Prosazování ekonomických zájmů si žádá lepší týmový výkon

Moderní ekonomická diplomacie je flexibilnější a daleko více propojuje aktivity mnoha hráčů. Díky tomu je také výkonnější, říká náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa. Představitelé státních institucí musí v rámci ekonomické diplomacie daleko více spolupracovat s firmami, poskytnout jim to, co potřebují, a naopak nedělat to, co si podnikatelé a jejich reprezentace zorganizují sami.

Tento rozhovor vyjde v časopise Moderní ekonomická diplomacie. Jak si představujete moderní ekonomickou diplomacii vy?

Především musí být efektivní, štíhlá, levná a výkonná. Pojem moderní ekonomická diplomacie vychází z nejnovějších trendů ve světě, promítá se do činnosti jejich diplomacií a ve vnějších vztazích odráží jejich posun k moderní inovativní ekonomice. Musíme s těmito trendy držet krok a nebýt příliš zahleděni do minulosti. Vydali jsme se na cestu, ale jsme teprve na začátku.

V minulosti se hodně mluvilo především o podpoře exportu. Čím se liší koncept moderní ekonomické diplomacie?

V ČR zatím neexistuje nějaká ustálená definice. Nicméně moderní ekonomická diplomacie se už ve vyspělém světě stala realitou – je daleko flexibilnější, více propojuje aktivity mnoha vládních i nevládních hráčů, rezortů. Náš systém podpory vnějších ekonomických aktivit vznikal jako duální, bylo zde ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu. Dnes jde o to, zapojit do služeb státu pro firmy hráče z dalších oblastí – zemědělství, obrany, vědy a výzkumu, cestovního ruchu, zdravotnictví nebo životního prostředí. Klíčovým rysem moderní ekonomické diplomacie je vedle schopnosti týmového výkonu rychlá reakce na měnící se příležitosti ve světě. Dříve se mluvilo o klubové diplomacii, dnes se dostává do popředí termín síťová diplomacie, která dokáže těžit z propojování a souhry mnoha hráčů v celém systému. Díky efektivní souhře se efekt toho, co děláme, násobí. Ve starém modelu je mnoho duplicit, každý si hlídá jen to své a namísto násobení prostředků a sil se věci spíše dělí.

Základ všeho ale asi pořád bude ve zprostředkování informací o zahraničních trzích a zprostředkování kontaktů?

To samozřejmě ano. Ekonomičtí diplomaté zprostředkovávají informace a nabízejí služby českým klientům v zahraničí. Ale také tady procházíme zásadní změnou. Řadu informací si dnes může každý najít sám na internetu. Důležitý je tedy unikátní vhled někoho, kdo reprezentuje český stát v zahraničí, ať už jde o ekonomické diplomaty, zástupce CzechTrade či jiných státních institucí. Získané informace tedy musí mít oproti veřejně dostupným zdrojům jasnou přidanou hodnotu. Musí být unikátní, přesné, pravdivé a rychlé. Naším konkurentem je v tomto ohledu celý kyberprostor. Výstižně se o tom píše v knize The Oxford Handbook of Modern Diplomacy. Diplomacie – včetně té ekonomické – je pod daleko větším drobnohledem, je to živý přenos, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

 

TÝM ČESKO

 

Mluvíte o týmu Česko, který by měl reprezentovat zemi v zahraničí. Do něj by se tedy měli zapojit i podnikatelé?

Určitě. Pokud chceme stavět silný tým, musíme do něj zahrnout hráče, kteří se rovněž podílejí na prosazování ekonomických zájmů země v zahraničí. Jasně si rozdělme, co bude dělat stát a co v novém ekosystému zajistí podnikatelé. Představitelé státu také musí poskytnout firmám to, co potřebují, a naopak nedělat to, co si podnikatelé a jejich reprezentace zorganizují lépe sami – dnes to jsou podnikatelské mise, ale myslím, že totéž platí o organizování výstav a veletrhů, některé vzdělávání firem. Role státu není domlouvat výstavbu stánků, ale poskytnout profesionální servis pro firmy. Společně si řekněme obory, země a rozdělme lépe role.

Do moderní ekonomické diplomacie také určitě patří zprostředkovávání informací o příležitostech v Česku pro potenciální zájemce v zahraničí…

Ano. Jde o různé oblasti – cestovní ruch, investice, možnosti uzavírání firemní – vládní spolupráce pro různé projekty, třeba ve vědě a výzkumu. Opět jde o to, jak zapojit co nejvíce hráčů a společně dospět k představě o tom, jak se dnes mění potřeby ohledně prezentace v zahraničí. Dám vám příklad. Není pochyb o tom, že hlavní město Praha bude dál chtít lákat turisty. Ale objevují se také nové příležitosti, posouváme se od tradičních oblastí dál. Praha pravděpodobně chce spolupracovat s metropolemi, které rozvíjejí koncepty chytrých měst, špičkové kongresové turistiky. Partnerství měst, ale i krajů, se mohou navzájem skvěle doplňovat s klasickou diplomacií. Moderní diplomacie není budova Černínu v Praze, ale systém, jenž spojuje jednotlivé hráče, kteří různým způsobem přispívají k úspěchu naší země ve světě.

