K podpisu smlouvy došlo v budově australského Parlamentu v Canbeře. Za Českou republiku podepsal smlouvu VZÚ Canberra Ing. Tomáš Dub, za Austrálii smlouvu podepsala ministryně spravedlnosti, senátorka Michaelia Cash.

Sjednávaná Smlouva vytvoří právní podmínky vzájemného vydávání osob a umožní kvalitnější a efektivnější způsob vedení trestního stíhání příslušnými orgány obou smluvních států, a rovněž následný výkon rozhodnutí v trestní oblasti. Pravidla Smlouvy budou aplikovat soudy, státní zastupitelství, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí a na realizaci žádostí o vydání se budou podílet i orgány Policie České republiky.

Neexistence dvoustranné bilaterální smlouvy tvořila určitý limit vzájemné spolupráce mezi oběma státy v oblasti vydávání. Tento problém vznikl v důsledku negativního stanoviska, které Austrálie zaujala po rozdělení ČSFR v roce 1992 k další vzájemné aplikaci Smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců ze dne 11. 11. 1925 ve znění Protokolu ke smlouvě ze dne 4. 6. 1926, jako dvoustranného smluvního základu vydávání mezi Austrálií a Českou republikou. Po tomto datu byly zaznamenány případy, kdy se pachatelé vyhýbali pobytem v Austrálii trestnímu stíhání za trestné činy spáchané v České republice, avšak Austrálie jejich vydání odmítala až do doby, než bude sjednána dvoustranná mezinárodní smlouva.

Práce spojené s přijetím této Smlouvy byly zahájeny v roce 1992 a pokračovaly korespondenčně od roku 1993 vzájemnou výměnou textů a stanovisek, avšak v roce 2004 australská strana svou aktivitu přerušila z důvodu přípravy nové vnitrostátní právní úpravy vydávání. V roce 2008 se po diplomatických intervencích české strany podařilo jednání opět obnovit. Text smlouvy v angličtině byl dokončen delegacemi expertů obou států v září 2008 v Praze. Po zaslání české verze textu australské straně a souhlasném vyjádření australské strany doručeném v únoru 2010 byl materiál předložen k vnitrostátnímu projednání a schválení.

Ministerstvu spravedlnosti byl 10. 5. 2010 uložen úkol – Návrh na sjednání Smlouvy o vydávání mezi Českou republikou a Austrálií. Termín pro splnění úkolu byl stanoven na 30. 9. 2010 a následně byl opakovaně prodlužován až do současnosti. Důvodem pro prodloužení termínu splnění tohoto úkolu byla skutečnost, že australská strana nótou ze dne 6. 3. 2014 oznámila, že pozastavuje sjednávání smlouvy o vydávání, když již předtím vznesla návrh na provedení změn již dohodnutého textu Smlouvy, ke kterému bylo následně Ministerstvem spravedlnosti připraveno zčásti nesouhlasné stanovisko.

Na konci roku 2017 australská strana oznámila, že je připravena znovu obnovit jednání o smlouvě, a proto byl v průběhu roku 2018 písemnou formou projednán a na expertní úrovni potvrzen text smlouvy se zapracovanými změnami oproti původně schválené verzi smlouvy z roku 2010.

Smlouva obsahuje obvyklá ustanovení smluv o vydávání, jako jsou povinnost vydávat, definice trestného činu podléhajícího vydání (extradičního trestného činu), důvody pro povinné a fakultativní odmítnutí vydání, způsob styku a používání jazyka, náležitosti vyžadovaných dokumentů a jejich ověřování, poskytování dodatkových informací, podmínky a náležitosti žádosti o předběžnou vazbu, kritéria pro vyřizování žádostí více států, odložení vydání a dočasné předání, postup při vlastním předávání osob po povolení vydání, předávání věcí, zásada speciality, podmínky dalšího vydání do třetího státu, povolování průvozu v souvislosti s vydáním ze třetích států, náklady spojené s vydáváním a spolupráce s Interpolem při zprostředkování zpráv a realizaci vydání.