Nová galerie soukromá a nestátní instituce je založena na několikaleté a dlouhodobé spolupráci se zastoupenými autory. Rozsah autorů, jimž se galerie věnuje, sahá od poloviny 20. století až po současnou mladou generaci. Pilířem galerie je výstavní a obchodní činnost, doplňkem je také poradenská, pedagogická a vydavatelská činnost.

 

Martin Mainer

Martin Mainer je profesorem Ateliéru Malířství IV na Akademii výtvarných umění v Praze a svou prací a pedagogickým působením se řadí k nejdůležitějším osobnostem současného českého umění.

Kořeny Mainerovy tvorby je potřeba hledat v 80. letech, kdy se představil v sérii neoficiálních výstav nazvaných Konfrontace, které organizovali tehdejší studenti AVU. Zde se postupně zrodila nová vlna generace 80. let, která po sametové revoluci sehrála důležitou roli ve formování výtvarné scény po pádu komunistického režimu. Inspirací pro autorovu ranou tvorbu lze najít v české barokní tradici a její expresivní malbě, zásadní bylo pro Mainera i jeho působení v cizině. Po vítězství v ceně Jindřicha Chalupeckého absolvoval stáž v Kalifonii, kde se setkal s filozofem Richardem Alpertem alias Ram Dassem. Problémy filozofie, náboženské motivy a hledání odpovědí na duchovní otázky vnitřních světů protkávají malířovo dílo dodnes. Kromě klasické malby autor pracuje i s druhotným použitím fotografií, kalendářů a dalších předmětů, kterým přidává novou vrstvu fantaskních expresivních námětů, v ostrém konstrastu s banalitou původní fotografie. Malby Martina Mainera jsou existencionálního charakteru. Jsou také prostředkem ke sdílení duchovního pnutí, výtvarným vyjádřením náboženskofilozofických témat a zároveň náhledem do duše zásadní osobnosti současného malířství.

Samuel Paučo

Samuel Paučo je absolventem ateliéru Malířství Martina Mainera na Favu VUT v Brně, kde záhy nastoupil jako asistent, a v tomto působení pokračuje na Akademii výtvarných umění v Praze.

Ve svých dílech Paučo kombinuje řadu zdánlivě protichůdných faktorů. V obrazech užívá postupy běžné pro abstraktní a expresionistickou malbu: monolitické velké plochy, obtisky a struktury či rozmáchlé expresivní tahy s velkou vrstvou barvy. Jejich výsledkem je ale krajina, konkrétní objekt, portrét či kombinace všech výše zmíněných. Expresivní rukopis, kontrastní barevnost a téměř úplná absence modelace světlem a stínem dává jeho dílům silný, energií pulsující život. Za vrstvou energií nabité malby se ale skrývá promyšlenější vrstva dávající poznat, že autor nepracuje jen spontánně, ale uvažuje i koncepčně. Dynamické kompozice v jeho malbách se vždy opírají o hledání tvarů, poměrů ploch, valérů a čar, které vzájemně směřují k jednotnému, (dis)harmonickému celku.