Ochraně nejvzácnějších přírodních pokladů Ázerbájdžánu slouží síť 9 národních parků (http://eco.gov.az/en/75-national-parks), jež pokrývají necelá 4 %  území země, jakož i státních přírodních rezervací (http://eco.gov.az/en/79-reservations) a dalších chráněných území (http://eco.gov.az/en/76-list-of-especially-protected-nature-reserves). Nejpřísnější režim vstupu platí v národních parcích; seznam lidí, jejichž přístup do parků byl vzhledem k prohřeškům proti pravidlům, především nelegálnímu lovu, omezen, je zveřejněn na „černých listinách“ (http://eco.gov.az/en/648-qara-siyahi, http://eco.gov.az/en/617-ekoturizm#blacklist). Vstupenky do národních parků (standardně stojí 2 manaty, což odpovídá 1 euru) lze zakoupit na webu https://e-xidmet.eco.gov.az/?lang=en; návštěvníkům, kteří se rozhodnou vstupenku zakoupit v informačním centru daného parku, doporučujeme předem zavolat.

 

Národní parky

Abşeron (Absheron)

Nejblíže od Baku se nachází tento park, v jehož hranicích je chráněno 783 ha suché stepi až polopouště a písečných dun na jihovýchodním výběžku Abšeronského poloostrova s výskytem ohrožených druhů ještěrů (gekon kaspický, paještěrka stepní, scink Schneiderův), řady ptačích druhů včetně plameňáků (v dubnu/květnu a září/říjnu), ale i gazely džejran, prasete divokého, vlka, šakala, kočky divoké a především symbolu tohoto parku – tuleně kaspického, který je v době od května do srpna při troše štěstí vidění na pobřežních písčinách. Park je možno projet na kole.

Ağgöl (Aggol)

Návštěvu tohoto parku o rozloze 17924 ha, chránícího stejnojmenné mělké stepní jezero a přilehlé ramsarské mokřady v povodí řeky Kury asi 350 km západně od Baku, je na rozdíl od ostatních chráněných území nutno předem rezervovat; možná je jen s doprovodem po vyznačených trasách, a to pěšky, na koni a člunem. Do oblasti se nedoporučuje cestovat v létě, jež zde provází nesnesitelné množství moskytů. Ağgöl je rájem pro nepřeberné množství vodního ptactva – ať už jako hnízdiště, zimoviště nebo jako zastávka na tažných cestách. V průběhu roku je tu k vidění mj. berneška rudokrká, čáp černý, čírka úzkozobá, husa malá, chřástal polní, kachnice bělohlavá, keptuška běloocasá, kolpík bílý, kormorán malý, labuť malá a zpěvná, pelikán bílý, plameňák růžový a polák malý, ale i stepní druhy jako drop malý i velký a frankolín obecný. Chybět nemohou predátoři jako orel mořský, kočka bažinná, šakal obecný a vlk ani chráněné populace obojživelníků a plazů; z NP Şirvan sem byla reintrodukována gazela džejran. Pozornosti ornitologů doporučujeme blog Kaie Gauera – spoluautora skvělé publikace Birdwatching in Azerbaijan (2008) – na adrese http://birdingaze.blogspot.com/.

Altıağac (Altiaghaj)

Park rozkládající se na ploše 11035 ha v předhůří Velkého Kavkazu chrání nejbližší souvislé lesní porosty od sotva 100 km vzdáleného Baku. Z hlavního silničního tahu od Baku k ruské hranici odbočuje před Giləzi kvalitní silnice do velké horské vesnice Altıağac, jež v teplejších měsících skýtá možnosti ubytování v soukromí. Cesta z Giləzi do Altıağace protíná fascinující pouštní krajinu připomínající severoamerické „badlands“. Nachází se zde malé muzeum populárního mladého básníka Mikayıla Müşfiqa, zastřeleného za stalinských čistek; personál hostům ochotně poskytne výklad v ruštině. Samotný NP Altıağac je pokryt horskou stepí a nízkým listnatým lesem s výskytem dubu velkokvětého, buku východního, habru evropského, jasanu ztepilého a jalovce páchnoucího; lesy, které jsou zvláště atraktivní během barevného podzimu, obývají srnci, prasata divoká, šelmy včetně medvěda syrského, rysa kavkazského a vlka i draví ptáci, mj. orel nejmenší a supi hnědí a mrchožraví. Park je možno projít pěšky, projet na koni nebo na kole.

