Kdo někdy navštívil nějakou hodinu cizího jazyka, umí si dobře představit, jak asi výuka češtiny vypadá. Úkoly, četba, hromada gramatických cvičení, sem tam pro zpestření nějaké to video či písnička.

Žáci učitelky Šárky Vašíčkové jsou ale přeci jen něčím zvláštní, na rozdíl například od hodin angličtiny, kdy třídu zaplňují zejména mladí lidé, chodí na češtinu lidé takřka jakéhokoliv věku. Ti starší si touto cestou udržují spojení se zemí a jazykem svých rodičů, ale také mezi sebou. „Moje hodiny fungují spíše jako taková klubová setkání,“ popisuje motivaci svých studentů Šárka Vašíčková, ale dodává, že mezi mladšími studenty jsou i Argentinci bez českých kořenů, které čeština jednoduše zajímá. Zpravidla proto, že Českou republiku navštívili, ať už jako turisté či výměnní studenti na univerzitách, a náš složitý jazyk se jim jednoduše zalíbil.

Česká komunita v Rosariu není tak velká jako v Buenos Aires či v  severoargentinském Chacu a nemá svou učitelku. Proto sem pravidelně jednou za měsíc na několik dní dojíždí učitelka z hlavního města. Svým studentům vždy naloží kupu úkolů a místní česká komunita - Asociace československý domov – během měsíce organizuje setkání, na nichž se studenti snaží občas nelehké úlohy vyřešit společnými silami.