Chorvatské zemědělství se potýká s řadou strukturálních problémů. Extrémní parcelizace, nevyjasněné vlastnické vztahy, mnoho vlastníků jedné parcely, vysoká daň z převodu půdy a další náklady, nemožnost propachtování půdy na dobu delší než 1 rok, neaktuální data v katastrech, problematický statut spoluvlastníka v případě jeho pobytu v zahraničí způsobily, že Chorvatsko i přes velmi vhodné podmínky nedokázalo zúročit zemědělský potenciál a velkou část zemědělské produkce dováží ze zahraničí.

Přesto je na tom agrární sektor stále lépe než ostatní sektory ekonomiky, pokud jde o zahraničně–obchodní bilanci. Dovoz Chorvatska byl v roce 2007 pokryt vývozem ze 46,6 %, zemědělský dovoz byl pokryt vývozem ze 61,4 %. Během první poloviny roku 2008 dovezlo Chorvatsko zemědělské produkty v hodnotě 1,3 mld.USD, zatímco vývoz těchto produktů činil 626 mil.USD. Kromě toho, na rozdíl od ostatních sektorů ekonomiky, zahraničně obchodní bilance u zemědělských produktů vykazovala v posledních letech zlepšování. Přesto není žádný důvod ke spokojenosti.

Problémem se ukazuje zrušení PIKů (potravinářsko–zemědělských kombinátů) po válce v 90. letech, protože PIKy dokázaly velice dobře zastřešit mnoho malých rolníků, postarat se o odbyt jejich výrobků a zefektivnění výroby. Po válce zůstala velká část půdy ležet ladem, a to nejen po odchodu Srbů, ale i proto, že chorvatským vlastníkům se na ní nevyplatí v malém měřítku nic pěstovat, zároveň ale odmítají ji prodat. Problémem zůstává i zaminování.

Zatímco celkový výstup zemědělského sektoru konstantně roste (2,8 mld.USD v roce 2007), jeho podíl na celkovém HDP se postupně snižuje (z 6,2 % v roce 2006 na 6,0 % v roce 2007).

Chorvatsko je charakterizováno velkými rozdíly mezi jednotlivými regiony, pokud jde o příležitosti ekonomického a sociálního rozvoje. Rovněž existují velké rozdíly v růstu hospodářství a růstu populace mezi městy a venkovem, tedy v součtu i mezi hustěji osídlenými regiony s větším zastoupením měst a mezi regiony s menší intenzitou osídlení. Ve světle předvstupních jednání bude velmi důležité směřovat pozornost na rozvoj těch nejchudších oblastí a na rozvoj tradiční zemědělské výroby, která tvoří v těchto oblastech hlavní část ekonomiky. Prozatím se tak rozhodně neděje.

Za poslední tři roky mělo být do politiky rozvoje venkova investováno 150 mil. HRK, leč nestalo se tak. Podle změn dotační politiky z roku 2004 (č. 13) mělo být kráceno od 1.1.2005 vyplácení dotací o 4 % všem, kdo ročně mají nárok na částku větší než 78.000 HRK. Tato 4 procenta měla být použita na financování projektů určených pro rozvoj venkova. Nikdy se tak nestalo. Nynější ministr zemědělství svádí vinu na svého předchůdce.

Ze 176 027 registrovaných farem jich v roce 2007 pouhých 1690 obdrželo téměř polovinu všech vyplacených dotací (915 mil.HRK). Zatímco 133.000 farem obdrželo v roce 2007 méně než 7.000 HRK, 24 společností dostalo více než 3,5 mil.HRK, některé z nich jsou navíc ještě vlastnicky propojeny. Často kritizovaným je i systém přidělování dotací (1 ha, 1 head systém), který přispívá k dalšímu rozevírání nůžek.

