Hned v úvodu seznámil přítomné s českou zkušeností s fotovoltaikou vedoucí obchodně ekonomického úseku Zastupitelského úřadu ČR v Záhřebu. Jeho vystoupení bylo vyslechnuto s velkým zájmem, čehož důkazem je i skutečnost, že všichni následující řečníci se k českému příkladu ve svých vystoupeních vraceli, ať už v negativním, nebo pozitivním smyslu. Jelikož Chorvatsko disponuje možnostmi výroby energie z řek a stálého větru, nehodlá v nejbližší době podporovat masovou výrobu elektřiny prostřednictvím fotovoltaických zařízení.

Chorvatsko by dle Strategie energetického rozvoje mělo do roku 2020 vybudovat nové kapacity na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů o celkovém výkonu 1545 MW, aby splnilo svůj závazek vyrábět 20 % z obnovitelných zdrojů. Z toho by 1200 MW mělo být dosaženo výrobou z větru, 140 MW z biomasy, 100 MW z malých vodních elektráren, 40 MW z kogenerace, 20 MW z geotermálních zdrojů a pouze 45 MW ze solární energie. Z výše uvedeného je patrné, že díky přírodním podmínkám (velké množství řek s výrazným spádem a pobřežním zónám se stálým prouděním větrů) není Chorvatsko (na rozdíl od ČR) nikterak nuceno se orientovat na poměrně drahou výrobu energie ze slunce. 

Přesto existuje systém podpory malých slunečních elektráren, který ale doposud nezaznamenal výrazný úspěch. Dokud nebude dosaženo celkového instalovaného výkonu 1 MW (prozatím bylo vybudováno jen 5 elektráren s celkovým instalovaným výkonem 62kW), garantuje stát na 12 let výkupní cenu mezi 2,1–3,8 HRK/kWh, v závislosti na velikosti instalovaného zařízení. Jedná se jednoznačně o podporu malých projektů, zabudovaných do již existujících staveb (střechy a štíty budov), v žádném případě o budování elektráren na zelené louce. Přestože by do konce roku 2011 měl být schválen nový zákon o obnovitelných zdrojích, který by měl navýšit kvótu podporované výroby (tedy nad 1 MW) při současném snížení odkupní ceny, podpora velkým slunečním elektrárnám se nepřipravuje. Měl by se zjednodušit administrativní postup u malých elektráren do 30 kW, protože ten současný je natolik komplikovaný, že zatím odradil většinu zájemců.

Filozofií státní administrativy v případě solární energie je podpora umírněného nárůstu fotovoltaických zařízení při současném budování klasických zdrojů energie, které by dokázaly zajistit rovnováhu v rozvodné síti. Z úst několika klíčových reprezentantů domácí správy zaznělo, že velké solární elektrárny budou mít zelenou až za několik let, tedy až klesne pořizovací cena fotovoltaických zařízení a zároveň se zvýší jejich účinnost. Spolu se stále rostoucí cenou elektrické energie nastane okamžik, kdy výroba ze slunce bude srovnatelně drahá s ostatními způsoby výroby elektřiny. Nemá smysl, aby stát subvencoval solární energii ve velkém, když bude schopen dostát svým závazkům ve věci 20% podílu z obnovitelných zdrojů jinými cestami.

Státní pokladna je prázdná a tím pádem by každá subvence musela být kompenzována vyššími cenami energie pro konečné uživatele. Ti však mají problém už i se současnými cenami energií, tudíž by na každé navýšení reagovali více než podrážděně. Na jedné straně je pro Chorvaty doposud instalovaný výkon v Německu a v ČR impozantním příkladem ekologického přístupu, na druhou stranu cena za to zaplacená jim naznačuje, že tudy pro ně zatím cesta nevede. Přesto fotovoltaika má ve slunném Chorvatsku své místo, zejména na ostrovech a v místech, kde vyrobená elektřina bude mít možnost upotřebení bez dlouhého přenosu.

Představy českých firem, že po zavedení stop stavu v ČR přesunou své kapacity do Chorvatska, jsou v souvislosti s výše naznačeným vývojem spíše z říše zbožných přání. Důkazem toho je skutečnost, že přestože v Chorvatsku existují dva výrobci solárních panelů – firmy Solaris a Solvis, jejichž celková roční produkce přesahuje kapacitu 100 MW, jejich prodej v Chorvatsku je nulový, vše jde na export.

Konference byla velmi dobře mediálně pokryta, články pojednávající i o české zkušenosti jsou k dispozici na Zastupitelském úřadě ČR.