Dlouhá desetiletí byla tobrucká epizoda – celkem sedmitýdenní výseč z dějin druhé světové války – spíše zapomenutá. A to i přesto, že se uskutečnila během proslulých pouštních bojů s německo-italskou Panzergruppe „Afrika“, které velel legendární generál Erwin Rommel, přezdívaný „Pouštní liška“. Ani to nebyla záruka slávy, jelikož čeští vojáci, kteří se účastnili obrany Tobruku, patřili k armádě podléhající velení exilové vlády, zatímco v dobách komunismu se hovořilo především o zásluhách jednotek generála Ludvíka Svobody, které se utvořily v SSSR a na pancíři sovětských tanků přivezly do Československa stejnou porobu jako jednotky Zygmunta Berlinga do Polska. Vraťme se ovšem na začátek příběhu.

Čeští a slovenští vojáci se na Blízký východ pod britským vedením dostali přesně v témže okamžiku jako vojáci polští – v roce 1940 byla na území francouzských protektorátů Sýrie a Libanonu zřízena organizační střediska jednotek tzv. Levantské armády, kterou měly – jak se plánovalo – tvořit především francouzské koloniální a spojenecké (polské a české) jednotky.

Zbytek článku naleznete na webu echo24.cz na následujícím odkazu:

https://echo24.cz/a/SWUfr/poustni-krysy-cesi-a-polaci-v-tobruckem-pekle