Zatímco v EU střední farmáři dostávají většinu subvencí, 42 % farmářů se nachází v pásmu 20.000–100.000 €/rok, a pouze 4,9 % výrobců dostává více než 300.000 €, v Chorvatsku je to naopak. Největší balík dotací ukousne obrovské množství extrémně malých farem (57 % farem v pásmu pod 20.000 €/rok) a nebo těch několik největších (17,5 % farem v pásmu nad 300.000 €). Podobně nevyrovnaná je situace s půdou. Pouze 6279 farem obdělává polovinu půdní plochy, tedy celkově 522.525 ha, tedy v průměru 83 ha na jednu, zatímco dalších 169.748 farem obdělává druhou polovinu, 512.021 ha, tedy v průměru 3 ha na jednu farmu. V některých případech chorvatská vláda bojuje proti výše uvedené nevyrovnanosti zvláštními prostředky. Např. farmám nad 200 ha ministerstvo zemědělství přispěje na zavlažovací systémy nevratnou dotací ve výši 80 % celkových nákladů, farmy mez 100–200 ha dostanou 70 %, farmy mezi 5–10 ha 50 % a farmičky pod 5 ha pouze 30 %.

Zákon o zemědělské půdě

Současnou neuspokojivou situaci se snaží řešit nový zákon o zemědělské půdě (Národní noviny 152 ze dne 24.12.2008), který počítá se založením zvláštní agentury (Agentura pro zemědělskou půdu), která by měla za úkol postarat se o lepší využívání zemědělských ploch. Celková plocha zemědělské půdy Chorvatska představuje 2,7 milionů hektarů, z čehož je 67 % (1,8 milionů ha) v soukromém vlastnictví a 33 % (890 000 ha) ve vlastnictví státu. V současnosti hospodaří 72 % sedláků na méně než 5 ha půdy, 17 % obdělává 5–10 ha, 7 % pracuje na 10–20 ha, pouhá 2 % na 20–30 ha zemědělské půdy, 1 % na 30–50 ha a pouze 1 % farem na více než 50 ha. Agentura by měla převzít kontrolu nad převody půdy, přispět ke zrychlení transakcí, zavést jasno do vlastnických vztahů a zlepšit registraci, zajistit znovuobnovení obdělávání minimálně 1 milionu ha půdy, přispět zemědělcům výhodnými půjčkami, aby mohli rozšířit své pozemkové majetky. Cílem je, aby se do roku 2020 počet farmářů (dnes 176 000) snížil na polovinu a aby se v průměru plocha na farmu přehoupla přes 10 ha.

Zákon nově umožňuje prodej státní půdy, její propachtování na dobu 20 a více let, možné je i dlouhodobé propachtování na dobu 50 let. Tyto procesy by měly probíhat ve formě veřejné soutěže a pravomoc k rozhodnutí o výběru nejvýhodnější nabídky by měly mít rady měst a obcí, nebo Rada města Záhřebu, pokud se jedná o pozemky v jeho teritoriu. Vždy musí ještě prodej či dlouhodobý pacht potvrdit ministerstvo zemědělství.

Zákon rovněž umožňuje přímý prodej v případě, že žadatel prokáže, že je uzavření přímé smlouvy v souladu se státním zájmem. V tom případě musí s prodejem souhlasit vláda.

Ve světle přístupových rozhovorů Chorvatska by nový zákon mohl být chápán jako výrazný krok ke zlepšení konkurenceschopnosti Chorvatska v rámci vysoce konkurenčního evropského zemědělského trhu.

Strategie rozvoje venkova na léta 2008–2013

Dalším významným dokumentem, který je třeba zmínit v souvislosti se zlepšováním podmínek chorvatského zemědělství je Strategie rozvoje venkova na léta 2008–2013, která počítá s částkou 8 mld. HRK (1USD = 5,5HRK) na rozvoj venkovských oblastí. V tomto dokumentu, kterým se vláda snaží následovat trendy EU, je stanoveno 10 strategických cílů a 38 opatření, jak jich dosáhnout.

