Charakter tureckého hospodářství, které se významně rozvinulo s příchodem nového milénia, dělá místní trh velmi atraktivní pro vývozce z oblasti strojního sektoru. Tureckému strojírenství suverénně dominuje automobilová výroba. 12 automobilek má v Turecku své výrobní kapacity, soustředěné zejména kolem města Bursa. V zemi jsou rovněž rozšířené sektory jako stavebnictví a pochopitelně jakožto přímořský stát také loďařský průmysl, který je i přes nevlídnou ekonomickou situaci spolu s automobilovým průmyslem v dobré kondici. V Turecku se také vyrábějí spotřebiče. Známými výrobci jsou například značky Arçelik a Beko, které se zaměřují na produkci nejen tzv. bílého zboží.     

Za poslední tři roky se zvýšil zájem turecké vlády o vývoj a výrobu vojenského materiálu. Turecko se tak snaží uspokojit rostoucí poptávku po zbraních a stát se méně závislé na zahraničních dodávkách. Turecká vláda v rámci silných státních pobídek podporuje výrobu a rozvoj provozů s vlastní produkcí. Zvláště v obranném průmyslu jsou nutné kvalitní a přesné obráběcí stroje, které jsou schopné čeští výrobci pro své turecké partnery připravit. Důraz na samostatnou výrobu se v Turecku posílil zejména poté, co v říjnu 2019 státy EU vyhlásily embargo na vývoz zbraní do Turecka. Přesto ještě v prvním pololetí 2019 se export českého zbrojního materiálu do Turecka dostal na úroveň 208 mil. CZK. To je o polovinu více než za celý rok 2018 (139,4 mil. CZK). Turecko doma vyrábí např. součástky do stíhacích letounů F-16 nebo vlastní modely tanku a lodě. Každým rokem se zde organizují veletrhy obranného průmyslu IDEF a SEDEC.

I přes pokrok ve strojírenském odvětví je však Turecko stále závislé na dovozu. Jen pro přehled, poměr dovozu vůči vývozu strojírenských výrobků v roce 2018 činil 64 %. V tom samém roce se objem vývozu českých exportérů do Turecka dostal podle ČSÚ na druhou příčku ve srovnání s objemem vývozu strojních produktů do ostatních zemí. Objem vývozu za rok 2018 činil 8,15 mld. CZK.

Rok 2020 přinesl na svém počátku velmi pozitivní čísla a růst poptávky po strojírenských výrobcích, se šířící se pandemií pak Turecko jako článek dodavatelského řetězce muselo postupně utlumit výrobu. Ztráty v dubnu činily cca 50% očekávaného příjmu a šli na vrub především prodlouženým prázdninám a zavedené karanténě. V důsledku COVID-19 80% tureckých strojírenských podniků čelí snížení produkce a ekonomickým potížím.

České firmy, které vynikají zejména v oblasti obrábění a výroby obráběcích strojů, nacházejí na tureckém trhu své uplatnění, jelikož nadále vynikají svou konkurenceschopností, kvalitou svých produktů, čímž jsou atraktivní pro turecké partnery. Vývozci, kteří působí v tomto sektoru, tak mají možnost využít rychlého růstu domácí výroby v oblastech jako obranný, automobilový nebo dopravně-strojírenský průmysl. Zatímco turecké firmy mají dobrou reputaci v technologických procesech jako lisování, vysekávání plechu nebo řezaní materiálu plazmou, ty české excelují v přesném obrábění, ale také soustružení nebo frézování. Aktuální situace nahrává českým firmám v možnosti akvizic některých ze středních tureckých strojírenských podniků s výhledem posílení své pozice na tureckém trhu jako trhu domácím.  Naše strojírenské firmy mají rozhodně co nabídnout a mohou využít potenciálu exportu do Turecka, které vynakládá nemalé prostředky do projektů obranného průmyslu a jiných odvětví, kde kvalitní strojírenské produkty rozhodně najdou své uplatnění.

 

Jan Ondřejka, Ekonomický diplomat, Generální konzulát Istanbul

David Cihlář, stážista, GK Istanbul