Pátek 21. září 2012

Ve dvě hodiny ráno jsme se vydali vlakem do Varšavy z nádraží Ostrava–Svinov, naši přátelé z gymnázia EDUCA net se k nám připojili po divokém pojíždění a šikování vagónů v Bohumíně. Ve vlaku jsme se vyspali, do Varšavy jsme dojeli s devadesátiminutovým zpožděním. Na nádraží nás čekal profesor z hostitelské školy LXXXI Liceum Ogólnokształcące im. Aleksandra Fredry ve Varšavě, na niž jsme se pak přesunuli a vydatně posnídali. Přivítala nás ředitelka školy a v zápětí naši přátelé z Institutu paměti národa ve Varšavě zahájili integrační hry, díky kterým se polští a čeští studenti poznali a seznámili. Poté jsme vyrazili na vzdělávací vycházku po bývalém předválečném židovském ghettu ve čtvrti Muranów, která byla zpestřena „městskou hrou“ pro smíšené česko-polské studentské skupiny. Prošli jsme Umschlagplatz – místo odjezdů transportů Židů z varšavského ghetta do koncentračních táborů. Je také místem, kde se odehrává jedna scéna z filmu režiséra Romana Polanského „Pianista“. Na zdech památníku najdete například více než pět set křestních jmen deportovaných Židů. Právě tady studentské skupiny pracovaly na zadaných úkolech, jejich učitelé diskutovali o podobách české a polské výuky holocaustu. Z tohoto místa jsme se vydali po stopách jednadvaceti pamětních kamenů – pomníčků „cesty utrpení“ varšavských Židů. Zastavili jsme se na památném místě obrany posledního bunkru ve varšavském ghettu během židovského povstání v roce 1943. Trojjazyčný pamětní kámen na místě bunkru je upomínkou na Mordechaje Anielewicze, mladého velitele Židovské bojové organizace (ŽOB), a jeho spolubojovníky, kteří v počtu tří set vzdorovali německé přesile. Nedaleko jsme také navštívili Památník hrdinů varšavského povstání, jehož zadní stěnu tvoří reliéf zachycující židovské mučedníky a utrpení obyčejných Židů v době holocaustu. Během výkladu o historii pomníku, jeho symbolech a významu jsme se zaměřili na přední plastika památníků se skupinou mladých bojovníků z povstání v ghettu, která zachycuje odhodlání k boji proti nacistům na život a na smrt. Naproti památníku nás zaujalo rozestavěné Muzeum dějin polských Židů – ukázka moderní architektury na místě, kde se psaly staleté dějiny varšavských Židů. Muzeum bude otevřeno v roce 2013. Prošli jsme kolem pamětní desky Willyho Brandta na náměstí nesoucí jeho jméno - německý kancléř Willy Brandt 7. prosince 1970 symbolicky poklekl u pomníku bojovníků ghetta a jménem německého národa se omluvil za zločiny spáchané za 2. světové války na Židech a Polácích. V době studené války toto gesto bylo nečekané a pro mnohé překvapivé.

Po zajímavém putování jsme se naobědvali a vyrazili na procházku Starým městem (Starówkou), Královskou cestou s výhledem přes Wislu na čtvrť Praga. Tam byl nedávno postaven  Národní stadion ve Varšavě, který stojí na místě bývalého Stadionu desetiletí. Zde se v září 1968 upálil na protest proti okupaci Československa Ryszard Siwiec. Ze Starého města jsme se přesunuli autobusem do Českého centra, které je součástí Velvyslanectví České republiky ve Varšavě. Zde studenty pozdravil ředitel centra PhDr. Petr Janyška a následovala projekce filmu „Smrt krásných srnců“ na námět Oty Pavla s českými titulky. Poté jsme se odebrali k prohlídce Gymnázia Mikoláše Koperníka ve čtvrti Wola – druhé z našich partnerských škol. Po večeři na „Fredru“ jsme vyrazili na večerní prohlídku Starého města, kompletně obnoveného po 2. světové válce. Po cestě jsme se zastavili u pamětní desky připomínající leteckou havárii u Smolenska v dubnu 2010, která je umístěna před nádvořím Prezidentského paláce, a prohlédli si plán sítě evakuačních kanálů z doby Varšavského povstání, které povstalci užívali ke skrytému přemísťování, přenášení rozkazů a výzbroje. Poslední zastávkou při návratu do školy byl památník - vzpomínka na polské oběti stalinského teroru za 2. světové války.

