1. Skladba energetického mixu:

1.1. Celková nabídka primárních zdrojů energie – Total Primary Energy Supply (r. 2015)

	TPES (ktoe)	podíl %
Uhlí	10 934	15
Ropa	27 719	38
Přírodní plyn	28 908	39
Jádro	1 062	1
Hydro	8	0
Geotermální / solární / větrná	844	1
Biopaliva a odpad	3 603	5
Celkem	73 078	100

1.2. Podíl jednotlivých zdrojů na celkové výrobě elektřiny (r. 2015)

	podíl na výrobě elektřiny %
Uhlí	39
Ropa	1
Přírodní plyn	42
Jádro	4
Hydro	0
Solární	1
Větrná	7
Biopaliva a odpad	6
Celkem	100

1.3. Přiměřenost výroby elektrické energie

Nizozemsko disponovalo až do r. 2009 nedostatečnou kapacitou pro výrobu elektrické energie a bylo do vysoké míry závislé na jejích dovozech. Od r. 2009 docházelo díky navyšování výrobních kapacit ke snižování podílu dovozů (International Energy Agency ještě v r. 2014 ve své souhrnné publikaci o Nizozemsku uvádí v případě výhledu do budoucna předpoklad vysokých přebytků nabídky), nicméně vzhledem k aktuálnímu uzavírání tepelných elektráren je opět počítáno s dovozy jako s jedním z důležitých zdrojů uspokojení domácí poptávky. Současná kapacita dovozů je 6 000 MW, monopolní státní společnost zajišťující přenos v síti vysokého napětí TenneT plánuje tuto kapacitu do r. 2022 zvýšit na 9 400 MW; naopak operační výrobní kapacita tepelných elektráren má do r. 2022 poklesnout ze stávajících 25 000 MW na 20 000 MW (ve stejném období se předpokládá nárůst kapacity větrných a solárních elektráren ze současných 4 200 MW na 15 000 MW, ovšem vzhledem k nepravidelným dodávkám v důsledku jejich závislosti na nestabilním podnebí nelze jejich přínos k energetické bezpečnosti přeceňovat).

Společnost TenneT i ve světle výše uvedeného nicméně považuje situaci za uspokojivou a ve své poslední souhrnné zprávě Security of Supply Monitoring Report z r. 2015 (https://www.tennet.eu/fileadmin/user_upload/Company/News/English/2015/Rapport_Monitoring_2014-2030.pdf - pouze v nizozemštině) nedala nizozemské vládě žádná nová doporučení na opatření pro zajištění energetické bezpečnosti.

2. Legislativní rámec:

2.1. Existence strategického rámcového dokumentu v energetice

Vládní politika a legislativní rámec vycházejí z evropských právních předpisů, na prvním místě z EU Směrnice o elektřině z roku 1996. Implementace této směrnice v Nizozemsku vyvolala rozsáhlou škálu restrukturalizace elektroenergetiky, zahrnující převzetí a fúze mezi nizozemskými energetickými společnostmi – v roce 1998 byl přijat zákon o elektřině (Electricity Act), který zakotvuje oddělení výroby a distribuce elektrické energie. Zákon stanoví pravidla pro generaci, přenos (přeprava přes vysokonapěťovou síť) a distribuci (doprava přes nízkonapěťové sítě) elektrické energie. Jako správce sítě vysokého napětí je určena státní společnost TenneT.

V případě plynu byl přijat r. 2000 zákon o plynu, který stanoví jako výhradního provozovatele národní vysokotlaké sítě státní společnost Gasunie Transport Services.

Na dodržování zákona o elektřině a zákona o plynu dohlíží Energetický regulační úřad (Energiekamer). Podmínky přístupu do sítě a poplatky jsou zakotveny v zákoně. Vlastní výši těchto tarifů stanovuje Energetický regulační úřad. Dohled nad energetickým trhem Nizozemska zajišťuje Netherlands Authority for Consumers & Markets spolu s ministerstvem průmyslu.

Nakládání s plynem a elektřinou také upravuje zákon o hospodářské soutěži (v kompetenci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže).

