Pozn.: nejednalo-li se o pozbytí československého státního občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské nebo podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině¹⁾, nebo nejedná-li se o československého státního občana, který se ke dni 1. ledna 1969 stal, nebo by se k tomuto dni stal státním občanem Slovenské socialistické republiky, anebo po 1. lednu 1969 nabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky a je dosud jejím občanem. Učinění prohlášení je umožněno rovněž bývalým československým státním občanům, kteří měli před odchodem do ciziny trvalý pobyt na území České republiky nebo České socialistické republiky, pokud nejsou ke dni učinění prohlášení státními občany Slovenské republiky (ustanovení § 31 zákona o státním občanství České republiky).

Možnost učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky tak již není na rozdíl od předchozí právní úpravy vázáno na pozbytí českého (československého) státního občanství pouze v období od 25. února 1948 do 28. března 1990. Prohlášení tak mohou nyní učinit i bývalí občané, kteří státní občanství pozbyli před 25. únorem 1948 a po 28. březnu 1990.

Zákon o státním občanství České republiky neumožnuje bývalým občanům do prohlášení zahrnout nezletilé děti, které nikdy nebyly státními občany České republiky! Pro děti, které pozbyly státní občanství České republiky, činí prohlášení jejich zákonní zástupci.

1)       Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Smlouva mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině č. 186/1946 Sb.