česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Hatcom
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Rozhovor s Bořivojem Minářem: Němci už v exportu prošlapali různé cesty. Můžeme se inspirovat

Stát může exportérům pomoci se zprostředkováním kontaktů a shromažďováním potřebných informací. „Tyto informace by měl ale dále roznášet ten, kdo má skutečný kontakt na byznys,“ říká viceprezident Hospodářské komory Bořivoj Minář. Zatím to podle Mináře funguje tak, že se byznys musí přizpůsobovat projektům různých agentur. „Mělo by to být přesně naopak,“ zdůrazňuje.

Sám Minář se dnes jako podnikatel zabývá exportem větších technologických celků typu elektráren na biomasu nebo zařízení na zpracování minerálních surovin či zpracování odpadů.  A právě téma těchto větších celků považuje za klíčové pro budoucnost. „V Česku je spousta skvělých výrobců, najdete tady velké množství kvalitních výrobků všeho druhu. Často tu ale chybí integrátoři, kteří jsou schopni dávat věci dohromady,“ dodává viceprezident Hospodářské komory.
 

Často říkáte, že ti, kdo chtějí podpořit český export, by se měli více inspirovat německým modelem. Co tím máte přesně na mysli?

Česká ekonomika je silně zaměřená na export, podobně jako ta německá. V mnoha případech bychom mohli a také měli využít cesty, kterou už při hledání nových trhů prošlapal Němec. Německý model spočívá především v tom, že tam vláda více reaguje na požadavky byznysu. Jak v Německu, tak i například v Rakousku plní zásadní roli tamní hospodářské komory. A tamní vlády velmi úzce kooperují s hospodářskými komorami při nastavování mechanismů k podpoře exportu.

Také v Česku se Hospodářská komora, jejímž jste viceprezidentem, zabývá podporou exportu. V čem spočívá ten rozdíl oproti Německu či Rakousku?

Institucí, které se zabývají podporou exportu nebo to spíše mají v názvu, je v Česku několik desítek. Někteří to mají jako svůj byznys, o tom vůbec nediskutuji, to je každého věc. Ale pak je tu spousta agentur, které nemají s byznysem či exportem nic společného. Dělají poradenství pro exportéry, ale lidé z těchto agentur nikdy neprodali ani hřebík. Často v tom vidím pouhé vykazování činnosti a užitečnosti. Fakticky to je bezcílné vyhazování peněz z nějakých veřejných zdrojů. Na besedě s kandidáty na prezidenta, kterou pořádala Hospodářská komora, zaznělo z úst podnikatelů jasně, že prioritou pro ně je podpora ekonomické diplomacie a podpora exportu. A je samozřejmé, že projekty na podporu exportu by měly vycházet z potřeb byznysu. V tomto v posledních třech letech vykonala Hospodářská komora společně s ministerstvem zahraničí velký kus práce.

Chcete tedy posílit roli Hospodářské komory?

Jako největší podnikatelská asociace v zemi nabízíme spolupráci. Máme síť krajských komor, ve kterých nabízíme exportní poradenství. Považuji za užitečné, když informace, které jsou potřebné pro exportéry, bude dávat dohromady nějaká státní entita. Ale tyto informace by měl roznášet ten, kdo má skutečný kontakt na byznys. Tedy Hospodářská komora, která má v okresech a krajích více než 300 pracovníků. Tady to zatím funguje tak, že státní agentura vytvoří jakýsi model, sežene peníze z veřejných zdrojů – ať už evropských nebo českých – a velmi často uvádí svůj model do života bez konzultace s byznysem. Byznys se pak přizpůsobuje potřebám projektů. Má to být přesně opačně.

V poslední době stále častěji zaznívá, že stát by neměl dělat to, co si firmy dokáží zajistit samy. Jak to vidíte vy?