Cíle:

1. Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru
2. Zlepšení kvality zemědělské produkce a marketingu
3. Zjednodušení přístupu k vědeckým, inovativním postupům a IT technologiím
4. Zlepšení vzdělání, transferu znalostí a lidského potenciálu
5. Udržitelný management a využití zemědělské půdy a lesů
6. Ochrana a obnovení kulturního dědictví a tradičních hodnot
7. Expanze produkčního aspektu venkovského hospodářství
8. Zlepšení kvality života
9. Institucionální podpora ekonomickým aktivitám
10. Zohlednění a motivace lokální společnosti

Kromě státního rozpočtu budou projekty financovány z fondů EU, jako např. z IPARD, kde je vyčleněno pro Chorvatsko do roku 2011 129,4 mil €.

V roce 2008 Ministerstvo zemědělství, rybářství a rozvoje venkova vyčlenilo 456,5 mil HRK na financování venkova, které utratí prostřednictvím 30 tendrů. První vlna opatření, která bude zahrnovat 9 tendrů v hodnotě 57,5 mil.HRK, bude zahájena v nejbližších týdnech, další fáze budou následovat. V první fázi se bude jednat o projekty zaměřené na zlepšení vybavení malých farem a vytvoření systému prodejních míst v rámci marketingu produktů malých farem. Dále byly vypsány tendry na dofinancování rozvojových programů pro producenty autochtonních plemen, vybavení mechanizací, učební programy pro práci s IT pro zemědělce a rybáře. Druhá fáze tendrů se zaměří na dofinancování tematických stezek (vinné stezky, sýrové stezky...), aquakulturu, zlepšení turistických služeb, marketingovou přípravu prodeje zemědělských výrobků.

LEADER program v Chorvatsku

Dalším pozitivním krokem je vytvoření nového oddělení, které se na ministerstvu zemědělství v rámci sekce venkovského rozvoje a odboru pro SAPARD/IPARD zabývá od poloviny roku 2008 programem LEADER a agro–environmentálními opatřeními. Celková částka, kterou prostřednictvím technické asistence vynaloží EU v letech 2009–2011 na podopatření Získávání dovedností a motivování obyvatel méně rozvinutých oblastí programu LEADER činí 705 000 €.

Za pozitivní je možno považovat fakt, že chorvatská vláda si je podstaty problémů zemědělského sektoru vědoma a že ve světle vstupu do EU začíná pomalu připravovat kroky k tomu, aby se chorvatští zemědělci na evropském trhu úplně neztratili. Bohužel, chybí stále ještě jedna zásadní věc, která je vždy velmi nepopulární, a tou je vydefinování perspektivních oborů (např. ovoce, zelenina, víno) a pojmenování oborů bez budoucnosti (cukr, tabák). Jisté náznaky toho, že vláda bude podporovat například zakládání nových vinic sice existují, rozhodně se ale nemluví o likvidaci některých neefektivních výrob. Zemědělci stále představují značnou část voličské obce, snad proto jsou v Chorvatsku např. v živočišné výrobě dotace jedny z nejvyšších v Evropě. V době finanční krize se ztížil přístup chorvatských zemědělců k bankovním úvěrům, zdražují se rovněž vstupy, převážně u dovozů ze zahraničí. Zahraniční dodavatelé změnili své chování, požadují platby předem a zvyšují ceny. K tomu se přidává zhoršující se platební schopnost maloobchodních řetězců, slábnoucí kupní síla obyvatelstva a s tím spojený nárůst zásob. Nedostupnost a vysoká cena financování znemožňují chorvatským zemědělcům čerpání peněz z evropských fondů, protože tyto peníze dostávají až zpětně a navíc s podmínkou kofinancování. Jak je vidět, tak i přes výše zmíněné první krůčky správným směrem, zůstává i nadále mnoho problémů, které bude třeba v tomto oboru řešit.