Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu

česky  english 

rozšířené vyhledávání

USA po krizi

O konci ekonomické recese nebo naopak o hrozbě jejího možného návratu se v USA vedou vzrušené debaty na poli politickém i ekonomickém a každý z diskutujících má dostatek přesvědčivých argumentů pro podporu svých pozic. Na jednom se ale shodnou všichni – poslední tři roky změnily USA státy tolik, jak tomu nebylo u žádné z poválečných krizí. Jaká je tedy dnešní Amerika a co z toho může plynout pro nás a naše firmy?

Američan byl, je a bude spotřebitel

To, že ekonomika USA stojí hlavně na soukromé spotřebě, se všeobecně ví, hospodářství žádné jiné vyspělé země není tak závislé na náladě a finančních možnostech domácností. Ty americké jsou na tom několik posledních let ale dost těžce. Rostoucí ceny nemovitostí, které dříve sloužily jako bezpečná záloha pro spotřebitelské půjčky, jsou minulostí a  reality v posledních letech na ceně naopak ztratily. Auta, školy pro děti, dovolené, vybavení domácností – to všechno bylo do velké míry financováno právě penězi z těchto půjček. S placením většinou nebýval problém – když se blížila splatnost úvěru, vzala se další půjčka, ze které se zaplatila ta předešlá. Bankám, kterým hodnota nemovitostí v jejich portfoliích do té doby pouze rostla a nemusely mít tedy obavu o ztrátu peněz v případě nesplacení úvěru, to nevadilo. To se však s příchodem krize změnilo. Ceny nemovitostí začaly padat a lidé měli čím dál víc problémů své půjčky splácet. Mnoho lidí se dostalo do situace, kdy je jejich dluh vůči bance větší než cena jejich nemovitosti. A tak mnoho lidí udělalo, co pro ně bylo nejjednodušší – v obálce poslali bance klíče od domu a odstěhovali se jinam.

Většina Američanů se ale samozřejmě ze všech sil snaží své dluhy splácet i v době finančních potíží, majetek v podobě vlastní střechy nad hlavou je neodmyslitelnou součástí amerického snu. Většina rodin proto udělala to, co přijde na mysl každému, kdo má najednou méně peněz a není si jistý svým pracovním místem – „šlápne na brzdu“, tj. omezí zbytné výdaje a při nakupování maximálně využívá slev. Maloobchodníci proto patří k nejvíce postiženým skupinám podnikatelů, což platí jak pro tisíce malých obchůdků se vším možným, tak pro velké maloobchodní řetězce. Roky 2008 a 2009 byly skutečně krizové, mnoho z nich toto období ekonomicky nepřežilo. Potíže realitních developerů, kterým často zbyly poloprázdná nákupní centra, navíc zasáhly i financující banky, které tak mají o starost navíc. Obchody s oblečením, letecké společnosti a hotely, výrobce a dealery automobilů, restaurace a kavárny, ty všechny potkal propad prodejů. Růst nezaměstnanosti (v září 2010 na úrovni 9,6%) je v historii moderní Ameriky nevídaný a způsobuje nejvíce starostí. Vžilo se pro ni označení tvrdohlavá („stubborn“), protože i přes všechny snahy vlády a její různé programy „odmítá“ klesnout. Amerika začíná poznávat něco, o čem se dříve psalo spíše ve spojení s Evropou –dlouhodobou nezaměstnanost. A nezaměstnaní spotřebitelskou náladu pochopitelně nevylepší.

Jestli je ale jedna oblast, která s krizí zatím bojuje úspěšně, je to sektor technologií. Především firma Apple se tváří jakoby krize ani nebyla, její iPady, iPody, iPhony a další produkty jdou na dračku. Ostatní technologické firmy také zažívají dobré časy, Američané utrácí za elektroniku nejvíc na světě, což platí i v těchto těžkých časech.

Americký spotřebitel tedy nyní utrácí méně a zodpovědněji, více času tráví doma, odkládá nákup vlastního bydlení a v daleko větší míře využívá slevové kupony. Svůj nákupní instinkt ale neztratil, když dostane opravdu dobrou nabídku (třeba na kvalitní luxusní zboží ve výprodeji), bude jen těžko odolávat. Pořád si rád hraje, má hodně koníčků a vítá nové technické vymoženosti.

