Pro nikoho nebude překvapení, že jedním z největších problémů a výzev ve Spojených arabských emirátech je voda a její využití. Rozrůstající se města, populace, ale také zemědělství v regionu musí dělat nejednu vrásku na čele vládě této pouštní země. Nicméně i díky tomu jsou schopni investovat do nových technologií a uvědomění si této problematiky je žene vpřed mílovými kroky.

Pro to, aby vůbec mohlo udržitelné zemědělství v těchto končinách fungovat, musí si podnikatelé a farmáři uvědomit a vyřešit pět hlavních otázek. Na druhou stranu pokud se objeví technologie nebo postupy, které některé ze zmíněných umí vyřešit, otevírají jim Emiráty svou náruč. Velmi dobře problematiku shrnul Patric Stevens, jeden ze zakladatelů místní agritech společnosti. Jeho postřehy mohu jen potvrdit a více rozepsat.

Základním problémem, který každý čeká, jsou nízké zásoby sladké vody. Polovinu použité vody v Emirátech tvoří sladkovodní zásoby, které se v zemi nacházejí. Tím se ale jejich dostupnost za poslední roky výrazně snižuje. V celém regionu jsou deště spíše ojedinělé, a proto se využité vodní zdroje nestíhají přirozeně obnovovat. Podle Agentury pro životní prostředí v Abú Dhabí, používá v roce 2021 až 91% všech zemědělských podniků v zemi stále napojení na veřejnou vodovodní síť.   

Další z problémů je, že snižování hladiny vodních nádrží způsobuje narůstající slanost těchto vod. Tento jev vzniká tím, že vysoké čerpání podzemních vod umožňuje vniknutí okolní slané vody do podzemní sítě a postupné rozrůstání do vnitrozemí. Tímto mísením vzniká voda, která sice nemá tak vysoké hodnoty jako mořská voda, nicméně jde o sladkou vodu s vysokým obsahem soli. Taková voda se bohužel na zalévání běžných plodin jako jsou obiloviny nebo rýže nedá použít.

Pokud vás napadla otázka, kde se tedy bere ta druhá polovina potřebné vody, jde o odsolenou verzi mořské vody. Dokonce většina místních pitných vod, které jsou k dostání v obchodech, pochází z moře. Jelikož je voda po odsolovacím procesu téměř bez živin, musí být dodatečně obohacena o minerály. I když je toto příklad novější technologie a na první pohled nabízí zajímavé řešení krize s nedostatkem pitné vody, opak je pravdou. Nejenom že spotřebují odsolovací továrny obrovské množství energie, ale také vzniklý velmi slaný roztok jako vedlejší produkt vracejí do moře. To způsobuje narušení celého pobřežního ekosystému nejen v blízkosti továren.

Z důvodu velkého zaměření místí vlády na bezpečnost není přijatelné ani používání odpadních vod v zemědělství. Častým argumentem je nemožnost garance dlouhodobé generační nezávadnosti použití odpadní vody při pěstování potravin nebo možnost kontaminace potravin patogeny. Ale ani používání odpadní vody by neřešilo otázku udržitelnosti na dostatečné úrovni pro budoucnost této země.

Posledním důležitým bodem nebo problémem je nedostatečné využití moderních zavlažovacích technik. Většina zemědělských podniků stále používá rozvodné zavlažovací systémy, které přivádí vodu v povrchových trubkách. Nejen že jsou často špatně nasměrované a voda končí jinde, než by měla, ale především kvůli vysokým teplotám vzduchu se velké množství vody vypaří dříve, než se dostane do půdy. Tuto problematiku může řešit i jednoduchá změna zavlažovacích systému na podzemní. Odhaduje se, že při změně této techniky by lokální podniky ušetřily až 60 procent použité vody.

Z výše uvedených důvodů čeká Emiráty nucené omlazení zemědělských podniků a propagování nových technologií. Při schůzkách s místními institucemi v posledních týdnech často slýchám vysoký zájem o spolupráci s univerzitami a technologickými firmami. Díky problematice udržitelnosti v regionu dostala jedna z částí světové výstavy označení Sustainability, kde shodou okolností je umístěn Český pavilon, jehož srdcem je skvělý český vynález SAWER. Ten dokáže produkovat vysoké množství vody ze vzduchu na pomoci energie ze solárních panelů. A přesně to je něco, čím máme možnost tuto zemi ohromit, a jak potom uspět i v ostatních sektorech. Firmy zaměřené na udržitelnost a agritech mají v Emirátech opravdu dveře otevřené, jen se o nich místní musí dozvědět.

Zpracoval: L. Zamrzla, zemědělský diplomat velvyslanectví ČR v Abú Dhabí, e-mail: lukas_zamrzla@mzv.cz