Ministr vyzdvihl úspěchy roku 2019, mezi které řadí zejména výstavbu 40 tisíc nových bytů, přičemž jejich deficit ovšem dosahuje téměř milion bytových jednotek, dále pak výsledek cestovního ruchu, kdy na Kubu za uplynulý rok přicestovalo více než 4 miliony turistů, a úspěch v oblasti telekomunikačních služeb, kdy bylo na Kubě dosaženo 6 milionů aktivních mobilních čísel.

V r. 2020 by Kuba chtěla dosáhnout růstu HDP na úrovni 1 %. Vzhledem k tomu, že dle odhadů Economist Inteligence Unit byl v r. 2019 hospodářský růst pouze na úrovni 0,5 %, tedy o 1,8 % méně než v roce předchozím, bude i tohoto ne příliš ambiciózního cíle těžké dosáhnout.

Turismus má velký dopad na rozvoj země, a proto je pro Kubu stálou prioritou. V roce 2020 je stanoven cíl, aby Kubu navštívilo přes 5 milionů turistů a vybudovat 4 tisíce nových hotelových pokojů. Turisté v hotelových rezortech mají i přes problematickou ekonomickou situaci zajištěnou vysokou úroveň nabídky služeb a stravování. Oproti tomu místní Kubánci stále čekají ve frontách často i na základní potraviny. Aktuálně jsou omezovány i dodávky plynu, na kterém většina Kubánců vaří. Příděl plynu pro domácnosti byl snížen na polovinu. Toto opatření bude mít negativní vliv i na drobné podnikatele, zejména provozovatele restaurací.

Druhá polovina roku 2019 byla na Kubě charakteristická zejména nedostatkem pohonných hmot, který způsobil problémy nejen v dopravě a zemědělství, ale ovlivnil i výrobu, zkomplikoval zásobování potravinami a měl za následek  omezení zahraničních investic na Kubě. V roce 2020 je plánována spotřeba pohonných hmot cca 8 milionů tun, z toho 3 miliony (38 %) by měly být domácí výroby, které se však využívají především k výrobě elektřiny. Kuba hledá novou alternativu v energetickém průmyslu. Obnovitelné zdroje energie by v roce 2020 měly představovat 6,5 % celkové výroby elektřiny. V plánu na rok 2020 figurují stále úsporná opatření, která budou aplikována.

Kuba má v roce 2020 za cíl se soustředit na export zboží a služeb i za cenu omezení nabídky na vlastním domácím trhu, aby získala tolik potřebné devizy. Pokud jde o cukr, je plánováno exportovat 860 tisíc tun. Dalším významným vývozním artiklem je nikl, kterého by se mělo dle plánu exportovat 53 tisíc tun. Nelze opomenout ani vývoz tabáku, jehož export by měl dosáhnout výše 300 milionů dolarů.

Co se dovozu týká, prioritou bude dovoz potravin, pohonných hmot, hnojiva a pesticidů pro potravinářský průmysl. Strategií je neimportovat to, co lze v zemi efektivně produkovat. Toto se však Kubě dlouhodobě nedaří, jen 80 % všech potravin jsou potraviny importované. V běžných obchodech lze jen těžko najít zboží kubánského původu.

Opatření přijatá v závěru roku 2019 týkající se striktního omezení výměny místní měny na zahraniční jsou jasným důkazem nedostatku deviz v zemi. K cizí měně mají prakticky přístup pouze cizinci, kteří cestují ze země a mohou si do výše 300 EUR vyměnit kubánská konvertibilní pesa na měnu zahraniční. Vývoz kubánské měny není povolen. Tématu sjednocení měny se ministr dotkl pouze okrajově. Zmínil, že tento proces je pečlivě analyzován. Konkrétní plán na sjednocení měny prozatím představen nebyl.

 

Eliška Carreazo Cuadro, zástupkyně velvyslance České republiky na Kubě

Lucie Kovandová, ekonomická specialistka velvyslanectví České republiky na Kubě