Dle informací, zveřejněných v deníku Novi List dne 20. 8. 2009, začalo vedení největší chorvatské obuvnické firmy Borovo (bývalý Baťa) ve Vukovaru připravovat privatizaci této akciové společnosti, která by měla být dokončena do dvou let.

Prvním krokem by mělo být snížení základního jmění z původních 2,2 mld. HRK na cca pětkrát nižší částku. Dle ředitele Mirka Ćavara ještě model privatizace nebyl definován, nejpravděpodobnější variantou se ale dle něj jeví možnost zaměstnaneckých akcií. Před zahájením privatizace bude třeba vyřešit problém nemovitostí, které Borovo vlastní v zemích bývalé Jugoslávie. Jedná se především o prodejny, které díky tomu, že se mnohdy nacházejí ve velmi atraktivních lokalitách, mají obrovskou hodnotu.

Česká firma Baťa zahájila výstavbu továrny na obuv na pravém břehu Dunaje nedaleko Vukovaru v červnu 1931 a po zahájení výroby zaznamenává prudký rozvoj až do začátku 2. světové války. V roce 1947 byla fabrika přejmenována na Borovo – Jugoslávský kombinát gumy a obuvi. V 80. letech minulého století zde bylo zaměstnáno 23 000 pracovníků a produkováno 23 milionů párů obuvi a 580 000 kusů pneumatik ročně. Prodejní síť sestávala z 620 prodejen a výrobní plocha činila 64 ha, z toho 240 000 m² zastavěné plochy, jednalo se po petrochemickém koncernu INA o největší společnost v Jugoslávii. Válečné škody způsobené fabrice v roce 1991 byly vyčísleny na 300 mil.€. Výrobní činnost v lokalitě Borovo byla znovuzahájena až v roce 1998.

Dnes disponuje společnost 170 prodejnami v Chorvatsku, Slovinsku a Černé Hoře a vyrábí 400 000 párů obuvi a 1,5 mil. metrů průmyslových řemenů ročně. Vlastníkem 99 % akcií je Chorvatský privatizační fond a 1 % vlastní ministerstvo financí. Borovo zaměstnává 1 050 pracovníků, z toho 600 v lokalitě Borovo.

V průběhu návštěvy premiéra Topolánka ve Vukovaru v září loňského roku vykonala podnikatelská část delegace podrobnou exkurzi podniku s tím, že několik jejích členů se o možnou privatizaci živě zajímalo. Již tehdy se hovořilo o modelu prodeje zaměstnancům, což ale může být vnímáno pouze jako přání současného managementu. O privatizaci se jistě budou zajímat asijští výrobci obuvi, kteří budou hledat základnu pro expanzi do Evropy. Nezajímavé nejsou ani prodejny v atraktivních lokalitách.

Obrovský areál na břehu Dunaje a v blízkosti přístavu by mohl být využitelný i pro mnoho jiných aktivit, na oblast Vukovaru se navíc vztahují velmi atraktivní investiční pobídky ze strany státu. Velká část areálu Borovo, který byl vybudován po vzoru Zlína (včetně typických cihlových domků pro zaměstnance), je dnes ale v havarijním stavu a jeho obnova bude velmi náročná. Přestože mnohé stroje a zařízení ještě pamatují Tomáše Baťu, výrobní sortiment působí velmi moderním a kvalitním dojmem.