Velvyslanectví České republiky v Záhřebu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Chorvatsko plánuje výstavbu deseti elektráren

Chorvatská vláda přijala na svém zasedání dne 1. dubna 2010 Usnesení o stanovení priorit výstavby elektroenergetických objektů, které by mělo posloužit jako základ pro dlouhodobé zabezpečení spolehlivého zásobování země elektrickou energií. Usnesení vychází z nové Strategie energetického rozvoje Chorvatska do roku 2020, schválené Saborem v listopadu 2009, která je v souladu s energetickou politikou EU.

Za prioritní je považována výstavba dvou tepelných elektráren (Sisak C a Plomin 3), osmi hydroelektráren (Ombla, Kosinj, Molve 1 a 2, Podsused, Prečko, Zagreb, Drenje) a objektů sloužících pro přenos a distribuci elektrické energie (Dubrovník, Rijeka, Zagreb, Vinodol-Melina, Samobor, Rakije-Botinec, Pehlin-Zamet-Turnić). Realizace uvedených objektů neznemožní připojení na rozvodnou síť ani plánovaným obnovitelným zdrojům elektrické energie. Usnesení vlády neobsahuje žádné přesnější termíny výstavby, ani předpokládané náklady. Odborníci odhadují hodnotu plánovaných staveb na 3 mil. €. Do roku 2016 se počítá s postupným odstavením starých elektráren s celkovým instalovaným výkonem 600 MW.

Plánovaná výstavba

Tepelná elektrárna Sisak C

Existující výroba v Sisku představuje 25 % kapacity všech termoelektráren v zemi a 10 % veškeré výrobní kapacity Chorvatska, tedy 420 MW a 2800 GWh/ročně. Blok 1 vyrobil za 21 let provozu 25 TWh a blok 2 za 16 let provozu 20 TWh. Díky stáří obou bloků a stoupajícím cenám paliva (neefektivní mazut s větším podílem síry není ani ekologický) se výroba z této elektrárny snižuje, potřeba el. energie se ale každoročně zvyšuje. Po roce 2016 by měly být oba bloky nahrazeny novým kogeneračním termoenergetickým blokem. Příprava stavby je již v pokročilejším stádiu.

Tepelná elektrárna Plomin 3

Tento blok by měl představovat nejvýznamnější výrobní elektroenergetický objekt v zemi, měl by v roce 2016 vyrábět 15 % veškeré elektřiny a nahradit tak blok Plomin 1. Realizace tohoto bloku by významně snížila energetickou závislost a zvýšila energetickou bezpečnost Chorvatska. Uvažuje se o tom, že by se jednalo o uhelnou elektrárnu, která by mohla být zásobována uhlím po moři, což je mnohem jistější, než v případě plynu, kdy kohoutky jsou mimo kontrolu státu. Díky moderním technologiím dokáží být i uhelné elektrárny velmi ekologické. Místní obyvatelé, závislí na turistickém ruchu, ale mnoho porozumění pro tuto variantu neprojevují.

Hydroelektrárna Ombla

Tento projekt předpokládá výrobu 68 MW a navýšení zásobování města Dubrovník pitnou vodou až do kapacity 1500 l/s.

Hydroelektrárna Kosinj

Hydroenergetická soustava řek Lika-Gacka by mohla nabídnout akumulaci vody 500 mil.m3, což je možno využít nejen pro výrobu elektřiny, ale i pro rekreaci a zábranu proti záplavám. Projekt by zahrnoval rovněž výstavbu mostů, cest a další infrastruktury.

Hydroelektrárna Molve 1 a 2

Dohodou z roku 1988 byla plánována výstavba čtyř vodních děl Đurđevac, Barč, Donji Miholjac a Osijek na řece Drávě. Z důvodu odstoupení maďarské strany z účasti na výstavbě této soustavy a z důvodu války byl projekt několikrát přepracováván. Současný projekt by sestával ze dvou průtokových elektráren o kapacitě 50 MW, které by byly výlučně na chorvatském území.

Hydroelektrárna na řece Sávě

Jednalo by se o soustavu čtyř objektů (Podsused, Prečko, Zagreb, Drenje), jejichž realizací by se kromě výroby el. energie zajistilo až sto nových, stálých pracovních míst.

Usnesení vlády je sice velmi málo konkrétní, je ale prvním signálem, že to vláda myslí s výstavbou nových kapacit (a se svým podpisem Kjótského protokolu) velmi vážně. V této fázi by měl být hlavním investorem státní HEP, ale připravují se podmínky i pro privátní investory, se kterými se počítá pro výstavbu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (větrné, sluneční, biomasa). Jelikož české firmy mají v tomto oboru tradici nejen dlouholetou, ale disponují i referencemi velmi čerstvými (40 MW paroplynová turbína dodaná firmou Škoda Power záhřebské elektrárně TÉTO v roce 2009), lze předpokládat, že konkrétních příležitostí v tomto oboru bude přibývat. Oživit by se mohl např. nedávný zájem ČEZ a MOL na společné výstavbě plynové elektrárny v Chorvatsku.