Překlad rozhovoru prezidetna republiky Václava Klause pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung ze 20. června 2007, který byl otištěn v Lidových novinách dne 21. června 2007. Autor: Karl-Peter Schwarz.

---

Pane prezidente, Váš premiér a ministr zahraničí se vyjadřují optimisticky o vyhlídkách úspěchu na summitu EU v Bruselu. Vy se zdáte být spíše skeptický. Naposledy jsme mluvil o nebezpečí, že odpůrci jednotného evropského státu by mohli dosáhnout Pyrrhova vítězství.
Obávám se, že výsledky, které přinese summit obyvatelům Evropy, nedopadnou dobře. Pravděpodobně se bude jednat o kosmetické změny smlouvy, vyhlídky nejsou dobré.

Pane prezidente, Váš premiér a ministr zahraničí se vyjadřují optimisticky o vyhlídkách úspěchu na summitu EU v Bruselu. Vy se zdáte být spíše skeptický. Naposledy jsme mluvil o nebezpečí, že odpůrci jednotného evropského státu by mohli dosáhnout Pyrrhova vítězství.
Obávám se, že výsledky, které přinese summit obyvatelům Evropy, nedopadnou dobře. Pravděpodobně se bude jednat o kosmetické změny smlouvy, vyhlídky nejsou dobré.

Měl jste přece před pár týdny setkání se spolkovou kancléřkou Merkelovou a Romanem Herzogem k tématu evropské ústavy, které mělo proběhnout velmi dobře.
Tehdy v dubnu to ještě vypadalo jinak. Bylo to uprostřed německého předsednictví a kancléřka Merkelová již tři měsíce mluvila s politiky různých zemí. Tento náš rozhovor byl proto jiný než ten u večeře, kterou jsme měli v lednu v Praze. V dubnu byla daleko pragmatičtější. Podle mého názoru se ze všech rozhovorů poučila a byla relativně flexibilní. Teď opět vidím obrat, který zcela jasně souvisí s volbou Sarkozyho francouzským prezidentem. To vytvořilo úplně novou situaci.

Také v případě vítězství socialistické protikandidátky by se byl francouzský postoj k ústavě sotva změnil.
Postoj je jedna věc, osobní síla, dalo by se mluvit rovněž o tlaku, je něco jiného. Považuji nového francouzského prezidenta v této záležitosti za velmi ambiciziózního.

Očekáváte také posílení německé-francouzské osy v Evropské unii?
Slovo osa mi zní příliš žurnalisticky, to nepatří do mé terminologie. Ale je zřetelně vidět, že obě tyto země nyní daleko silněji spolupracují.

Jaký názor zastáváte k debatě s Polskem o rozdělení hlasů v unii? Je to rozhodující otázka?
Pro mne to rozhodující otázka není. To musím říci zcela jasně a zřetelně. Je mi líto, že to mnozí lidé vidí jinak.
Současná evropská debata má dvě dimenze. Horizontální osa se týká rozdělení hlasů mezi různé země Evropy. To je důležité a je zcela jasné, že menší země mají strach, že budou marginalizovány. Ale to přesto není v evropské debatě nejdůležitější otázka. Daleko důležitější je vertikální osa, protože se týká na jedné straně svobody individua, na druhé straně nad ním stojící autority. Zda tato autorita je "jen" státní nebo je kontinentální, je téměř irelevantní. Vertikální osa je pro mne mnohem důležitější. To říkám jako člověk, který strávil padesát let svého života v komunismu. Obávám se ale, že v Bruselu se diskutuje jen o horizontální ose a to je škoda. Kritizuje se sice demokratický deficit v EU, ale to nestačí, musí se to říkat ostřeji. Já nemluvím o demokratickém deficitu, nýbrž o svobodě.

Svobodu neohrožuje jen velké množství regulací na multinárodní úrovni, tu vytváří rovněž národní právo.
Bezpochyby lze diskutovat o tom, zda jsou národní regulace lepší nebo horší než regulace kontinentální. To může být jednou tak, jednou onak. Důležitější otázkou pro mne je blízkost občanů těm, kteří nám vládnou. Hypotézu, že čím blíže jsou občané svým politickým představitelům, tím lépe, dějiny mnohokrát potvrdily. Je daleko jednodušší věci změnit v malém prostoru než ve velkém. Volby v Německu, ve Francii nebo České republice mohou věci v podstatě změnit, při evropských volbách je tomu jinak. Šance, že se věci v EU změní, se blíží nule. Setrvačnost a rigidita jsou tam téměř absolutní.

Před časem jste napsal, že parlamentní princip většiny nesmí být přenášen na mezinárodní úroveň a na multinárodní sdružení. Jste zásadně proti většinovým rozhodnutím na evropské úrovni?
Ano, přesně tak. Jsem sice dost pragmatický k tomu, abych přijal většinová rozhodnutí v druhořadých otázkách, ale ve všech zásadních otázkách jsem pro jednomyslnost.

Proti tomu je namítáno, že rozšířená Unie riskuje bez většinového rozhodování politické ochrnutí.
Tento argument nepovažuji za platný. Byl jsem dost často na evropských summitech a vím, že se vždy musí najít kompromis. Většinovým rozhodováním ale kompromisu dosáhnout nelze. Takové hlasování je pravým protikladem kompromisu, je zřeknutím se kompromisu. Kdo mluví o většinovém rozhodování, údajně z pragmatických důvodů, je ve skutečnosti proti kompromisům. Ve vztahu mezi státy musí být hledány kompromisy, zde si nelze vynucovat většinu.

Dokonce i v Organizaci spojených národů existují hlasování…
Otázka je, zda my, totiž lidé Evropy, taková většinová rozhodnutí skutečně chceme a potřebujeme. Vynucená řešení nepotřebujeme. Lidé v Evropě potřebují kompromisy a také je akceptují. Většinové hlasování potřebují špičkoví politici a zvláště evropští byrokraté. Ti potřebují rychlá rozhodnutí na většinové základně. Ale lidé v Evropě to nepotřebují. Ti nepotřebují žádnou většinovým hlasováním vytvořenou pozici k Severní Koreji či Izraeli.

Má zde případně Česká republika použít práva veta?
Já neřídím Českou republiku. Má pozice je jistě ostřejší než pozice vládní, ale na druhé straně u nás nebyly nikdy zahraničně-politické pozice prezidenta a vlády tak blízké jako nyní. Dokonce jsou bližší než v letech po sametové revoluci.

---