Vyhlášení samostatného Československého státu předcházelo dlouhé období strávené v rámci Rakouska-Uherska, naplněné snahou těch nejodvážnějších o posílení vlastní národní identity a emancipace v rámci monarchie. Proces úplného odtržení a následné emancipace se konkrétně začal formovat až během I. světové války, kdy se ukázala neudržitelnost dosavadního vývoje. Největší zásluhu na vzniku samostatného státu mělo několik klíčových osobností, v čele s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a Edvardem Benešem. Ti založili v Paříži prozatímní československou vládu a dosáhli příslibu uznání nezávislosti od států Dohody.

Prvním prezidentem byl jmenován Tomáš Garrigue Masaryk a prvním premiérem Karel Kramář.

Oficiální označení Československá republika vydržela v různých obměnách až do roku 1989, s výjimkou dob válečných, kdy byla používán název Česko-Slovenská republika a následně v dalších obměnách jako socialistická či federativní. Od roku 1945 (tj. po 2. světové válce) se naše území skládalo z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, již bez Podkarpatské rusi (někdy též nazývaná jako Zakarpatská). Další dělení republiky nastalo v novodobých dějinách - na Českou republiku a Slovensko v roce 1993.