Göygöl (Goygol)

Převážně listnaté lesy s výskytem borovice kalabrijské v nadmořské výšce 1100 – 2200 m, horské louky i alpinskou zónu na úpatí hory Kəpəz (3066 m) na severovýchodním úbočí Malého Kavkazu i horská jezera včetně ikonického Göygölu (Modrého jezera) chrání tento národní park o ploše 12755 ha. Vstupní branou do NP Göygöl je stejnojmenná obec na jih od druhého největšího ázerbájdžánského města Gandži, založená roku 1819 jako Helenendorf pietistickými kolonisty z Württemberska. Helenendorf se v carské době stal hlavním centrem vinařství na území dnešního Ázerbájdžánu; jako v první kavkazské vsi zde byl zaveden elektrický proud i telefonní linka. I po deportaci německého obyvatelstva ve stalinské éře se v dnešním městečku Göygöl dochovala specifická „švábská“ architektura, jakož i luteránský kostel („kircha“) sv. Jana. Rozličné biotopy uvnitř NP Göygöl, který je možno poznat po vlastních a částečně i na koni, obývají chráněné druhy jako jelen maral, koza bezoárová, medvěd syrský, kočka divoká, rys kavkazský, z dravých ptáků mj. supi hnědí a mrchožraví a orlosupi bradatí.

Hirkan

Tento národní park na hranici s Íránem se rozkládá na 40358 ha hustě zalesněného předhůří Talyšských hor, tvořících severozápadní výběžek pohoří Alborz. Pro subtropické nižší polohy, nejsnáze přístupné od blízkého města Lenkoran, je z dřevin typický dub kaštanolistý a především pak parocie perská, známá z Evropy jako okrasný strom; vyskytuje se zde i albízie růžová, fíkovník smokvoň, tomel obecný, zelkova habrolistá či zimostráz vždyzelený. Ve vyšších polohách převažují bučiny. Z fauny stojí vedle endemických druhů hmyzu za zmínku agama perská, čáp černý, krahujec šikra, orel křiklavý, orel nejmenší či orlík krátkoprstý. Skutečným králem zdejší zvířeny (přinejmenším od vyhubení tygrů v sovětském Ázerbájdžánu) je však levhart perský, který se stal i symbolem NP Hirkan: pátrání po zdejší populaci této velké kočky, na jejíž ochranu se v Ázerbájdžánu soustředí World Wild Fund for Nature (WWF), byla v roce 2016 věnována zajímavá reportáž National Geographic pod názvem „Mission Critical: The World's Most Wanted Leopard“. Není bez zajímavosti, že tento krásný a odlehlý kout Ázerbájdžánu je cílem pravidelných expedic botaniků a zoologů z Univerzity Karlovy a partnerské Bakuské státní univerzity. Národním parkem prochází několik turistickým značením většinou nevybavených cest; první stezky zde byly označeny v dubnu 2019 v rámci projektu zaštítěného Velvyslanectvím ČR v Baku (jde o zeleně značenou okružní cestu kolem informační střediska NP Hirkan v blízkosti Lankaranu a o červenou značku vedoucí lesem plným parocií perských k jezeru Xanbulan; pro podrobnosti je možno kontaktovat personál národního parku). 

Qızılağac (Gizilaghaj)

Plných 88360 ha pokrývá park podél stejnojmenného kaspického zálivu na jihu země, zahrnující ramsarské mokřady i okolní stepní biotopy a navazující na roku 1929 zřízenou rezervaci. Společně s NP Ağgöl je Qızılağac nejvýznamnější „ptačí“ rezervací v Ázerbájdžánu. K vidění tu jsou v závislosti na ročním období berneška rudokrká, čáp černý, husa běločelá, ibis hnědý, jeřáb panenský i popelavý, kolpík bílý, kvakoš noční, labuť malá i zpěvná, orel mořský, pelikán bílý i kadeřavý, plameňák růžový, volavka vlasatá, ze stepního ptactva drop velký či frankolín obecný; nechybí kočka bažinná, vydra, šakal a vlk, stejně jako chráněné druhy želv, hadů a ryb.

