha 2) a překlad českého beletristického textu nebo jeho úryvku podle vlastního výběru v rozsahu 2-3 normovaných stran překladu (3600-5400 znaků včetně mezer).

2) Překlad české poezie

Překlad tří básní určených pořadateli (Zdeněk Rotrekl Melodie, Sylva Fisherová Kdo ví něco o ženách?, Pavel Řezníček Vrána; viz Příloha 3) a překlad dalších tří českých básní jednoho nebo více českých autorů podle vlastního výběru.

II.Soutěžící by se měli důkladně seznámit s přílohou Organizační pokyny, která je nedílnou součástí tohoto Vyhlášení. Další nedílnou součástí Vyhlášení jsou přílohy se soutěžními texty určenými pro jednotlivé kategorie (úryvek prózy a tři básně). Grafická úprava a způsob odeslání vyžadované u soutěžních prací jsou podrobně popsány v Organizačních pokynech.

III. Soutěž je určena pouze pro studenty polských vysokých škol (nejen filologických, bakalářského a magisterského studia všech oborů). Soutěžící, kteří užívají češtinu ve svém povolání (např. profesionální překladatelé, ale také vysokoškolští učitelé-bohemisté), se soutěže z pochopitelných důvodů nemohou zúčastnit.

IV. Práce bude hodnotit odborná porota složená ze zástupců polských bohemistických pracovišť. Celkové hodnocení účastníka bude odpovídat aritmetickému průměru dílčích hodnocení členů poroty. Práce v porotě je čestná.

V.Vyhlašovatelé soutěže si vyhrazují právo neudělit na doporučení poroty některou z cen. Rozhodnutí poroty nabývá platnosti okamžikem vyhlášení a není proti němu odvolání.

VI. Vítězové jednotlivých kategorií budou odměněni hodnotnými cenami a obdrží certifikát Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Hlavní cenou v obou kategoriích je účast na Letní škole slovanských studií financovana Ministerstvem školství, mladeže a tělovýchovy ČR. Soutěžící, kteří se umístní na 2. a 3. místě obdrží, věcné ceny.

VII.Oficiální vyhlášení výsledků soutěže proběhne v sobotu 8. 6. 2013.

Za pořadatele

mgr Alena Zipser

dr Jarosław Malicki

dr Dorota Żygadło-Czopnik

dr Lenka Ptak

Vratislavská universita

Přílohy: 1. Organizační pokyny, 2. Próza: Jan Čep, Dvojí domov, 3. Poezie: Zdeněk Rotrekl Melodie, Sylva Fisherová Kdo ví něco o ženách?, Pavel Řezníček Vrána;

Příloha 1

Organizační pokyny k XIV. ročníku Literární a překladatelské soutěže

1.       Soutěž vyhlašuje 15.3.2013 Zakład Bohemistyki, Instytut Filologi Słowiańskiej Uniwersytetu Wrocławskiego.

2.       Soutěžní práce (tzn. překlad zadaného textu, český výchozí text (podle vlastního výběru) a jeho překlad do polštiny) musí být odeslány nejpozději do 10. 5. 2013 do 24.00 hod. na adresu: transl.soutez@gmail.com

3.       Soutěží se ve dvou kategoriích: v 1. kategorii se překládá zadaný text (Jan Čep, Dvojí domov; viz Příloha 1) a další český beletristický text nebo jeho úryvek podle vlastního výběru v rozsahu 2-3 normovaných stran překladu (3600-5400 znaků včetně mezer).

     Ve 2. kategorii se překládají tři zadané básně (Zdeněk Rotrekl Melodie, Sylva Fisherová Kdo ví něco o ženách?, Pavel Řezníček Vrána; viz Příloha 3) a další tři české básně jednoho nebo více českých autorů podle vlastního výběru. K textům je nutno uvést jejich autora a bibliografické údaje.

4.       Zvolte prosím písmo Times New Roman, velikost 12, řádkování 1,5.

5.       Vybírejte texty, které ještě nebyly vydány v polském překladu.

V 1. kategorii (próza) není třeba posílat originál povinného textu (Jan Čep Dvojí domov) – originál vámi vybraného textu samozřejmě poslat musíte.

Ve 2. kategorii (poezie) se snažte umístit originál básně a překlad vedle sebe na jednu stranu.

Soutěžní práci pošlete elektronickou poštou z adresy, která bude obsahovat Vaši soutěžní heslo (dokument také nazvěte vaším soutěžním heslem) ve formátu .doc, .rtf nebo .pdf. Po doručení na elektronickou adresu odesilatel obdrží potvrzení o tom, že zpráva byla doručena. Pokud potvrzení neobdržíte do 3 dnů, kontaktujte nás.

Práce musí být označeny jednoslovným heslem podle vlastního výběru (slovo, číselný kód apod.; důležité je, aby bylo heslo snadno identifikovatelné, čitelné, originální a nemělo žádný zjistitelný vztah k vaší osobě).

