srpski  česky 

rozšířené vyhledávání
Schranka_08
Foto: (@MZV)

Historie

Češi se začali do Srbska ve větším stěhovat v polovině 19. století, především kvůli vidině lepších životních podmínek.

Nejvíce jich přicestovalo do Bělehradu a v roce 1868 je zde založen první český spolek v Srbsku – Česká beseda Beograd, která ale brzy po svém založení zaniká. V únoru 1885 je v hotelu Bajloni u bělehradského hlavního vlakového nádraží založen český spolek Lumír, který pod názvem Kulturně-osvětové sdružení Čechů a Slováků v Bělehradě (Kulturno-prosvetno društvo Čeha i Slovaka u Beogradu) působí a pracuje dodnes. I když Lumír neměl své vlastní prostory, jeho spolkový život byl bohatý a rozmanitý. Provozoval knihovnu a divadlo (na jeho jevišti působil hudební, pěvecký, divadelní a folklorní odbor).

V průběhu a na konci I. světové války, Lumír organizoval pomoc českým a slovenským vojákům, kteří dezertovali z rakousko-uherské armády. Nejen proto se Lumír těšil velké přízni mezi obyvateli Bělehradu. Po skončení I. světové války, obnovuje Lumír v plné míře svou činnost a v roce 1920 dostává nové jméno: Československá obec (Čechoslovačko udruženje). Spolkový život se dál rozvíjí, spolek otevírá české základní školy a staví budovu Českého domu. Škola, která byla otevřena v roce 1923, vyučovala s výjimkou II. Světové války až do roku 1960, kdy byla zavřena pro nedostatek žáků. V rámci Spolku je v roce 1924 založen Klub československých žen, jehož hlavní náplní je především starost o školství a děti. Klub také organizuje různé slavnosti.

k

Maskenbal (1932)

28. října 1928 je díky velkému úsilí Spolku a finančním darům jeho členů a sponzorů otevřen Československý dům (Čehoslovački dom) v ulici Svetozara Markovića 79. V Domě najdeme Českou základní školu (v roce 1931 pojmenovanou po prezidentu Masarykovi), knihovnu s čítárnou, spolkové prostory, velký sál s jevištěm a šatnami, restauraci, byty pro učitele. Spolkový život je v plném proudu. Organizují se velkolepé plesy a další společenské akce, a Český dům se stane oblíbeným místem mnoha obyvatel Bělehradu. Pro děti a mládež je organizována řada bezplatných zájezdů do Československa, pro malé děti loutková představení, pro starší každou neděli taneční škola. V době ekonomické krize Dům pomáhá potřebným a to nejen z řad členů Spolku. Otevírají se také kurzy českého jazyka, které navštěvuje i mnoho Srbů.

Po okupaci Československa v roce 1939, Spolek přijímá a ubytovává uprchlíky z domovské vlasti. Během okupace je Dům zkonfiskován německou armádou a začíná v něm působit německá škola. Spolek přerušuje svou činnost. Ihned po konci II. světové války ale Spolek svou činnost obnovuje, vyučovat se opět začíná i ve škole, která v roce 1948 mění svůj název na Školu Jana Žižky. Spolek navazuje na svou předválečnou činnost, znovu pořádá plesy, divadelní představení, folklórní vystoupení, ale již v mnohem skromnější formě.

V roce 1964 se Spolek a Sdružení československých žen spojují v jeden celek a dostává  jméno, pod kterým působí dodnes: Kulturně-osvětové sdružení Čechů a Slováků v Bělehradě. V roce 1966 je Český dům znárodněn, družstvu je od té doby pronajímáno pouze I. poschodí budovy. Podmínky pro práci jsou velmi skromné, organizují se malé oslavy Vánoc, Velikonoc, Nového roku. Vychází i několik publikací, z nichž nejvýznamnější je „O Česima i njihovima potomcima u Srbiji južno od Save i Dunava“, v které se píše o historii české menšiny v Srbsku, jejích významných osobnostech atd. V roce 2009 se Spolek stává členem Matice české.