Jako příklad k následování v oblasti moderní ekonomické diplomacie uvádíte severské země. Ty například přistupují k různým formám měření nákladové efektivity a kvality služeb. Měřit efektivitu práce diplomatů či dalších státních institucí v zahraničí ale asi není jednoduché. Není jasné, jaký vliv má ekonomický diplomat na to, že se zvýšil export do dané země…

Takto spojovat to skutečně nemůžeme a nespojujeme. Nebereme si výsledky velkých exportérů za své, protože je hloupé chlubit se cizími výsledky. Nás zajímá, jak jsou naši lidé v zahraničí aktivní při získávání unikátních informací, s jakým počtem firem pracují a jaký je efekt této spolupráce. Významnou součástí takového hodnocení jsou informace od samotných podnikatelů. Zajímá nás, s jakým přístupem té či oné ambasády se setkali a jaký byl výsledek spolupráce s touto ambasádou. Měřit efektivitu práce ekonomických diplomatů tedy lze, je to prostředek pro vytváření důvěry, respektu a profesionality mezi diplomacií a firmami.

Ministerstvo zahraničí zadalo audit, který realizovala společnost PwC. Bylo cílem zjistit také to, jestli je dnes česká ekonomická diplomacie příliš roztříštěná mezi různé instituce?

Audit PwC definoval, co vše patří do podpory vnějších ekonomických vztahů, jací hráči v tomto ekosystému působí, jaká je jejich nabídka služeb, aktivit. A také sleduje trendy, které se dají vyčíst z praxe v jiných zemích světa. Hledá inspiraci pro to, aby se také Česká republika posunula dále. Ukazuje se, že roztříštěnost podpory vnějších ekonomických vztahů je hlavní brzdou posunu na vyšší úroveň efektivnosti. PwC v auditu přináší asi tucet doporučení, která nejsou spojena s růstem požadavků vůči státnímu rozpočtu. Zjištění potvrzují, že v ČR máme z pohledu podpory exportu určitý „retro“ stav. Možná pro někoho ne úplně špatný, prostě jen ve srovnání s vyspělými zeměmi překonaný a z pohledu nákladů státu méně efektivní. Vyrostl nám tak trochu věčně hladový a rychle sílící Otesánek desítky agentur, úřadů a institucí.(O výsledcích auditu informujeme zde na stranách 9 až 11.)

Co v tomto ohledu považujete za důležité vy? Jak by bylo možné celý systém zlepšit?

Především je nutné otevřít debatu o řízení systému ekonomické diplomacie. Důležité bude také jeho legislativní zakotvení, aby bylo jasné, kdo je za co odpovědný. Dosavadní aktivity v oblasti vnějších ekonomických vztahů vycházely buď z kompetenčního zákona z roku 1969, nebo z legislativy a rozhodnutí, která vznikala v devadesátých letech. Ta už je pochopitelně zastaralá. Jako příklad mohu uvést systém financování exportu, který vznikal v roce 1993. Na základě stávající legislativy nedokážeme vytvořit moderní finanční nástroje pro financování rozvojové spolupráce, exportní úvěry do nejvíce obtížných zemí. V tom jsme oproti zemím EU pozadu a naše firmy mají horší podmínky.

 

PŘEKONANÉ SPORY

 

Jak v tomto ohledu hodnotíte období posledních let? Premiér Bohuslav Sobotka mluvil o tom, že v ekonomické diplomacii se toho podařilo poměrně hodně…

Po roce 2014 se nám podařilo nastavit systém, díky němuž jsme překonali spoustu dřívějších střetů. Vytvořili jsme dobrý kooperativní model, dokážeme si navzájem vyjít vstříc. Teď ale musíme mít odvahu jít dál a dosáhnout vyšší kvality celého systému. Je ale nutné zdůraznit, že v roce 2014 jsme navazovali na ztracenou dekádu. Ztratili jsme deset let tím, že jsme si neustále přehazovali kompetence, hádali se o ně a vytvářeli konkurenční strategie a koncepce.

Mezi ministerstvem zahraničí a průmyslu?

Mezi ministerstvy nebo i v rámci nich samotných. Jednou jsme převáděli CzechTrade pod ministerstvo průmyslu, jednou jsme ho budovali samostatně. Rušili jsme ekonomické diplomaty, ministerstva zahraničí a průmyslu v jednu chvíli přestala navzájem komunikovat o jejich vysílání. Zcela chybělo to nejdůležitější – jedno „zázemí“, jež bude servisem pro lidi, kteří jsou v zahraničí za tuto zemi. Už dnes jsme mohli být mnohem dál.

Podařilo se v posledních letech posílit ekonomické úseky ambasád?

