česky  english 

rozšířené vyhledávání

Historie a osobnosti diplomacie

Diplomatické styky mezi Československem a Belgickým královstvím

Dne 28.11. 1918 předal v Paříži belgický vyslanec ve Francii československému ministru zahraničních věcí Eduardu Benešovi nótu o uznání prozatímní československé vlády vládou belgickou. V nótě belgická strana zároveň vyjádřila přání navázat  vzájemné přátelské styky.

Dne 24.12. 1918 požádal československý ministr zahraničních věcí svého belgického partnera Paula Louise Adriena Henri Hymanse o souhlas s přijetím úředníka československého vyslanectví v Paříži Vratislava Trčku, který by zastupoval československé zájmy v Belgii. Trčka během své služební cesty do Belgie ve dnech 11.2. až 5.3. 1919 po příslušných protokolárních návštěvách na ministerstvu zahraničních věcí vydával certifikáty o československé státní příslušnosti, cestovní doklady a informace. I po svém návratu do Paříže až do června 1919 používal titul „delegát československé vlády u vlády belgické“, který belgická strana akceptovala.

V červnu 1919 vyslala Belgie  do Prahy svého prvního zástupce Gastona De Ramaixe, který jakožto chargé d´affaires dne 3.6. 1919 předal své pověření na ministerstvu zahraničních věcí. V pověření je uvedeno, že belgický přál si přeje navázat diplomatické styky s ČSR. Tento den lze považovat za navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi. V témže měsíci byl do Bruselu vyslán s diplomatickým posláním Karel Halla, který měl vytvořit podmínky pro zřízení československého zastupitelského úřadu. Československé vyslanectví v Bruselu zahájilo činnost 21. září 1919, kdy své pověřovací listiny odevzdal belgickému králi první československý vyslanec Karel Mečíř. Záhy poté i belgický král jmenoval svého prvního vyslance v ČSR. A to Michotte-a de Welle, který se úřadu ujal 31. prosince 1919.

V meziválečném období se po K. Mečířovi vystřídali další tři vyslanci (mezi nimi např. malíř a blízký přítel a spolupracovník Beneše Ludvík Strimpl). Po 15. březnu 1939 byla Belgie nucena na nátlak Německa odvolat svého vyslance z Prahy a československé vyslanectví bylo 16. března 1939 předáno Němcům. Belgická vláda však neuznala okupaci Československa, takže vzájemné diplomatické styky nebyly během II. světové války de iure přerušeny. Nicméně fakticky došlo k jejich obnovení 13. prosince 1940, kdy belgická exilová vláda v Londýně pověřila zastupováním u československé exilové vlády Marcela Henri Jaspara v hodnosti chargé d´affaires, protože nebyla zmocněna zastupovat krále v jeho prerogativě jmenovat vyslance. Týž M. H. Jaspar byl jako vyslanec akreditován 22. července 1942 (den, kdy belgická vláda převzala zastupování belgického krále). Československý vyslanec Vladimír Slavík, pověřený v Belgii od 23. října 1931, obnovil svou misi po příjezdu do Londýna 13. července 1941. V září 1944 se československé vyslanectví přestěhovalo z Londýna zpět do Bruselu.

Prvním poúnorovým vyslancem Československa se stal Jan Obhlídal, který předal své pověřovací listiny 18. ledna 1951. V říjnu 1963 se vlády ČSSR a Belgického království rozhodly povýšit svá vyslanectví v Bruselu a v Praze na velvyslanectví s platností od 1. listopadu 1963 (fakticky se tak stalo: ing. Šustal od 12.12. 1963, za belgickou stranu Jean Cuvelier od 9.1. 1964).

Přehled našich diplomatických zástupců v Belgii

Honorární konzuláty

Kromě zastupitelského úřadu v Bruselu mělo Československo v Belgii i dva honorární konzuláty: více ►