Şahdağ (Shahdag)

Největší národní park Ázerbájdžánu o rozloze 130508 ha se nachází ve Velkém Kavkazu na hranici s ruským Dagestánem; na hraničním hřebeni v blízkosti nejjižnějšího bodu Ruska se vypíná i hora Bazardüzü, která je s 4467 m nejvyšším bodem Ázerbájdžánu. Nižší polohy pokrývají převážně dubové, habrové a bukové lesy, vyšší pak horské louky, alpinská tundra a ledovce. V národním parku žije mj. medvěd, kočka divoká, rys, vlk, orel skalní, raroh velký a sup bělohlavý, vyskytuje se zde kamzík i kozorožec kavkazský.

Na území NP Şahdağ, konkrétně z vesnice Talıstan k horskému jezeru Qaranohur nedaleko města İsmayıllı, byla v dubnu 2019 v rámci projektu zaštítěného Velvyslanectvím ČR v Baku vyznačena první z turistických značek dle českého vzoru na ázerbájdžánském území (z červené značky Talıstan - Qaranohur odbočuje vyhlídková značka modrá). 

Návštěva vysokohorských partií NP Şahdağ je oproti symbolickým cenám platným v ostatních národních parcích výrazně dražší. Povolena je navíc jen s licencovaným horským vůdcem; kontaktovat některého z nich a začít s vyřizováním povolení doporučujeme s několikatýdenním předstihem (pro plánování túr v této a dalších horských oblastech můžete využít i agentury jako Fairex (http://www.fairex.az/?lang=en) a Camping Azerbaijan (https://www.facebook.com/campingazerbaijan2014/).

Na území NP Şahdağ se nachází stejnojmenné první lyžařské středisko v zemi (http://shahdag.az/en/), kde Vás v sezóně trvající od poloviny prosince do konce března celkem 11 lanovek vyveze na celkem 14 svahů různého stupně náročnosti; lyžuje se zde do výšky 2300 m. Sjezdovky jsou skvěle udržované a zdejší hotely garantují ubytování na evropské úrovni za většinou rozumné ceny; hotel Shahdag nabízí i letní aktivity jako ziplining, jízdu na koni a výpůjčku horských kol. Do střediska jezdí za 15-20 manatů taxíky z města Gusar, propojeného s ca. 150 km vzdáleným Baku frekventovanou autobusovou dopravou.

Samur-Yalama

Tento park v blízkosti stejnojmenného hlavního hraničního přechodu mezi Ázerbájdžánem a Ruskem chrání 11772 ha lesů a mokřadů na břehu Kaspického moře, severně od mezi Ázerbájdžánci v létě populárního přímořského letoviska Nabran.

Şirvan (Shirvan)

Jako o „malé Africe“ se někdy hovoří o tomto parku, pokrývajícím 54374 ha slané polopouště a mokřadů na kaspickém pobřeží ca. 100 km jižně od Baku. Od informačního střediska na silnici poblíž motorestu „Ulduz Kafe“ lze park po vyznačených komunikacích projet vlastním vozem (ve vlhčích obdobích je nutností vozidlo terénní) až k atraktivnímu pobřeží: zastavit je možno u laguny s vyhlídkovou plošinou pro pozorování plameňáků a dalších chráněných vodních ptáků i u bahenních sopek, jež patří k symbolům Ázerbájdžánu. Po cestě a zvláště u napajedel nemůžete minout největší populaci gazely džejran v zemi, jen omezeně regulovánou zde žijícími predátory – šakaly a vlky. Národní park, v němž je stanování nejen zakázané, ale vzhledem k výskytu jedovatých hadů (včetně zmije levantské) i nebezpečné, disponuje vlastními ubytovacími kapacitami; pro rezervaci kontaktujte informační středisko parku.

Zangazur

Tento malokavkazský národní park o rozloze 42797 ha se spolu s přilehlou ordubadskou rezervací (27870 ha) nachází v jihovýchodní části Nachičevanské autonomní republiky (NAR), vtisknuté mezi hranici s Íránem na řece Araxu a nepřístupnou hranici s Arménií, na níž stojí i Qapıcıq – s 3905 m nejvyšší hora NAR. Většinu zangazurského parku tvoří suchá horská step. Nejznámějším zástupcem zdejší fauny je levhart, vyskytuje se zde hyena žíhaná, kočka manul, šakal i vlk, dikobraz srstnatonosý, muflon a koza bezoárová, orlosup bradatý či krahujec krátkoprstý, ale také jedovatí hadi, mj. ploskolebec stepní.  

 

Státní přírodní rezervace (výběr)

Bahenní sopky v oblasti Baku a Abšeronského poloostrova

K přírodním symbolům Ázerbájdžánu patří bahenní sopky, jichž se v zemi (včetně okolních ostrovů a kaspického dna) nachází stovky. Celkem 52 roztroušených bahenních vulkánů na území hlavního města a v jeho okolí je chráněno státní přírodní rezervací. Podle ministerstva životního prostředí a přírodních zdrojů (http://eco.gov.az/en/news/otman-bozdag-mud-volcano-erupted-8727) došlo k poslední výrazné erupci v září 2018, kdy se probudila bahenní sopka Otmanbozdağ jihozápadně od Baku; z dalších lokalit v bezprostřední okolí Baku zmiňme Lökbatan, který naposledy projevil výraznější aktivitu v roce 2001. Atraktivní a z Baku snadno dostupné bahenní vulkány jsou k vidění západně od hlavního silničního tahu z Baku na jih (z autobusové linky 195 od bakuského nákupního střediska Binə Ticarət Mərkəzi lze vystoupit v Ələtu). Návštěvu bahenních sopek u Ələtu lze snadno spojit s výletem do Qobustanu, kde jsou k vidění prehistorické petroglyfy zařazené na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 

İlisu (Ilisu)

Tato rezervace o rozloze 17382 ha se nachází na jižních svazích Velkého Kavkazu v okolí města Qax (čti: Gach), pokrytých listnatým lesem a ve vyšších polohách horskými loukami; na jejím území se vyskytuje mj. vysoká zvěř, kamzík, kozorožec dagestánský, medvěd, orel skalní, orlosup bradatý a sup hnědý.

Qarayazı (Garayazi)

Na hranici s Gruzií se nachází tato rezervace o rozloze 9658 ha, chránicí stepní biotopy a lužní les v okolí největší kavkazské řeky Kura, jež pod jménem Mtkvari protéká asi 60 km vzdáleným Tbilisi.

Türyançay (Turyanchay)

Lesostep a polopoušť na jižním předhůří Velkého Kavkazu východně od 4. největšího ázerbájdžánského města Mingačeviru chrání tato přísná rezervace o rozloze 22488 ha na pravém břehu řeky Türyançay. Zdejší nízké lesní porosty s výskytem dubu iberského, řečíku pistáciového, jalovců i v Ázerbájdžánu mimořádně populárního marhaníku granátového tvoří účinnou ochranu před půdní erozí a další desertifikací; žije zde orebice čukar, káně bělochvostá, orel královský či sup bělohlavý i šelmy jako jezevci, medvědi, rysi, šakali a kočky divoké.

Zaqatala (Zagatala)

Horské lesy, rododendrony pokryté louky a alpinskou tundru do výšky 3646 m chrání tato rezervace o rozloze 47349 ha, nacházející se na hranici s Gruzií a ruským Dagestánem. Vyskytuje se zde obdobné ptactvo a zvěř jako v nedaleké rezervaci İlisu. Tato dagestánskými Avary obývaná oblast je dostupná přes město Zaqatala, propojené nočním vlakem s Baku a autobusovými linkami pak i s městy jako Gabala, Gach, Gandža a Mingačevir.