Česká a polská společnost 1918-1938. Sociologické diskuse a polemiky.
17.03.2010 / 12:52 | Aktualizováno: 01.09.2011 / 15:34
Díky podpoře Česko-polského fóra ministerstva zahraničních věcí České republiky mohl být v roce 2009 realizován výzkum vztahující se k meziválečné realitě obou zemí, jak byla reflektována v dobových sociologických časopisech.
Dvoučlenný výzkumný tým sociologů – tvořený Dušanem Janákem ze Slezské univerzity v Opavě a Annou Bereś ze Slezského ústavu v Opoli – se zaměřil mimo jiné na to, jaké sociální problémy se dočkaly pozornosti tehdejších sociologů. Výsledky výzkumu byly zpracovány do podoby tří výzkumných statí, prezentovány na konferenci s mezinárodní účastí a zapracovány do vysokoškolské výuky. Širší veřejnost se mohla s projektem seznámit prostřednictvím zvláštní stránky na internetových stránkách Fakulty veřejných politik Slezské univerzity, v rámci přednášky realizované nad rámec standardní výuky na téže fakultě, skrze informace v Novinách Slezské univerzity nebo skrze informační materiály (letáčky, poster) v Českém centru ve Varšavě a Polském institutu v Praze. Kromě toho byli v rámci projektu zkontaktováni dva polští přednášející, ochotní participovat na výuce na Fakultě veřejných politik v kurzu zaměřeném na sociální strukturu středoevropských zemí v akademickém roce 2010/2011. Výuka vysokoškolského kurzu s názvem Visegrad: sociální myšlení, struktura a transformace s účastí zahraničních lektorů bude zahájena v září 2010.
Projekty realizované v roce 2009
Název projektu: Česká a polská společnost 1918 – 1938. Sociologické diskuse a polemiky.
Řešitel projektu: PhDr. Dušan Janák, Ph.D., Fakulta veřejných politik v Opavě
Spoluřešitel projektu: Mgr. Anna Bereś, Slezský ústav v Opolí
Doba realizace projektu: 1. 5. 2009 - 31. 12. 2009
Obsah projektu:
Pohledy na českou a polskou společnost optikou sociologických výzkumů:
Problémy české a polské společnosti 30. let v zrcadle sociologických časopisů.
Díky podpoře Česko-polského fóra ministerstva zahraničních věcí České republiky mohl být realizován výzkum vztahující se k meziválečné realitě obou zemí. Dvoučlenný výzkumný tým sociologů – tvořený Dušanem Janákem ze Slezské univerzity v Opavě a Annou Bereś ze Slezského ústavu v Opoli – se zaměřil mimo jiné na to, jaké sociální problémy se dočkaly pozornosti tehdejších sociologů.
Meziválečná česká i polská sociologie měla poněkud odlišné postavení, než tomu je nyní. Dříve byla tato věda budována více se snahou o praktické zvládání sociálních problémů a byla v poměrně těsném vztahu s politikou obecně a sociální politikou zvláště. V českých zemích měli blížeji k politice, v Polsku ke konkrétnější sociální práci. Vznik institucionálního zázemí české i polské sociologie se značně překrývá se vznikem obou národních států; řada prvních českých i polských sociologů měla také politické ambice. Z obou republik byli pravděpodobně politicky nejúspěšnějšími sociology T. G. Masaryk s E. Benešem, kteří
ve svých dílech deklarovali snahu budovat politiku na sociologickém základu, ale veřejně činní byli i další. Masaryk psal o sebevraždě jako moderním společenské jevu, Beneš svoji doktorskou práci věnoval národnostním problémům v Rakousko-Uherské monarchii, docentský habilitační spis zase problematice politického stranictví. Předseda jedné z meziválečných československých (1935–1938) vlád, Slovák M. Hodža, byl členem první české sociologické společnosti a inicioval vznik sociologické výzkumné komise pro oblast venkova. Na polské straně lze zmínit W. Grabského, který, kromě vlastní práce na poli ekonomie a sociologie, zastával místo ministra financí a před nástupem Pilsudského režimu
i ministerského předsedy.
Dnešní sociologie je oproti tomu spíše záležitostí specialistů ovládajících do hloubky úzkou problematiku. Ačkoli je expertní sociologické vědění i v dnešní době prakticky využívané
(v sociální politice a veřejné správě, v marketingovém výzkumu, ve školství atd.), jde spíše
o vědění na zakázku. S tím souvisí i skutečnost, že meziválečná sociologie byla více než dnes součástí širší národní kultury. Např. v Polsku se běžně četla sociologická díla a v českých zemích na veřejné přednášky I. A. Bláhy běžně přišlo několik set lidí. Dnes je takováto účast výjimečná i přesto, že zájem o společenskovědní vzdělání narůstá.
Skutečnost, že meziválečná sociologie v Čechách i Polsku byla budována s praktickými ambicemi, navozuje historicky i sociologicky poutavou otázku, ve kterých oblastech a jakým způsobem se předváleční čeští a polští sociologové vztahovali ke společenským problémům.
Realizovaný výzkum si tedy kladl (mimo jiné) za cíl zjistit:
· Jaký byl zájem českých a polských meziválečných sociologů o dobové sociální problémy?
· Které sociální problémy to byly?
Cílem tedy nebylo postihnout, jakým způsobem tehdejší sociologie reálně ovlivnila dění
ve společnosti. Spíše šlo o to pokusit se vystihnout způsob, jakým se k sociální realitě stavěla a zda bylo její ambicí ji měnit.