Sobota 21. září 2012

Po snídani na gymnáziu jsme se vydali do centra města po stopách památek socialistického realismu. Zaujala nás původní budova telekomunikační centrály, o kterou sváděli povstalci s německými vojáky tuhé boje a nakonec ji dobyli. Proto je dnes na střeše umístěn symbol PW – „Polska walczaca“ (Polsko bojující).  Další zajímavou stavbou na naší cestě byl bezesporu Palác kultury a vědy, originální „dar“ Stalina polskému národu. Byl vystavěn v letech 1953-55 a celá desetiletí PKV symbolizoval nadvládu Sovětského svazu nad ujařmeným Polskem. Dnes se však spíše schovává ve stínu odvážných moderních mrakodrapů. V paláci jsme prošli zajímavou výstavu Život a dílo Leonarda da Vinci a sledovali detaily socrealistické architektury interiérů. Vyjeli jsme výtahem do 30. patra a z vyhlídkové plošiny si prohlédli celou Varšavu. Při společném focení na chodech pod palácem nám došlo, jak je naše skupina „miniaturní“ proti megalomanské architektuře socialistického realismu. Pohled na tuto stavbu z padesátých let 20. století se dodnes u obyvatel Varšavy různí. Po procházce následovala návštěva v polském Institutu národní paměti (IPN), kde nás čekala projekce filmu „Slyšte můj křik“ o Ryszardu Siwcovi za účasti režiséra Macieje Drygase. Po promítání měli studenti na režiséra spoustu dotazů. Film a především životní příběh Ryszarda Siwce je opravdu zaujal.

Po obědě studenti absolvovali lekci vedenou lektory – pedagogy v  Muzeu varšavského povstání, které je jedním z nejmodernějších interaktivních historických muzeí Evropy. Během ní procházeli expozici, sbírali zajímavé materiály a prohlíželi si autentické předměty z války a povstání – například německý motocykl s vozíkem značky BMW či britský letoun B-24 Liberator, který povstalcům shazoval zbraně, léky a potraviny. Během prohlídky studenti sestoupili rovněž do kanálu, aby se alespoň vzdáleně přiblížili pocitům, které prožívali povstalci v době bojů. Prožitkem byla absolutní tma, zima nedostatek prostoru. Oproti válce chyběla špína, zápach, odpadová voda a tučné krysy. Prošli také povstalecký bunkr a tiskárnu, ve které povstalci tiskli letáky a noviny. Po vyčerpávající prohlídce následovala cesta tramvají za zaslouženou večeří. A večerní procházka Starým městem v dešti.

Neděle 22. září 2012

Po probuzení a tradiční snídani se studenti sešli k závěrečnému „testu“ vědomostí o varšavském povstání. Rozdělili se do česko-polských dvojic a vypracovávali dvoujazyčný materiál s otázkami, fotografiemi a mapkami. Po necelé hodině proběhlo vyhodnocení, rekapitulace všech správných odpovědí a jejich variant. Poslední aktivitou třídenního setkání se stalo sportovní klání. Někteří členové pánské obsady naší výpravy se utkali se svými polskými kamarády ve fotbalovém zápase, který nakonec v penaltovém rozstřelu vyhráli čeští borci. Některé dámy hrály basket, jiné povzbuzovaly na fotbale. Nesportovci se sešli v jedné ze tříd a spustili hudební produkci – jedna kytara a mnohohlasý chór. Byl to vlastně labutí zpěv, jelikož následovalo jen balení, poslední oběd, cesta na nádraží Warszawa centralna, loučení s polskými přáteli a cesta domů…

Článek o akci na vyšel i na webu naší partnerské polské školy.