Když jsem se před necelým rokem stal ministrem obrany, zdědil jsem nedokončená jednání se Spojenými státy k umístění terminálů Systému včasného varování (SEWS) o případném odpálení balistických raket na naše území. Ačkoliv jsem vždy patřil k zastáncům protiraketové obrany, po několikaměsíčních jednáních o SEWS jsme společně s představiteli armády dospěli k závěru, že tudy cesta nevede a že nabídka byla mezitím překonána v čase. Po oznámení našeho rozhodnutí se v tisku objevily spekulace, dezinterpretace a nepřesnosti o povaze celého projektu. Dokonce někteří aktivisté i cizí diplomaté začali toto rozhodnutí prezentovat jako svůj úspěch a výsledek své dlouhodobé kritiky protiraketové obrany. Součásti Systému včasného varování neměly být žádnou vojenskou základnou, operačním centrem ani velitelstvím amerického protiraketového systému v Evropě. Jednalo se o americkou nabídku poté, co Obamova administrativa zrušila původní projekt protiraketové obrany, který počítal s umístěním radaru na našem území. Měla podobu umístění dvou počítačových terminálů v zařízeních Armády České republiky, jejichž prostřednictvím bychom měli v téměř reálném čase přístup k informacím o odpálení balistických střel zachycených americkými senzory. První dva roky by náklady ve výši cca 17 milionů korun ročně platili Američané, následně bychom je převzali my.

O SEWS jsme intenzivně jednali několik měsíců a posuzovali jsme nabídku v kontextu vývoje debat o budoucnosti protiraketové obrany v Severoatlantické alianci. Tak, jak přicházely nové informace, vyhodnotili jsme, že nabízené terminály SEWS nebudou využity ani v rámci NATO ani v rámci nového amerického systému protiraketové obrany, který počítá s umístěním raket v Rumunsku a Polsku a radaru v Turecku. Stručně řečeno – obdrželi bychom pasivně informaci o případném odpálení raket, ale systém by nebyl nijak propojen na zařízení, která by nám umožňovala aktivní obranu proti nim.

Protiraketová obrana NATO má nadále naši podporu

Mezitím NATO schválilo na summitu v Lisabonu protiraketovou obranu jako společnou alianční misi a přesně popsalo požadavky na schopnosti nového systému. Jednou je i sdílení informací všemi členskými státy, tedy i Českou republikou, o raketových hrozbách.

Jinak řečeno: v rámci NATO budeme mít přístup ke stejným informacím i bez SEWS v Praze. Bilaterální "předlisabonská" nabídka na terminály včasného varování tak byla vývojem v Alianci překonaná. Důvodem pro naše rozhodnutí nebylo, že bychom podlehli jakémukoli ruskému tlaku. Neodmítli jsme terminály Systému včasného varování natruc Spojeným státům anebo proto, že by šlo o příliš velký projekt. Naopak. Chceme se zapojit mnohem výrazněji a chceme naše spojenectví s USA potvrzovat konkrétními projekty. V momentě, kdy si nejsme jisti, že by se tento projekt mohl perspektivně rozvíjet, by bylo nerozumné do něj investovat a vytvářet nadměrná očekávání, která by v konečném důsledku mohla vést ke zbytečné frustraci ve vzájemných vztazích.

Na naší podpoře protiraketové obrany NATO se nic nemění. A pokud se do budoucna objeví možnost, jak Českou republiku smysluplně zapojit do aliančního protiraketového systému, nebudeme se takovým jednáním bránit.