Já bych vůbec nemluvil o úsecích, nemám takové uvažování rád. Jde o činnost celé ambasády. Vedeme velvyslance k tomu, aby si vybudovali tým lidí, kteří s nimi budou plnit určitou část agendy – v tomto případě jde o ekonomickou diplomacii. Nemá žádný smysl hrát si na to, že jeden diplomat ve čtyřčlenném týmu je vedoucím jednoho úseku, druhý diplomat je vedoucím jiného úseku… V tomto ohledu vidím zásadní změnu. Za jeden z největších úspěchů považuji, že jsme dnes schopni skládat financování projektů v zahraničí z více zdrojů. Dalším rysem moderní diplomacie je prolínání různých témat. Ekonomická zahraniční politika musí spojovat národní ekonomické i bezpečnostní zájmy, prosazovat hodnoty i vhodně prezentovat tuto zemi i z pohledu kultury, vzdělání či vědy.

Když máte více hráčů, musíte mít také někoho, kdo bude mít tu hlavní koordinační roli… Kdo to bude všechno řídit?

Nejde o to, že by tu někdo chtěl všechno za každou cenu řídit... Na druhé straně je pravda, že nějakou střechu potřebujeme. Někoho, kdo bude hrát zastřešující, koordinační roli. Rovněž nový zákon o zahraniční službě již vychází z toho, že aktivity v zahraničí se nebudou oddělovat. Měl by nám pomoci pohled uživatelů našich služeb. Ambasáda by měla poskytnout střechu i pro další státní agentury, které do příslušné země vysílají své zástupce. V některých zemích typu Dánska, Japonska či Koreje je velvyslanec vlastně takovým prvním ministrem, premiérem v rámci svého úřadu v dané zemi. A někdo pak musí hrát koordinační roli i doma. Víte, já si nemyslím, že ta debata vychází z toho, jestli budeme mít ministerstvo zahraničí a mezinárodního obchodu, ta by měla vycházet z dlouhodobější vize, strategie budování přidané hodnoty českého hospodářství za dvacet, třicet let. Tou dotírající otázkou je: „Čím se prosadíme ve světě, proč jsme vlastně tady?“ Takovou debatu musí dát dohromady tým ekonomického, nebo chcete-li hospodářského ministerstva, které naváže na práci dnešního ministerstva průmyslu a výrazně zlepší prostředí, v němž budou bez bariér vyrůstat zajímavá česká řešení, výrobky a služby. Tedy pod jednou střechou bude podpora českých firem, růstu konkurenceschopnosti při jejich vzniku, růstu a vlastně nabídky, pod druhou střechou lze propojit zahraniční příležitosti, trendy a aktivní prosazování například bezpečnostních a ekonomických zájmů země. Což je velmi standardní model ve vyspělých zemích.

Ministerstvo zahraničí je tedy v této vizi fakticky ministerstvem zahraničních věcí a zahraničního obchodu?

V řadě zemí to tak je. Právě úspěšné severské státy mají tento model už léta, v poslední době se pro něj rozhodly také země jako Slovensko či Maďarsko. Takové ministerstvo je pak silnější při prosazování celé zahraniční agendy a hraje zastřešovací roli. Je to jedna z variant, kterou je podle mě nutné posoudit v rámci debat, jak nejlépe zorganizovat státní správu. Jsme v úplně jiné situaci než v polovině devadesátých let, kdy jsme měli deficit zahraničního obchodu a prioritou byl růst objemu exportu. V současné době se už zaměřujeme více na kvalitu, přidanou hodnotu, služby doprovázející průmysl, chytrá řešení. Musíme hledat způsoby, jak také s ohledem na tu již zmíněnou síťovou diplomacii společně přispět k podpoře celého sledu řešení, od výzkumu, inovací, výroby, marketingu, exportu i navazujících služeb.

Toto číslo Moderní ekonomické diplomacie vyjde také na říjnovém Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. I ministerstvo zahraničí se stále více snaží prezentovat na podobných akcích. Jaký má pro vás veletrh význam?

Vzpomínám si na některé dřívější úvahy, že žádné veletrhy už nebudou potřeba, že se všechno propojí přes nabídku a poptávku na internetu. V diplomacii – včetně té ekonomické – se ale i dnes ukazuje, jak velmi důležité jsou osobní kontakty mezi lidmi. Klíčové dohody v diplomacii i byznysu daleko snáze dělají lidé, kteří se dobře znají. Hlavní význam veletrhu vidím právě v osobních kontaktech. Myslím, že to je ještě důležitější než přehledy kontraktů, které se na veletrhu podepíší. Ministerstvo zahraničí nebude mít na veletrhu samostatný stánek, budeme ho sdílet s dalšími institucemi jako celý tým za Českou republiku. Chceme ukázat, že dokážeme v rámci ekonomické diplomacie vystupovat společně, že jsme za firmami schopni jít a nabídnout jim kvalitní služby. A že to, co děláme pro ně, nás pořád baví.

 

JAN ŽIŽKA