1. Makroekonomická situace, investice a obchod

Etiopská ekonomika vykazuje nadále vysoké tempo růstu HDP, které dle odhadu Mezinárodního měnového fondu dosáhlo za období finančního roku 2014/15 úrovně 8,7 % (odhad etiopského ministerstva financí hovoří dokonce o 11,4 %). Růst byl zapříčiněn zejména vysokými investicemi do infrastruktury a dobrými výsledky zemědělského sektoru. Zpráva MMF však současně zdůrazňuje, že udržitelnost tohoto vývoje vyžaduje vyšší zapojení soukromého sektoru. Z pohledu nabídky byly hlavními zdroji služby a stavebnictví; zpracovatelský průmysl naopak vykázal další pokles (podíl na HDP pouhých 0,5 %). Z pohledu poptávky jsou hlavními faktory výše veřejných investic, spolu s investicemi soukromého sektoru a soukromou spotřebou; význam vývozu se oproti minulému období snížil.

Přes skutečnost, že etiopská strategie ekonomického rozvoje přináší příznivé výsledky, je udržitelnost této strategie do budoucna nejistá. Světová banka odhaduje, že v nadcházející dekádě může dojít ke snížení temp růstu, což by ohrozilo dosažení hlavního cíle etiopské vlády dosáhnout do r. 2025 statut země se středními příjmy (Middle Income Country). Poukazuje zejména na rozpor, kdy Etiopie je celosvětově zemí s třetí nejvyšší mírou veřejných investic, ale zároveň se šestou nejnižší mírou investic soukromého sektoru.

Míra inflace byla až do června r. 2015 pod úrovní 10 %, poté však tuto hranici vlivem růstu cen potravin překročila (čímž se dostala na svou nejvyšší úroveň za posledních 2,5 roku).  Rizikem pro nepříznivý vývoj je do budoucna také způsob financování deficitu státního rozpočtu, kdy vláda využívá čínské půjčky, které mají vyšší úrok a kratší dobu odkladu.

V bankovnictví je většina prostředků soustředěna v rámci třech největších státních bank (National Bank of Ethiopia, Commercial Bank of Ethiopia a Development Bank of Ethiopia); pokračuje pokles podílu soukromého sektoru na poskytnutých úvěrech (v současnosti 40 %); zejména malé firmy mají obtížný přístup k financím, což představuje zásadního překážku jejich rozvoje.

Celkový veřejný dluh dosáhl USD 30 mld., vzhledem k vysokým tempům růstu HDP však stále není považován za rizikový. Stejně tak fiskální politika zůstává zdravá (nicméně poměr vybraných daní ve vztahu k HDP na úrovni 12 % je ve srovnání s ostatními zeměmi regionu nejnižší). Celkové výdaje státního rozpočtu ve výši USD 10,5 mld. (18,5 % HDP) lze rozdělit do čtyř kategorií: kapitálové výdaje USD 4 mld. (zejména z titulu infrastrukturních projektů); opakované výdaje USD 2,5 mld. (sociální péče, obrana, policie apod.); regionální transfery USD 3,7 mld. (na pokrytí opakujících se výdajů regionů); cíle udržitelného rozvoje USD 0,6 mld. Příjmy rozpočtu jsou plánovány ve výši 9,5 mld. USD (82 % má být kryto z domácích zdrojů, zbytek představuje vnější financování a půjčky, z toho granty pokryjí 6,5 % výdajů rozpočtu); deficit má být financován neinflačními mechanizmy (primárně státními dluhopisy).

V případě vnějšího sektoru došlo k prohloubení deficitu obchodní bilance, když příjmy z vývozu dosáhly pouhých 0,6 mld. USD. Tato úroveň je dána nízkou výrobou a produktivitou zpracovatelského sektoru, spolu s významným poklesem vývozu zlata a živého dobytka. Výše dovozů byla naopak USD 4,4 mld. (z toho více než polovinu představovaly dopravní prostředky a průmyslové výrobky, spojené s vládními investičními projekty).