Jako metoda pro alespoň dílčí zodpovězení uvedených otázek byla zvolena obsahová srovnávací analýza dvou nejvýznamnějších sociologických periodik meziválečné doby. Nejvýznamnějším sociologickým periodikem byla v předválečném Československu Sociologická revue, v Polsku Przegled sociologiczny. Na následujících řádcích shrnujeme některé výsledky.
Za českou stranu z dobových sociálních problémů přitahovalo pozornost českých sociologů nejvíce téma krize. Krize v nejrůznějších podobách, prostředích a souvislostech. Vědomí krize nezasahovalo jen oblast hospodářství, ale také společnosti jako celku; krize byla vnímána v umění, v náboženství, ve výchově, v parlamentu, v Americe, v Bulharsku, v demokracii, na venkově, v technice. Byla zaznamenána krize populační. Krize byla spatřena dokonce i v lingvistice a v jazykové kultuře.
Druhým tématickým ohniskem reflexe sociálních problémů byla problematika národa
a národnosti, často spojená s domácím sociálním kontextem. Národní problematika zazněla v Sociologické revui formou zkoumání karpatské otázky, československého bilingvalismu, čechoslovakismu nebo tzv. novoslováctví. Dále zkoumáním národních menšin či problému německého národního socialismu, významu sociologií střední a východní Evropy v národních bojích, zkoumání národních jazyků. Velmi těsně byla spojena kategorie národa se zkoumáním venkova a zemědělství.
Třetím největším tematickým ohniskem českého časopisu byla otázka sociálního plánování. Sociální plánování bylo spojeno se zkoumáním politického systému, rolí techniky
ve veřejném životě, rolí vědy a filosofie ve společnosti, s procesem racionalizace, otázkou výchovy a vzdělání. Sociální plánování tedy není a nebylo (jen) konstrukcí státního socialismu, se kterým bývá v současnosti nejčastěji spojováno, ale zaměstnávalo hlavy předních sociálních vědců meziválečného Československa. Přitom jen málo z nich by bylo možné označit za marxisty.
Trochu překvapivým zjištěním bylo, že polští sociologové 30. let nevěnovali téměř žádnou pozornost tématu krize. Pravděpodobně proto, že tento pojem byl spojen s ekonomií,
od jejíchž problémů si tehdejší polská sociologie držela odstup. V jiných oblastech polští sociologové pojem „krize“ nepoužívali vůbec. Tam, kde např. J. L. Fischer mluvil o krizi demokracie, polští autoři upozorňovali jednoduše na nebezpečí vzestupu autoritářských režimů. Na místo krize v pedagogice se v Polsku mluvilo o problémech vzdělávání atp.
Největším tématickým centrem v polském Sociologickém přehledu bylo téma sociálního konfliktu. Konflikt otevřený (stávka) nebo skrytý (skupinové antipatie), nebo reprezentace kulturního konfliktu v symbolické rovině. Analyzoval se průběh a zdroje konfliktů různých společenských skupin: od konfliktů v historických záborech 19. století, ke konfliktům dělníků či etnických skupin (např. Poláci a Němci ve Slezsku). Téma konfliktu bylo v případě českého časopisu přítomno v řadě příspěvků (Mnichov, německý národní socialismus, problém války či revoluce), ale bylo jednoznačně překryto jinou významovou rovinou.
Druhé dominantní centrum polského časopisu bylo seskupeno kolem sociálních nerovností. Především v kontextu výchovy a vzdělání (role školy v sociální mobilitě, dostupnost a role osvěty v Polsku i zahraničí). Autoři také věnovali úvahy sociálně vyloučeným skupinám. Přímo k problematice nerovnosti byli v českém časopise publikovány dva příspěvky k příjmové nerovnosti, napojené na pojednání o hospodářství a krizi. Latentně bylo téma nerovnosti přítomné v příspěvcích o hospodářské krizi a sociálním plánování. Téma nerovnosti rezonovalo v některých příspěvcích věnovaných tzv. ženské otázce, ale nebylo zde dominantní. Příspěvky vázané k výchově tvořily v českém časopise tématické centrum malé velikosti, ale nefigurovalo významněji v kategorii sociálních problémů.
Třetí tématické ohnisko se v polském časopise vztahovalo k problematice autoritářských ideologií. Nárůst autoritářských režimů v Evropě nalezl odezvu v textech analyzujících takové problémy jako: vůdcovství a vedení, bolševismus, národní socialismus. Autoři se ve svých textech pokoušeli vyjasnit společenské a politické mechanismy, které umožnili přeměnu demokracií v diktatury a také příčiny radikalizace nálad v zahraničních společnostech, přecházející ve výbuchy násilí. V české Sociologické revui bylo věnováno relativně dost prostoru německému fašismu a národnímu socialismu, byť často pojednanému nehodnotícím způsobem, bez symbolické dimenze zdůrazňující existenci sociálního problému. Vedle detailních rozborů německé ideologie – zejména z pera J. L. Fischera – se objevily rozbory hitlerovské literatury nebo zprávy o zavírání sociologických institucí v nacistickém Německu, objevovaly se úvahy o vztahu demokracie a totalitarismu, o vztahu demokracie a hospodářské krize, ale nebyly dominantními.
Souhrnně můžeme říci, že dobové sociální problémy poutaly v Československu i Polsku pozornost tehdejších sociologů. Ačkoli řada z nich byla politicky či jinak veřejně prakticky činná, nepanoval ani tehdy jednoznačný konsensus v tom, zda se věda může a má vyjadřovat k existujícím problémům hodnotícím způsobem. Někteří sociologové zkoumali společnost nehodnotícím způsobem, jiní považovali za svou povinnost přispět k řešení palčivých problémů.
Podrobnější analýzu této problematiky sledují realizátoři výzkumu (D. Janák a A. Bereś) ve svých odborných publikacích.