Josef Seidl patří mezi pozoruhodné a přitom dnes téměř neznámé postavy z historie česko(slovensko)-moldavských vztahů.Narodil se roku 1873 do skromných rodinných poměrů v městečku Jirkov v česko-německém pohraničí tehdejšího Rakouska-Uherska. Po absolvování měsťanské školy v Libochovicích, odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany a vojenské služby u 9. zeměbraneckého pluku, se přestěhoval do Prahy. V řadách pražského Sokola se Seidl – vlastní profesí krejčí – vypracoval mezi úspěšné sportovce. A poté co se sokolské  hnutí začalo získávat na popularitě v carském Rusku, nastoupil Seidl jako učitel tělocviku na gymnázium na Jaltě (1905-1909) a poté v Kišiněvě (1909-1917).

V Kišiněvě, tehdejším hlavním městě besarabské gubernie, se výrazně zapsal do historie místního sportu. V roce 1909 zařadil do výuky tělocviku fotbal, který si okamžitě získal velkou oblibu a rozšířil se nejen mezi jeho studenty. Již v roce 1911 tak tak ve městě proběhl první fotbalový zápas mezi domácím týmem Seidlových gymnazistů a hostů, jímž byl tým 2. chlapeckého gymnázia v Oděse. Toto utkání, které proběhlo 29. 8. přibližně v místech (tehdy ještě neexistujícího) stadionu Dinamo je považováno za přelomový milník v historii moldavského fotbalu. A Josef Seidl, který se zápasu účastnil jako  rozhodčí, je proto považován za "zakladatele" kišiněvského fotbalu.

Do dalších osudů Josefa Seidla vstoupila I. světová válka. V roce 1917 vstoupil v Kišiněvě do řad československé dobrovolnické jednotky, která odcestovala přes Moskvu a Archangelsk do Francie. Zde v řadách tzv. československých legií aktivně vstoupil do bojů na západní frontě (Vouziers) a přispěl tak k vyhlášení nezávislosti Československa v roce 1918.

Po svém návratu z války zůstal Josef Seidl v armádě nového státu. Od roku 1919 působil ve vojenské kanceláři prezidenta republiky a roku 1928 dosáhl hodnosti plukovníka. S prvním československým prezidentem T. G. Masarykem, s nímž ho pojily osobní přátelské vztahy, spolupracoval až do konce jeho mandátu v roce 1935, kdy oba odešli na odpočinek.

Životní osudy Josefa Seidla byly výjimečné. Dosáhl sportovních úspěchů při gymnastických soutěžích v Arrasu (1904) a v mezinárodní soutěži na V. sokolském sletu v Praze (1907). Načas působil na Jaltě dokonce jako soukromý učitel tělocviku dětí velkoknížete Petra Nikolajeviče Ruského. Spolupracoval s propagátorem sokolské tělovýchovy A. G. Gotlibem-Gotalovem, který se zapsal do beletrie jako prototyp hrdiny románu Dva kapitáni V. Kaverina. Několikrát se účastnil veřejných gymnastických exhibicí před carem Nikolajem II. (naposledy v Kišiněvě v létě 1914), který ho v roce 1913 v Petrohradě vyznamenal za vzorné služby medailí k 300. výročí panování Romanovů.

Za službu na západní frontě v I. světové válce byl vyznamenán francouzským válečným křížem a československým válečným křížem. Ve službách prvního československého prezidenta vykonával funkci vojenského velitele Pražského hradu, kde i s rodinou bydlel. V protokolárních rolích stál po boku T. G. Masaryka a účastnil se přijetí významných návštěv hlav států či diplomatických zástupců v Praze. Dekorován tak byl i celou řadou vyznamenání jako byly italský řád Mořice a Lazara, francouzský rytířský řád Čestné legie, řád Rumunské koruny nebo řádem Nil království egyptského.

Josef Seidl zemřel ve věku 68 let v Praze dne 21. 7. 1942.

Invitatie (PDF, 690 KB)