S tím souhlasím. Stát nemá co lézt do byznysu. Stát může pomoci se zprostředkováním kontaktů a shromažďováním informací. Dnes teoreticky máme pro podporu exportu řadu institucí, které vám   ale žádné užitečné informace nenabízejí. Proto teď Hospodářská komora druhým rokem pořádá ve spolupráci s ministerstvem zahraničí cyklus Krajských exportních konferencí. Jako největší podnikatelská samospráva v zemi jsme také asociací s největší koncentrací exportérů. Je tedy také logické, že dokážeme předat užitečné informace velkému počtu exportérů, nikoli jen omezenému počtu – na rozdíl od nějaké malé asociace či státní agentury.

 

Chybí integrátoři vývozních celků

Jako podnikatel se v současné době zabýváte exportem větších celků typu elektráren na biomasu, bioplynových stanic nebo zařízení na zpracování surovin či odpadu. Proč jste se rozhodl vydat tímto směrem?

V Česku je spousta skvělých výrobců, najdete tady velké množství kvalitních výrobků všeho druhu. Často tu ale chybí integrátoři, kteří jsou schopni dávat věci dohromady, do větších vývozních celků. Po sametové revoluci vymizely bývalé pézetky – podniky zahraničního obchodu, přičemž se mnohdy nenašel nikdo, kdo by jejich roli převzal. Máme tu firmy, které vyrábí jednotlivá zařízení, ale je málo firem, které z nich umí udělat investiční celek. České firmy pak dodávají produkty s malou marží zahraničním integrátorům. To chceme změnit, a proto se velmi věnujeme všemu, co může českým exportérům pomoci v k úspěšnému exportování.

Setkávám se s názory, že doby, kdy Češi něco podobného uměli, jsou už nenávratně pryč. Vy si to nemyslíte?

Ne. Ale v řadě případů bude nutné tyto integrátory znovu budovat a specialisty znovu vychovat. Jsou tady také firmy, které ve své činnosti na bývalé pézetky navazují. Ale řada bývalých pézetek již nefunguje.

Obnovování státních pézetek už ale není řešením…

Státních pézetek určitě ne. Ale budování těch integrátorů smysl má. Naše novodobé pézetky musí být samozřejmě soukromé. Nedej bože, aby v tom hrál nějakou roli stát. To by to dopadlo. Slovo pézetka používám spíše pro dokreslení. Mám na mysli podniky, které by nicméně uměly leccos z toho, čím se zabývaly bývalé pézetky.

Jestli tomu dobře rozumím, jde o to, aby více českých firem zvládalo kontrakty typu EPC…  (Engineering, Procurement, Construction, tedy od projektových činností až po finální dodávku – pozn. red.)

Přesně tak. Základním předpokladem je, že máte dobrý produkt. A jak jsem říkal, v Česku jich máme spoustu. Pak potřebujete identifikovat potenciální trh. Dále vyhledat potenciálního zákazníka a dobře zvládat obchodní jednání. Byznys není pouze o ceně, jak si mnozí myslí. Byznys je primárně o vztahu a o důvěře. Kvalita je samozřejmostí a cena musí být přiměřená. Musíte budovat vztah, důvěru, pak se můžete bavit o cenách, kvalitě, dodacích lhůtách, platebních podmínkách. Tohle ty bývalé pézetky uměly. Ale bylo to samozřejmě za socialismu, v té době to byla úplně jiná hra. I v té době však bylo běžné že exportující podnik zahraničního obchodu nebyl tím, kdo produkt fyzicky vyrobí.

