česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

1919 - Navázání diplomatických styků mezi Belgií a ČSR

K uznání ČSR Belgií došlo dne 28.11.1918, kdy belgický vyslanec ve Francii předal v Paříži československému ministru zahraničních věcí nótu o uznání prozatímní československé vlády vládou belgickou, v níž bylo zároveň vyjádřeno přání navázat vzájemné přátelské styky. Dopisem z 24.12. 1918 požádal československý ministr zahraničních věcí svého belgického partnera o souhlas s přijetím úředníka československého vyslanectví v Paříži, jenž by se staral o československé zájmy v Belgii.

Tato úloha byla svěřena legačnímu radovi Vratislavovi Trčkovi, jenž během své služební cesty do Belgie ve dnech 11.2. až 5.3.1919 po příslušných protokolárních návštěvách na ministerstvu zahraničních věcí vydával certifikáty o československé státní příslušnosti, cestovní doklady a informace a nadále i po svém návratu do Paříže používal až do června 1919 titul delegát československé vlády u vlády belgické, jehož použití je doloženo i z belgické strany. Československé vyslanectví v Bruselu za hájilo svou činnost 21.9.1919, kdy první vyslanec ČSR Karel Mečíř odevzdal své pověřovací listiny belgickému králi.

Nejčastěji praktikovanou metodou navazování diplomatických styků Československa s jinými zeměmi v meziválečném období bylo:

  • udělením agrémentu vedoucímu diplomatické mise
  • přijetím pověření vedoucího diplomatické mise
  • notifikací změny nediplomatického zastoupení na zastoupení diplomatické.

Navázání diplomatických styků se tak dělo tzv. konkludentním činem, tj. činem, z něhož nepochybně vyplývá, že diplomatické styky byly navázány.

Akt dohody o navázání diplomatických styků tak nebyl v drtivé většině případů československé diplomatické praxe výslovně písemně fixován (47 zemí z celkového počtu 52 zemí, s nimiž ČSR navázala v meziválečném období diplomatické styky).

Po roce 1945 pak způsoby navazování diplomatických styků konkludentním činem téměř vymizely. Pro zahraniční politiku poválečného Československa byl akt navázání diplomatických styků považován za významný zahraničně politický počin, většinou slavnostně deklarovaný, oznamovaný veřejnosti formou společného komuniké, prohlášení či úřední zprávy.

K navázání diplomatických styků mezi Československem a Belgií došlo zmiňovaným konkludentním činem, tj. nebyly zřízeny zvláštní dohodou. Za akt, z něhož vyplývá, že diplomatické styky byly navázány, lze považovat předání pověření belgického diplomatického zástupce Gastona de Ramaixe dne 3.6.1919 na MZV ČSR jako chargé d´affaires. V jeho pověření, které dle formy není kabinetním listem, se praví, že belgický král se rozhodl navázat diplomatické styky s ČSR. Z aktu předání tohoto pověření a jeho přijetí příslušným členem československé vlády 3.6.1919 vyplývá navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi. V červnu 1919 byl recipročně do Bruselu vyslán s diplomatickým posláním Karel Halla, jenž měl připravit podmínky pro zřízení československého diplomatického zastupitelského úřadu. Československé vyslanectví v Bruselu zahájilo svou činnost 21.9.1919, kdy první vyslanec ČSR Karel Mečíř odevzdal své pověřovací listiny belgickému králi.