Aktuální situací v energetice se zabývají dva dokumenty:

Energy Agreement for Sustainable Growth – Energetická dohoda udržitelného růstu, uzavřená mezi vládou a zaměstnavateli, odborovými svazy, enviromentálními organizacemi a dalšími, obsahující opatření na zachování energie, zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů a tvorbu pracovních míst ze září 2013: https://www.government.nl/topics/renewable-energy/documents/publications/2013/09/06/energy-agreement-for-sustainable-growth

Energy report – Transition to sustainable Energy z ledna 2016 (souhrn v anglické verzi): https://www.government.nl/documents/reports/2016/04/28/energy-report-transition-tot-sustainable-energy

2.2. Způsob jejich naplňování

Nizozemsku se pravděpodobně nepodaří v roce 2020 splnit původně stanovené cíle v oblasti energetiky a klimatu. Například snížení emisí skleníkových plynů v energetickém odvětví bude zaostávat za cíli, které byly stanoveny v dohodě o energetice v roce 2013. Podíl obnovitelné energie bude podle prognózy růst z 6 % v roce 2016 na 12,4 % v roce 2020. Cílem Dohody o energetice je ovšem 14 %. Cíl instalované kapacity pro větrnou energii v roce 2020 nebude splněn z důvodu nedostatečné veřejné podpory plánů na výstavbu nových větrných elektráren na souši.

Cíle na rok 2023 jsou již dosažitelné, oficiální výhled předpovídá, že obnovitelná energie bude představovat 16,7 % dodávek energie ve srovnání s cílem 16 %. Do roku 2030 by se pak podíl obnovitelných zdrojů energie mohl zvýšit až na 24 %. To však předpokládá, že stávající pobídky k obnovitelné energii (systém SDE + pro investice do životního prostředí) zůstanou v platnosti i ​​po roce 2020.

2.3. Legislativa ke státní pomoci pro podporované energetické zdroje

Nizozemsko podporuje obnovitelné zdroje energie mj. prostřednictvím pobídkového programu SDE+ (Stimulering Duurzame Energieproductie – Stimulace udržitelné výroby energie). Jedná se o podporu prostřednictvím mechanismu výkupních cen (feed in tariff) – kompenzace rozdílu mezi náklady na výrobu obnovitelné energie a její tržní cenou. Podpora se poskytuje na stanovený počet let a závisí na použité technologii.

Informace o programu SDE+ v angličtině lze získat na webu Nizozemské agentury pro podnikání (https://english.rvo.nl/subsidies-programmes/sde).

3. Zdroje

3.1. Ropa

Ropa je důležitým zdrojem energie, představuje 38 % TPES. Těžba ropy v Nizozemsku se datuje od r. 1943 objevením naleziště v Schoonebeeku. V r. 1996 byla vzhledem k narůstající technické obtížnosti pozastavena, k jejímu obnovení bylo přistoupeno v r. 2011. Aktuálně dochází opět k poklesu, domácí výroba kryje pouze cca 2 % potřeby místních rafinerií a země je tak odkázána na dovozy. Z dodavatelů je hlavním zdrojem Rusko, následované Spojeným královstvím, Saudskou Arábií, Nigérií a Norskem.

Za rok 2015 byly údaje pro surovou ropu následující (tis. tun): výroba 1 396 / dovoz 52 237 / vývoz 292. Na spotřebě se z 50 % podílí průmysl, dále doprava 35 %, spotřeba energetického sektoru a transformace 12 %, komerční a veřejné služby 2 %, výroba elektrické energie 1 %.

Rezervy surové ropy jsou na úrovni 40 miliónu m³.

3.2. Zemní plyn

Zemní plyn je od objevení rozsáhlých ložisek koncem padesátých let hlavním zdrojem energie a představuje 39 % TPES - plyn jako zdroj tepla je např. využíván většinou domácností, ale je i hlavním zdrojem elektrické energie. Domácí těžba je však vzhledem k zemětřesením v oblasti ložiska Groningenu aktuálně tlumena a Nizozemsko se tak postupně stává z předního vývozce čistým dovozcem této suroviny. V samotném Groningenu vláda koncem roku 2016 stanovila roční limit těžby na 24 mld. m³ (s opcí dalších 6 mld. m³ v případě tuhé zimy), což představuje pokles o polovinu oproti r. 2012. Stejně tak klesá těžba v ostatních nalezištích.

