V tomto kontextu je užitečné ještě jednou připomenout, že náš vývoz poprvé v historii přesáhnul 1 % světového exportu. A to za situace, kdy naše země tvoří jen 0,14 % světové populace, a náš podíl na světovém HDP je 0,26 %. I proto považujeme za nadějné signály, že by se i nadále mělo dařit odvětvím, jako je automobilový průmysl, finančnictví, stavebnictví, zemědělství a dalším. Rostou přitom naše vývozy např. do Číny, Ruska, Rumunska, Rakouska, Thajska a dalších států.

Varovné signály

Ani v době prosperity bychom ale neměli upadnout do naivního sebeuspokojení. V době dobrých ekonomických výsledků vzniká souběh faktorů, který může být v budoucnosti brzdou a snižovat cenovou konkurenceschopnost českého exportu. Tlak na růst mzdových nákladů bude zvyšovat náklady firem. Česká republika přitom zhoršila své postavení v žebříčku Světové banky Doing Business na 31. místo z předešlého 27. Lépe je hodnoceno například Polsko. I v Bělorusku třeba vyřídíte stavební povolení za poloviční dobu než v ČR. Brzdou růstu konkurenceschopnosti by se mohlo stát školství či nedostatek inovací v podnikání. V žebříčku globální konkurenceschopnosti, který vydává Světové ekonomické fórum, vychází také na 31. příčce. Před námi je ale třeba Saúdská Arábie a z hlediska inovací jsme dokonce až 36.

Často slýcháme z úst politiků i ekonomů, že je potřeba klást důraz právě na zvyšování konkurenceschopnosti. Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2008, poukázal na úskalí prvoplánové snahy o zvyšování konkurenceschopnosti národních ekonomik. Může vést k protekcionismu, obchodním válkám, umožňuje neproduktivní alokace zdrojů z národních rozpočtů. Cestou není, aby stát nahrazoval inovativní schopnosti firem a snažil se za ně vést neproduktivní války proti konkurenci a globalizaci. České podniky musí „přehrát“ ty zahraniční v tom, co umějí dělat odlišně a lépe. Konkurenceschopnost spočívá v hodnotě nových řešení, která odpovídají na nové výzvy.

Co je klíčové pro úspěch?

Měli bychom se ptát, proč jsou některé země úspěšnější než jiné.  Jsou to přírodní podmínky, produktivita, náklady práce, kurz měny, organizace práce, vzdělávání a inovace, nebo způsob vládnutí? Co je pro úspěch jednotlivých zemí klíčové? Nesmíme se uzavírat před úkoly, které již řeší jinde. Často si připomínám poučku Petera Druckera, slavného teoretika managementu – „Dělejme správné věci správně.“ Dívejme se kolem sebe, učme se od těch nejlepších, definujme si priority a zjistěme, co jsou ty správné věci pro naši malou českou zemi, a pojďme hledat způsob, jakým těchto cílů dosáhnout.

Měli bychom si ujasnit, co jsme schopni dělat, jak uspět ve světě a nezapadnout.  V roce, kdy slavíme sté výročí vzniku našeho státu, vzpomeňme, jak naléhavě jeho zakladatel T. G. Masaryk apeloval na náš národ, aby se vztahoval k tomu nejlepšímu, co lze najít v okolních zemích, aby se neuzavíral v malosti zdánlivých jistot. Aby neplatilo Halasovo varování „myslet musím spíš na velikost obav, než na malost jistot“.

MARTIN TLAPA,

náměstek ministra zahraničních věcí

Komentář vyšel v 3. čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie