Vážení přátelé,

Čína je často považována za zemi, ve které právo platí jen omezeně. Jen pro někoho a někdy. Většině cizinců stačí, když se podívají na ulici a o pravdivosti tohoto výroku nepochybují. Pravidla silničního provozu skutečně platí jen na papíře - kdo se nepoddá zákonu dopravní džungle, do cíle své cesty zdráv nedojede. Nebo z jiného soudku - většina majitelů restauračních zařízení pravděpodobně nikdy nečetla hygienické normy, které by měly platit pro provoz toalet, nebo si je alespoň špatně vykládá (především položku „tekoucí voda"). A všudypřítomné porušování práv duševního vlastnictví se stalo oblíbenou čínskou říkankou. Ale existuje oblast, kde je to jinak. Zaměstnanecký poměr. Zatímco někdy trochu hliněný čínský stát nad porušováním některých vlastních norem shovívavě přivírá oči, u pravidel zaměstnávání to neplatí. Ta jsou totiž bedlivě sledována samotnými zaměstnanci, kteří to pochopitelně dělají ve vlastním zájmu. A můžete si být jisti, že se svých práv domůžou, zvláště vůči zahraničnímu zaměstnavateli. A zvlášť ve chvíli, kdy nemají co ztratit. Jsou nám známy desítky případů, kdy čínský zaměstnanec na svém zahraničním ex-zaměstnavateli vysoudil stovky tisíc korun, protože během pracovního poměru nebylo vyhověno jeho zaměstnaneckému nároku. Dobrá rada zní - zaměstnanecký poměr v Číně nikdy nepodceňujte, nevyplatí se to.

Tento "manuál" vám snad poslouží ke zjištění základních informací o tom, jak se zaměstnanci v Číně zacházet a na co mají a nemají nárok.

Jan Hebnar
Velvyslanectví ČR v Pekingu