Vraťme se k tomu německému modelu, o kterém jsme mluvili. Taková firma Siemens si dokáže EPC kontrakty dělat sama a nemá problém získávat partnery pro větší celky…

Ale takových firem je poměrně málo i v Německu. Mnohdy má smysl, když se výrobní podnik koncentruje na zdokonalování svého výrobku –  tedy na inovace, optimalizace, zefektivňování výroby. Smysl má pochopitelně i to, když takový podnik prodává své výrobky do těch zemí, ve kterých to bez problémů zvládá sám. Záleží samozřejmě na jazykových a obchodních dovednostech, na logistice. A pak jsou země, u nichž má smysl se domluvit s někým, kdo zná konkrétní trh, umí obchodovat a umí v dané zemi budovat vztahy založené na vzájemné důvěře. Český výrobce se může dohodnout s někým, kdo mu bude dělat třeba Jižní Afriku… Protože v mapě globálních oborových příležitostí ministerstva zahraničí zjistil, že jeho produkt by se mohl uplatnit právě v Jižní Africe.

 

Zaměstnance odsávají montovny

V minulém čísle Moderní ekonomické diplomacie jsme se věnovali bariérám pro další růst českého exportu. Mnozí podnikatelé je vidí v nedostatku pracovních sil…

To je samozřejmě velký problém. Měli bychom si otevřeně říct, že jedním z důvodů tohoto nedostatku pracovníků jsou i montovny. Mnoho těchto montoven přitom získalo podporu ve formě investičních pobídek. Taková montovna má svůj generální štáb někde v zahraničí. Když dostane povel typu – zvyšte výkon o 15 procent, musí sehnat další zaměstnance, a proto navýší platy. Matka v zahraničí to bez problémů odsouhlasí – pořád to je třeba poloviční mzda oproti tomu, co by platili ve svých zemích. A tyto montovny nám vysají lidi z českých podniků.

Máte na mysli firmy s českými majiteli?

Mám na mysli tradiční české firmy, které tady zaměstnávají lidi a platí daně. Tyto české podniky se pak dostávají do situace, kdy nemají zaměstnance na plnění zakázek. To je realita. Odřeknete zakázku a příště – až budete mít lidi – už nová zakázka nepřijde. Odřeknete jednou a už vás vnímají jako nespolehlivého partnera. To vše souvisí s dalším významným fenoménem. Velká část českého byznysu včetně těch zmiňovaných montoven je napojena na automobilový průmysl. V Evropě jde nyní automobilový průmysl nahoru, v posledních letech roste dvoucifernými čísly. Jednou se ale zadrhne. Kdy to bude? Za rok? Za dva? Ekonomika se vyvíjí v cyklech, nevím, proč by to teď mělo být jinak.

Rok 2017 byl z hlediska celkové výše exportu opět rekordní. Někteří ekonomové a zástupci exportérů jsou přesvědčeni, že v roce 2018 už ale další rekord nepadne…

Nevylučuji, že export dosáhne dalšího rekordu i v roce 2018. Otázkou ale je, jaká bude struktura tohoto exportu. Jak se na něm budou podílet tradiční české firmy a jak ty zmiňované montovny. Mnohé zahraniční firmy vyvedou část zisku nebo dividend mimo Českou republiku. Tradiční české firmy tady své zisky utratí – reinvestují do nových technologií, inovací, zaměstnaneckých pobídek či vyplatí dividendu.

Celkovou ekonomickou situaci ale asi zatím vnímáte příznivě?

Určitě ano, ekonomická situace je příznivá. To ale podle mého názoru také znamená, že by měla skončit doba, kdy jsme se chovali jako rozvojová země a lákali sem kdekoho. Pokud tady bude investovat firma, která sem přinese špičkové technologie, high-tech, je to v pořádku. Je ale nutné jasně říct, co si pod high-tech představujeme. Dosud se pobídky poskytují převážně na investice, které nemají se špičkovými technologiemi nic společného. Pokud se dnes zruší investiční pobídky na montovny, český byznys bude tleskat.

