Velvyslanectví České republiky ve Varšavě

oze
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Velvyslanec Jan Sechter v Sejmu

V Sejmu se 26. listopadu 2012 uskutečnilo veřejné slyšení na téma připravovaného zákona o obnovitelných zdrojích v Polsku. V diskusním bloku věnovaném zahraničním zkušenostem s obnovitelnými zdroji vystoupil na pozvání místopředsedů Sejmu velvyslanec ČR Jan Sechter.

Vážená paní maršálek, vážený pane maršálku, poslanci a hosté,

děkuji Vám za možnost vystoupit zde v diskusním bloku věnovaném zkušenostem ze zahraničí. Vážím si toho, že jsem osobně v řadě případů mohl působit přitom, jak pomohlo, když si Češi a Poláci ve zkušenostech pomáhají. V ČR jsme například velmi využili Vaší zkušenosti v úpravě parametrů pro otevřené penzijní fond /OFE/. Není to jen prostý transfer vědění přes hranici – dnes české podniky investují v Polsku snad do všech energetických zdrojů (EPH, ČEZ, Energo-Pro) a obdobně polské podniky v České republice (PKN Orlen Synthos). Vzrůstá vzájemně přínosná provázanost obou ekonomik a i proto je dobré nad rámec standardního sousedství poslechnout si názor z druhé strany. Omluvit bych chtěl pana senátora Jiřího Bise, bývalého náměstka ministra hospodářství, kterého jste původně pozvali. Velmi si jej odborná veřejnost v České republice váží nejen pro jeho systematickou práci v energetické politice opřenou o mnohaletou zkušenost v průmyslu a v energetice, ale jistě by vystudovaný jaderný inženýr přinesl do Vašeho slyšení řadu zajímavých impulsů.

Nyní ke zkušenostem z České republiky: zdroje OZE jsou součástí energetické soustavy a musí sloužit zachování stability soustavy – investiční a finanční. Životnost většiny zdrojů je několik desetiletí a nastavené počáteční parametry je později velmi obtížné měnit. Krátkodobá nebo prozatímní řešení nejsou vhodná. V případě zelených certifikátů musí existovat předvídatelnost pro investory a pro možnosti financování jejich projektů.

Cílem by mělo být dosáhnout podílů OZE na hrubé konečné spotřebě energie s minimálními náklady, omezit zvýšení celkové ceny elektřiny a nevytlačovat z ideologických důvodů z ekonomiky klasické zdroje. Náklady na podporu OZE  v ČR zvyšují cenu MWh elektrické energie o cca 25 EUR při podílu OZE na celkové výrobě elektřiny 8,4 % a již dnes je cena elektřiny v České republice jednou z nejvyšších v Evropě. Celosvětově pak vykazuje ČR jednu z nejvyšších podpor energie z obnovitelných zdrojů na obyvatele. Je zcela logické, že se podnikatelé i zaměstnanci důvodně obávají o konkurenceschopnost podniků a pracovní místa.  

Důležitým prvkem je pokud možno sjednocení úpravy do jednoho zákona, aby se zabránilo nerovnému tržnímu prostředí mezi provozovateli zdrojů. Z české zkušenosti nejistotu vyvolává rovněž faktor času při sjednávání zákona. Legislativa musí umožňovat na jedné straně investorům určitou jistotu, na druhé straně státu, který hospodaří prostředky občanů, flexibilitu v tom, aby při rychlém rozvoji nových technologií mohl reagovat. Snížení cen fotovoltaických panelů vyvolalo boom ve výstavbě solárních elektráren v České republice, a je úplně jedno, že nemáme tolik slunečných dnů jako státy středomoří, subvence způsobila takovou distorzi trhu, že jsme se stali solární velmocí  - k radosti menšiny a smutku naprosté většiny občanů. Museli jsme zavést solární daň,  prozatím platnou do konce roku 2013, která nakonec obstála i u Ústavního soudu. Zachoval patnáctiletou zaručenou návratnost investice, ale umožnil zákonodárcům uvést investice a výnos z nich do rovnováhy. Současně se Český Energetický regulační úřad (ERÚ) pustil do příprav na zastavení finanční podpory pro nové obnovitelné zdroje jež budou uvedeny do provozu od roku 2014. Do budoucna uvažujeme  o limitních podílech rozdílných zdrojů OZE a jejich přísné licencování.

Nově se vyžaduje dálkové řízení pro všechny nové zdroje od 100kW výkonu a je požadováno automatické snižování výkonu při nulové nebo záporné ceně elektřiny. Tím se nemění právo na přednostní připojení a dodávku energie z obnovitelných zdrojů.

Závěrem mého vystoupení bych chtěl říci toto: před dvaceti lety existoval v České republice široký konsensus v potřebě zásadní nápravy zničeného životního prostředí. Týkalo se to především ovzduší v severozápadních Čechách a v Moravskoslezském kraji. Dnes tento konsensus v obnovitelných zdrojích ve formě dalších závazků na úrovni Evropské unie neexistuje a drtivá většina občanů nahlíží na tato opatření jako ekonomicky zcela iracionální. Obávají se toho, že regulace energetiky výrazně přispívá ke stagnaci ekonomiky členských zemí EU a ztráty našich podniků v globální konkurenci. Udržitelný růst je dnes fikcí, nejen proto, že nikdo ani nestačil definovat, jak vypadá rozvoj neudržitelný. V současném období jsme v Evropě vůbec vděčni za  minimální rozvoj. Obecným jevem dneška je pokles, nejistota a strach lidí o práci, na kterou se bohužel reaguje další vlnou regulací, aniž by se zkoumalo, zda právě regulace nejsou příčinou stagnace.  Tržní soutěž v energetice se změnila díky hlubokým regulacím na tzv. rent seeking, branži ovládají nejrůznější lobbyisté, kteří mezi sebou soutěží nikoliv o technologická řešení na úrovni dodavatelů a energetických zdrojů, ale jen o výši subvencí. Zdroje energie podléhají ideologizaci, která může vést k dříve nemyslitelným konfliktům v Evropě. Děkuji za možnost vystoupit v tomto veřejném slyšení.

Jan Sechter