Střední a jižní Evropa se potýká s nárůstem pracovní migrace jak z unijních zemí, tak především států ležících mimo EU, např. z Ukrajiny, Arménie, Gruzie a dalších. I když jsou migrující pracovníci převážně národními vládami a zaměstnavateli na hladovějících pracovních trzích vítáni, ve společnostech středo- a jihoevropských zemí převládá spíše negativní mínění vůči migraci osob zejména ze států mimo EU a jejich vstupu na pracovní trh. Multikulturní centrum v Praze si spolu s Univerzitou v Padově, španělskou organizací Estudios y Cooperación para el Desarrollo, polskou nadací „Nasz Wybór“ a Red House Center for Culture and Debate z Bulharska dalo za cíl odpovědět na spíše negativní vnímání pracovní migrace pokusem identifikovat její hlavní problémy a předložit návrhy na zlepšení situace.

Úsilí účastníků projektu SHARE je přispět do diskuze o zlepšení podmínek migrujících pracovníků v zemích EU, jež se odehrává v kontextu debaty o přistoupení zemí ke globálnímu kompaktu o bezpečné, řízené a legální migraci a globálnímu kompaktu o uprchlících. Pojem migrace proto projekt definuje stejně jako OSN v globálních kompaktech. Jelikož neexistuje žádná formální právní definice mezinárodní migrace potažmo migrantů, většina odborníků se shodla na formulaci, že mezinárodní migrant je někdo, kdo změní zemi svého obvyklého pobytu bez ohledu na důvod migrace nebo právní postavení. Obecně se rozlišuje mezi krátkodobou nebo dočasnou migrací, která pokrývá pohyby s dobou trvání od tří do dvanácti měsíců, a dlouhodobou nebo trvalou migrací, týkající se změny země pobytu po dobu jednoho roku nebo déle. Subjektem projektu se stali zejména pracovníci pohybující se mezi státy v rámci krátkodobé či dočasné migrace.

Pod záštitou programu EU Europe for Citizens podporujícím projekty se snahou pozitivně přispět k sociálnímu smíru se spojilo pět výše zmíněných institucí, které si položily otázky: Jak významné je rozdělení mezi místními pracovníky a zaměstnanci z řad migrantů v rámci běžného pracovního procesu a celkové pracovní zkušenosti? Kdy bývají bariéry v pracovním procesu závažné a proč? Co je v tomto případě podstatou solidarity? Odpovědi na výzkumné otázky hledaly jednotlivé týmy na své národní úrovni v rámci pěti případových studií. Každá studie přitom obnášela podrobný vhled do konkrétního pracovního prostředí. Badatelé se snažili nalézt podobnosti a základy sdíleného zájmu v pracovním procesu. Zkoumali proto zkušenosti a praxi různých kategorií pracovníků napříč společenskými statusy.

Výzkumným týmům se podařilo identifikovat několik problémů v souvislosti se vzájemnou spoluprací zaměstnanců z řad krátkodobých a dočasných migrantů a zaměstnavatelů, celkovým pracovním procesem a reprezentací zájmů cizích pracovníků na národní i nadnárodní úrovní. Týkaly se zejména nerovných podmínek na pracovištích, začlenění do sociálního systému, celkové integrace, ale i nedostatečného zastoupení ze strany odborových svazů či přísné migrační politiky jednotlivých států, snažící se vytvořit profesionální pracovní sílu, což se z hlediska osobních dispozic podaří pouze v případě hrstky cizinců.

Cílem závěrečné konference v Bruselu následně bylo prezentovat návrhy na zlepšení pozice krátkodobých a dočasných migrantů na pracovním trhů a zejména zauvažovat o vytvoření příslušných struktur na národní i mezinárodní úrovni zastupujících zájmy migrujících pracovníků. Za tím účelem se konference zúčastnili zástupce Evropského svazu odborových organizací Claude Denargtegal či Bela Galgoczi z Evropského institutu odborových organizací. Ti si společně s delegacemi z pěti států společně poslechli návrhy projektu SHARE, mezi kterými se objevilo, např. doporučení revidovat regulaci migrace na unijní úrovni, posílit místní administrativu a blíže se zaměřit na pracovní a životní podmínky migrantů či podpořit sociální dialog mezi zaměstnanci a pracovními organizacemi na národní a mezinárodní úrovni.

Autor článku: David Broul, stážista Velvyslanectví ČR v Bruselu