Agentura CzechInvest uvádí, že investiční pobídky jsou také pro české firmy…

Ano, uvádějí, že pobídky jsou pro všechny. Ať tedy předloží statistiku, jaký je poměr mezi pobídkami pro zahraniční a české firmy. Pokud je základním kritériem pro poskytnutí investiční pobídky třeba růst obratu nebo růst výroby, je otázkou, zda právě tohle české firmy hledají. Jsme ve stavu, kdy vzhledem k nedostatku lidí potřebujeme investovat především do vývoje, do inovací. Nikoliv nutně pouze rozšiřovat výrobní kapacity. Moderní země se zaměřují na podporu expanze svých firem na nové trhy a ne primárně na lákání investorů „domů“. Česká republika jistě k moderním a vyspělým patří.

 

Ze silné koruny hrůzu nemám

Řadu exportérů znejišťuje posilování koruny. Může být příliš silná měna jednou z brzd dalšího růstu exportu?

Z toho velkou hrůzu nemám. Na našich Krajských exportních konferencích mimo jiné upozorňujeme na potřebu zajištění kurzu. Když si jako obchodník s někým plácnu a počítám s tím, že během určité doby budu inkasovat 25 korun za euro, zajistím se, aby se mi to nevymklo. Toto zajištění mi poskytne moje banka. Stojí to sice nějakou tu korunu, ale určitě je to lepší, než kdybych nakonec měl ve chvíli, kdy budu inkasovat peníze, euro třeba za 23 korun. Podle průzkumů Hospodářské komory podnikatelé netvrdí, že by byl v posilování koruny ten hlavní problém. Obdobné je to i se zaváděním eura. Ani toto nepovažují podnikatelé za nejbližší prioritu. Pro zahraniční firmy, které mají v Česku své dceřiné podniky, by to bylo jednodušší, ale čeští podnikatelé toto většinově nepreferují. A vzhledem k síle zastoupení exportérů mezi členy Hospodářské komory je toto stanovisko velmi relevantní.

V Hospodářské komoře jsou zastoupeny různě velké firmy, uvádíte, že máte ze všech asociací nejvíce členů jak mezi velkými, tak mezi malými a středními podniky. Co si myslíte o návrzích, že by se proexportní politika měla primárně zaměřit na malé a střední firmy?

Za prvé musíme udržet tu podporu, kterou dnes dostávají velké podniky. Kromě investičních pobídek pro montovny, ty bych škrtnul hned zítra. A za druhé musíme podporu malým a středním podnikům začít dělat opravdově. Tedy na základě toho, co tyto podniky opravdu chtějí a potřebují. Už by měly skončit nápady typu, že za velkou sumu peněz z veřejných zdrojů vyškolíme malý počet manažerů nebo podnikatelů. Před časem jsem si sám vyzkoušel službu jedné státní agentury. Chtěl jsem informaci o příležitostech v konkrétní zemi. Získal jsem nevalné informace o konkrétní zemi, za které jsem zaplatil relativně vysokou částku. I to byl jeden z impulzů k vytvoření Mapy globálních oborových příležitostí, kterou zpracovává Ministerstvo zahraničních věcí a následně poskytuje zdarma.

Opravdu vám tato publikace pomáhá?

Určitě. Neslyšel jsem, že by někdo z těch, kdo ji dostal do rukou, měl nějaké výhrady. Problém je v tom, že 99 procent lidí, se kterými o ní mluvím, ji neznají. Mohu vás ale ujistit, že všichni ti, kteří se zúčastní našich Krajských exportních konferencí, se o Mapě oborových příležitostí dozvědí. Vědí, že ji najdou v knižní i elektronické podobě. Jediné, co bych do Mapy oborových příležitostí ještě doplnil, jsou informace o tom, kam vyvážejí Němci. Když své produkty vozí do určité země Němec, znamená to, že tam již zákazníci chtějí i vyšší kvalitu a také akceptují vyšší cenu. Také to znamená, že už se tam prošlapala cesta, pokud jde o certifikace, celní procedury, logistiku a podobně. Vše nemusíme vymyslet, něco lze sdílet…

JAN ŽIŽKA

Rozhovor vyšel v 3. čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie