KASTLE CZ, mající kromě prémiových lyží značky KASTLE v nabídce i „nizkorozpočtové“ lyže ARTIS a na širokou veřejnost se orientující SPORTENy, v Turecku uspěli právě s dvěma posledně jmenovanými značkami. Celkově tak dvěma místním obchodníkům prodali cca 2000 kusů párů sjezdových lyží v hodnotě několika milionů korun. K počtům prodaných párů Ahmet Gülenay, jeden ze zákazníků SPORTENnu, podotýká: „Je velice důležité, že stát a municipality rozpoznaly potenciál zimního turismu. Myslím, že v následujících letech dojde k realizaci investičních předkovidových plánů v této oblasti a budou budována další lyžařská centra ve stylu Erciyes. Toto samozřejmě dále zvětší počet běžných lyžařů.”   

Pan Ahmet, soustředící se na velkoobchodní prodej, se rozhodl ke koupi lyží SPORTEN poté, co na ně dostal velice dobrý feedback od instruktorů lyžování, kteří si je mohli vyzkoušet na “Czech Winter Sport Days” v únoru 2022 – akci podpořené z prostředků PROPED. K tureckému trhu pak sám ještě doplňuje, že průměrný turecký lyžař je lyžař začátečník, který potřebuje měkčí typ lyží schopný “odpustit” mnoho chyb a neodradit tak místní lyžaře, většinově začínající s tímto sportem v mnohem vyšším věku než jejich evropští kolegové. I přesto ale v tomto odvětví panuje v Turecku všudypřítomný důraz na branding a snaha movitějších lyžařů investovat do materiálu, který je celosvětově známý a ověřený.   

Spolupráce s Tureckem ovšem nemusí končit pouze u prodeje, KASTLE CZ v zemi v současné době poptává i dřevo, z kterého se poté oněch cca 180 000 párů lyží (přibližná kapacita výrobního závodu v Novém Městě na Moravě) vyrábí. Prakticky to znamená, že závod vyprodukuje nový pár lyží zhruba každou třetí minutu. Zde je ale třeba upozornit na zdlouhavý proces předcházející hotovému produktu – do fabriky dovezené dřevo se většinou nechá jeden rok „odstát“, tak aby zažilo všechna roční období, a pak je teprve přistoupeno k jeho opracování.  Výroba jedné lyže tak skutečně trvá cca 4 týdny.  

Velvyslanectví ČR v Ankaře nadále vidí potenciál pro úspěch českých výrobců zimního vybavení v Turecku. Jedná se o nerozvinutý a nekultivovaný trh, který není atraktivní pouze jako odbytiště pro hotové produkty, ale také jako místo, o kterém je možné uvažovat z pohledu jeho výrobních kapacit jako o alternativě asijských států. Z pohledu tureckých obchodníků ovšem slovy pana Ahmeta mnohdy stačí, aby výrobci outdoorového vybavení přenesli výrobu z daleké Asie do Evropy, jelikož zde existují vysoká cla na dovoz z Číny i dalších zemí regionu, která import velice zdražují.  

Pavel Daněk, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Ankaře