Listy překladu očíslujte. Každý list musí být označen týmž heslem za účelem utajení vašeho jména až do okamžiku vyhodnocení překladů. Po vyhodnocení soutěžních prací a udělení 1., 2. a 3. ceny soutěžící obdrží zprávu s prosbou o zaslání e-mailem údajů: jméno a příjmení, název vysoké školy, na které studuje, kontaktní adresa a číslo mobilního telefonu.

Soutěžní práce nesmějí být označeny vaším pravým jménem – použijte jen heslo.

Soutěžit můžete jen v jedné kategorii.

6.       Práce, které nesplňují výše uvedené podmínky, především bod 5, nebudou moci být porotou objektivně hodnoceny, a budou proto diskvalifikovány.

7.       Práce bude hodnotit odborná porota složená ze zástupců polských bohemistických pracovišť. Celkové hodnocení účastníka bude odpovídat aritmetickému průměru dílčích hodnocení členů poroty. Práce v porotě je čestná.

8.       Soutěžní práce budou odeslány pořádající univerzitou členům poroty nejpozději  13.5.2013.

9.       Výsledky soutěže budou slavnostně vyhlášeny v sobotu 8.6.2013.

10.    Ve všech záležitostech, které tyto pokyny výslovně neupravují, se pořadatelé a soutěžící řídí platnými právními předpisy Polské republiky.

11.    S případnými dotazy se obracejte e-mailem na adresu transl.soutez@gmail.com

Příloha 2

Jan Čep

Děravý plášť

...když v plášti plném děr

jsem spěchal za láskou...

Jaroslav Seifert

Kdybych byl závodníkem v tenisu nebo hrál kopanou, kdybych sbíral motýly, kdybych měl peníze a mohl se potloukat po světě, nezačínal bych psát tyto řádky. Kdy­bych byl z těch, kteří si dovedou sáhnout na život, neseděl bych u tohoto stolu, nehleděl bych do noci plné hvězd a ža­bího kvákání a neskládal bych pomalu slovo k slovu, větu k větě. Od té chvíle, co jsem se k tomu odhodlal, co jsem před sebe položil papír a pero, od té chvíle se mi začalo zdát vše­chno lehčí. Ale co mne stál ten první krok! Jak dlouho to tr­valo, než jsem se vytrhl ze strnulosti, která mě ochromovala! Kolik dní a kolik nocí jsem se vyhýbal tomuto pokoji s rozhá­zenou postelí, se .smetím neurčitého původu na kobercích, s prázdnotou po té. na kterou jsem si nemohl dlouho vzpo­menout, aniž by se mi svíralo hrdlo!

Je těžké pokoušet se k stáru o nové řemeslo, a já jsem upustil od slohových cvičení málem se svou maturitou. Zdálo se mi tak pošetilé vymýšlet nové příběhy, jako chtít rozmnožovat vzduch dýcháním. Všecko už bylo tolikrát napsáno, a jak napsáno! V knihách jsem ležel od rána do večera, ba vláčel jsem je i za světové války v tlumoku po rakouských zákopech. Nepřestal jsem číst, ani když jsem se vrátil z vojny. Nezdálo se mi jako jiným, že jsem viděl všecko a zakusil všeho. Teprve s ní jsem přestal číst, s Jindřiškou — jsem dnes poprvé s to vy­slovit její jméno a nezapotácet se na pokraji nicoty — s ní, kte­rá uměla stíhat mou knihovnu pohledem tak neodolatelně opovržlivým.

Sedám-li dnes nad tento papír, je to jen proto, abych v sobě udělal trochu pořádek, abych mohl změřit svou bídu a podí­vat se; dá-li se ještě něco udělat s tou trochou času a sil, která mi zbývá. Musím si však dát pozor na záludnou schopnost slov, která se člověku vnucují místo skutečnosti a vydávají ze sebe vůni, která nás omamuje. Všiml jsem si toho mnohokrát u nejprostších lidí; dali se do vyprávění skutečné příhody, a než se nadáli, než si toho mohli vůbec povšimnout, už osnovali událost docela vymyšlenou, už je nesl rytmus nového dobrodružství.

2

Člověk, který žije ustavičně tváří v tvář sám sobě, nepozoruje změny, které se s ním dějí. Zdá se mu, že jeho podoba v zrcadle je stále táž, a nevidí vrásky, které mu kreslí čas a zkušenost, nevidí hořké stažení úst a únavu očí. Mně se dodnes zdá, že se se mnou v podstatě nic nezměnilo, že jsem to stále ještě já, který jsem běhával bos v rozžhaveném prachu polních cest našeho kraje, který jsem nespal celou noc po ode­slání prvního milostného dopisu, který jsem uslyšel s podiv­ným zachvěním hvízdnutí první kulky. Zdá se mi, že ve mně dosud žije moje dětství, jeho radosti a strachy, ačkoli jsem už měl tolik příležitosti se přesvědčit, že je to pevnina oddělená ode mne trhlinou k nepřekročení. Moje dětství! Věčná iluze střechy schoulené v hustých korunách stromů, a cesty se vi­nou tiché mezi obilím. Nebyl jsem v tom kraji několik let, a přece mi zůstal v mysli jako trvalé útočiště, jako poslední záštita. Nemám odtamtud zpráv a nesnažím se o ně. Vím je­nom, že se můj mladší bratr Josef oženil, že má dvě děti a že tam všecko tančí okolo švagrové.