Zároveň si více než dříve uvědomuje, že „štěstí je krásná věc“, myslí víc na své nejbližší, snaží se šetřit energií a chránit životní prostředí. Nezapomíná na charitu a pomoc potřebným, i když na mu pomoc druhým zbývá méně peněz. Má menší počet kreditních karet a častěji kontroluje stav svých osobních financí. Na kulturu mu sice moc peněz nezbývá, nástup elektronických čteček jako třeba Kindle od Amazonu a pokles cen elektronických knih ale vedl k růstu počtu prodaných knih. Jeho životní optimizmus je sice poněkud otřesený, mezi ostatními národy však stále vyčnívá.

Firmy to měly lehčí (ale jen trochu)

Za ukazatele reálného stavu americké ekonomiky a firemního zdraví je i přes všechny problémy stále považována newyorská burza. Každý den jsou tady údaje o finančním zdraví obchodovaných firem podrobovány nemilosrdné analýze a každý, byť jen potenciální problém, je hned započítán do hodnoty akcií příslušné firmy. I když odborné kvality ratingových společností a finančních analytiků byly během krize často (a mnohdy právem) silně zpochybňovány, stále se jedná o obecně přijímaný ukazatel, jak si americké firmy stojí. Současná úroveň indexu Dow Jones sice věrně odráží nejistotu ohledně budoucího vývoje americké ekonomiky, jeho růst v první polovině roku však spíše ukazoval na obnovující se důvěru v „Corporate America“.

Americké firmy vycházejí z krize pošramocené méně než jejich zaměstnanci. Možnost jednoduchého a rychlého propouštění zaměstnanců v situaci kdy firma nemá dostatek zakázek umožnila rychle reagovat a zachránit alespoň ziskové části firem. Navíc měly firmy v rukávu jedno eso, které naopak zaměstnancům starosti spíš přidávalo: Čínu. Pokračující čínský ekonomický růst se pro mnoho amerických firem stal téměř jedinou jistotou, na kterou se mohly během krize spolehnout. Mnoho firem již dnes prodává více svého zboží a služeb v zahraničí, což je věc ještě nedávno nevídaná (zahraniční obchod představuje jen malou část amerického HDP). Patří mezi ně třeba i známý výrobce stavebních strojů Caterpillar, který nedávno ohlásil svoji novou investici v oblasti výstavby high-tech centra solárních turbín v Žatci. Americké firmy patří k nejproduktivnějším na světě, přesto dokázaly během krize svoji výstup na jednoho zaměstnance ještě zvýšit – během recese často masivně investovaly do technologií na úkor počtu zaměstnanců.

Růst ziskovosti amerických firem jejich akcionáři samozřejmě vítají. Stálá nejistota z příštího vývoje však jen málo firem zatím vede k tomu, co od nich všichni očekávají: tvorbě nových pracovních míst a  poklesu počtu lidí bez práce. Z vystoupení šéfů velkých korporací i malých firem je ale cítit nejistota ohledně budoucího vývoje, proto jsou personální oddělení firem skoupá na ohlašování nových pozic. Již zmíněný technologický sektor byl donedávna jedním z mála oborů, který lidi nabíral a  i začínající zaměstnance solidně odměňoval. I tady je ale v posledních měsících cítit citelné ochlazení. Snad jediným opravdu jistým oborem pro budoucnost je tak nyní, alespoň podle soudů velké části ekonomů, zdravotnictví. Stárnoucí populace a zdravotní reforma prezidenta B. Obamy zajišťují dostatek klientů a vzhledem k částce, kterou USA vydávají na zdravotnictví, i peněz. Dalšími ekonomickými aktivitami s dobrými vyhlídkami v dlouhodobé perspektivě jsou: těžba a zpracování surovin, vzdělávání, veřejná doprava, ochrana zdraví a majetku, energetika. Díky silné lobby a podpoře z Washingtonu na tom nejsou a nebudou špatně ani zemědělci. Hodně investorů se zaměřilo na výrobu energií z obnovitelných zdrojů, kvůli neexistenci jednotné energetické politiky na úrovni USA se ale podmínky podnikání liší stát od státu.