V roce 2015 představovala celková těžba 49,7 mld. m³ (z toho v Groningenu 28,1 mld. m³); zbývající zásoby byly na úrovni 891 mld. m³ (v Groningenu 665 mld. m³). V jednotkách terajoulů byla r. 2015 výroba zemního plynu 1 621 TJ a domácí spotřeba 1 202 TJ.

3.3. Uhlí

Uhlí se na TPES podílí 15 % (r. 2016). V Nizozemsku se až do r. 1974 uhlí těžilo v provincii Limburg, aktuálně se veškeré množství dováží.

V rámci snižování emisí CO2 došlo v červenci 2017 k uzavření pěti uhelných elektráren, nová vláda (ustanovena v říjnu 2017) dále zahrnula do textu své koaliční dohody uzavření všech zbývajících uhelných elektráren do r. 2030. Téma je vysoce kontraverzní, z daných pěti zbývajících elektráren byly tři uvedeny do provozu v letech 2010 a 2014. Nizozemsko nicméně zaostává za ostatními evropskými zeměmi co do plnění závazků redukce CO2.

3.4. Rašelina / břidlice

Rašelina se v Nizozemsku netěží. O těžbě břidlicového plynu byla dlouho vedena diskuze, která však vzhledem k odporu veřejnosti a ekologických nevládních organizací vyústila v r. 2015 ve vládní vyhlášení moratoria na těžbu s platností do r. 2020.

3.5. Obnovitelné zdroje

V roce 2016 představovaly obnovitelné zdroje energie pouhých 5,9 % celkové nizozemské spotřeby energie (tento podíl zůstal téměř stejný jako v roce 2015, kdy to bylo 5,8 %).

Celková spotřeba obnovitelné energie v Nizozemsku v roce 2016 dosáhla 125 000 terajoulů (TJ), což je o 5 % více než v předchozím roce. Biomasa je zdaleka největším zdrojem obnovitelné energie s podílem téměř 63 %.

Spotřeba solární a větrné energie však v r. 2016 vzrostla o více než 20 % a dosáhla úrovně 37 000 TJ. Instalace pobřežních větrných turbín o celkové kapacitě 600 megawattů (MW) vedla k podstatnému zvýšení úrovně spotřeby. Celková kapacita solárních panelů zaznamenala nárůst z 500 MW na 2 000 MW.

3.6. Jaderná energetika

Nizozemsko provozuje pouze jednu jadernou elektrárnu, která zajišťuje 3,8 % dodávek elektrické energie. Původně se předpokládal vyšší podíl jádra na energetickém mixu, tyto plány však byly přehodnoceny po černobylské havárii. Ani aktuálně se neuvažuje o nové výstavbě, na druhé straně však tato možnost, v případě potřeby a dostatečné záruky bezpečnosti, není kategoricky odmítána.

4. Infrastruktura

4.1. Elektrárny

Místo	Obec	Palivo	MWe	Uvedení do provozu	Provozovatel
Borssele	Borssele	nukleární	485	1974	EPZ
Sloe	Vlissingen	přírodní plyn	870	2010	EDF/Delta
Eems	Eemshaven	přírodní plyn	1750	1996	Electrabel
Eems	Eemshaven	uhlí	1600	2014	Essent
Maxima	Lelystad	přírodní plyn	880	2010	Electrabel
Claus	Maasbracht	přírodní plyn	1900	1977	Essent
Moerdijk	Moerdijk	přírodní plyn	769	1997	Essent
Swentibold	Geleen	přírodní plyn	231	1999	Essent
Borssele	Borssele	uhlí	426	1988	EPZ
Maasvlakte	Rotterdam	uhlí	1070	2013	E.ON
Amer	Geertruidenberg	uhlí	1245	1981	Essent
Hemweg	Amsterdam	uhlí	630	1995	NUON

4.2. Rafinerie, ropovody

V Nizozemsku je v provozu sedm rafinérií, z toho šest v Rotterdamu (ExxoMobil Lubricants, Shell Nederland Raffinaderij, Esso Nederland, BP Raffinaderij, Koch HC partnership, Gunvor Petroleum) a ve Vlissingen (Zeeland Refinary).

