Velvyslanectví České republiky v Záhřebu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Překvapivý zájem o privatizaci chorvatských loděnic

Soutěž o koupi šesti chorvatských loděnic je otevřena sice až do konce září, již nyní ale média téměř každý den informují o nových potenciálních zájemcích o privatizaci. O tom, jak je tento zájem opravdu silný, se bude možné skutečně přesvědčit až v říjnu, po zveřejnění skutečných nabídek.

Soutěž o koupi šesti chorvatských loděnic je otevřena sice až do konce září, již nyní ale média téměř každý den informují o nových potenciálních zájemcích o privatizaci. O tom, jak je tento zájem opravdu silný, se bude možné skutečně přesvědčit až v říjnu, po zveřejnění skutečných nabídek.

Privatizované loděnice jsou většinou obtěžkány nahromaděnými dluhy i způsobem práce, jehož slabiny se projevily i v průběhu současné hospodářské krize. Proto je překvapením, že zájem o privatizaci projevila řada zahraničních i domácích subjektů, z nichž např. tendrovou dokumentaci Brodotrogiru  zakoupilo již 6 zájemců z 10 avizovaných, podobná situace je i u Kraljevici a BSO Split. Pro euforii z velkého zájmu je i přesto stále ještě příliš brzo.

Na základě rozhodnutí vlády vybídl veřejně na konci července Chorvatský privatizační fond zahraniční i domácí zájemce k předání nabídek na koupi šesti loděnic: Uljanik (Pula), 3.maj (Rijeka), Brodogradilište Kraljevica (Kraljevica u Rijeky), Brodotrogir (Trogir), Brodogradjevna industrija Split (známá jako Brodosplit) a Brodosplit-Brodogradilište specijalnih objekata (BSO).

Brodosplit, Brodotrogir , Kraljevica a 3.maj jsou nabízeny za počáteční symbolickou cenu 1 kuny (HRK). Minimální cena BSO je stanovena na 18,1 mil. HRK a za 59 % akcií Uljaniku stát požaduje nejméně 397,5 mil. HRK. Pozemky, na kterých se loděnice nacházejí ale zůstanou i po privatizaci ve státním vlastnictví, protože společnosti na ně mají jen koncesi. Předmětem privatizace tak nejsou ze stejného důvodu ani budovy, infrastruktura, trafostanice, vlečky apod. Prodává se tedy především výrobní zařízení a know-how.

Mezi zájemci je nejen řada domácích firem, ale i společnosti ze Srbska, Ruska a arabských zemí. Tendrová dokumentace v ceně 15 000 HRK umožňuje hloubkové prověření prodávaných společností. Výsledná nabídka musí být podepřena zárukami ve výši 5–8 mil. HRK.

Kupci jsou povinni převzít stávající kolektivní smlouvy a v případě, že plánují snížení počtu zaměstnanců, musejí předložit realistický plán na uspokojení zbytku pracovníků. Kromě nabízené ceny bude mít velkou váhu výše dluhů a záruk, které bude nový kupec ochoten na sebe vzít. Pozitivní body dále získají ti, kteří předloží kvalitní plány dalšího investování a rozšiřování aktivit. Noví investoři budou muset složit minimálně 40 % prostředků do rekonstrukce. Za výslednou cenu tedy bude považován součet ceny za akcie, výše převzatých dluhů a záruk a za dokapitalizaci.

Každá privatizace bude mít svoji komisi složenou z představitelů vedení firem, odborů, zastřešující společnosti Jadranbrod, vlády a Chorvatského privatizačního fondu. Nikdo nebude mít právo veta z toho důvodu, aby konečného rozhodnutí mohlo být dosaženo co nejdříve.

zpět na začátek

Uljanik

Příběh loděnice Uljanik se poněkud odlišuje od ostatních, proto vláda rozhodnutí o jeho privatizaci vydala o něco později. Kromě toho, že je nabízený podíl v tomto případě nejmenší (59 %) a naopak požadovaná cena nejvyšší, jen v tomto případě je připuštěna možnost, aby business plan a program rozvoje vypracovalo vedení Uljaniku. Teprve tehdy, pokud se novému investorovi tento plán nebude zamlouvat, může předložit plán vlastní. Loděnice v roce 2008 vykázala tržby ve výši 1,8 mld. HRK a zisk ve výši 7 mil. HRK. Rok předtím ale s příjmy ve výši 1,4 mld. HRK zaznamenala ztrátu 205 mil. HRK, především kvůli pádu kurzu USD a nárůstu cen oceli. Uljanik zaměstnává 2 060 pracovníků a 1 100 kooperantů. Upustila od výroby jednoduchých plavidel, která se dají pořídit levněji v Asii a zaměřila se na složitější projekty. Nedávno vyrobila i složitý lodní bagr na úpravu mořského dna.

3.maj

Tato loděnice zaměstnává 2786 pracovníků, v roce 2008 měla tržby ve výši 1,2 mld. HRK a ztrátu 322 mil. HRK. Kromě lodí vyrábí i lodní motory a další příslušenství.

Kraljevica

Zaměstnává 500 pracovníků, v roce 2008 při příjmech ve výši 255 mil. HRK vytvořila ztrátu 101 mil. HRK, z čehož ale polovina připadá na úroky z půjček. Kromě tankerů a plavidel, která mohou převážet jak náklad, tak cestující, vyrábí i veliké jachty a rekonstruuje válečná plavidla.

Brodosplit

Zaměstnává 2860 pracovníků a 900 kooperantů, letošní první pololetí uzavřel se ziskem 69,7 mil.HRK. Je schopen vyrábět i velmi složité a náročné lodě.

BSO

Zaměstnává 200 pracovníků a 120 kooperantů, vyrábí menší, speciálně zaměřená plavidla a ocelové konstrukce.

Brodotrogir

Zaměstnává 1 150 pracovníků a 700 kooperantů. Světovou proslulost mu získaly chemické tankery IMO 2, dokáže vyrobit plovoucí doky, speciální rybářské a výzkumné lodě. Jako jediná loděnice v Chorvatsku dokáže vyrobit plovoucí objekty širší než 70 metrů.

Prodej loděnic je jednou z podmínek EU v kapitole Hospodářská soutěž. EU si od privatizace slibuje ukončení subvencí do tohoto sektoru a zahájení práce loděnic na tržních principech. Kromě toho si ani chorvatský rozpočet nemůže nadále dovolit uvolnit ročně 1,5 mld. HRK na podporu tohoto sektoru. Chorvatská vláda byla od počátku ve velmi složité situaci. Na jedné straně chtěla chránit zájmy zaměstnanců loděnic, na druhé byla vystavena tvrdému tlaku ze strany EU, jejíž členské země rovněž prošly tímto bolestným procesem u svých loděnic a nehodlaly tudíž Chorvatsku nic odpustit. Výsledný kompromis, pokud jde o privatizační modely, vypadá nadějně, nelze jej ale hodnotit, dokud celá privatizace neproběhne a dokud nebudou jasné další plány nových vlastníků. Kolik bude skutečných zájemců je rovněž ve hvězdách, protože předběžný zájem je otázkou pouhých 15 000 HRK, zatímco skutečná nabídka je v řádech stovek milionů HRK. Nebylo by překvapením, kdyby nakonec vytrvali jen Rusové a Arabové.