Vláda chce pracovní místa

Pokud během jejich funkčního období nenastanou nějaké neočekávané události, jsou američtí prezidenti hodnoceni především podle stavu domácí ekonomiky. Důležitým barometrem nálad jsou vždy tzv. „Mid-Term Elections“, které proběhnou v tomto roce 2. listopadu. Jde v nich o hodně: kromě všech 435 zástupců ve Sněmovně reprezentantů se budou volit také senátoři v 37 státech a stejný bude i počet nově zvolených guvernérů. Není tedy divu, že se prezident Obama a jeho ekonomický tým snaží co nejvíce podpořit ekonomické oživení a přispět k tvorbě nových pracovních míst. V září proto představil plán, který počítá s možností okamžitého odpisu celé hodnoty technologických investic pořízených během roku 2011. Z vládou spravovaných peněz by chtěl také obnovit 150 tis. mil silnic, postavit železniční tratě o délce 4 tis. mil, rehabilitovat 150 mil přistávacích ploch na letištích a vytvořit infrastrukturní banku, která by financovala projekty s využitím vládních i soukromých investic.

Další oblastí s dopadem na dlouhodobou prosperitu USA je imigrační politika. Mnoho firem si opakovaně stěžuje, že by rádo zaměstnalo cizince pro práci na území USA, ale že pravidla vydávání pracovních víz a povolení k pobytu jim to těžko umožňují. To platí jak pro méně kvalifikované místa v zemědělství nebo zpracovatelském průmyslu, tak i pro tak náročné obory jakými jsou informační technologie nebo vědecký výzkum. Reforma imigrační politiky je však kromě ekonomického i politickým problémem, jehož vyřešení se v brzké době nejeví jako příliš pravděpodobné. S ohledem na to, jak silné a různorodé zájmy jednotlivé státy USA, jejich občané a podnikatelé mají ohledně její budoucí podoby, se jedná o jeden z nejsložitějších problémů současné Ameriky.

Nečekejme zázraky, ale buďme u toho

Pro naši zemi jsou USA důležitým obchodním partnerem i zdrojem investic. I když objem vzájemného obchodu řadí USA do druhé desítky zemí, se kterými ČR obchoduje, patří investiční projekty amerických firem u nás k těm nejviditelnějším a s nejvyšší přidanou hodnotou. Prospěch máme i z vysoké úrovně podnikatelské etiky, kterou Američané z úspěšných firem sebou do ČR přinášejí.

České firmy, které prodávají své zboží do USA samozřejmě pocítily potíže jejich zákazníků za oceánem. Gerald Rausnitz, generální ředitel firmy Meopta USA, Inc. vyrábějící optiku, nedávno v rozhovoru pro časopis Ekonom uvedl, že je krize zasáhla výrazně. Alespoň částečnou stabilitu firmě poskytly objednávky pro armádu. Joe Bednar, který se ve firmě Petrof USA stará o prodej pian na severo-východním pobřeží Ameriky, věří, že se jim obchody zlepší s pokračujícím ekonomickým oživením. I malé letouny, jeden z našich hlavním exportních artiklů do USA, které ještě nedávno držely velkou část amerického trhu, pocítily propad obchodů, doprovázený navíc dlouhodobě posilující českou korunou.

Do Ameriky se proto nebojme. Buďme ale připraveni na úplně jiné styly obchodování a marketingu, někdy až diktát složitých právních formulací, co vše se smí a co se nesmí a na to, že 20 let po pádu železné opony je pro většinu amerických podnikatelů naše část Evropy jednou z těch obyčejnějších částí světa. Dá se tu dobře podnikat a žít, ale Čína, Brazílie, Indie nebo Rusko dnes Američanům znějí podstatně atraktivněji. Po vzdělaných a chytrých lidech s dobrými nápady a firmách s kvalitními výrobky by ale v Americe měla být poptávka pořád. A tam by mělo být naše místo.