„Frantina umí, pane, s Josefem točit!” povídal mí kovář Hradil, když jsem ho potkal jednou odpoledne na nábřeží. Chudák, nikdy se nedoví, že nebýt jeho, nebyl bych se možná dostal k tomuhle účtování. Šel všecek zmořen a uprášen po tvrdém chodníku, zdvíhal těžce nohy v zprohýbaných bo­tách, na vestě se mu houpal zčernalý niklový řetízek. Byl bych ho už už minul, jako jsem si v posledním čase zvykl míjet své pražské známé. Mimoto jsem měl za to, že mne nepoznává — vždyť já sám jsem ho poznal až skoro v poslední chvíli. Byl to kamarád mého otce a já ho měl v paměti jako čtyřicátníka.

Visela u nás doma v pokoji fotografie, na které byli oba jako tovaryši, s tuhými manžetami lezoucími z rukávů, s příliš vy­sokými límci, s pěšinkou ve vlasech, s pohledem nepřirozeně strnulým. Můj otec se ženil dřív a Hradil mu byl za družbu. Svatba byla s muzikou a s mnoha pitím, ale bylo ten den tolik bláta, že nevěstin kočár uvízl na polní cestě a ona musila v bí­lých střevících kus cesty. Pamatuji se, že to matka cítila jako nenapravitelnou křivdu na celý život.

Hradil mě poznal hned a měl se ke mně jako k vlastnímu. Jeho modré oči hleděly srdečně z opálené tváře, ale vlasy měl bílé na spáncích, ramena shrbená a pěsti veliké a těžké. Moje ruka se úplné schovala v jeho. „Takhle by byl vypadal můj otec!" pomyslil jsem si, a on, zdá se, dělal také svůj odhad. „Zestárls, chlapče!“ kmitlo se mu v očích a jeho ruka tiskla mou ještě silněji. „Chtěl jsem taky jednou vidět Prahu," po­vídal. „Přijelo nás sem z Habřin dvanáct na výstavu, ale vši­chni se mi ztratili.“ Všiml jsem si odznaku s trikolórou a s je­telovým čtverlístkem v jeho knoflíkové dírce, a v jeho hlase bylo znát údiv, že jsou v Praze lidé, kterým není výstava hlav­ní událostí těchto dní, ba že ani nevědí, jaká je to výstava. On nesl svůj odznak na kabátě jako sváteční povinnost. Neodvá­žil se pomyslit, že by si jej mohl sundat a nikomu by se proto nezdál podezřelejší.

Příloha 3

Zdeněk Rotrekl

Melodie

Nahořklou kávu neurčité noci

zhluboka pil ve vyklenutém mrazu

ve vyklenuté cele Sebesám

Vločky snéhu drobnými ústy

se přisály na tvář

Mřiž lakoval barvíř v době císaře Leopolda

blahé paměti

Najednou nežná hrdélka se rozevřela

jako rány už beze strachu kdy budenebude

Prýští

Melodii pustošení naslouchám

v dece zachumlaný a měsíc

ten žlutý zub noci

prut mříže skousl

ve zvláštním milování

Bez přestáni naslouchání rozkládání

Sirný louh

se stěny zvolna stéká

na prkna jež hobloval mráz

Mříž se sune a věcčíslo slovo věc

se vplétá do ní

Zakovaný v kalné strouze      VÍM:

    Byl otcem věcí mráz

Nahořklou kávu noci

zhluboka dávil

kavalcem víry polknutý

I ZJEVENO BUDE VŠEM

Sylva Fisherová

Kdo ví něco o ženách?

Idoly nad tebou

visí vznešené a pevné,

nevěř jim, jsou to zběhlice

z Kola Štěstěny a nikdy

nebyly krásné,

teď na tebe mává

dívka v šatech

barvy slonové kosti, její prsty

jsou měděné

náprstky sudiček.

Přilož polínko

pod kotel osudu

a ohřej prstíček,

vařené idoly

padají do náprstků

a dívka nemá tvář, je pustý

západní vítr,

obrousil stromy, věže, kameny

a sežral trávu; jakési výčnělky

tu zůstaly pro plačící

pozůstalé; to proto

jsem tě ztratila,

aby mé pozřel

západní vítr, aby vařené idoly

zhltly mé něžné přátele,

kteří o ženách

stále nevědí nic?

Pavel Řezníček

VRÁNÁ

Řecky se motýl řekne psyché

Stejně tak se řekne duše

Dosti toho básnění

Mně stačí když mám na talíři

Kus vraního masa

(Ano: nemýlíte se... žeru vrány)

Metrák brambor

A obnošený zimák

(Ten nežeru)

Je vsak pro mé

Něco jako Kafkův Zámek

S vybitými zuby a krvavou dásní

Poesie mi byla vždy cizí