česky  english 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Europeum
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Konference v Pražském domě v Bruselu připomněla odkaz okupace Československa 1968

V pondělí 24. září 2018 se v reprezentačních prostorách budovy Pražského domu uskutečnila konference s názvem „Pražské jaro a invaze 1968 v mezinárodním kontextu“. Čeští a zahraniční panelisté se až do pozdního odpoledne věnovali stále ještě ne zcela probádanému tématu okupace Československa v roce 1968 a snažili se posluchačům přiblížit jednotlivé analogie se současnými událostmi.

Staré latinské moudro praví: historia est magistra vitae. Vzalo si lidstvo poučení z invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968? Odráží se její memento v současné politice západních států a Visegrádské skupiny? A jak vlastně vnímáme samotný odkaz přelomového roku 1968? Tyto tři otázky nejčastěji prostupovaly jednotlivými panely konference věnované odkazu okupace Československa roku 1968 a každý z hlavních hostů se jich ve svých příspěvcích výrazně dotkl. Událost, kterou uspořádal Pražský dům spolu s Institutem pro evropskou politiku EUROPEUM, Českým centrem v Bruselu a pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí ČR, otevřely proslovy ředitelky Českého centra Jitky Pánek Jurkové a velvyslance při Stálém zastoupení ČR v EU Jaroslava Zajíčka. Velvyslanec se ve své řeči mimo jiné věnoval historickému kontextu událostí roku 1968 a připomněl významnou esej Milana Kundery z roku 1983 „Únos Západu aneb tragédie střední Evropy“. Její myšlenky a zejména tvrzení o únosu Střední Evropy s převážně západní kulturou byzantským Východem následně rovněž silně rezonovaly v jednotlivých příspěvcích a debatě.

První panel moderovala profesorka Andrea Petö ze Středoevropské university v Budapešti, jež dvěma dalším hostům položila pět otázek. V odpovědi na první z nich se Petra James z Université Libre de Bruxelles dotkla odlišného vnímání událostí z roku 1968 ve středoevropském a západoevropském kontextu. Na příkladu dění ve Francii a Československu demonstrovala vzájemné hluboké nepochopení dvou světů stižených různými politickými akty. Dokázala nicméně nalézt i výraznou podobnost ve snaze společnosti znovu vyjednat normativní základ soudobé politické scény. Historik Jakub Machek z Metropolitní univerzity v Praze následně navázal tezí o zaujetí československé společnosti v západní kultuře coby důležitém hnacím motoru reforem, kterou následně analogicky porovnal se současnou společenským směřováním. Připomněl při té příležitosti i postupnou přeměnu intervencionistické KSČ z 50. let v chaotickou a populistickou stranu v 70. a 80. letech. Petra James se dále v rozpravě vrátila k Milanu Kunderovi. Vyzdvihla jeho přínos v obratu veřejné debaty západní společnosti k zájmu o směřování střední Evropy právě po vydání již zmíněné eseje. Připomněla, že tento obrat se odehrál v době vzedmutí emocionálního tématu ochrany lidských práv, což mělo značný dopad na postoj západních politiků vůči prostoru centrální Evropy.

Jakub Machek v prvním panelu posluchačům přiblížil významné roky 1918, 1968 a 1989 coby éry nových náhledů na demokratizaci společnosti, jež byla vždy vedená domácími autoritami a zapříčiněna převážně tlakem zvenčí. Panelisté se v závěru věnovali otázce upozadění žen v disidentských hnutích. Jedná se o jev, jemuž se mimo jiné věnuje Jonathan Bolton a jenž je dle jeho zjištění příznačný pro disent jako takový. V následné diskuzi nicméně zazněla i jména významných žen zapojených do disentu, Martu Kubišovou a Jiřinu Šiklovou nevyjímaje. Následující panel byl pojat coby diskuze politologa Metropolitní univerzity v Praze Michala Víta a politického historika Gabora Egryho z Institutu pro politickou historii v Budapešti. Oba pánové se zejména věnovali analogickým historickým událostem, které spojují země Visegrádské skupiny. Kromě vojenských intervencí v letech 1956, 1968 a 1981 zmínil Gabor Egry i postupné ekonomické reformy, jež byly zvlášť v Maďarsku notně inspirované reformním úsilím českého ekonoma Oty Šika. Politologové se shodli i v termínech kompromisu společnosti a totalitní moci během 70. a 80. let a vlastním vnímání se zemí Visegrádské čtyřky coby obětí útlaku mocností v politicky a hospodářsky lákavém regionu střední Evropy. Všechny tyto aspekty umožnily, dle obou vědců, vytvořit až takřka bratrskou geografickou oblast. Historické události se v ní nicméně dodnes silně odrážejí, a to hlavně v podobě značné opatrnosti vůči mocensky prosazovaným záměrům.

Hosté posledního panelu se ve svých příspěvcích zaměřili na vliv událostí z roku 1968 na regionální a evropskou spolupráci po roce 1990. Mezi panelisty shodně zaznívalo, že po přechodech k demokracii se v zemích Visegrádské skupiny ujímali moci převážně bývalí disidenti, což evokovalo spíše éru opozičního úsilí o ochranu a dodržování lidských práv než odkaz roku 1968. Disidenty ale postupně v Polsku a Maďarsku nahradili u moci bývalí komunisté, což se České republice vyhnulo, ale zmíněný trend se projevil v dalších evropských zemích, např. v Itálii a Jugoslávii. Vít Havelka z institutu EUROPEUM následně poznamenal, že českou zahraniční orientaci dodnes silně poznamenává memento opuštění všemi státy z roku 1938, vědomí geografické polohy a malých rozměrů země, které nás nutí mít dobré vztahy s okolními státy, a strach z velmocenských ambicí, jenž ČR kompenzuje členstvím v NATO a EU.

Profesor Rick Fawn ze skotské University of St Andrews ve svém příspěvku následně potvrdil pozici předního odborníka na státy Visegrádské skupiny a její organizaci. Ač vrcholní politici ze zemí V4 často mluvili o neexistenci institucí v rámci platformy, Rick Fawn považuje Visegrádskou skupinu za vysoce institucionalizovanou organizaci, nikoliv ve smyslu budov. Země přicházejí s vlastní agendou, uskutečňují pravidelná setkání na mezivládní úrovni a vedou společně několik projektů. Rick Fawn na to upozornil, že Visegrádská skupina je jako celek v prosazování zájmů a uskutečňování spolupráce velice úspěšným blokem v rámci EU. Díky sdíleným historickým zkušenostem je pak i mnohem méně limitována v rozhodnutích než např. členské státy NATO. Zmínil rovněž, že i V4 byla vytvořena bývalými disidenty. V rámci diskuze však zazněla i výtka, že by se státy Visegrádské skupiny měly častěji zaměřovat na pozitivní agendu. V rámci spolupráce tkví silný potenciál např. v digitalizaci či harmonizaci produktů uvnitř jednotného trhu EU. Poslední panel a následnou diskuzi zakončila vedoucí bruselské kanceláře EUROPEUM Zuzana Stuchlíková. V děkovném proslovu neopomněla zmínit důležitost vzájemného dialogu a porozumění mezi státy, bez ohledu na vzájemné vztahy.

Autor: David Broul, stážista Velvyslanectví ČR v Bruselu

Fotoalbum je dostupné na Facebooku, kde je též ke shlédnutí celý záznam z prvního, druhého i třetího panelu.