Pro děti v Rufisque mel připravený program, který už předtím úspěšně vyzkoušel ve škole T.G.M. v Chicagu a v Kanadské škole v Praze.

Poprvé ovšem tento úkol vysvětloval francouzsky, což byl velký oříšek, protože francouzsky se začal učit teprve nedávno. Děti nicméně reagovaly správně a zadání plnily s velkým zaujetím.

Nejdříve se všech zeptal, jestli už někdy zkusily kreslit poslepu. Nevěřícně zakroutily hlavami. Nakreslil tedy křídou na tabuli panáčka, aniž by od třídy odvrátil hlavu a děti začaly nadšeně tleskat.

Kresba poslepu byla tedy první částí zadáni, bylo to zároveň i cvičení pozorovací. Všem pak rozdal dva kusy papíru, ten první všichni společně zmačkali a zase narovnali, na ten druhý potom pečlivě kreslili čáry, které vznikly zmačkáním prvního papíru. Ovšem dovoleno bylo dívat se pouze na zmačkaný papír. Když byly výkresy dětí a tabule dostatečně zaplněny různými  křížícími se čarami, ukázal jim náš malíř, že v těch klikyhácích můžou najit spoustu věcí - zvířata, lidi, předměty ...

Druhá část tedy spočívala v procvičování fantazie. Některé dětí se nadšeně hlásily a ukazovaly mi, co už objevili, některé potřebovaly povzbudit a pomoci v hledání prvních obrysů.

Po přestávce společně vybrali nejoblíbenější postavičku, nejlepší zvíře (ochrana zvířat byla tématem celého dne) a to potom převedli technikou akvarelu na samostatný tvrdý papír. To byl pro děti vrchol hodiny, protože "vodovky" většina z nich viděla poprvé v životě.