Vývoj v jednotlivých odvětvích národního hospodářství byl následující:

a) Vzhledem k vysokým investicím vlády do zemědělství v poslední dekádě vykázal sektor významný růst produktivity: výroba hlavních obilovin vzrostla o 45 % a hektarové výnosy o 22 %; výnosy etiopského zemědělství však přesto dosahují pouze 55 % světové úrovně. Stejně tak bylo dosaženo určitého pokroku při úsilí o přeměnu od samozásobitelského k tržně orientovanému zemědělství. Sektor je však stále zásadně ovlivňován výkyvy v počasí, když např. nedostatečné srážky 2. poloviny letošního roku zvýšily počet obyvatel závislých na potravinové pomoci z 2,9 miliónů na 4,5 mil.

b) V rámci průmyslu bylo největším tahounem stavebnictví; sektor jako takový však stále nenaplňuje vládní záměr podílu na HDP 17 % (aktuální číslo je 14 %). Rovněž se nepodařilo naplnit cíle energetického průmyslu (v případě rozvodu elektrické energie bylo dosaženo pouze 30 % plánované úrovně, instalovaná kapacita je 2,3 MW).

c) Sektor služeb se na růstu etiopské ekonomiky podílel více než polovinou, v jeho rámci byly významné obchod, cestovní ruch a letecká doprava.

Očekávané přímé zahraniční investice mají ve fiskálním roce 2014/15 dosáhnout 1,5 mld. USD; Etiopie tak v rámci Afriky obsadila osmou příčku (v r. 2014 celkem ovšem zahraniční investice v Africe dosáhly celkem 57 mld. USD, podíl Etiopie je tedy 2,5 %).

V oblasti zahraničního obchodu byla dle údajů centrální banky v polovině období 2014/15 teritoriální struktura etiopského vývozu následující: Asie 42 % (v rámci Asie pak Čína 35 %), Evropa 30 % (včetně Turecka), Afrika 22 % (z toho 45 % Somálsko) a Amerika 5 %. V dovozech 74 % pocházelo z Asie (z toho 52 % z Číny); Evropa se podílela 17 %, Amerika 6 % a Afrika 3 %.

2. Očekávaný vývoj

Hlavní trendy vývoje etiopské ekonomiky zůstávají příznivé: inflace do konce prvního pololetí nepřekročila jednocifernou úroveň, je uplatňována obezřetná fiskální politika, zahraniční investice mají stoupající tendenci, země má přístup k mezinárodnímu finančnímu trhu, rostou domácí úspory, veřejné výdaje se udržují na vysoké úrovni a diverzifikace a transformace ekonomiky zůstává prioritním cílem vlády i v rámci druhé fáze plánu rozvoje na období 2015 - 2020.

Daný obraz má ovšem také svá negativa: slabý výkon zpracovatelského průmyslu, omezené příjmy z vývozu spolu s rostoucím obchodním deficitem, rozsáhlé překážky bránící rozvoji soukromého sektoru, nedostatek volně směnitelné měny, omezený přístup domácích investorů k financování, vysoká závislost na vnějších podmínkách a narůstající zadlužení ze strany státních podniků. Tyto všechny skutečnosti ohrožují udržitelnost uplatňovaného státního modelu rozvoje ekonomiky.

V budoucím období je tak třeba věnovat pozornost zejména následujícím kritickým oblastem:

• úroveň inflace, zejména v případě potravin
• vedení veřejné diskuze při uskutečňování cílů národního plánu rozvoje
• naplňování konkrétních opatření vedoucích ke zlepšení podnikatelského prostředí
• schopnost centrální banky udržet měnové rezervy na dosavadní úrovni
• konsolidace schodku veřejných financí a transparentnost ekonomických aktivit státních podniků
• odstranění příčin poklesu mobilizace domácích zdrojů