Sousedství Rumunska s Ukrajinou nebylo v minulosti nijak intenzivní. Export obilí z Ukrajiny tak nyní naráží na logistické bariéry: na společné hranici stojí odhadem v desítkách kilometrů dlouhé fronty nákladních aut, rozdílný rozchod železnic neumožňuje hladký průjezd nákladních vlaků, lodní nákladní přeprava z malých dunajských přístavů Izmail a Reni má velmi omezený potenciál nakládky sypkých materiálů. Ukrajinské námořní přístavy jsou de facto blokované 2 krát – ruskými válečnými loďmi a minami a není reálné se domnívat, že se situace v dohledné době změní.

Rumunsko je po Francii druhým největším vývozcem pšenice v Evropské unii, pro svou vlastní potřebu mělo vybudované odpovídající zázemí, situaci ovšem změnila ruská agrese na Ukrajinu.

Loni Rumunsko sklidilo rekordních 11,3 milionu tun obilí, letos se dle slov ministra zemědělství Adrian Chesnoiu počítá se „stabilní úrodou, což znamená exportní přebytek,". Rumunský zemědělský export se dostává mj. na Blízký východ, přičemž většinu importuje Egypt. Pro rumunské farmáře nebude skladování plodin ani letos problém, v současné době je místo pro 29 milionů tun.

Problém je ale umístit, přepravit – de facto zachránit – ukrajinskou úrodu, a to nejenom tu letošní.

Řešení se hledá na župní úrovni, kdy například župa Tulcea nabízí podporu všem partnerům při investicích do potravinářského průmyslu, které souvisejí se zpracováním obilovin, spolupráci hledá například globální partner pro obiloviny společnost Tolil.

Priority župy jsou dokončení projektu mostu přes Dunaj do města Brăila, konsolidace přístavní infrastruktury, stavba lodí a modernizace silnice Valea Teilor - Nicolae Bălcescu.

Vláda v kontextu potřeb uskladnění ukrajinského zrna urychleně připravuje další skladovací prostory/sila. Z přepravního úhlu pohledu vláda zvažuje obnovit nepoužívané pobřežní železniční tratě, které by po zprovoznění odblokovaly silniční přepravu kolem přístavu Konstanca. Plánovaná opatření zahrnují také výstavbu širokorozchodných tratí od hranic ke dvěma vlakovým nádražím na rumunském území, konkrétně Iasi a Nicolina a nákup zařízení potřebného k převodu moldavských a ukrajinských vlaků na rumunský (evropský) rozchod (zde).

Samotný přístav Konstanca vyžaduje investice a rozšíření, stal se největším přístavem vyvezeného zrna v Evropě s takřka 68 miliony tun. Od začátku konfliktu bylo přes tento přístav vyvezeno nad obvyklý rámec více než 260 000 tun ukrajinského obilí. Při takto vysoké zátěži je zřejmé, že se stávající logistika potýká s velkými potížemi.

Jedním z projektů, kde již česká ambasáda byla aktivní, je tzv. nakládka kontejnerů v přístavu Constanta. Jedná se o služby pro přístav resp. kontejnerové překladiště v rámci cca 100 hektarového logistického a industriálního parku strategicky umístěného v blízkosti přístavu Konstanca. 

Dalším úkolem pro vládu – a příležitosti pro české firmy – bude rekonstrukce železničního spojení dunajského přístavu Galati s Moldovou. Rumunsko vyhlásilo výběrové řízení na opravu železnice pro přepravu ukrajinského zboží, klíčové bude sjednotit rozchod kolejí, aby se zamezilo překládkám vagonů a zrychlil se tak odbavovací proces. Přístav by se mohl stát důležitým centrem překládky ukrajinského sypkého zboží. Projekt je financován z rozpočtu státních železnic CFR Infrastructure.

Je zřejmé, že konflikt na Ukrajině staví Rumunsko před obtížné výzvy. Některé úkoly budou spíše dlouhodobého charakteru, jako například rozšíření a modernizace přístavu v Konstanca, jiné, jako třeba vybudování silážních věží se dá zvládnout relativně rychle. Vždy je však prostor pro českou participaci.

Uvedené výzvy se do značné míry překrývají s dlouhodobě podporovanými sektory ze strany ZÚ, resp. s mapou oborových příležitostí.

V případě zájmu o bližší informace k jednotlivým možnostem kontaktujte ekonomický úsek velvyslanectví v Bukurešti.

Rudolf Opatřil, ekonomický rada, Velvyslanectví ČR v Bukurešti