Distribuci zajišťuje devět hlavních společností, které provozují 5 000 km ropovodů (k hlavním patří ropovody Rotterdam-Rhine, Rotterdam-Antwerp, Rotterdam-Shiphol).

Zásobníky ropy se nacházejí většinou v okolí Rotterdamu, Amsterdamu a Vlissingenu. Jedním z největších ropných terminálů je Maasvlakte Olie Terminal (MOT) v Rotterdamu.

4.3. Plynovody, zásobníky plynu, terminály LNG

Přeprava přírodního plynu je zcela v kompetenci státní společnosti Nederlandse Gasunie, která v Nizozemsku provozuje cca 12 500 km vysokotlakých plynovodů (a dalších 3 500 km v sousedním Německu). Síť nízkotlakého potrubí, která zajišťuje zásobování plynem všech domácností, pak má délku cca 120 000 km. Terminál na zkapalněný plyn LNG je v Rotterdamu, v zemi jsou dále čtyři podzemní zásobníky plynu (Bergermeer, Norg, Grijpskerk, Alkmaar).

5. Vlastnická struktura

5.1. Plyn – těžba, transport, zásobníky

Energie Beheer Nederland je státní společnost, která spolupracuje s ostatními soukromými společnostmi při těžbě plynu. EBN se zpravidla podílí na investicích ve výši 40 %.

Ze soukromých firem, které se zabývají těžbou plynu, lze uvést NAM (dodává 75 % celkové spotřeby Nizozemska), Total, Wintershall, DANA Petroleum, Centrica, GDF SUEZ E&P Nederland, Dyas, Cuadella, TAQA, Vermillion, Northern Petroleum, Queensland, DSM Energy.

Nederlanse Gasunie, vlastník kompletní vysokotlaké sítě plynovodů, je od r. 2005 státním podnikem. Jeho dcera, Gasunie Transport Services, zajišťuje veškerou přepravu v národní síti. Společnost GasTerra je klíčová obchodní firma na trhu s plynem (svoje aktivity ovšem neomezuje pouze na Nizozemsko). Jejími akcionáři jsou: NL stát 10 % / EBN 40 % / Royal Dutch Shell 25 % / ExxonMobil 25 %.

Terminál LNG v Rotterdamu (Gate terminal) je společným podnikem státní Nederlandse Gasunie a Koninklijke Vopak N.V.

5.2. Elektroenergetika – výroba, přeprava, distribuce

Jedinou společností zajišťující přenos v síti vysokého napětí je státní TenneT. Regionální sítě jsou ve vlastnictví celkem sedmi společností (Cogas Infra en Beher, Enduris, Enexis, Liander, Stedin, Westland Infra Netbeheer). Operátory trhu jsou pak početné soukromé společnosti.

5.3. Ropa – těžba, transport, rafinace, zásobníky

Rafinerie jsou vlastněny nadnárodními společnostmi BP, Esso, KPE, Shell, Total.

Největší ropný terminál v Rotterdamu Maasvlakte Olie Terminal je společný podnik BP, ExxonMobil, Kuwait Petroleum, Shell, Total a Vopak.

K dalším vlastníkům ropných terminálů patří Koole Tankstorage Minerals, Odfjell Terminals Rotterdam, Rubis Terminal, Sargeant Terminals, Service Terminal Rotterdam, Vopak Terminal Laurenshaven, Eurotank Terminal, Haan Oil Storage.

6. Relace s Českou republikou

Potenciál se nabízí pro ty české firmy, které jsou schopny podílet se na probíhajících změnách na nizozemském energetickém trhu:

- ekologické likvidace uhelných elektráren
- snižování závislosti na zemním plynu (např. budováním energeticky neutrálních domů a budov) a řešení příčin či minimalizace následků zemětřesení z titulu těžby plynu v oblasti Groningenu
- budování nových OZE – větrných a slunečních elektráren a zdrojů využívajících biomasu
- zvyšování počtu elektromobilů a rozšiřování sítí podporujících jejich provoz

 

Petr Kvaček, ekonomický diplomat Zastupitelského úřadu ČR v Haagu